Tomáš Lichovník

RNDr. Pavel Rusý

–

„Ústavní soud neříká, že by stěžovatel nebyl schopen zajistit nezletilým odpovídající výchovné prostředí, nicméně nezletilé zažily v posledních letech celou řadu změn….“

Jde o výsledek posuzování ústavní stížnosti. Ta byla odmítnuta usnesením II.ÚS 219/23. V případu se rodiče dlouhodobě soudí o péči o děti. Meritem věci je lavírování soudů mezi:

a) rozhodnutím podle projevů dětí před soudy a OSPOD ve prospěch péče matky

b) znaleckým doporučením střídavé péče

c) svěřením dětí do péče otce pro nerespektování otce ze strany matky, spolu s jejím jednostranným a protiprávním jednáním a s ovlivňováním dětí matkou, na hranici psychického týrání.

Je nařízena střídavá péče, kterou odvolací soud přes doporučení znalců mění na péči matky. A to na základě ovlivněného projevu dítěte rozporného s jeho vyjádřením u znalců. Ani pozdější prokázání matčiny manipulace s dítětem s návrhem na obnovu řízení nepomohlo zvrátit rozhodnutí. Matka posílena podporou odvolacího soudu mění dětem bez vědomí otce opětovně školu, útočí na otce řadou oznámení. Vrcholem je protiprávní změna bydliště dětí na druhou stranu republiky včetně školní docházky.

Spouští se nové řízení, soud prvního stupně vyzývá matku k návratu bydliště dětí zpět, školy v nově stanoveném bydlišti dětí odmítají děti přijmout. Matka výzvu ignoruje, děti do školy několik týdnů vůbec nechodí. Na to reaguje nalézací soud a předává děti do péče otce předběžným opatřením. Teprve toto matka respektuje a děti se vrací do původní školy a jsou v péči otce. Dohánějí zameškané učivo, stabilizují se, k matce chodí na prodloužené víkendy. Soud prvního stupně rozsudkem svěřuje děti do péče otce s odůvodněním, že matka nerespektuje otce, ovlivňuje děti a snaží se otce z výchovy vyčlenit. Matka využívá osvědčenou taktiku zastrašování, izolování a ovlivňování dětí, dokonce při pohovoru dítěte na OSPOD vtrhne do pohovorové místnosti a musí být vykázána. Ovšem cíl zastrašení dítěte je splněn.

K odvolání matky odvolací soud mění rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že ponechává děti v péči matky. Reálně je tedy odnímá z roční bezproblémové péče otce, a předává do výchovného prostředí matky. K tomu využívá ovlivněných projevů dětí, že si přejí být u matky. Odvolací soud ani nezvažoval střídavou péči z důvodu vyhroceného sporu rodičů.

Výrok Ústavního soudu pochází z usnesení, jímž Ústavní soud odmítl stížnost otce proti tomuto rozsudku odvolacího soudu. Sluší se poznamenat, že následující vývoj zjevně ukázal, že v péči matky děti rozhodně neprospívají tak, jako prospívaly v době péče otce. Došlo k výraznému zhoršení prospěchu, nesmiřitelná matka vyvolala konfliktní vztahy se školou dětí. Opětovně přestávala děti do školy dávat, až nemohly být opakovaně z některých předmětů klasifikovány. Podala další návrh na změnu školy dětí, nadále postupuje bez jakéhokoliv souladu s otcem. O dalším silném ovlivňování dětí nemluvě. Na toto jednání matky otec reagoval novým podáním na změnu péče.

Ústavní soud se v usnesení vyjádřil takto: „V případě, že by Ústavní soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu, řídila by se výchova a výživa nezletilých předchozím rozhodnutím nalézacího soudu, což by se odrazilo v opětovné změně výchovného prostředí. Byť je rozhodnutí nalézacího soudu velmi pečlivě a logicky odůvodněno, nelze předjímat, jak by odvolací soud o výchovném prostředí nezletilých nově rozhodl. Pokud by odvolací soud setrval na svém předchozím výroku, pro nezletilé by to představovalo po několika měsících další změnu výchovného prostředí. Takovému postupu, byť hypotetickému, nelze nezletilé vystavit a pokračovat v podrývání jejich životních jistot.“

Co na tom, že to byl právě odvolací soud, který životní jistoty dětí rozvrátil? Když je po roce z konečně klidného prostředí u otce s řádnou školní docházkou a přiměřeným rozsahem styku s matkou vytrhl, aby je vrátil do péče matky, která jejich výchovné prostředí předtím opakovaně rozvracela svévolnými změnami škol, bydliště… Ostatně jak si všiml i Ústavní soud v konstatování, že děti zažily celou řadu změn včetně tzv. vnitrostátního únosu (matkou). Ústavní soud staví své rozhodnutí na obhajobě stability prostředí dětí s odkazem na hypotetickou možnost, že odvolací soud takto ohleduplný k dětem nebude a opět naruší stabilitu dětí předáním do péče matce.

Pokud už některý ze soudců nalézacích soudů je schopen identifikovat zdroj zátěže dětí, rozpoznat manipulaci s dětmi a tu promítnout do svého rozhodnutí a slovy Ústavního soudu „velmi pečlivě a logicky odůvodní“ předání dítěte do péče rodiče zajišťujícího dětem stabilní prostředí, postačí agresivně jednajícímu rodiči ovlivnit projevy dětí před státními orgány – aby toto „velmi pečlivě a logicky odůvodněné rozhodnutí“ zvrátil u odvolacího soudu.

A Ústavní soud posvětí tento přístup, čímž jen posiluje bezohledné rodiče v dalším zatěžování dětí manipulací a štvaním proti druhému rodiči. Pokud už chybí argumenty, vypomůže si tvrzenou ochranou stability prostředí dítěte, aniž by vzal v potaz, že jde o „stabilitu v devastujícím prostředí“.

Nelze ovšem přehlédnout zásadní zdroj nestability prostředí dětí, využité Ústavním soudem k petrifikaci vadné úpravy. A tím je nekritické přejímání postojů dětí, stavění více či méně ovlivněných projevů dětí nad zákon. To je zdroj jak vadných rozhodnutí, tak motivace rodičů děti ovlivňovat.

Participační právo dětí se tak tímto nekritickým přejímáním projevů dětí jako rozhodujícího faktoru pro rozhodování soudů mění na systémové duševní násilí na dětech. S aktivní podporou Ústavního soudu.

V této anketě můžete hlasovat pro největší žblebt do neděle 17. března 2024. Každý má pouze jeden hlas. Připomínáme, že podrobnější komentáře k jednotlivým výrokům publikujeme po týdnu (vždy ve středu). Můžete se podívat i na přehled všech nominovaných žblebtů.