Mgr. Tomáš Jadlovský, Ph.D.
–
Ukázka z čerstvě vydané autobiografické knihy „Otec na útěku“, která je k dostání v kamenných i internetových knihkupectvích v Čechách i na Slovensku.
„Tady jsme,“ zahýbal jsem rty spíše pro sebe než pro tátu, který právě vyšel z pasové kontroly letiště Zvartnots. Více než na hlasový kontakt jsem sázel na mávání rukou a domluvu, že budeme maskovaní jako anglicky mluvící turisté.
Táta zamířil k nám a po třech letech uviděl osobně Mirka. Přišlo mi líto, že první momenty setkání dědy a vnuka po dlouhém odloučení musí proběhnout mlčky, ale oba jsem předem varoval, abychom se v davu vyvarovali jakýchkoliv proslovů v češtině.
„Ahoj Míro,“ pronesl táta teprve poté, co jsme poodešli dál od skupiny čekajících a zvedl ho do náručí. Mirek poprvé v životě odpověděl: „Ahoj dědo!“ Pár desítek vteřin jsme se radostně vítali a zamířili ven z haly.
Taxikář nás nedočkavě vyhlížel u východu. Záměrně jsem ho vyhledal na sídlišti, aby nebyl zvyklý na cizince. Na letišti čekal mezi auty zaměstnanců, což jsem mu vysvětlil nutností šetřit na parkovném, protože bůhví, kdy letadlo z Kyjeva skutečně přistane. Celou dobu, kdy jsme na tátu čekali, přecházel sem a tam a ptal se, jak to s příletem vypadá. Možná ho zarážely neobvyklé požadavky držet se stranou, ale dostane slušnou odměnu, a to bylo podstatné. Nebylo žádoucí vysvětlovat mu situaci a nechtělo se mi nic vymýšlet.
V autě jsme se konečně rozpovídali. Mirek byl nadšen, že konečně přijel děda, kterého dosud znal pouze z obrazovky a mého vyprávění. Těšil se, až otevře kufr a vyvalí se z něj dárky. Dostane je od prarodičů kvůli únosu do Španělska poprvé v životě, kdy si to bude pamatovat.
Táta povyprávěl o odletu z Prahy a přestupu v Kyjevě, kde se nic podezřelého nestalo, a to mne trochu uklidnilo. O jeho cestě vědělo jen minimum lidí, naplánovali jsme ji na pár dní mezi jeho pracovní směny, aby si k tomu nemusel brát dlouhé volno.
Taxík zastavil u stanice metra. Podal jsem řidiči domluvených 5 000 dramů a ten spokojeně poděkoval a ještě mi strčil do ruky vizitku, kdybychom znovu potřebovali odvoz. Blbí cizinci, pomyslel si zřejmě. Ochotně zaplatili za jízdu více než dvojnásobek, ale měli největší starost, aby ušetřili pár drobných za parkoviště.
Zbytek cesty jsme došli pěšky, aby taxikář nevěděl, kde bydlíme. Jeho vizitku jsem doma hodil do koše. Na tátovu zpáteční cestu někoho stopneme přímo na ulici. Pro jistotu nebudeme nikoho oslovovat dvakrát, opatrnosti není nikdy dost.
Do bytu jsme dorazili po půlnoci. Mirek, vykoupaný už před cestou na letiště a zmožený únavou, dárky nedárky, zamířil do ložnice a během pár vteřin usnul.
Aspoň jsme měli s tátou klid na poradu, kterou bylo lépe udělat ve dvou. Rozebrali jsme zejména policejní zájem o nás.
Táta měl podezření na odposlech telefonu, ale policie u něj byla jen jednou. Komunikovali jsme výhradně telefony s anonymními kartami a snad to mělo smysl. Zato u mámy byla policejní hlídka vícekrát, a dokonce ji jeden ze sousedů upozornil, že se po nás ptají v době její nepřítomnosti i v dalších bytech. Na jednu stranu bylo úsměvné, že nás pořád hledají v Čechách, na druhou stranu byla policejní vytrvalost varující.
6. 5. 2022 at 7:30
Vypadá, že knížka se dost povedla – vypadá to hodně čtivě a určitě je o čem psát.
6. 5. 2022 at 9:01
Únia mužov Slovenska a Klub žien a matiek pri ÚMS by si radi prečítali úryvok z knihy pána Mgr. T. Jadlovského, Ph.D. bývalého diplomata v SR.
Bude kniha v predaji aj v SR?
6. 5. 2022 at 9:03
Oprava: …by si radi prečítali nie-len úryvok, ale aj celú knihu…
6. 5. 2022 at 9:44
Srdečně zdravím na Slovensko. Moje kniha se prodává i u Vás. Viz například tento obchod: https://www.martinus.sk/?uItem=1471503
Kniha se dá jak osobně odebrat v obchodě, tak zaslat. Pohrajte si se stránkou a určitě se najde něco poblíž. Pokud by to nešlo, napište mi na FB a nějak to zařídíme.