KDU-ČSL

–

Rozvod nemusí vždy znamenat trauma pro dítě, je však nutné věnovat pozornost kultuře rozvodů. Pomoci by jí mohlo i zavedení tzv. Cochemské praxe po vzoru Německa. Nejen o tom se mluvilo na kulatém stole na půdě Poslanecké sněmovny PČR. Setkání neslo název “Rodinná reflexe: Česko a rozvody – Co vše vlastně znamená rozvod?” a kulatý stůl se konal pod záštitou poslankyně a předsedkyně Stálé komise pro rodinu a rovné příležitosti Marie Jílkové (KDU-ČSL). Účastnili se ale také zástupci resortů práce a sociálních věcí nebo Ministerstva spravedlnosti, kteří na kulatém stole představili novelu občanského zákoníku, která bude pravidla pro rozvody upravovat.

„Jsem ráda, že se sešlo tolik expertů, kteří se tématikou rozvodů aktivně zabývají. Jako předsedkyně Stálé komise pro rodinu a rovné příležitosti se zabývám primárně prevencí, tedy možnostmi zasáhnout, když přicházejí v manželství první problémy. Snažíme se tak co nejvíce vztahům pomoci včas. K tomu, abychom mohli rodinám efektivně pomáhat, ale potřebujeme vědět, proč se vztahy rozpadají, jaká je dynamika rozchodů a rozvodů. Když už vztahy zachránit nelze, pak musíme maximálně ochránit ty nejzranitelnější, a to jsou děti. Rozvod je po úmrtí druhou nejzávažnější životní událostí, která výrazně negativně zasahuje lidskou duši. I proto je nutné o tomto tématu mluvit a snažit se, aby bolel všechny zúčastněné co možná nejméně, zlepšovat kulturu rozvodů v Česku,” řekla poslankyně a předsedkyně Stálé komise pro rodinu a rovné příležitosti PS PČR Marie Jílková (KDU-ČSL).

„V politice jsem již nějaký pátek a ožehavá problematika rozvodů je mi blízká, jelikož jsem se snažila zviditelnit rozvodovou metodu, kterou používají Němci. Jedná se o tzv. Cochemskou praxi. Ta funguje maličko jinak než u nás. U nás je rozvodová kultura bohužel plná soubojů, a co je nejsmutnější, rodiče si často vyřizují účty přes své děti. Liberalizace rozvodů patří do současné doby. Musíme se spolu naučit komunikovat. Vycházejme proto z toho, že děti zvládnou rozvod, když ho zvládnou jeho rodiče. Číslo sebevražd dětí stoupá, o to větší by měla být snaha znesvářených stran domluvit se. Rodiče totiž zůstávají v určitém slova smyslu partneři na celý život,” řekla Miluše Horská (KDU-ČSL), senátorka a předsedkyně Výboru pro sociální politiku.

S rozvodem pomáhají neziskové organizace i mediátoři

Kulatého stolu se účastnily také neziskové organizace a společnosti. Jednou z nich byla obecně prospěšná společnost Women for Women. Za ní hovořila Barbora Gaveau, která upozornila na důležitost prevence. „V projektu W4W: Servis rodiny, který je založený na interdisciplinární spolupráci, je pro nás prevence téma číslo jedna a spočívá v poskytování psychosociálního a právního poradenství rodičům. Edukace a komunikace s rodiči je klíčová ideálně ještě před tím, než se obrátí na soud. Proto jsou součástí projektu W4W: Servis rodiny semináře, určené primárně pro rodiče, kde jsou seznámeni s tím, jaký dopad mají rozvody na děti a čemu se vyvarovat, aby děti vyšly z rozvodu s co nejmenšími následky. Semináře trvají hodinu a půl a cílem je odstranit bazální nevědomí dospělých a také minimalizovat zátěž na systém a sociální pracovníky. Podle nás by obdobná edukace měla fungovat i na základních školách. I v 21. století se totiž často setkáváme s tzv. „kultem mateřství“, kdy je žena stigmatizovaná například z důvodu, že souhlasila se střídavou péči, a proto pro společnost není dobrou matkou,“ říká advokátka Barbora Gaveau, která s projektem W4W: Servis rodiny dlouhodobě spolupracuje.

Do rozvodu jsou někdy zapojeny také Orgány sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD). Adam Křístek z Oddělení koncepce ochrany práv dětí a transformace služeb pro rodiny z Ministerstva práce a sociálních věcí položil na setkání jednu velmi zajímavou otázku. „Co je nejlepší zájem dítěte? V dobách minulého režimu se ani tak neřešilo, co dítě cítí, bralo se to, že jeho nejlepší zájem je nejlepší zájem společnosti. Je důležité si uvědomit, v čem ten nejlepší zájem dítěte skutečně spočívá a zda to není v rozporu s jeho přáním. A to nemůžou dělat ani soudy, ani mediátoři nebo OSPODy. To si musí definovat každý rodič sám.”

Pokud je rozvod složitý, může pomoci jeho účastníkům mediace. Té se věnuje advokátka Eva Vaňková, která na kulatém stole popsala, jak vlastně mediace funguje: „Často se setkávám s tím, že lidé vůbec neví, co je mediace a když už ji vyhledají, myslí si, že to za ně rozhodne jako soudce. Role mediátora je pomáhat v komunikaci, přičemž mediátor je zodpovědný za samotný proces. Za výsledek už jsou odpovědní sami rodiče. A jak taková mediace vlastně probíhá? Já využívám, i kvůli pozornosti, mediace na hodinu a půl. Mediace probíhá společně i odděleně, když jsou klienti ve velkých emocích a je pro ně problém sedět vedle sebe v jedné místnosti. Mediace ale nemůže rozvod rozhodnout, to musí partneři sami. Z praxe se ukazuje, že domluvit se chce i 50 procent partnerů. Mediační proces může trvat měsíc, ale i přes půl roku. Je to pro rodiče pochopitelně dost vyčerpávající proces. Ale nese to své ovoce, protože se nakonec dokáží domluvit.”

Počet rozvodů klesá, počet sňatků kolísá, říkají statistici

Rozvody jsou v Česku ožehavé téma. Český statistický úřad udává, že počet rozvodů nepatrně klesá, ale zároveň kolísá počet uzavřených sňatků. Nejen o číslech mluvila Jana Paloncyová, vedoucí oddělení Rodinná politika z Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí. „Průměrná délka manželství se pohybuje kolem 13,5 let, kritické období je 3 až 6 let po uzavření sňatku. V České republice máme dlouho tradici rozvodů a až tři čtvrtiny populace vnímají rozvod jako něco zcela běžného. Zanedbatelná není ani míra sňatků, ve kterých se o rozvodu uvažuje. V české společnosti nejsou rodiny zvyklé se obrátit na odborníka, snaží se vše vyřešit sami, což není vždy správné rozhodnutí. Nejčastějším důvodem rozvodu je rozdíl povah názorů a zájmů mezi partnery. Dalším častým důvodem rozvázání sňatku je nespokojenost žen s dělbou domácích povinností. Situace je ale nestálá a za poslední roky se ale ukázalo, že rozvody v naší společnosti jsou a budou i nadále,” ukončila Paloncyová.