JUDr. Oldřiška Luňáčková
S manželem se rozvádíme – v přátelském duchu jsme uznali, že jako přátelé fungujeme skvěle, jako manželé vůbec (rozchod proběhl již před dvěma lety, jen nebyl důvod se rozvádět). Dohodli jsme se na střídavé péči, tomu jsme podřídili vše – byt, který jsme s přítelem kupovali, je kousek od manželova domu, syn nebude muset měnit školu, kroužky, přátele. Stejně tak není problém povolat druhého rodiče při jakékoliv nepředvídatelné události – nemoc, úraz, atd.
Co vše musíme doložit v případě, že na „střídavce“ jsme skutečně dohodnutí, musíme dokládat příjmy? A v případě, že jsem já na úřadu práce, mám/mohu dokládat společný příjem domácnosti, tedy plat přítele? Současně v této době probíhá dědické řízení po mém tatínkovi, po jehož ukončení budu majitelem velkého bytu v Praze (do kterého se nemíníme stěhovat) a spolumajitelem činžovního domu a dvou firem, na jejichž fungování se budu podílet, a tedy mi i zajistí příjem. Je toto také nutné uvádět?
A má druhá otázka – v případě dohody obou rodičů na střídavé péči, je dítě vystaveno psychologickému posudku? Jak jsem již psala, s manželem jsme se rozešli již před dvěma lety a nebydlíme spolu posledního 3/4 roku, v této době již praktikujeme vše tak, jak to bude i do budoucna. Syn je v pohodě, ví, že se s tatínkem vždy dokážeme dohodnout a třeba na víkendové akce dostává i vybrat, bude-li raději s otcem a jeho přítelkyní, nebo se mnou a mým přítelem. Nikomu nenadržuje (a my neuplácíme jeho). Neradi bychom, aby plynutí věcí, které je víceméně přirozené (dá-li se to tak říct v této situaci) bylo narušeno něčím, co ho přinutí myslet si, že jsou věci špatně.
E. Ž.
Pokud jsou rodiče schopni dohodnout se na výchově, výživě a péči o své dítě po jejich rozchodu, měla by to být vítaná situace i pro soudy a sociální pracovníky. Dohoda rodičů nezletilého dítěte však dle zákona musí být především v zájmu dítěte samého. Proto soudy i v těchto případech určité zjišťování skutečností a jejich hodnocení také provádějí. Míra či hloubka tohoto zjišťování pak záleží (samozřejmě v rámci dané právní úpravy) na úvaze každého soudce.
Je možné jít k soudu s již sepsanou dohodou rodičů (případně podepsanou i za účasti kolizního opatrovníka dítěte), nebo vůli dohodnout se deklarovat vůči soudu v písemném podání rodičů, nebo až při ústním jednání u soudu. Je potřeba, aby dohoda rodičů obsahovala kromě identifikačních údajů zúčastněných osob i údaje, týkající se zejména frekvence střídaní rodičů v tzv. běžné péči o nezletilého (např. lichý kalendářní týden je dítě v péči matky a sudý kalendářní týden v péči otce, přičemž ke střídání bude docházet každý pátek v 17 hodin v místě bydliště toho rodiče, který má právě dítě ve své péči). Dále rozdělení péče rodičů např. v době prázdnin a svátků a to, jak se kdo bude podílet na úhradě potřeb a nákladů dítěte. Čím je dohoda podrobnější, tím méně prostoru vzniká pro případné operativní změny, na druhou stranu je i méně prostoru pro různý výklad jednotlivých ustanovení dohody v budoucnu. Jsou-li však rodiče nezletilého opravdu schopni řešit běžné i náročné životní situace dohodou, není obsah již sepsané a soudem schválené písemné dohody rodičů tím nejdůležitějším.
Soud i při předložení dohody rodičů jak výše uvedeno s největší pravděpodobností oba rodiče vyslechne, bude zjišťovat jejich schopnosti, možnosti a majetkové poměry i názor opatrovníka nezletilého dítěte. Pro tyto skutečnosti je rozhodující stav v době vyhlášení rozhodnutí, tedy v tomto případě v době, kdy svým rozhodnutím soud schválí dohodu rodičů. Pro dokreslení stavu věci a jeho předpokládaného vývoje můžete uvést i další skutečnosti a okolnosti; je věcí soudu, zda a do jaké míry a které z nich při svém hodnocení věci zohlední.
Vypracování znaleckého posudku rozhodně není nezbytné a v případě schválení dohody rodičů, která je v zájmu dítěte, by bylo neekonomické a nadbytečné. Soudy však stále významněji akcentují názor dítěte, který zjišťují ne vždy, často ale při neschopnosti rodičů dohodnout se – tak, že samy dítě vyslechnou nebo prostřednictvím orgánu sociálně-právní ochrany dětí. Dle mé zkušenosti je zjišťován názor dětí cca od 8 let jejich věku.
Schopnost rodičů dohodnout se na výchově, výživě a péči o své dítě podstatně zkrátí a zjednoduší celé opatrovnické řízení.
Otázky do Poradny pište na e-mail: PORADNA@STRIDAVKA.CZ
12. 6. 2013 at 1:57
Jak jednoduché
Pokud se takhle umím s manželkou dohodnout, nepolezu k soudu, notabene ještě k jedubabaám na OSPOD !
12. 6. 2013 at 7:43
jj,když dohoda bude fungovat tak proč jít k soudu. ve většině případů dohodu smetou a dají dítě matce.
12. 6. 2013 at 10:30
Neříkám, že je nutné chodit s dohodou hned k soudu (i když proč ne?), ale je dobré dohodu minimálně písemně sepsat a potvrdit si ji, pro případ sporu v budoucnu je aspoň něco, od čeho se dá odpíchnout …
Zaujala mě jiná věc – v zákoně je kromě střídavé péče i společná péče, která (jak já ji chápu) říká, že rodiče jsou schopni se na výchově dohodnout (a nepotřebují OSPOD či soud pro řešení detailů) – pro případ takto hladkého rozchodu není lepší domluvit společnou péči místo střídavé péče?
12. 6. 2013 at 10:36
Dříve byla rozluka od „stolu a lože“ nebo jen částečná. Dnes mi ovšem tvrzení „jako přátelé fungujeme skvěle, jako manželé vůbec“ připadá jako líbivá ale hloupá floskule, o jejímž obsahu a dopadu nemá E.Ž. ani páru.
12. 6. 2013 at 11:48
Jednou jsem za „pomoci“ OSPOD podepsal, sepsal dohodu s matkou společného dítěte o prázdninách. Fe finále samozřejmě matka žádnou dohodu nedodržela a všude se mi vysmály. Na OSPOD, u soudu. Kraják poté sice uznal, že jsem měl pravdu, ale prázdniny už jsou v háji tak co.
12. 6. 2013 at 14:30
Pokud se chteji rozvest (a k tomu muze byt vicero duvodu), tak se tomu soudu vyhnout nelze. Co mne vsak velmi vadi, je skutecnost, ze pokud by nebyli sezdáni, dohodli se tak, jak je uvedeno, nikoho by nezajimalo, co je ci neni v zajmu ditete. Normalne by fungovali, nikdo by po nich nechtel dokladat prijmy, nikdo by nevyzadoval psychologicke vysetreni jak rodicu, tak ditete. Rovnez tak by se nic nedelo v pripade, ze sice jsou manzely, rozesli se, dohodli se na SP, praktikovali by SP, mnoho dalsich let by se o ne nikdo nezajimal. Jen v momente, ze se manzele chteji rozvest, je treba zajistit „zájem dítěte“. Absurdní a nepochopitelné!
12. 6. 2013 at 20:14
Mám dítě s ženou s kterou jsem jen byl krátce ve vztahu a dokonce jsem s ní ani nikdy nebydlel společně,rozešel sem se s ní když byla pár měsíců těhotná…..
Dítě se narodilo a neřešili jsme ani výživný ani styky,prostě kdykoli mě napadlo jsem přišel a dítě si vzal a kdykoli mě napadlo dal jsem ji peníze dle svého uvážení,když dítě rostlo tak zhruba ve 4 letech proběhl první soud na určení výživnýho a styku,výživný jsem začal platit dle rozsudku a pro dítě si chodil kdykoli mě to napadlo bez ohledu na rozsudek,prostě sme se domluvili že dítě můžu vídat kdy chci,jak dítě rostlo a začlo chodit do školy tak vždy od pátku po škole do neděle večera byla u mě a nebyl na to žádný rozsudek,jak ji odpadla škola hned mi volala at si přijedu pro dceru že chce být u mě a tedy bez boje o rozsudek platila vždy a jen ústní dohoda která se prostě plnila a styk byl skoro na úrovni střídavý péče co tím chci říct,pokud se lidí umí domluvit nepotřebují na to lejstro od soudu,protože každý z nich má čest a drží slovo.
Problém nastal když jsem prodal byt a odmítl dát matce podíl,to se z ní stala furie,dceru proti mně poštvala a at byla 15 ti letá najednou ji od tý doby nevidím a můžu se u soudů přetrhnout,rozsudek který platí se prostě nedodržuje a dceři je dces 18,5..jak si matka postaví hlavu žádnej soud ji nedonutí plnit rozsudek a já dceru neviděl skoro 4 roky a nemám o ní žádný info a co mám dělat??Zákonnou cestou jsem to zkusil a utratil 100 000 a nepomohlo nic a ted ?Jaký východisko je jí 18 let….jak spravedlnost…soudy nefungují jaksi matka dupne a řekne ne…měl by to každý vědět že i při perfektním styku který sem měl já 15 let stačí když matce hrábne v makovici a prostě najednou jak když neexistujete…
12. 6. 2013 at 21:34
omve: nedoporučuji dělat s matkou jakoukoli dohodu o dětech. Vše řešit přes soud a rozsudkem. Otcové, kteří v dobré víře dohody dělali, tak na to doplatili.