Stridavka.cz

–

53 Co 347/2018- 261

ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Richarda Tomana a soudkyň JUDr. Renáty Zimové a JUDr. Lady Záviškové ve věci

žalobce : Mgr. Tomáš Jadlovský, Ph.D., narozený 22.3.1976
bytem Dreyerova 641/15, Praha 5
zastoupený advokátem Mgr. Tomášem Bejčkem
sídlem Dukelských hrdinů 12, Praha 7

proti
žalované : Česká republika – Ministerstvo spravedlnosti, IČO 00025429
sídlem Vyšehradská 427/16, Praha 2
jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových
sídlem Rašínovo nábřeží 390/42, Praha 2

o 597 000 Kč

k odvoláním účastníků proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 23. května 2018, č.j. 16 C 34/2017-111

takto:

I. Připouští se změna žaloby podle podání žalobce ze dne 23.3.2020.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích I. a II. v rozsahu, v němž bylo rozhodnuto o nárocích na zaplacení částky 315 000 Kč mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci 121 250 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně od 23.3.2017 do zaplacení do 15 dnů od právní moci rozsudku, a dále tak, že ohledně částky 193 750 Kč s úrokem z prodlení od 23.3.2017 do zaplacení a ohledně úroku z prodlení z částky 315 000 Kč za dobu od 16.3.2017 do 22.3.2017 se žaloba zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudy všech stupňů 1 844,70 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

1. Soud prvního stupně shora citovaným rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 115 500 Kč do tří dnů od jeho právní moci (I.), co do částky 481 500 Kč žalobu zamítl (II.) a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované na nákladech řízení částku 1 461 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (III.).

2. K odvoláním obou účastníků odvolací soud rozsudkem ze dne 22.11.2018, č.j. 53Co 347/2018-166, ve výroku I. rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl, v zamítavém výroku II. jej ohledně částky 415 000 Kč potvrdil a žalobci uložil povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 2 400 Kč.

3. K dovolání žalobce dovolací soud rozsudkem ze dne 22. ledna 2020, č.j. 30Cdo 1437/2019-214, rozsudek odvolacího soudu v rozsahu, v němž bylo rozhodnuto o nárocích žalobce na zaplacení částek 133 250 Kč a 183 750 Kč a v navazujícím výroku o náhradě nákladů řízení zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení; jinak dovolání odmítl.

4. Žalobce se v řízení domáhal částky 133 250 Kč z titulu odškodnění za nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout v důsledku nepřiměřené délky řízení o úpravě poměrů jeho nezletilého syna vedeného Obvodním soudem pro Prahu 5 pod sp.zn. 50P 146/2014, částky 183 750 Kč z titulu odškodnění nepřiměřeně dlouhého řízení o rozvod jeho manželství vedeného u téhož soudu pod sp.zn. 18C 284/2011 a náhrady škody ve výši 280 000 Kč představované výživným, které byl nucen uhradit manželce v důsledku nepřiměřené délky uvedených řízení.

5. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně vyšel ze skutkového stavu, že posuzované opatrovnické řízení trvalo šest let a deset měsíců, od 24.8.2010 do 28.6.2017, kdy ve věci rozhodl Ústavní soud. Na takovém podkladě zhodnotil řízení jako zatížené nesprávným úředním postupem v důsledku jeho délky a stanovil základní částku zadostiučinění ve výši 87 500 Kč, kterou modifikoval snížením o celkem 40% s ohledem na počet stupňů soudní soustavy, na nichž řízení probíhalo a s ohledem na procesní a právní složitost věci, zvýšením o 30% z důvodu významu řízení pro žalobce, a o 10% z důvodů průtahů v řízení. Ve vztahu k rozvodovému řízení nárok důvodným neshledal s tím, že i když trvalo od 9.9.2011 do 18.10.2017, bylo pro probíhající opatrovnické řízení v období od 4.4.2014 do 23.11.2016 přerušeno, v opatrovnickém řízení byla 25.1.2015 vyslovena nepříslušnost soudu prvního stupně a věc postoupena soudu prvé instance číslo 93 v Madridu. Podle soudu prvního stupně bylo namístě posoudit rozvodové řízení co do jeho délky pouze za období od jeho zahájení do rozhodnutí opatrovnického soudu o postoupení věci, žalobci nemohla v řízení vzniknout žádná újma, neboť si musel být vědom skutečnosti, že před skončením opatrovnického řízení manželství nemůže být rozvedeno, dostatečné odškodnění představuje částka přiznaná za nepřiměřenou délku opatrovnického řízení. Pokud jde o věcnou škodu, shledal nárok žalobce důvodným pouze v rozsahu částky 28 000 Kč za dobu sedmi měsíců trvajících průtahů v opatrovnickém řízení.

6. Odvolací soud se ve výše citovaném rozsudku neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o nepřiměřeně dlouho trvajícím opatrovnickém řízení, měl za to, že jeho délku ovlivnila skutková i procesní složitost věci daná vysokou četností podání účastníků i počtem stupňů soudní soustavy, na nichž bylo rozhodováno, i komplikacemi v důsledku negativních vztahů rodičů a pobytem nezletilého v cizině. Nesprávný úřední postup neshledal ani v rozvodovém řízení, neboť jeho skončení bylo závislé na rozhodnutí v opatrovnickém řízení, které nepřiměřeně dlouhé nebylo, pro neexistenci odpovědnostního titulu neshledal důvodným ani nárok na náhradu škody představované výživným vyplaceným žalobcem manželce.

7. Nejvyšší soud k dovolání žalobce ve výše uvedeném rozsahu rozsudek odvolacího soudu zrušil, když v něm shledal dovolání důvodným. Vytkl odvolacímu soudu, že svůj závěr o přiměřenosti délky opatrovnického řízení nehodnotil náležitě z hlediska kritérií uvedených v § 31a odst. 3 písm. c) až e) OdpŠk včetně chování poškozeného a významu řízení pro jeho osobu, čímž se odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu. Pokud jde o rozvodové řízení, ve vztahu k němu poukázal dovolací soud na svou rozhodovací praxi týkající se hodnocení délky hlavního a vedlejšího řízení a uzavřel, že na odvolacím soudu bude, aby znovu posoudil přiměřenost délek opatrovnického a rozvodového řízení a v případě, že je bude mít za nepřiměřeně dlouhá, stanovil odpovídající zadostiučinění. Pokud jde o souběh dvou řízení úzce spolu souvisejících, bude újmu žalobce v rozsahu jejich souběžného průběhu hodnotit jako újmu jedinou.

8. Žalobce se s odkazem na rozhodnutí dovolacího soudu k věci znovu podrobně vyjádřil, setrval i s odkazem na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva na svém stanovisku, že obě namítaná řízení byla nepřiměřeně dlouhá, poukázal na konkrétně vymezená období opatrovnického řízení, která považuje za období průtahů. Pokud jde o hodnotící kritéria, nemá složitost řízení za tak významnou, doručování do Španělska proběhlo pouze jednou, matka byla zastoupena českou advokátkou disponující datovou schránkou. Otázka příslušnosti českých soudů byla zjevná od potvrzení trvalého pobytu matky, nebyla dána nutnost podrobného studia španělského práva. K chování žalobce v průběhu řízení nebyly výhrady, žalobce sám žádný průtah nezpůsobil, naopak si na průtahy stěžoval a podával opakovaně návrhy na určení lhůty. Průtahy vznikly postupem soudů, případně matky dítěte, její procení aktivita byla obrovská a obstrukčnost jejího jednání neměla být ze strany soudu tolerována. Opatrovnické řízení bylo pro svůj charakter pro žalobce prioritní. I samotná délka rozvodového řízení svědčí o nepřiměřenosti, pro neupravené poměry dítěte bylo přerušeno podobu dvou let a sedmi měsíců, pokud bylo manželství rozvedeno s odkazem na úpravu poměrů dítěte španělským soudem již z roku 2014, nebylo zapotřebí, aby přerušení řízení trvalo až do listopadu 2017. Žalobce souhlasí se základní částkou odškodnění ve výši 87 500 Kč, měla by však být snížena o 20% pouze pro rozhodování soudů na více stupních, zvýšena naopak o 20% proto, že postupu žalobce nelze v řízení ničeho vytknout a zvýšena o 50% pro význam řízení pro žalobce. Opatrovnické řízení by mělo být odškodněnou celkem částkou 131 250 Kč. Rozvodové řízení trvající 6 let a 11 měsíců bylo věcí banální, proběhlo pouze v jednom stupni a postupu žalobce nelze ničeho vytknout, za každý z těchto aspektů by mělo být odškodnění zvýšeno o 20%, pro význam řízení pro žalobce o dalších 50%, celkem na částku 186 375 Kč. V mezích rozhodnutí dovolacího soudu žádal přiznat částku 317 000 Kč a nově navrhl i přiznání úroku z prodlení z této částky ve výši 8,05% ročně za dobu od 16.3.2017 do zaplacení.

9. Žalovaná setrvala na stanovisku, že je namístě žalobu zamítnout, když věc byla značně procesně i právně složitá, bylo zapotřebí rozhodovat o četných návrzích účastníků na vydání předběžných opatření a o odvoláních proti rozhodnutím o těchto návrzích, ve světle těchto skutečností délka opatrovnického řízení nepřiměřená nebyla. Období označená žalobcem za průtažná nepovažuje, když šestiměsíční rozhodování dovolacím soudem nepřiměřené není, a i v roce 2014 a 2015 činil soud úkony vedoucí ke zjišťování rozhodných skutečností. Odpovědnostní titul nemá za prokázaný.

10. Odvolací soud v návaznosti na závazné závěry rozhodnutí dovolacího soudu přezkoumal napadené rozhodnutí soudu prvního stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo ( § 212 a § 212a o.s.ř.), zohlednil procesní návrh žalobce obsažený v jeho podání ze dne 23.3.2020, a odvolání žalobce shledal dílem opodstatněným, odvolání žalované nikoli.

11. V rámci vyjádření ze dne 23.3.2020 žalobce nově spolu se svým požadavkem na plnění jistiny uplatnil i požadavek na zaplacení jejího příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení, toto podání bylo žalované doručeno a odvolací soud je ve smyslu ust. § 95 odst. 1 o..s.ř. posoudil jako změnu žaloby, kterou i v souladu s ust. § 211 o.s.ř. připustil, neboť jde o požadavek bezprostředně související s dosavadním žalobním žádáním a nikoli o nový nárok, jehož uplatnění v odvolacím řízení by v mezích ust. § 216 odst. 2 o.s.ř. přípustné nebylo (NS ČR 26Cdo 683/2004). Zároveň žalovaná v rámci jednání odvolacího soudu z opatrnosti vznesla ve vztahu k příslušenství pohledávky námitku promlčení.

12. Ke stávajícímu rozsahu předmětu řízení, o němž lze nadále v odvolacím řízení jednat, považuje odvolací soud za nezbytné uvést, že aktuálně může být předmětem jeho rozhodování pouze částka 315 000 Kč (se zákonným úrokem z prodlení), a to v rozsahu 131 250 Kč ve vztahu k opatrovnickému řízení a 183 750 Kč ve vztahu k řízení rozvodovému, když rozsudek soudu prvního stupně byl žalobcem pouze v tomto rozsahu napaden odvoláním ( viz odvolání žalobce ze dne 6.8.2018 i vyjádření ze dne 23.3.2020) a v širším rozsahu nebylo rozhodováno ani v prvním odvolacím řízení.

13. Pokud jde o skutkový stav věci, vycházel odvolací soud ze skutkových zjištění shodných se zjištěními soudu prvního stupně, která nepovažuje za hospodárné a účelné znovu uvádět, především i z toho důvodu, že žalobce učinil již při prvním jednání před soudem prvního stupně obsah opatrovnického i rozvodového spisu nespornými a po podrobném seznámení se s nimi se k tomuto nesporného stanovisku připojila i žalovaná u jednání konaného 14.5.2018.

14. O průběhu namítaných řízení tak není sporu, spornou i nadále zůstává především otázka hodnocení jejich délky z hlediska přiměřenosti.

15. O objektivní délce namítaného opatrovnického řízení, od něhož se uplatněné nároky žalobce odvíjejí, tedy řízení hlavního, rovněž není sporu, toto řízení trvalo od podání návrhu dne 24.8.2010 do rozhodnutí Ústavního soudu ČR ze dne 28.6.2017, jímž byla odmítnuta ústavní stížnost žalobce proti rozhodnutí soudů o změně mezinárodní příslušnosti soudu členského státu, v jejichž důsledku převzal rozhodování v nejlepším zájmu nezletilého syna žalobce soud I. instance č. 93 v Madridu. Podle uvedeného časového rámce řízení o úpravě poměrů nezletilého trvalo před českými soudy 6 let a 10 měsíců, což žalobce považuje za nepřiměřené, žalovaná naopak se zohledněním konkrétních okolností věci za ještě přiměřené.

16. Pro potřeby závěru, zda tato konkrétní opatrovnická věc byla či nebyla projednána v přiměřené lhůtě, hodnotil odvolací soud průběh řízení o ní z hlediska kritérií uvedených v ust. § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk a dospěl k závěru, že namítané řízení neproběhlo v přiměřené lhůtě. Jde-li o jeho složitost, nemá odvolací soud za to, že by řízení složité nebylo, jak tvrdí žalobce. Po procesní stránce bylo po celou dobu zatíženo nebývale četnou a velmi intenzivní procesní aktivitou obou rodičů, až na nepatrné výjimky byla téměř všechna předběžná rozhodnutí napadána opravnými prostředky. Jakkoli má stát disponovat odpovídajícími procesními nástroji pro postup v takových situacích, v této věci nepochybně šlo o aktivitu rodičů, která jinak běžný procesní postup vedoucí k vydání věcného rozhodnutí značně oddalovala, při nutnosti respektovat procesní práva rodičů soudu nezbývalo, než opakovaně prvostupňová rozhodnutí předkládat odvolacímu soudu a v tomto směru nebylo shledáno, že by snad bylo ze strany soudů postupováno liknavě či průtažně. Odvolací řízení nutně proběhnout musela a státu nelze přičítat k tíži, že se projednání opravných prostředků rodičů věnoval. Pokud žalobce bagatelizuje složitost řízení ve vztahu k přítomnosti mezinárodního prvku, odvolací soud se s jeho postojem bez dalšího neztotožňuje. V průběhu řízení bylo minimálně zapotřebí vyčkat překladů některých písemností, když stejně jako otec usiloval o svěření syna do své péče před českými soudy, matka dítěte stejně tak intenzivně žádala péči o dítě ve svůj prospěch a z toho důvodu aktivně vedla řízení ve Španělsku, v tomto směru byl v řízení angažován Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí, matka i nezletilý jsou státními příslušníky Španělska, matka již v roce 2012 poukazovala na jednání před španělskými soudy, opakovaně žádala zde vedené řízení přerušit, v průběhu řízení, ačkoli byla právně zastoupena zdejším advokátem, se po jeho podstatnou část se synem zdržovala ve Španělsku. Za popsané situace mezinárodní prvek nepochybně délku i složitost řízení ovlivňoval, nelze odhlížet i od skutečnosti, že v době zahájení řízení byl nezletilý teprve v batolecím věku, složité tak nutně muselo být jen prošetření jeho poměrů. Odvolací soud tak má za to, že po procesní stránce bylo opatrovnické řízení složitější, než je běžné, zároveň je spolehlivě prokázáno, že opakovaně a velmi četně ve věci rozhodoval odvolací soud, dvakrát soud dovolací a jedenkrát bylo rozhodováno o ústavní stížnosti.

17. Pokud jde o kritérium jednání poškozeného, kterým by přispěl k prodloužení řízení, v tomto směru nelze žalobci ničeho přičítat k tíži, jakkoli četně využíval opravných prostředků, nelze jeho postup hodnotit jako účelový či obstrukční, naopak bylo prokázáno, že bylo jeho snahou, aby řízení probíhalo rychle a plynule, když si stěžoval na průtahy v řízení a opakovaně žádal o určení lhůt k provedení konkrétních úkonů, tedy využíval dostupných prostředků způsobilých případné průtahy odstranit.

18. Žalobce na rozdíl od žalované nemalý podíl na délce trvání řízení přičítá postupu soudu v jeho průběhu, když konkrétně vymezuje hned několik období, která má za průtažná. Jakkoli se odvolací soud s jeho hodnocením ztotožňuje pouze částečně, je pravdou, že v období po vydání rozhodnutí dovolacího soudu v únoru 2014 nepostupoval soud prvního stupně směrem k urychlenému rozhodnutí ve věci, za nepřiměřeně dlouhá pak lze označit období, po která rozhodovaly od konce roku 2015 až do června 2017 dovolací a Ústavní soud. Dovolací řízení trvalo téměř 9 měsíců, řízení před Ústavním soudem dalších 10 měsíců, a to v situaci, kdy celé řízení již přesáhlo dobu trvání pěti let bez rozhodnutí ve věci samé. Naproti tomu v prvních dvou letech vedení řízení postupoval soud maximálně aktivně, ve věci jednal, rozhodoval o opakovaných návrzích rodičů na vydání předběžných opatření, na přelomu roku 2011 a 2012 proběhla mediace v prostorách Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí. Pokud otec přičítá soudu k tíži záměr vypracovat znalecký posudek v roce 2012, sám dodává, že nemožnost jeho vypracování byla zapříčiněna přístupem matky, která odjela do Španělska, u znalkyně se věc zdržela dva a půl měsíce, dokud nebylo najisto postaveno, že matka spolupráci neposkytne. V uvedeném postupu průtažný přístup ze strany soudu spatřovat nelze, stejně jako v období šesti měsíců prvého rozhodování dovolacího soudu. Z hlediska kritéria postupu soudů v namítaném řízení je tak namístě žalobci přisvědčit, že v průběhu celého řízení během výše uvedených období nebylo postupováno plynule a ku prospěchu včasného skončení věci.

19. Pokud jde o kritérium významu řízení pro žalobce, je konstantně judikaturou opatrovnické řízení hodnoceno jako řízení typově významné samo o sobě, neboť se týká rodinněprávních vztahů, a opatrovnické věci by měly být projednávány ve lhůtách co nejkratších. Že žalobce pociťoval význam řízení intenzivněji, lze jistě spatřovat i ve skutečnosti, že jak dítě, tak jeho matka jsou státními příslušníky Španělska a i jen běžný kontakt s dítětem odloučených rodičů je v takových případech mnohem problematičtější, o to dříve by měla být vzájemná práva rodičů k němu pevně nastavena.

20. Celkovou objektivně zjištěnou délku namítaného opatrovnického řízení odvolací soud zhodnotil podle výše uvedených úvah a shledal, že ani procesní složitost věci a opakovaná potřeba rozhodování na všech stupních soudní soustavy i rozhodování Ústavním soudem nejsou způsobilé přivodit závěr o tom, že by toto konkrétní namítané řízení o poměrech rodičů k nezletilému dítěti trvající objektivně šest let a deset měsíců bylo možno považovat za řízení trvající přiměřenou dobu. V situaci, kdy se žalobce na délce řízení v negativním smyslu nijak nepodílel, měl snahu o jeho rychlení, zejména pak v situaci, kdy jde o řízení významné typově samo o sobě, v projednávané věci navíc se specifikem značné vzdálenosti bydlišť rodičů, je namístě závěr, že délka řízení přiměřená nebyla a tato skutečnost zakládá odpovědnostní titul státu za újmu, která v souvislosti s tím žalobci vznikla.

21. Pokud jde o výši odškodnění, žalobce v souladu s ustálenou judikaturou žádal přiznat základní částku ve výši 87 500 Kč a v tomto směru je s napadeným rozsudkem ve shodě. Pokud žalobce sporuje snížení základní částky v důsledku složitosti věci o 20% a dalšího snížení o 20% z důvodu rozhodování na stupních soudní soustavy, odvolací soud jeho výtky nesdílí a ztotožňuje se se závěrem soudu prvního stupně. Takovou procentní modifikaci má za plně odpovídající skutkovému stavu věci a k hodnocení složitosti řízení uvedenému výše dlužno uvést, že i jen s ohledem na rozhodování soudů všech stupňů i Ústavního soudu jde o hodnocení benevolentní. S ohledem na výše hodnocený a místy průtažný postup soudů má pak odvolací soud za přiléhavé odškodnění žalobce zvýšit o 20%, pro vyšší modifikaci neshledal opodstatnění, když převážnou část období, která žalobce za průtahy označil, za takové považovat nelze, a jinak se ne zcela přijatelné prodlevy pohybovaly v řádu několika měsíců. Dalším zvýšením o 10% je pak namístě zohlednit postup žalobce v řízení, když ten usiloval o jeho co nejplynulejší a nejrychlejší průběh, a to aktivně (NS ČR 30 Cdo 4761/2009). Pokud v tomto směru žalobce žádal zvýšení o 20%, nemá odvolací soud jeho požadavek za odpovídající poměrům této věci. Výše zhodnocenému významu řízení pro žalobce pak dle náhledu odvolacího soudu odpovídá další zvýšení základní částky, a to o 30%. Celkem má odvolací soud za odpovídající zákonným hlediskům zvýšení základní částky o 20%, tedy o částku 17 500 Kč, na částku 105 000 Kč.

22. Pokud jde o závěr o přiměřenosti či nepřiměřenosti délky rozvodového řízení, vycházel odvolací soud ze závěrů judikatury zdůrazněné dovolacím soudem v jeho rozhodnutí a uzavřel, že obě řízení spolu úzce souvisela, rozhodnutí v opatrovnickém řízení bylo určující pro možnost rozhodovat v řízení o rozvodu manželství a újmu utrpěnou v důsledku nepřiměřeně dlouho trvajícího opatrovnického řízení je třeba jednak vztáhnout i na závěr o nepřiměřeně dlouho trvajícím řízení rozvodovém, jednak ji po dobu souběhu obou řízení považovat za újmu jedinou. Rozvodové řízení bylo zahájeno 9.9.2011, tedy již za běhu řízení opatrovnického, zahájeného v roce předešlém, a trvalo do rozhodnutí o ústavní stížnosti žalobce dne 26.7. 2018, přičemž opatrovnické řízení bylo v té době již skončeno, a to od 28.6.2017. Do 28.6.2017 se řízení překrývala, proto za toto období není namístě újmu žalobce, která mohla být způsobena nepřiměřeně dlouho trvajícím rozvodovým řízení, odškodňovat. Za zbývajících 13 měsíců, po které ještě rozvodové řízení trvalo, je namístě při požadavku žalobce na roční odškodněníve výši 15 000 Kč měsíční odškodnění ve výši 1 250 Kč měsíčně, celkem tedy základní částkou 16 250 Kč. Pokud jde o modifikaci této částky při využití výše uvedených zákonných kritérií, vyšel odvolací soud z toho, že v řízení rozhodoval jak soud prvního stupně, tak odvolací soud a v důsledku stížnosti žalobce i Ústavní soud. Z titulu této složitosti je proto namístě odškodnění snížit o 20%, typovému významu řízení jako řízení dotýkajícího se osobního stavu odpovídá naopak zvýšení o 20%. Modifikaci z titulu kritéria postupu soudu či žalobce odvolací soud neshledal za odpovídající a uzavírá, že z titulu dalších 13 měsíců trvání řízení o rozvodu manželství žalobce mu náleží částka 16 250 Kč. Pokud žalovaná poukazovala na skutečnost, že podání ústavní stížnosti v rozvodovém řízení žalobcem by již z hlediska délky řízení zohledněno být nemělo, nutno uvést, že stížností se Ústavní soud zabýval a byť ji vzal za návrh zjevně neopodstatněný, vycházel i z hodnocení její návaznosti na rozhodování v řízení o úpravě poměrů nezletilého syna žalobce, když se předtím poměrně obsáhle zabýval otázkou její přípustnosti.

23. Podle výše uvedených závěrů tak žalobci náleží jako přiměřené zadostiučinění za újmu způsobenou nepřiměřeně dlouhými řízeními částka 121 250 Kč (105 000 + 16 250). Pokud jde o žádaný úrok z prodlení jdoucí od 16.3.2017, s ohledem na šestiměsíční lhůtu danou zákonem žalované k předběžnému projednání nároku jej mohl žalobce žádat až poté, co se žalovaná dostala do prodlení, tedy ode dne následujícího po marném uplynutí lhůty, tj. od 17.3.2017. Zároveň odvolací soud přihlédl k námitce promlčení, kterou žalovaná vznesla, a v mezích ust. § 629 odst. 3 o.z. přiznal žalobci úrok z prodlení pouze za dobu tří let zpětně od data uplatnění jeho požadavku, když ve zbývající části je jeho nárok dílem nedůvodný a dílem promlčený.

24. V souladu s uvedeným závěrem proto odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně v jeho výrocích I. a II. podle § 220 odst. 1 o.s.ř. změnil způsobem výše uvedeným.

25. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 2 a 142 odst. 2 o.s.ř. a odvolací soud při hodnocení úspěchu a neúspěchu účastníků ve sporu vycházel z toho, že žalobce uplatnil v řízení celkem tři samostatné nároky, dva nároky na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemateriální újmu a jeden nárok na zaplacení věcné škody, pro takový případ je třeba hodnotit poměr úspěchu a neúspěchu ve sporu podle poměru tarifních hodnot jednotlivých nároků ( NS ČR 30Cdo 1435/2015). Ohledně požadavků na dvojí odškodnění újmy žalobce s tarifní hodnotou po 50 000 Kč žalobce v řízení uspěl, ohledně požadavku na náhradu škody s tarifní hodnotou 280 000 Kč naopak úspěšný nebyl. Z celkové tarifní hodnoty 380 000 Kč tak uspěl ohledně 100 000 Kč ( 26,3%) a neuspěl ohledně 280 000 Kč ( 73,7 %), jeho neúspěch tak činí 47,3% procenta a v tomto rozsahu je povinen nahradit podle § 151 odst. 3 o.s.ř. žalované náklady stanovené v souladu s vyhl.č. 254/2015 Sb. celkovou částkou 3 900 Kč, z níž uvedených 47,3% představuje částku 1 844,70 Kč, a to při paušální náhradě po 300 Kč za celkem 13 úkonů. Nad rámec 8 úkonů honorovaných za řízení před soudem prvního stupně žalovaná dále podala proti rozsudku odvolání, vykonala přípravu na první jednání odvolacího soudu a účastnila se ho, dále pak vykonala přípravu na druhé jednání odvolacího soudu a toho se také zúčastnila, v dovolacím řízení jí náklady nevznikly.

Poučení:

Přípustnost dovolání proti tomuto rozsudku je podle § 237 až § 238a o.s.ř. je oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Dovolání se podává do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu k Nejvyššímu soudu České republiky u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.

Praha 23. dubna 2020

Mgr. Richard Toman v.r.
předseda senátu