Prava-deti.cz
Rodiče jsou povinni si vzájemně sdělit vše podstatné, co se týká dítěte a jeho zájmů.
Komentář
Zdánlivě naprosto jednoznačná formulace, která vypadá tak, že se snad nedá ani vyložit jinak. Omyl, často je vykládána zcela jinak, než jak ji zákonodárce zapsal do zákona.
Zákon vychází z logiky, že rodiče mají právo na informace o svých dětech. Rodiče mají rodičovskou odpovědnost vycházející mj. i z § 858 občanského zákoníku. Poskytovat informace druhému rodiči bezesporu patří mezi rodičovské odpovědnosti. To samozřejmě platí i po rozvodu manželství, jelikož faktické rodičovství se rozvodem neukončuje. Potud je vše jednoznačné, alespoň v teoretické, tj. právně fiktivní rovině.
Jak je to v praxi
Problém nastává v okamžiku, kdy je dítě svěřeno do výlučné péče pouze jednoho z rodičů (v drtivé většině případů do péče matky). Druhého rodiče (převážně otce) soudce pouze oprávní brát si dítě tak čtyři dny za měsíc za účelem tzv. styku (kdo v této souvislosti přišel na termín „styk“, by zasloužil…). Tím soudce fakticky degraduje druhého rodiče po pozice podřadného a méněcenného rodiče. Oficiálně to každý soudce popře, ale již ta formulace o oprávněnosti styku otce s dítětem, je více než výmluvná a nenechá nikoho na pochybách, že rodiče si prostě nejsou rovni. Odstavený otec je oprávněn pouze k omezenému styku. Rodič, kterému dítě bylo přiděleno (většinou matka) to logicky musí pochopit jako nadřazenou roli. Proč by nadrodič měl informovat méněcenného rodiče? To bleskne hlavou většině soudem určených nadrodičů. Velice často to takto berou i soudy a OSPODy. Naplno to ale říci nemohou, tak většinou používají kouzelnou formulku „otcové mají právo zjišťovat si informace sami“. Tím sdělují, že druhý rodič je diskriminován, ale nesdělí to otevřeně.
Co proti tomu dělat
Musíte trvat na poskytování informací od toho rodiče, kterému bylo dítě přiděleno. OSPODy i soudy na vás budou možná koukat jako na vrahy, ale vytrvejte. Dítě má právo na péči obou rodičů a není možné pečovat o dítě bez informací o něm. Nenechte se obelstít podvodným tvrzením OSPODů a soudů, že když můžete pátrat po informacích, tak druhý rodič není povinen vám tyto informace předávat. Rodič povinen je a musíte ho donutit tuto povinnost plnit. Pokud nebudete trvat na rovnosti mezi oběma rodiči, pak se nesmíte divit tomu, že s vámi budou (soud, OSPOD, matka…) jednat, jako s méněcenným rodičem i méněcenným člověkem.
Převzato z webu PRAVA-DETI.CZ
5. 6. 2017 at 15:40
Problém dělá slovo „podstatné“. Co je podstatné? Že dítě má rýmu? Že mu matka koupila boty za 100 Kč nebo a 1000 Kč, že dítě dostalo ve škole trojku, že změnila dítěti ušního lékaře? § 877 zase používá slovo „významné“. Jaký v tom vidí zákonodárce rozdíl? Je podstatné vždy významné? Je významné vždy podstatné. Takže je to jen další prostor pro zcela odlišné výklady.
5. 6. 2017 at 23:29
Tohle (trvat a uredne vyzadovat sdelovani) za uplne stastne nepovazuju. Ze dvou duvodu – kdyz si stezuju ze matka nesdeluje a nekomunikuje, urady + soud zpravidla delaji zaver: „rodice nekomunikuji, sp neni mozna“. A zadruhe – ji to dela radost, ze se rozciluju a k nicemu to stejne nevede. Rozumny rodic co se s tim setka to proste ignoruje, informace si vymenuje s ditetem a zjistuje ve skole, doktor, atd .. sam. A sam matce podstatne veci napise.Kazdy ma hranici „podstatneho“ jinde. Zatimco jeden se muze zblaznit, ze nevi, zedite melo kliste, druhy … Tam je dobre se zamyslet, jestli to nesdeleni je naschval, nebo jen jine vnimani podstatneho.
6. 6. 2017 at 22:45
jedine reseni je absolutni zruseni vyzivneho na deti, ktere nemaji vztah k rodicum nebo uzakoneni vyzivneho obema rodicum. tenhle feminacisticky slendrian musi skoncit. kde nebudou penize nebude motivace.