PhDr. Eva Labusová

–

Jsou první láskou žen jejich první partneři? Nikoliv. Jsou to otcové. Nikdo z mužů údajně ženy nepředurčí – neposílí nebo nezraní – víc.

Před téměř třiceti lety zrealizovaly dvě renomované americké průkopnice nových pohledů na soužití žen a mužů, Margaret Hennigová a Anne Jardinová, tehdy ojedinělý výzkum mezi pětadvacetiletými ženami, mimořádně úspěšnými v odpovědných manažerským pozicích a subjektivně spokojenými se svým životem. Kde mají úspěch a spokojenost kořeny?, pátralo se. Výsledky překvapily svou jednoznačností: Naprostá většina z oslovených manažerek strávila dětství v blízkosti láskyplného angažovaného otce, který s dcerkou trávil hodně času, zapojoval ji do mužských aktivit (např. rybaření či lovu) a podporoval ji v odvaze a průbojnosti.

Otec je zřejmě nejdůležitějším mužem v životě ženy, zněl posléze závěr výzkumu. Pevný vzájemný vztah mezi otcem a dcerou výrazně zvyšuje pravděpodobnost, že dívka bude mít v dospělém věku zdravé sebevědomí i sebeúctu, bude se umět orientovat v problémech a řešit je a bude schopna pevného a soudržného vztahu se svým vlastním životním partnerem.

Matka – zdroj identifikace, otec – zrcadlo

Během následujících desetiletí zájem o vliv rodičů na utváření postojů jejich dětí značně pokročil a bylo provedeno mnoho dalších výzkumů a šetření. Výsledky opakovaně směřují k obdobným závěrům: Vztah dcery k otci je klíčový pro její partnerský a pracovní život.

Zatímco matka je pro dceru vzorem nebo také konkurencí a spoluutváří především její emocionální identitu, otec je idolem, od kterého se dívka učí vztahu k opačnému pohlaví a zároveň dostává možnost proniknout do mužských domén jakými jsou racionalita a věcnost či potřeba výkonnosti. Matky tedy bývají dcerám blíž citově a slouží jako zdroj identifikace. V očích otce se dívky zase učí číst hodnotu svého ženství a utvářejí si závazné vnitřní představy o budoucím partnerovi. Kromě toho mají otcové obrovský vliv na dceřino vnímání ženské role a na její orientaci v práci a kariéře.

Krátce shrnuto, otcové ukazují, jak se prosadit, dávají nahlédnout do mužského způsobu myšlení, vkusu i zálib, slouží jako zpětná vazba pro rodící se ženství i partnerství svých dcer a významně utvářejí jejich sebevědomí.

Jak vychovat šťastnou dceru

Americká psycholožka a publicistka Nicky Marone napsala k tématu vztahu otců a dcer celou knihu. Mezi jejími doporučeními otcům lze nalézt např. následující:

• buďte své dceři ochráncem, rytířem a průvodcem, ale také zdrojem podnětů a inspirace
• méně raďte, více důvěřujte
• přijímejte její intuici, probouzejte racionalitu
• nehledejte pro ni koníčky, dovolte jí, ať si je vybere sama pokud půjde o “mužské” hobby, berte to jako příležitost společně potírat nepravdivé stereotypy
• učte ji odvaze, průbojnosti, schopnosti přijímat rizika a schopnosti zacházet s financemi a rozumět politice
• povzbuzujte ji, ale nevystavujte ji přílišnému tlaku svých přání a ambic
• respektujte a ctěte její rozvíjející se ženství a dávejte pozor, abyste nikdy nepřekročili hranici láskyplného kontaktu mezi otcem a dcerou
• dávejte najevo, že vám na ní záleží za všech okolností
• neuzavírejte se před žádnou její otázkou
• pamatujte, že jste pro ni nenahraditelným zdrojem jistoty a sebedůvěry

Přes všechny obecné postřehy, rady a návody zůstávají otcové velmi různí – stejně jako jejich dcery. Při vzájemných vztazích a výchově nejde o bezchybnost, nýbrž o schopnost zůstat v těsném “napojení” při zachování patřičného generačního odstupu.

“Hodně pomáhá, když si jako otcové uvědomíte, že není nejdůležitější, co říkáte, ale jak se chováte. A že jste to právě vy, kdo vaší dceři přináší nejzásadnější zprávu o mužích. Laskavost je víc než náladovost, sdílnost víc než nepřístupnost, něha víc než násilí. Jste pro svou dceru nenahraditelní. Bezprostředně rozhodujete o tom, jaké vlastnosti si s mužstvím spojovat,” připomíná Nicky Marone.

Co o svých otcích vypovídají dnešní pětadvacetileté úspěšné ženy?

… táta pro mne vždycky v sobě skrýval něco tajemného a rozporuplného. Měl u mne daleko větší autoritu než máma, jaksi snadněji a přirozeněji se poslouchal. Vnímala jsem jej jako svoji jistotu a ochranu…

…s mámou jsem řešila hádky s kamarádkami, zamilovanost, akné a menstruaci, prostě všechno, co se dělo ve mně. S tátou jsem víc diskutovala o světě. Učil mě, jak argumentovat, jak se hádat…

…když jsem něco chtěla, s mámou jsem “vyjednávala” docela jinak než s tátou. Táta obvykle vyžadoval věcnost a důkazy, pak ale kolikrát stačilo ho prostě jen obejmout. A tak je to vlastně do dneška…

…kolikrát jsem pokukovala po otcích jiných holek a říkala si: to jsou pěkný chlapi, můj táta je takovej obyčejnej. Jenže on to byl, kdo mě naučil nasadit řetěz na kolo, rozdělat oheň, řídit auto. Až časem jsem pochopila, že to hlavní nosil uvnitř a že právě podle tohoto kritéria dnes posuzuji své partnery…

Použitá a doporučená literatura:

• Margaret Hennig, Anne Jardin: The Managerial Woman, nakl. Macmillan, 1979
• Nicky Marone: http://www.creativeconsulting.com/nickylm/fathers.htm

Vyšlo v časopise MIMINKO 7-8/2008, převzato ze stránky EvaLabusova.cz