Ing. Aleš Hodina, dr. h. c.

–

Webový magazín Proženy.cz mi položil několik otázek ke střídavce. Do článku se nakonec dostala jen malá část odpovědí, bohužel i spolu s mnoha zkreslenými informacemi z jiných zdrojů. Zde jsou proto mé odpovědi v úplné podobě:

Kdy mluvíme o střídavé péči – asi nemusí být 50:50, nebo ano?

Nemusí být přesně 50:50, rozsah péče obou rodičů by ale měl být podobný. Rozdělit péči lze přitom zcela individuálně, podle potřeb dítěte i možností rodičů.

Třeba u velmi malých dětí jsou vhodnější jen několikadenní intervaly střídání. Poměrně vyváženě lze řešit i větší vzdálenost mezi rodiči a zachovat při tom dětem jednu školu: většinu školních dní u jednoho rodiče, zbylé školní dny (třeba pátky) domácí výuka u druhého rodiče, většinu dní volna (včetně prázdninových) u druhého rodiče.

Kdo o tom rozhoduje – rodiče, soud, dítě?

Pokud rodiče nebyli manželé, mohou uzavřít dohodu o rozdělení péče i bez soudu. Jestliže se nedohodnou nebo byli manželé, musí rozhodovat soud. Ten by měl ovšem také preferovat dohodu rodičů a v mnoha případech se tak už naštěstí děje.

Dítě o rozdělení péče nerozhoduje, k jeho názoru by se ale mělo přihlížet, a to tím více, čím je dítě starší.

Za jakých podmínek může být střídavka realizována (bydliště rodičů, věk dítěte apod.)?

Střídavka by měla být základním modelem péče o dítě po rozchodu a – jak jsme si ukázali – dá se individuálně přizpůsobit různým okolnostem. Měli bychom proto přehodit uvažování o ní a neptat se pořád, zda vůbec může být realizovaná. Měli bychom se pouze ujistit, že neexistují nějaké mimořádné okolnosti, které by jí bránily.

To jsou v zásadě stejné důvody, pro které by dítě bylo odňato i z úplné rodiny. Tedy že rodič není vůbec schopen nebo nechce se o dítě starat, případně jeho péče ohrožuje dítě na zdraví nebo životě.

Je ale při tom potřeba být obezřetný k účelovým falešný obviněním, která mají za cíl odstavit rodiče od dítěte.

Na čem se musí rodiče shodnout a co může rozhodovat každý sám za sebe?

Zákon jasně říká, že rodičovskou odpovědnost vykonávají rodiče ve vzájemné shodě. Bez ohledu na formu péče – tedy ani při výlučné péči jednoho nesmí být druhý rodič nijak odstaven od rozhodování o dítěti.

V případě neshody mezi rodiči o významných záležitostech rozhoduje soud. Za takové záležitosti se považují zejména závažnější léčebné zákroky, určení místa bydliště (tedy případné stěhování dítěte) a volba vzdělání.

U méně významných věcí by se rodiče ideálně měli domluvit, co může řešit každý sám. A nezapomínat při tom na zákonnou informační povinnost vůči druhému rodiči. Ta platí opět bez ohledu na formu péče.

Jaké jsou podle vás výhody střídavky a jaké nevýhody, a to jak pro rodiče, tak pro dítě?

Rodiče jsou těmi nejbližšími lidmi na světě, které děti mají. Proto je zachování jejich péče pro dítě to nejdůležitější. Ale také pro milujícího rodiče, který ztratil partnera, je nepředstavitelné ztratit i dítě.

Střídavá péče přitom nemá žádné významné nevýhody. Někdy se jí účelově přisuzují problémy, za které sama nemůže, protože jsou způsobené už samotným rozchodem rodičů.

Například jsou-li mezi rodiči konflikty, budou i při výlučné péči jen jednoho z nich (možná i horší, pokud se tento rodič snaží druhého od dítěte odstavit a ten se pochopitelně brání). Nebo musí-li dítě cestovat mezi rodiči na větší vzdálenost, cestovalo by stejně i při tzv. styku (návštěvách), jen by si u druhého rodiče pořádně nezvyklo a už by zase muselo pryč…

Jaké nejčastější problémy se v rámci střídavé péče řeší a s kým? Např. rozdílná výchova, rozdílné finanční možnosti, nová rodina, partner…

Při střídavé péči se řeší v zásadě stejné problémy jako při výlučné péči jen jednoho rodiče. Jsou to vesměs ty, které jste jmenovali – rozdílné postoje k výchově, spory o výši výživného, nesoulad s novým partnerem rodiče apod.

Ze zákona mají oba rodiče odpovědnost za dítě stále stejnou. Primárně by si tyto věci měli vyřešit spolu, pomoci jim v tom může OSPOD (tzv. sociálka) nebo rodinná poradna. Se zásadními problémy je možno obrátit se k soudu.