Ministerstvo spravedlnosti

–

Nástin navrhovaných změn:

§ 872

(1) Před rozhodnutím soudu o omezení rodičovské odpovědnosti soud vždy posoudí, zda je vzhledem k zájmu dítěte nezbytné omezit právo rodiče osobně se stýkat s dítětem. Dojde-li ke zbavení rodiče rodičovské odpovědnosti, zůstává rodiči právo osobně se stýkat s dítětem jen v případě, že soud rozhodne o zachování tohoto práva rodiči s přihlédnutím k zájmu dítěte.

(2) Soud může také určit podmínky styku, zejména místo, kde k němu má dojít, jakož i určit osoby, které se smějí, popřípadě nesmějí styku účastnit.

Odůvodnění: Možnost stanovit podmínky styku se navrhuje přesunout z dosavadního ustanovení § 888 věty první do nového odstavce 2 § 872. Souvisí to s tím, že o možnosti omezení, zákazu či podmínkách styku by mělo být nově možné rozhodnout jen v souvislosti s pozastavením, omezením či zbavením rodičovské odpovědnosti.

§ 879

(1) Při právním jednání vůči dítěti, které není způsobilé ve věci samostatně právně jednat, postačí jednání i jen vůči jednomu z rodičů jako zástupci dítěte.

(2) Je-li právně významné, zda dítě, které není způsobilé ve věci samostatně právně jednat, je či není v dobré víře, je třeba, aby byla posouzena dobrá víra obou rodičů; má-li však dítě v péči jen jeden z rodičů, posoudí se jen jeho dobrá víra.

(3) Je-li právně významné, zda dítě, které není způsobilé ve věci samostatně právně jednat, o věci, popřípadě skutečnosti vědělo nebo nevědělo, je třeba, aby byla posouzena vědomost obou rodičů; má-li však dítě v péči jen jeden z rodičů, posoudí se jen jeho vědomost.

Odůvodnění: Rozhodování o péči by bez dalšího nemělo mít vliv na zastupování dítěte a právně relevantní vědomost rodičů o určitých skutečnostech. S ohledem na navrhované zrušení standardního rozlišování na rodiče, jenž má dítě v péči, a druhého, který má pouze právo se s dítětem stýkat, se navrhuje tento dosavadní dopad rozhodování o péči vypustit. Vědomost pouze jednoho z rodičů by měla být relevantní jen v případech, kdy bylo druhému rodiči pozastaveno, omezeno či v důsledku zbavení rodičovské odpovědnosti odňatu právo dítě zastupovat.

§ 885

Pečuje-li o dítě jen jeden z rodičů, podílí se na Na péči o dítě a jeho výchově se podílí i manžel nebo partner rodiče dítěte, žije-li s dítětem v rodinné domácnosti. To platí i pro toho, kdo s rodičem dítěte žije, aniž s ním uzavřel manželství nebo registrované partnerství, žije-li s dítětem v rodinné domácnosti.

Odůvodnění: Reflexe navrhovaného zrušení standardního rozlišování na rodiče, jenž má dítě v péči, a druhého, který má pouze právo se s dítětem stýkat. Podíl manžela či partnera rodiče dítěte na péči o dítě by měl být vázán na fakt, že s dítětem žije v rodinné domácnosti. Nikoli tedy na to, jak bylo rozhodnuto o péči.

§ 888

Dítě, které je v péči jen jednoho rodiče, má právo stýkat se s druhým rodičem v rozsahu, který je v zájmu dítěte, stejně jako tento rodič má právo stýkat se s dítětem, ledaže soud takový styk omezí nebo zakáže; soud může také určit podmínky styku, zejména místo, kde k němu má dojít, jakož i určit osoby, které se smějí, popřípadě nesmějí styku účastnit. Rodič, který má dítě v péči, je povinen dítě na péči nebo styk s druhým rodičem řádně připravit, péči nebo styk dítěte s druhým rodičem řádně umožnit a při výkonu práva o dítě pečovat nebo práva osobního styku s dítětem v potřebném rozsahu s druhým rodičem spolupracovat.

Odůvodnění: Reflexe navrhovaného zrušení standardního rozlišování na rodiče, jenž má dítě v péči, a druhého, který má pouze právo se s dítětem stýkat. Povinnost vzájemné součinnosti rodičů by nicméně měla zůstat zachována i ve výjimečných případech, kdy bylo dítě v důsledku pozastavení, omezení či zbavení rodičovské odpovědnosti jednoho z rodičů svěřeno pouze do péče druhého a prvnímu zůstalo zachováno právo styku. Možnost stanovit podmínky styku se navrhuje přesunout z dosavadního ustanovení § 888 věty první do nového odstavce 2 § 872.

§ 889

Rodič, který má dítě v péči, a druhý rodič se musejí musí zdržet všeho, co narušuje vztah dítěte k oběma rodičům ke druhému rodiči nebo co výchovu dítěte ztěžuje. Brání-li rodič, který má dítě v péči, bezdůvodně trvale či opakovaně druhému rodiči v péči o dítě nebo ve styku s dítětem, je takové chování důvodem pro nové rozhodnutí soudu o tom, který z rodičů má mít dítě ve své péči úpravě poměrů dítěte.

Odůvodnění: Reflexe navrhovaného zrušení standardního rozlišování na rodiče, jenž má dítě v péči, a druhého, který má pouze právo se s dítětem stýkat. Důvod pro nové rozhodnutí o péči nebo styku by však mohl být dán nadále i ve výjimečných případech, kdy bylo dítě v důsledku pozastavení, omezení či zbavení rodičovské odpovědnosti jednoho z rodičů svěřeno pouze do péče druhého a prvnímu by zůstalo zachováno právo styku.

§ 891

(1) Rodič, který má dítě v péči, a druhý rodič se spolu dohodnou, jak se rodič, který dítě v péči nemá, bude s dítětem stýkat. Nedohodnou-li se rodiče, nebo vyžaduje-li to zájem na výchově dítěte a poměry v rodině, soud styk rodiče s dítětem upraví. V odůvodněných případech může soud určit místo styku rodiče s dítětem.

(2) Je-li to nutné v zájmu dítěte, soud omezí právo rodiče osobně se stýkat s dítětem, anebo tento styk i zakáže.

Odůvodnění: Reflexe navrhovaného zrušení standardního rozlišování na rodiče, jenž má dítě v péči, a druhého, který má pouze právo se s dítětem stýkat. O možnosti omezení, zákazu či podmínkách styku by mělo být nově možné rozhodnout jen v souvislosti s pozastavením, omezením či zbavením rodičovské odpovědnosti.

Výkon rodičovské odpovědnosti po rozvodu manželství

§ 906

(1) Má-li být rozhodnuto o rozvodu manželství rodičů dítěte, soud nejprve určí, jak bude každý z rodičů napříště o dítě pečovat, a to s uvážením zájmu dítěte; s tímto zřetelem se od souhlasného stanoviska rodičů soud odchýlí jen tehdy, vyžaduje-li to zájem dítěte. Soud vezme v úvahu nejen vztah dítěte ke každému z rodičů, ale také jeho vztah k sourozencům, popřípadě i k prarodičům.

(2) Soud může rozhodnout i tak, že schválí dohodu rodičů, ledaže je zřejmé, že dohodnutý způsob výkonu rodičovské odpovědnosti není v souladu se zájmem dítěte.

Příslušné ustanovení může zůstat nedotčeno změnami.

§ 907

(1) Soud může svěřit dítě do péče jednoho z rodičů, nebo do střídavé péče, nebo do společné péče; soud může dítě svěřit i do péče jiné osoby než rodiče, je-li to potřebné v zájmu dítěte. Má-li být dítě svěřeno do společné péče, je třeba, aby s tím rodiče souhlasili.

(2) (1) Při rozhodování o svěření do péče péči soud rozhoduje tak, aby rozhodnutí odpovídalo zájmu dítěte. Soud přitom bere ohled na osobnost dítěte, zejména na jeho vlohy a schopnosti ve vztahu k vývojovým možnostem a životním poměrům rodičů, jakož i na citovou orientaci a zázemí dítěte, na výchovné schopnosti každého z rodičů, na stávající a očekávanou stálost výchovného prostředí, v němž má dítě napříště žít, na citové vazby dítěte k jeho sourozencům, prarodičům, popřípadě dalším příbuzným i nepříbuzným osobám. Soud vezme vždy v úvahu, který jak každý z rodičů dosud o dítě řádně pečoval a řádně dbal o jeho citovou, rozumovou a mravní výchovu, jakož i to, u kterého jaké má dítě u každého z rodičů má dítě lepší předpoklady zdravého a úspěšného vývoje, jakož i důvody, pro které péče rodiče doposud nemohla probíhat.

(3) (2) Soud při rozhodování o svěření dítěte do péče péči dbá rovněž zejména na právo dítěte na péči obou rodičů a udržování pravidelného osobního styku s nimi, na právo druhého rodiče, jemuž dítě nebude svěřeno, každého z rodičů na pravidelnou informaci o dítěti, dále soud bere zřetel rovněž ke schopnosti rodiče dohodnout se na výchově dítěte s druhým rodičem.

Odůvodnění: Zrušení dosavadních forem péče v odstavci 1. V dosavadním odstavci 2 (nově označeném jako 1) se navrhuje upravit formulace, které dosud sugerovaly rozhodování o tom, který z rodičů je lepší a horší. V dosavadním odstavci 3 (nově označeném jako 2) se navrhuje zdůraznit právo dítěte na péči obou rodičů. Dovětkem „jakož i důvody, pro které péče rodiče doposud nemohla probíhat“ se má poukázat na zohlednění případů, kdy je péče mezi rodiče dosud rozdělena kupříkladu v důsledku čerpání rodičovské dovolené, což však nemusí nutně předjímat také rozdělení péče do budoucna.

§ 908

Výkon povinností a práv rodičů, kteří žijí odděleně

Nežijí-li spolu rodiče nezletilého dítěte, které není plně svéprávné, a nedohodnou-li se o úpravě péče o takové dítě, rozhodne o ní i bez návrhu soud. V ostatním se ustanovení § 906 a 907 použijí obdobně.

Příslušné ustanovení může zůstat nedotčeno změnami.

Dále je třeba upozornit, že s rozlišováním forem péče počítají také další předpisy, u nichž je třeba ještě vyjasnit, zda bude třeba je upravit (např. § 7 odst. 3 písm. a) zákona o státní sociální podpoře, § 4 odst. 3 zákona o životním a existenčním minimu, § 3 písm. v) zákona o nemocenském pojištění).