Zdenek Ručka
Dnes bych si dovolil pokračovat v psaní o tom, jakým způsobem přistupuje OS Trnava ke zvýšení výživného. Zapomeňte na „Soudní síň“ v jisté televizi, na nějakou objektivitu při celé této tortuře, zkoumání či dokazování. Zní to sice hezky a může to vyvolat pocit jakési „spravedlnosti“, ale od podobných věcí to má neuvěřitelně daleko. Musím ještě upřesnit jednu informaci z posledního blogu, kde jsem mylně uvedl, že navrhovatelka žádala zvýšit výživné o 150 %. Je to „jen“ o 125 %, za což se omlouvám.
Budu se opakovat, ale výška výživného je definována a dá se snadno dohledat, že „určení výše nákladů na dítě je směrodatné, neboť současná právní úprava neumožňuje přiznání výživného ve vyšší výšce než jsou prokázané náklady na dítě.“ Zde je první kámen úrazu. Soudce – soudkyně by měla zkoumat výše uvedené. Píšu měl(a), protože je to na úrovni teorie. Pokud jeden z rodičů uvede, že jeho dítě navštěvuje kroužek a měsíční náklady jsou v nějaké částce, měl by se soud zabývat i tím, zda tato částka odpovídá realitě. Pokud rodič dokladuje nákup notebooku, externího harddisku či např. mobilního telefonu v hodnotě cca 200 eur pro dítě a také na tomto základě požaduje zvýšení výživné, měl by se soud zabývat tím, zda je to možné považovat za standard. Měl by, ale neučiní tak… Matka uvedla, otec uvedl… Ctěný soud rozhoduje na základě kritérií, které on sám uzná za vhodné. Případně napíše v rozsudku – jako soudkyně JUDr. Hanzlíková – že: „Soud nepovažuje za nutné jednotlivě posuzovat náklady na děti, navzdory námitkám otce a v rámci komplexních nákladů to soud nepovažuje za zásadní.“ A je vymalováno.
Podle judikatury (obecný název pro rozhodovací činnost soudů nebo soudcovskou tvorbu práva – je to souhrn soudních rozhodnutí, představujících soudní praxi) Krajského soudu v Trnavě, na kterou se paní soudkyně odvolává v rozsudku, je „zažité“, že výše výživného se určuje v rozmezí 25 – 30 % čistého příjmu povinné osoby. Částka je určena pro všechny děti, nejen pro ty, které mě za otce už ani nepovažují.
Takže paní soudkyně rozhodla tak, že můj příjem prostě podělila čtyřmi – tj. stanovila výživné na úrovni 25 %. Je to „milé“, určila mi spodní hranici. Že nezkoumala skutečné náklady, že je nepovažuje za podstatné… Nevadí, vždyť dělit čtyřmi je jednodušší a rychlejší než nějaké dokazování nesmyslných nákladů. Někomu možná napadne, proč si „stěžuji“. Nestěžuji, jen se snažím prezentovat objektivitu soudu v posuzování věcí, které se týkají mých dětí. Píšu mých dětí, protože i třetí dítě, které má 2,5 roku, je moje a pokud by si moje partnerka žádala výživné na našeho syna – což nemůže, protože žijeme ve společné domácnosti – tak by mu podle výše zmíněné judikatury zůstalo 5 % z mého příjmu, pokud by mi soud určil horní hranici výpočtu výživného, tedy 30 %. Pokud by to zůstalo na úrovni 25 %, což je také možné, nejmladší dítě by nedostalo nic. To je jeho benefit za to, že mi pořád říká tatínek a chová se ke mně jako k otci. Zdá se mi to trochu nepoměr. Paní soudkyni však určitě ne. Doufám, že moje partnerka se neodstěhuje i s naším synem a nebude tedy žádat na něj výživné. Mohlo by se stát, že by na naše dítě dostala 5 % a možná i nic z mého měsíčního příjmu.
Na závěr k paní soudkyni a jejímu rozhodnutí ještě jedna věta z rozsudku. „Za daného stavu má soud za to, že je potřebné výživné zvýšit (pozn. nebránil jsem se tomu), i když není možné návrhu vyhovět v plném rozsahu (pozn. navýšit o 125 %), a to právě s přihlédnutím k možnostem a schopnostem otce.“ Navýšení pro úplnost podle rozsudku představuje 55 %.
Přiznám se, že bych v rozsudku spíše čekal konstatování, že „…není možné návrhu vyhovět v celém rozsahu, a to s přihlédnutím k neprokázaným nákladům prezentovaným navrhovatelkou.“ Pokud tedy čtu rozsudek správně, tak náklady na mé starší děti jsou v pořádku – skutečné, správné a korektní, jen můj příjem je jakýsi nízký. Zřejmě si musím najít ještě další zaměstnání, protože chci svým dětem přispívat rovným dílem jako jejich matka na jejich (nad)standard. Je přece z mé strany ostudné a odsouzeníhodné, že tento finanční rozdíl kompenzuje momentálně navrhovatelka ze svých zdrojů. Pak je nucena mít více pracovních poměrů a ještě i vychovávat „naše“ děti, tak jak se patří, tedy i k úctě k druhému rodiči. Myslel jsem „její“ děti samozřejmě. Já pro ně vlastně „neexistuji a nepotřebují mě“ (citát z mailu jednoho z dětí).
Mimochodem, paní soudkyni jsem doložil i mailovou korespondenci mezi mnou a dětmi za poslední roky. Váhal jsem, jestli to udělat, nebo ne, protože to nejsou věci, se kterými se rodič chce pochlubit. Taktéž i materiál týkající se skutečností, které se děly v době jednání v našem stále společném domě. Nevím, co to v ní vyvolalo. Zřejmě nic. Zmohla se jen na strohé konstatování, že výchova dětí není téma, které je podstatné při jednání o zvýšení výživného. Asi má pravdu…
Přiznám se, nechodím do kostela, a tak nevím, jestli se nějak zásadně nezměnilo čtvrté přikázání: „Cti otce svého a matku svou.“ Možná prošlo nějakou novodobou úpravou a vypadlo odtud „otce svého“. Pokud to stále platí postaru, tak proč to děti, které chodily na náboženství a spolu s matkou na nedělní mše, jaksi nepovažují za něco minimálně slušného?
Je zvláštní, že vlastní děti se k vám mohou chovat jako k hadru a vy se jim (či jejich matce) za to ještě vlastně poděkujete formou finančního příspěvku na lepší zítřek. Inu, je ale pravda, že vinit z toho děti nemohu… Je nevychovává ulice, ale ten „lepší“ rodič.
Chtěl jsem dnes popsat i přístup sociálky a samozřejmě nechci opomenout ani právní zástupkyni samotné žalobkyně. No, nechám si to pro příští blog. Myslím, že si to zaslouží větší prostor…
Převzato z RUCKA.BLOG.SME.SK. Přeložil Ing. Aleš Hodina, dr. h. c.
23. 6. 2016 at 2:02
Je dobře, kdy někdo píše o svinstvech, které se na soudech dějí. Je potřeba to zveřejňovat co nejvíce. A jen debil, může napsat, že toto je „fňukání“, tak jako to napsal zde do diskuse, ten, kdo se odvážně podepsal „xy“.
Mne vždy vytočí věty typu „“Soud nepovažuje za nutné jednotlivě posuzovat….“ Nějaká určitá slepice nepovažuje za nutné něco posuzovat, nepovažuje za nutné vyslechnout svědky, nepovažuje za nutné předvolat soudního znalce, ale zaštiťuje se autoritou úřadu, že SOUD nepovažuje za nutné. Těmito výroky pak stále více a více upadá autorita a vážnost soudů.
23. 6. 2016 at 4:44
Je to stále stejné: Na mé 3. dítě mělo stačit 2 tis. Kč v měsíci, výživné na 2 starší děti bylo ovšem 12 tis. Kč v měsíci. Mentalita soudců není ani na úrovni matematiky ze 3. třídy. V ČR tyto zvrácenosti kryje ÚS např. Šimáčková, Lichovník a Uhlíř – říkají tomu, soud se zabýval do hloubky všemi důkazy (ovšem žádný předložený otcem neprovedl). Demagogie matek – já platím kroužky, jazykový kurz bla … bla -ovšem tyto platí otec skrze výživné. Nikdy jsem neslyšel za 8 let jedinou správnou úvahu – nad rámec výživného dítě spotřebuje ….. Kč a to dokládám jak otci tak soudu doklady a protože moje příjmy a příjmy otce jsou v takovém poměru požaduji či nepožaduji …..Kč. Prostá matematika z 6. třídy, kterou většina soudců mentálně – proto se chodí na práva – kvůli matematice
23. 6. 2016 at 8:50
Je to zvrátenosť. Nikdy som sa nevránil platiť výživné. Platím ho načas a platil som aj viac. Ak má byť zvýšené, prosím, deti rastú potrebujú viac. Ale nie spôsobom, že si matka vymyslí obludnosti a vyčísli náklady na dve deti takmer ako môj mesačný príjem. Vydokladuje skutočné nezmysly a potom jej stačí navýšenie ajo 40% miesto požadovaných 125%. Ak má také náklady, tak predsa sa nemôže uspokojiť s 1/3. Pokiaľ však také nie sú – a to som si istý, že nie sú, stačí aj o 40%. Som si istý, že aj toto je viac ako je realita. Sudkyni je to jedno. Pre ňu ste len nutné zlo. Berie 2000 možno 3000 Eur a ešte by za také mala „smiešne“ peniaze byť objektívna…?
23. 6. 2016 at 11:53
Nebeham nikde. Jen ten clanen je ufnukany, brrrr. To je cele.
23. 6. 2016 at 13:30
Prosím napíš mi ktorá časť je ufňukaná?
Mimochodom máte nejaké vlastné skúsenosti so súdmi či ODSPODom?
Pozitívne? Tak ich napíšte, ja môžem len tie „ufňukané“ brrrrr.
23. 6. 2016 at 15:39
Článek je především popisný. Je ale pravda, že některé lidi taková popisnost bolí, protože neradi vidí realitu.
23. 6. 2016 at 21:16
milá xy nedivte se ufňukanosti, dávat peníze vlastním dětem je tak bolestivé, že to dost rodičů prostě nesnese viz statistiky. Na moji povahu a příjmy pokud bych se dostala do takové situace tak bych řekla co si s tím výživným může než se nechat tak pérovat, ale jsou matky co si to dovolit nemohou a také si nemyslí že by to měly táhnout samy i finančně.
24. 6. 2016 at 7:21
Dávat vlastním dětem není problém, co takhle vést děti ke skromnosti, aby věděly, že peníze nepřistanou jen tak na účtu. Padá to tam jako do černé díry! Každý by měl mít právo vědět jak je s nadstandardním výživným naloženo.
24. 6. 2016 at 8:50
Milá Jella, skúste konkrétne a nie podľa „štatistiky“. Som síce tiež zrejme v nejakej štatistike,ale som otec, ktorý 7 rokov platil, platí a naďalej bude platiť výživné. Nie malé podotýkam. Platil som dokonca viac a k tomu aj nákup bežných vecí na šport či do školy.Deti (skôr ich matka) sa rozhodli, že otca nepotrebujú – mali 10 a 8 rokov. 5 rokov so mnou nekomunikujú, žiadny kontakt z ich strany. Celý tento čas sa snažím o kontakt s nimi, bez akejkoľvek odozvy. Nemám právo vedieť ako sa im darí, či sú zdravé…? Podľa ich matky, nie. Nemysím si, že vedieť veci okolo výšky nákladov na ich život je niečo nenormálne. Neviem prečo súd nerobí to, čo mu zákon ukladá. Samozrejme ja som otec, ktorý „fňuká“. Všetko ostatné je v maximálnom poriadku. Aké je všetko podľa Vás jednoduché…
25. 6. 2016 at 7:25
K Antonii. Každý plátce by měl vědět, jak je nakládáno s jakýkoliv výživným. Když ve firmě dostanete zálohu na služební cestu, tak jí také vyúčtujete. S Antonií souhlasím, matky parazitky požadující neúměrné výživné děti ke skromnosti nepovedou, a v životě není nic zadarmo, jak si takto rozmazlené děti mohu myslet. Pro mé děti byl vrchol prázdnin jet na vodu, matka se musí zprestižňovat každý rok u moře a v Alpách – za své, nikoliv – za moje říká se tomu výživné