Mgr. Libor Želinský
–
Louny, Podbořany, Praha – Aleš Hodina se soudí o právo na péči o své dva syny. Za práva dětí na péči obou rodičů bojuje už delší dobu i jako občanský aktivista.
Aleš Hodina (42) má dva syny. Jednomu je osm let a druhému jen sedm měsíců. Ani s jedním se nemůže vidět, kdykoli by chtěl. Oba totiž tráví většinu času se svými matkami. Rodiče se v obou případech rozešli a probíhají u nich soudní pře o svěření dětí do péče.
Aleš Hodina bydlí v Praze. Jeho první manželka v Kynšperku nad Ohří. Druhá partnerka se od něj odstěhovala teprve nedávno a i s malým chlapcem se vrátila do Podbořan, kde původně žila. „Velice mě to mrzí. Podporovala mě v boji o mého prvního syna a vždy zastávala i můj názor, že o dítě mají pečovat oba rodiče. Pak se ale začala chovat úplně jinak. Místo života ve společné domácnosti v Praze se vrátila zpět do Podbořan. Prosadila si předběžným opatřením soudu svou výlučnou péči o dítě a můj kontakt s ním omezuje jen na několik hodin týdně,“ uvedl pro Deník Aleš Hodina.
Soud v Lounech zahájí řízení, které na svém konci určí, jak bude každý z rodičů o dítě pečovat, letos v dubnu. Řízení se ovšem zřejmě bude táhnout řadu měsíců.
Otec chce střídavou péči
Aleš Hodina by chtěl dosáhnout možnosti tzv. střídavé péče o své dva syny. To je situace, kdy se rozvedení či rozešlí rodiče v péči o nezletilé děti pravidelně střídají. Dítě pobývá vždy nějakou dobu v domácnosti u otce a potom zase u matky. Periody se pravidelně střídají. Přesné podmínky v každém konkrétním případě, například i uvedenou periodu střídání, určí vždy soud. Ten zároveň musí prozkoumat i životní styl, finanční zajištění, kvalitu obou domácností, inteligenci a zodpovědnost obou rodičů, tak aby vždy rozhodl v co nejlepším zájmu dítěte.
Ústavní soud přitom v posledním roce opakovaně konstatuje, že „nejlepším zájmem dítěte je, aby bylo především v péči obou rodičů“. Zároveň je ale třeba také dodat, že střídavá péče u českých soudů je stále statisticky nejméně častým způsobem řešení porozvodových či porozchodových situací. Ve více než 90 % případů je dítě svěřováno do výlučné péče matky a otec ho může jen navštěvovat, respektive si ho „půjčovat“ na pár hodin či občas na víkend.
U soudů panuje jiný trend
Například v roce 2013 bylo v těchto typech soudních řízení rozhodnuto, že ve 21 800 případech byly děti svěřeny do výlučné péče matky. Ve 3080 případech soud rozhodl, že děti svěří do výlučné péče otce. A pouze v 1780 případech bylo rozhodnuto o zmíněné střídavé péči obou rodičů s tím, že bývalí partneři si péči o své dítě v pravidelné periodě vyměňují.
Střídavá péče přitom není všemocná. Část expertů ji vnímá i jako problematické řešení. „Často tento způsob, pokud by byl nařizován paušálně, neřeší otázku, zda to danému konkrétnímu dítěti vyhovuje, či ho naopak poškozuje. Každého určitě nemusí bavit se povinně každý týden či dva stěhovat se všemi věcmi včetně školních pomůcek do jiného bytu a vlastně nemít jeden stálý domov. Občas je i dítě nuceno žít v atmosféře mezi nedořešenými spory obou rodičů, kdy jeden druhého před potomkem vzájemně očerňují, a to není dobré pro zdravý vývoj dítěte,“ uvedl už loni v tisku psycholog Jeroným Klimeš.
Bojuji za všechny rodiče v podobné situaci, uvádí Aleš Hodina
K očerňování však často dochází i tehdy, je-li dítě jen u jednoho rodiče. Stejně tak se dítě „stěhuje“, i když dochází k druhému rodiči jen občas, například na návštěvu s přespáním čí víkend a nejde o soudem určenou střídavou péči, uvádějí zastánci tohoto řešení. Psycholog Jiří Tyl například uvádí výsledky studií tisíců dětí po rozchodu rodičů: „Děti ve společné (tedy střídavé) péči obou rozešlých rodičů jsou významně lépe adaptovány ve všech ukazatelích: mají lepší tělesné a duševní zdraví, rodinné vztahy, behaviorální a emoční adaptaci, sebeúctu, než děti v péči jednoho rodiče. Adaptace dětí ve společné střídavé péči obou rodičů se neliší od dětí v úplných rodinách,“ uvádí tento psycholog.
Pokud rozvod či rozchod mezi partnery probíhá takzvaně „rozumně“, rodiče do svých sporů nezatahují dítě a dokáží se domluvit i na tom, že by sami chtěli střídavou péči, pak by měli mít u soudu v tomhle ohledu teoreticky asi vyšší šance. Takových případů, že by rozvod či rozchod probíhal v klidu, je ovšem naprosté minimum. Pro soud je prioritní vždy zájem dítěte, tak aby byl co nejméně ohrožen jeho další psychický vývoj. „Možná to zní zvláštně, že v mém případě se situace opakuje u obou mých dětí. Sám tím ale překvapený tolik nejsem. Dnes se rozpadá polovina manželství a u nesezdaných párů je to ještě horší. Matky pak v 90 % případů dostanou děti pouze do své výlučné péče. Za tohoto stavu mají muži velkou pravděpodobnost, že dopadnou stejně, i když si založí novou rodinu,“ říká Aleš Hodina.
Matky často získávají výhradní péči
Jak uvádí, nebojuje jen za sebe, ale obecně i za další rodiče, kteří se dostali do podobné situace. Ve věci péče obou rodičů o děti vystupuje už několik let i jako občanský aktivista. Bývá zván na televizní besedy k tématu, provozuje webové stránky, publikuje články v tisku i na svém blogu. Je i předsedou Mezinárodního institutu pro rodinu a dítě.
„Hlavní problém vidím v soudech, které až na čestné výjimky svěřují děti výlučně matkám namísto zachování péče obou rodičů. Situace, kdy děti přicházejí o péči jednoho z rodičů, vidím v mnoha dalších případech. Snažím se to změnit jak u mě osobně, tak i na obecné úrovni,“ uvádí Aleš Hodina, který vystudoval VŠE a živí se jako podnikatel v oblasti investic.
Jeden z velkých problémů v této otázce začíná už u stále vysoké míry rozvodovosti. V České republice je každý rok rozvedeno zhruba 30 tisíc manželských párů. V okrese Louny proběhne u soudu vždy kolem tří stovek rozvodů ročně. Statisticky se rozpadá každé druhé oficiální manželství. Kolik se rozejde partnerských dvojic, které mají spolu děti, ale neuzavřely manželství, tuto statistiku zatím zřejmě nikdo ani neeviduje. Pravděpodobně jich však nebude o nic méně než rozvedených manželů. Výsledkem jsou statisíce českých dětí, vyrůstajících jen s jedním z rodičů namísto tradičního modelu rodiny.
Převzato ze Žateckého a lounského deníku
20. 3. 2015 at 8:52
To Hana:
Nevšiml jsem si, že by někdo nadával na ženy, které nezpracovávají děti, aby se těšily na svého otce. Lidé si tady stěžují spíše na účelovou manipulaci dítěte ženou proti otci.
20. 3. 2015 at 9:26
Bohdan – nemusi jit o tyrani pri predavani ditete, ale pokud je nastavena stridava pece bez toho aby byla nastavena jasne pravidla (napr. ktery z rodicu co plati, kdo zajistuje diteti ruzne potreby a odevy atd, kdo co zarizuje) ma ten ktery chce delat potize (at uz muz nebo zena) pomerne sirokou skalu moznosti jak tomu druhemu zneprijemnovat/kontrolovat zivot. Tohle u vylucne pece odpada.Opravdu si nedovedu predstavit jak funguje takova stridava pece, pokud je jeden z rodicu psychopaticky nasilnik ktery o tu stridavku stoji jen proto aby mohl mit dal na toho druheho neprijemny vliv.
Chapu ze mnoho obvinenich muze byt vykonstruovanych a jsem pro radne prosetreni a tvrde tresty pri ruznych ucelovych obvinenich, ale pokud se tady nekdo mini zastavat nekoho kdo se prokazatelne choval jako tyran, dlouhodobe mlatil a ponizoval manzelku v pritomnosti deti a tvrdit ze i takovy clovek ma na stridavku pravo – tak tam se opravdu neshodnem.
20. 3. 2015 at 9:47
Rozhodující při střídavé výchově je a bude chování rodiče vůči dítěti. Vzhledem k tomu, že rodiče spolu při střídavé výchově ve společné domácnosti dávno nežijí, je poukazování na kdysi možná teoreticky existující domácí násilí naprosto bezpředmětné. Bylo by to proti bytostným zájmům dítěte, o který nám jde a půjde na prvním místě.
20. 3. 2015 at 9:53
To Hana:
Co se týče dlouhodobého a jednoznačně prokazatelného domácího násilí (viditelné modřiny, jednoznačně dokazatelné skutečnosti) se určitě shodneme. Věnoval jsem tomu příspěvek hned nad Vámi, který jsem napsal hned, když jsem si přečetl určitou část příspěvků o domácím násilí.
Na čem se ale neshodneme, je fakt, že by se měli jednoznačně vyloučit z péče lidé, kteří šikanují svého partnera s pomocí SP.Je to z toho důvodu, že předpokládám vyřešení většiny těchto problémů pomocí různých pravidel, se kterými by byl každý rodič předem seznámen a která by byl povinen dodržovat. Např. pokud někdo odmítá předat dítě z důvodu nemoci, není nic jednoduššího, než k němu poslat nějakého ověřeného lékaře, který danou situaci prověří. Pokud by bylo dítě z důvodu nemoci delší dobu u jednoho rodiče, tak může být stejnou dobu u druhého rodiče až nemoc odezní.
Co se rozpočtu týče, tak není nic jednoduššího, než veškerou komunikaci týkající se SPvyřizovat pomocí e-mailu v případě, kdy je podezření na problémové chování kteréhokoliv z partnerů. Ten je k dispozici okamžitě, nemajetní lidé si jej mohou jednou týdně vybrat v internetové kavárně.
Budeme-li řešit větší množství výhrůžných telefonátů nebo SMS, tak tyto věci jsou dnes dokazatelné, vše je pouze o pružnosti státních orgánů. Skutečně si nedokáži představit, že by měl byť i psychopatický partner širší možnosti šikany při střídavé péči v situaci, kdy by státní orgány na základě jednoznačně definovaného a pečlivě připraveného zákona dělaly přesně to, co mají.
20. 3. 2015 at 9:55
V zásadě si tedy myslím, že šikanovat druhého partnera by při správné legislativě a funkci příslušných orgánů bylo natolik složité, že by bylo rozumnější od tohoto upustit.
20. 3. 2015 at 11:18
Do takových detailů žádný zákon nepůjde, ani nemůže. Jednodušší je, aby se manželé vůči sobě chovali s úctou a respektem, měli na zřeteli zájem svých dětí vychovávat je až do dospělosti ve společném domově, a byli jim příkladem, jak se muž k ženě a žena k muži má správně chovat. Naši předkové také žádné zákony na domácí násilí neměli a vychovávali přesto mravné a odpovědné děti a nerozváděli se.
20. 3. 2015 at 12:11
2hana: nelze nenaridit stridavou peci pri podezreni, ze by mohly nastat problemy s placenim obedu nebo jine podobne neshody. Melo by byt normalni stridavou peci zacit. Pripedne problemy a neshody nasledne vyhodnotit, zda jde o malichernosti, nebo zasadni neshody stridani vylucujici, a kdo je jejich puvodcem. Pak by si oba dobre rozmysleli neplatit obedy i obvinit otce ze znasilneni syna
20. 3. 2015 at 12:18
To Lubomír Bouše:
Chápu, že není možné obsáhnout zákonem všechny detaily. Ale je možné vyjít ze znalosti existujících problémů, tyto rozdtřídit podle závažnosti, kvantifikovat a postihovat vzniklé kategorie chování odpovídající sankcí.
Takový zákon nemusí být nepřekonatelně složitý. Stačí, aby postihoval natolik velkou množinu problémů, aby ty ostatní (nepostižitelné) nepůsobily významné škody ve výchově.
20. 3. 2015 at 13:55
I v této diskusi vnímám, jak jsme všichni zmasírovaní feministickou propagandou započatou za totality a pokračující dnes neomarxismem zavlečeným k nám z USA a EU. Logické uvažování mnohých je tak zastřené, že se bere za normální, že každý táta musí o výchovu svého dítěte všechny prosit a prokazovat a slibovat, že bude hodný, bude poslouchat a nebude zlobit. Nezpůsobilost hájit svá práva jde u celé řady otců dokonce tak daleko, že mnozí se bojí jen pípnout, aby si proti sobě nepopudili soudkyně a sociální pracovnice. Nevědí, že výchova dítěte je automatickým nezadatelným a nezcizitelným ústavním právem každého rodiče.
22. 3. 2015 at 22:52
https://www.facebook.com/opatrovnicka.mafie