Ing. Aleš Hodina, dr. h. c.

11.8.2012 jsem podal Českomoravské psychologické společnosti následující stížnost na jednání psycholožky PhDr. Annu Kotrčové, se sídlem Komenského 5, 360 07 Karlovy Vary (dále jen „psycholožka“). V podání je odkazováno na ETICKÝ KODEX ČMPS (zde najdete jeho aktuální znění).

Text stížnosti:

I.

Jsem otcem nezletilého Karla Hodiny, nar. … Na základě mé žádosti, v níž jsem specifikoval určité problémy v chování mého syna (spolu s důvodnou domněnkou, že jsou způsobeny nezvládanou a nedůslednou matčinou výchovou), byla prostřednictvím MÚ Sokolov dojednána návštěva mne a synovy matky u psycholožky.

Konala se dne 17.3.2011. Psycholožka se po vyslechnutí problému omezila na konstatování, že je potřeba výchovu rodičů sjednotit. Až přehnaně zdůrazňovala nutnost jednotné výchovy pro střídavou péči, z čehož jsem získal dojem, že je proti střídavé péči zaujatá. Ani v úplné rodině totiž nemají rodiče nikdy zcela jednotný styl výchovy. Otázku řešení střídavé výchovy jsem přitom ani sám neotevíral, přišla s ní sama psycholožka.

Na mou otázku, jak konkrétně tedy výchovu sjednotit, však odpovědět nedokázala. Tvrdila pouze, že je potřeba, aby rodiče spolu komunikovali. S tím samozřejmě souhlasím, avšak připomenul jsem, že je to matka, kdo odmítá podávat informace o synovi a kdo také krátce po uzavření přestala dodržovat dohodu o pravidelném telefonickém kontaktu ohledně syna, uzavřenou na MÚ Sokolov dne 30.7.2010. Žádal jsem tedy psycholožku o radu, jak tuto situaci řešit.

Ona však tyto připomínky ignorovala a zaměřila se na s výchovnými problémy nesouvisející otázky, například na situaci, kdy syna ke mně a k matce převáží zmocněnec. Podle ní pokud bych se synem jezdil osobně, mohlo by při předávání syna docházet i k předávání informací. Vyjádřila též svůj subjektivní negativní názor na předávání syna třetí osobou a též na několikahodinové hlídání mého syna, které jsem si musel v poslední době jednou zajistit (připomínám, že např. v průběhu onemocnění mého syna neštovicemi byl tento hlídán v domě matky od rána do odpoledne po dobu několika dnů třetí osobou).

K předávání třetí osobou jsem namítl, že k němu v praxi často dochází například ve školce nebo ve škole a dále že za synem jezdím k matce osobně jednou za 14 dní ve čtvrtek, kdy by též mohlo probíhat předávání informací. Ráno je však mi syn také běžně předáván třetí osobou, která jej hlídá a po mém příjezdu je beze slova vypuštěn z domu matky. Večer je obvykle přebírán matkou, ta však nemá zájem jakkoliv komunikovat.

Dokonce i tyto připomínky psycholožka ignorovala. Namísto toho se zaměřovala dále na další věci, které s jejím úkolem vůbec nesouvisely, např. kdo má synovi pořizovat oblečení. Vždy samozřejmě na můj úkor.

V průběhu jednání tak čím dále více bylo zřejmé, že psycholožka je zjevně zaujatá vůči mé osobě, veškeré mé připomínky ignoruje, zatímco velmi vstřícně reaguje na jakékoliv připomínky matky, byť nesouvisejí s účelem naší návštěvy. Z kladení extrémních podmínek byla též zřejmá její zaujatost proti střídavé péči. Poté, co jsem uvedl, že v případě problémů bych tedy žádal péči výlučnou, byla též zjevná její nelibost s tímto řešením. Snad je zvyklá podporovat pouze výlučnou péči matky.

Původní problém, tedy řešení nedůslednosti ve výchově syna, tak psycholožka prakticky vůbec neřešila. A to i přesto, že matka dokonce i v průběhu konzultace předvedla takovou menší nedůslednost, kdy synovi odložila pamlsek s tím, že jej dostane až poté, bude-li hodný, avšak na synovo žadonění mu jej hned za chvíli bez dalšího dala.

Teprve po mém upozornění na tuto situaci psycholožka uznala, že to není zcela v pořádku, avšak ani poté nijak nehodlala tento problém nijak řešit.

Rozešli jsme se tedy bez jakéhokoliv závěru v nepříliš přátelském naladění, já naložil syna do auta, matka odešla pěšky s tím, že zde auto nemá. Po cestě mne však napadlo, že by bylo vhodné se vrátit a zdůraznit mé upozornění, že psycholožce s ohledem na její zaujatost nedávám souhlas k poskytování jakýchkoliv informací z poradenského procesu. Vrátil jsem se proto, avšak před domem jsem k mému překvapení spatřil zaparkované auto matky, kterou jsem posléze našel sedět v ordinaci psycholožky. Tvrdila sice, že si byla nechat potvrdit propustku ze zaměstnání, tu však měla schovanou v peněžence a obě byly usazené v křeslech a hovořily. Z mé návštěvy byly obě značně vyvedeny z míry.

Dle mého názoru tímto veškerým svým jednáním psycholožka porušila ust. odst. 4.3 Etického kodexu ČMPS, neboť využila profesního vztahu k osobním či jiným zájmům. Konzultace jsme se zúčastnili jako rodiče nezletilého Karla a jeho zájem zde proto měl být prioritně hájen. Nikoliv zájem jednoho z rodičů, v tomto případě matky na úkor otce a potažmo i na úkor nezletilého. Problémy v chování syna, způsobené zřejmě nedůsledností ve výchově, které měly být předmětem konzultace, byly takto zcela odsunuty.

II.

V rámci správního řízení, vedeného Městskou částí Praha 3, bylo v roce 2012 vyžádáno stanovisko psycholožky.

Ta jej poskytla dne 13.4.2012 (viz příloha). Z tohoto stanoviska je zjevné, že psycholožka již v okamžiku konzultace dne 17.3.2011 spolupracovala s matkou dítěte, a to od roku 2010. Při této konzultaci vyvolané z podnětu MÚ Sokolov tedy již nebyla nezávislou osobou, na tuto skutečnost však nijak neupozornila.

Dle mého názoru tedy psycholožka porušila ust. odst. 4.2 Etického kodexu ČMPS, neboť zneužila vztahu důvěry a závislosti v psychologické profesionální praxi.

III.

Pokud jde o obsah samotné zprávy, psycholožka v ní místy zkresleným způsobem popisuje obsah konzultace konané 17.3.2011 a zcela lživě interpretuje její závěr. Následně, bez jakéhokoliv řádného vyšetření (!), podává psychologickou charakteristiku mé osoby. Označuje mne zde jako „verbálně agresivního jedince, který nemá zájem kvalitně řešit situaci dítěte, ale opakovaně se snaží napadat a urážet své okolí…“.

Paradoxně však tento popis by byl přiléhavý spíše na jednání psycholožky a její chování vůči mé osobě…

V další části zprávy pak popisuje situaci pouze tak, jak ji zřejmě matka prezentovala psycholožce při svých dalších konzultacích (se mnou již poté vůbec nehovořila). Předávání dítěte otcem tak označuje jako „značně negativní situace“, bez jakéhokoliv ověření tvrdí, že „otec nerespektuje předem dohodnuté postupy“ (jaké?), stejně tak bez jakéhokoliv ověření hovoří o „zvládání verbálních útoků od p. Ing. Hodiny“ a o „traumatických návratech dítěte od otce“.

Celá zpráva je tak velmi tendenční ve prospěch její klientky a v neprospěch můj. Věc je o to závažnější, že zpráva byla vypracována pro účely správního řízení vedeného Městskou částí Praha 3 a může tak mít závažný vliv na výsledek tohoto správního řízení.

Dle mého názoru zde psycholožka jednoznačně porušila ust. odst. 4 Etického kodexu ČMPS, neboť nepravdivé údaje uvedené ve zprávě poškozují její klienty a narušují tak důvěru veřejnosti k psychologické profesi.

IV.

Pokud by snad tvrzení matky o značně negativních situacích při předávání dítěte mnou, o nerespektování předem dohodnutých postupů, verbálních útocích a traumatických návratech dítěte od otce… byla pravdivá, měla mne psycholožka jako zákonného zástupce nezletilého informovat o tom, v čem spatřuje z hlediska dítěte problém a jaká řešení v zájmu nezletilého navrhuje.

Žádnou takovou informaci jsem však neobdržel. Namísto toho – s odstupem mnoha měsíců – použila nepravdivá tvrzení matky v této účelově sepsané zprávě.

Dle mého názoru psycholožka tímto zavádějícím postupem porušila ust. odst. 1.2 Etického kodexu ČMPS.

V.

Uvedení řady detailních údajů uvedených ve zprávě psycholožky, ať už pravdivých, či nepravdivých, také porušuje ust. § 55 odst. 2 písm. c) zákona č. 20/1966 Sb., o zdraví lidu, stanovící povinnost pracovníka zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o nichž se dověděl v souvislosti s výkonem svého povolání. Této povinnosti jej může zbavit pouze klient, v případě nezletilého jeho zákonný zástupce. Ani v případě mé osoby, ani v případě osoby mého syna jsem psycholožku této povinnosti nezprostil.

Povinnosti zachovávat mlčenlivost se ze zákona nelze dovolávat pouze ohledně údajů o podezření z týrání, zneužívání dítěte nebo ze zanedbávání péče o něj. Ohledně ostatních údajů týkajících se běžného psychologického poradenství, klientů samotných, jejich chování apod. platí povinnost mlčenlivosti v plném rozsahu.

Psycholožka tak dle mého názoru porušila zákon i ust. odst. 3.1 a 3.2 Etického kodexu ČMPS tím, že nezachovala v souladu se zákonem povinnou mlčenlivost o věcech, o kterých se dozvěděla při výkonu svého povolání, a informace o klientovi poskytla bez souhlasu klienta.

***

V současné době jsem obdržel odpověď Etické komise ČMPS spolu s omluvou za její zdlouhavé projednávání. Ve svém vyjádření uznává důvodnost u několika bodů stížnosti.

K otázce zneužití vztahu důvěry v psychologické praxi uvádí:

„Obecně lze doporučit, aby psycholog, který dlouhodobě pracuje s jedním z partnerů či bývalých partnerů jako jednotlivou osobou při řešení otázek souvisejících např. s partnerskou krizí, střídavou péčí, kdy se uvažuje o zapojení druhého z páru, doporučil k párovým konzultacím jiného psychologa. Při spolupráci s oběma bývalými manželi totiž dochází ke změně pracovního společenství a uspořádání. Tím, že psycholog vezme do péče i druhého partnera, může v budoucnosti poskytnout prostor k zavádějícím interpretacím svého jednání (viz článek 1.2 Etického kodexu ČMPS).“

K otázce poškození zájmu klientů a narušení důvěry veřejnosti k psychologické profesi uvádí:

„Další výhrada pana Ing. Hodiny se týká toho, že jej bez jakéhokoliv vyšetření PhDr. Anna Kotrčová ve zprávě pro Mgr. Michaelu Míkovou charakterizuje jako „verbálně agresivního jedince, který nemá zájem kvalitně řešit situaci dítěte, ale opakovaně se snaží napadat a urážet své okolí, s představou, že je to jeho právo“. Pokud se psycholožka takto ve zprávě vyjádřila, jde o etické přestoupení; psycholožka měla zůstat u popisu pozorovatelného chování, bez interpretací a zobecňování.“

K otázce porušení mlčenlivosti uvádí:

„Obecně se doporučuje, aby psycholog se všemi zúčastněnými stranami podepsal souhlas s předáním zprávy OSPOD a zúčastněné strany se zprávou seznámil. V případě, že PhDr. Anna Kotrčová neměla souhlas rodičů podepsaný před OSPOD, případně s nimi sama nepodepsala souhlas s předáním zprávy, porušila odstavec 3.2 Etického kodexu ČMPS o poskytování informací pouze se souhlasem klienta.“

Své stanovisko Etická komise ČMPS uzavírá:

„Stížnost považujeme za důležitou pro zlepšení psychologické praxe. Navrhneme, aby Etický kodex Českomoravské psychologické společnosti stanovil povinnost uzavírání písemných dohod a informovaného souhlasu se všemi klienty ve věcech opatrovnických. V tomto směru provede Etická komise ČMPS též patřičné kroky k informování psychologické obce.“

Vyjádření bylo opatřeno průvodním dopisem předsedy ČMPS PhDr. Jaroslava Šturmy. Uvádí, že Rada Českomoravské psychologické společnosti s vyjádřením Etické komise ČMPS souhlasí.