Bc. Veronika Hájková

Stačí říci „ano“ a kromě titulu „manželky“ můžete získat ještě jeden navrch – „macecha“. S tím, jak stoupá počet rozvodů, stoupá i počet rozvedených mužů vstupujících do dalšího manželství. A ti mají většinou dítě či děti.

Pro novou partnerku je zásadní, zda jsou tyto děti ve střídavé péči, či chodí k tatínkovi na návštěvu např. každý lichý víkend. Pak se mohou návštěvy dětí jevit jako celkem příjemné zpestření, zvlášť pokud vlastní děti ještě nemáte. Ale i pokud je máte, doufáte, že budou s nevlastními sourozenci dobří parťáci.

Realita bývá různá. Záleží dost na tom, zda jste se s mužem seznámila až po jeho odchodu od rodiny nebo jste za „rozvracečku rodiny“. Děti by ovšem v každém případě raději viděly po boku tatínka svoji maminku a mohou zastávat teorii „že kdybyste nebyla, byl by tatínek s maminkou“.

Pokud se váš vyvolený rozvedl, když byly děti malé, mají tendenci si leccos růžově přibarvit a případné hádky mezi rodiči si třeba překvapivě nepamatují.

Děti o „novou maminku“ nestojí, ani v případě, že se jejich maminka s rozvodem vyrovnala a na otce ani na vás nijak „nenasazuje“. Většinou jsou ale rodiče v rozvodovém stresu a i pro ně je to nová a nepříjemná situace. Děti toto vnímají a proto první návštěvy u tatínka v novém bytě v přítomnosti „nové kamarádky“ jsou pro ně dost rozpačité. Pod vlivem situace může dítě dělat ublíženého a trpícího s cílem vyvolávat ve vás pocity viny.

Rada na úvod – nemusíte přijmout roli macechy ihned.

Můžete se ocitnout pod velkým tlakem, jen z toho, že jste se stala nevlastním rodičem. Nevíte, jak se chovat, co dělat, dostáváte se do nových situací, které musíte řešit. Snažíte být dokonalá partnerka i hodná macecha a to přináší stres a vyčerpání.

Nečekejte, že vás nevlastní děti začnou po pár měsících brát a budete spolu bez problému vycházet. Pokud vás nevlastní děti zpočátku ignorují, není na tom nic divného. Odmítání nového partnera je pro dítě způsob, jak vyjádřit, že tuto situaci nechce.

Uvědomte si, že ve složité situaci jste nejen vy, ale i váš partner a jeho děti. Musíte si na sebe prostě zvyknout. Nepředstírejte, že jste úžasná hospodyňka nebo zábavná parťačka jen proto, abyste se vyrovnala jejich matce. Ukažte své pravé já.

Rada č. 1 – nemusíte je vychovávat.

Maminku vyvdaných dětí nezastupujete ani nenahrazujete. Do jejich výchovy nezasahujte. Od toho mají své rodiče.

Ve vztahu s dětmi partnera je důležité si uvědomit, že většinu času je vychovává jejich matka a většinou je to JINAK, než si výchovu představujete vy.

Takže je potřeba STANOVIT HRANICE A ŘÁD pro chvíle, kdy jsou s vámi.

I malé děti pochopí, že v každé domácnosti platí jiná pravidla. Mluvte s nimi o tom a uveďte na příkladech, že např. u babičky je to nějak jinak než doma. A tady je vaše království a platí vaše pravidla a ty, prosím, dodržujte. Pravidla nastolte po domluvě s otcem a ideální je, když určité zásady jsou v souladu se zásadami matky dětí (např. ohledně doby, kdy mají jít spát). Ukážete tím, že respektujete i pravidla na „druhém břehu řeky“ a že je nechcete měnit či dokonce kritizovat. Pro dítě je to významný stabilizační prvek.

Připravte se na to, že přes veškerou snahu váš přístup může být podroben kritice matky dětí. Můžete mít i pocit, že její požadavky jsou rozporuplné. Ani ona neví, jak situaci optimálně uspořádat a navíc často vstupují na scénu emoce jako žárlivost, závist, zloba. Může se pak paradoxně stát, že i zcela běžné pubertální výstřelky začne matka dítěte spojovat s faktem, že na vině je váš nevhodný přístup.

Rada č. 2- nemusíte je milovat.

Možná si myslíte, že časem si děti partnera zamilujete. A proč byste měla?

Hodně lidí si myslí, že je v ženách mateřský cit zakořeněný automaticky. Ano, máme rády děti, dokážeme dát lásku i úplně cizím dětem. Jenže s dětmi partnera to není tak úplně jednoduché.

Tato role pro nás může být obtížná, pokud samy žádné děti nemáme.

A ještě mnohem obtížnější, když se nám narodí vlastní dítě. To je chvíle, kdy si naplno uvědomíme, že náš partner s námi ten zázrak až tolik neprožívá. Už to totiž zažil. S jinou ženou….. Neprožívají to většinou ani nevlastní sourozenci. V rodině, pokud mají budoucí sourozenci žárlivé chvilky, rodiče je mohou přirozeně motivovat např. “Budeš velký bráška a rytíř své sestry….” Co myslíte, že se děti dozví od své maminky, až se pochlubí budoucím nevlastním sourozencem? V této chvíli obě partnerky mají tendenci chránit své „hnízdo“.

Rada č. 3 – nesnažte se jim zavděčit.

Zřejmě chcete, aby vás děti měly rády, a možná jste pro to ochotna udělat cokoliv. Nekupujte si ale pozornost nevlastních dětí dárky a nesnažte se je získat svoji benevolentností. Poznají to a zvyknou si na to.

Rada č. 4 – nemusí to tak být navždy.

Tak jako u všech jiných vztahů i vztahy ve vaší rodině mohou být proměnlivé. Na začátku partnerovo dítě bylo „roztomilé zlatíčko“, se kterým jste si hrála na princezny. S narozením nevlastního sourozence, se situace může radikálně změnit.

Pro otce dětí je mnohem těžší skloubit víkendový program. V rodinách u sourozenců neplatí vždy ta stejná pravidla (např. pomáhání s domácími pracemi či chození spát později u starších sourozenců), ale u nevlastních sourozenců vždy mnohem více vyniknou nerovnosti. A když se přidají pubertální nálady a trucování, napětí se může zvyšovat. Může se stát, že dítě začne odmítat k vám chodit na víkendy. Má více učení, koníčků, kamarádů. Nebo prostě jen potřebuje více soukromí, které u vás “na návštěvě” nemá. Intenzita vztahů a návštěv se může samozřejmě změnit i po stěhování, ať už vašeho, či bývalé partnerky manžela. Velký vliv může mít i nový partner matky dětí nebo změna zaměstnání a s ní související změna pracovní doby či dojíždění.

Rada na závěr – nebraňte dětem v kontaktu se svým otcem.

Jsou období, kdy vám může intenzivní vztah dětí s jeho otcem vadit. To, že o děti partnera pravidelně pečujete, neznamená, že se jim musí kompletně přizpůsobit váš program. Ani když jsou se svojí maminkou, tak se netočí vše jen kolem nich.

K zvládnutí této situace vám pomůže si ujasnit, co potřebujete vy, abyste situaci zvládla a cítila jste se dobře. Domluvte se na programu tak, ať společné víkendy nevnímáte jako dobu, kdy musíte něco negativního „vydržet“. Jeden den můžete udělat společný program, ale určitě i děti ocení, když budou mít čas být se svým otcem i samy. Pokud máte malý byt a přespávání dětí je pravidelným zdrojem konfliktů, zkuste se domluvit, že děti budou trávit čas s otcem přes den a na noc budou u maminky. Prostě nastavte soužití tak, aby ani vy jste se necítila špatně. Navíc tím ukážete dětem, že schopnost zdravého přizpůsobování a vyjednávání o skloubení různých zájmů k životu patří.

To nejdůležitější – rady kamarádek, rodiny i odborníků pro vás nemusí vůbec platit. Jediná strategie, která funguje, je velká tolerance a bezbřehá trpělivost.

Převzato z BLOGU VERONIKY HÁJKOVÉ