Valentin Papazian, předseda Unie otců

Unie otců – otcové za práva dětí, z.s.

–

Ze současné snahy o zrušení forem péče, včetně střídavé péče, máme obavy. Pochopitelně novely bývají lidem předkládány s optimistickými hesly. Tedy v tomto případě má prý být zásadně hovořeno o péči obou rodičů, resp. o péči každého z nich.

Ovšem to vše už v zákoně je, např. i v LZPS (Listina základních práv a svobod) v článku 32 odst. 1: Rodičovství a rodina jsou pod ochranou zákona. Odst. 4: Péče o děti a jejich výchova je právem rodičů; děti mají právo na rodičovskou výchovu a péči. Odst. 5: Rodiče, kteří pečují o děti, mají právo na pomoc státu.

Ale jaká je praxe? Jsme stále svědky poškozování dětí, diskriminace otců, nezhojitelným morem se stává syndrom zavrženého rodiče (SZR) – neboli odcizení, ochladnutí, poškození až zničení vztahu mezi dítětem a rodičem. Prakticky to znamená, že matka žádá o svěření dítěte do své péče, otec JEN do střídavé péče, matka na to reaguje, že otec ve skutečnosti nemá zájem o dítě, ale že tím svým návrhem chce jen matku psychicky týrat…

Mnoho nálezů Ústavního soudu vyznělo ve prospěch střídavé péče. Proto jsme měli snahu toto prosadit i do zákona, jak nám radil i ústavní soudce Jirsa. O tom jsem mluvil např. v Televizních novinách TV Nova nebo v Poslanecké sněmovně, video je v článku (v čase 1:40:55).

Promítnutí judikatury Ústavního soudu o preferenci společné a střídavé péče jsme prosazovali společně s odborovou organizací LIBERI (RNDr. Rusý), a sice s novou formulaci v § 907 odst. 1 o.z.: „Soud může svěřit dítě do společné nebo střídavé péče rodičů, mají-li o péči zájem, dále do péče jednoho rodiče, je-li to potřebné v zájmu dítěte, případně do péče třetí osoby, je-li to nezbytné v zájmu dítěte. Má-li být dítě svěřeno do společné péče, je třeba, aby s tím rodiče souhlasili.“

Ještě při osobním jednání s poslankyní Decroix nám sdělila, že s takovou formulací § 907 by neměla problém. O to větší je naše překvapení, že o několik měsíců později je nám předkládána novela, která se ubírá jiným směrem. Máme věřit, že zrušení střídavé péče posílí skutečně péči obou rodičů?? Máme věřit profesionalitě soudců, když doposud jsme svědky tolika selhání a nezávislosti na zákonech i zdravém rozumu?

Co předvedli soudci při posledním kulatém stolu na Ministerstvu spravedlnosti? Soudce Pavel Kotrady tam vytahoval statistiku z roku 2001 (!) a soudce Vladimír Polák z roku 2019, jak prý otcové nemají zájem o péči. Ve skutečnosti až poslední dobou pod vlivem nálezů Ústavního soudu začínají vnímat rovnoprávnost. V roce 2001 či 2019 samotní advokáti zrazovali otce, že nemají šanci z nesmyslných důvodů. Kromě toho mnohé matky ve snaze odradit otce od péče tvrdí, že dítě ve skutečnosti není jeho. Anebo dítě biologicky skutečně není otce a v době rozvodu o ně přestává mít zájem.

Péče obou rodičů je zmíněna až v § 907, odstavec 2. Znepokojující pro nás je, že milenec matky má být nově uveden jako (spolu)pečující osoba, a sice už v § 885 (!), za předpokladu společného soužití:

Pečuje-li o dítě jen jeden z rodičů, podílí se na Na péči o dítě a jeho výchově se podílí i manžel nebo partner rodiče dítěte, žije-li s dítětem v rodinné domácnosti. To platí i pro toho, kdo s rodičem dítěte žije, aniž s ním uzavřel manželství nebo registrované partnerství, žije-li s dítětem v rodinné domácnosti.

Zde je staré a nově navrhované znění § 907:

(1) Soud může svěřit dítě do péče jednoho z rodičů, nebo do střídavé péče, nebo do společné péče; soud může dítě svěřit i do péče jiné osoby než rodiče, je-li to potřebné v zájmu dítěte. Má-li být dítě svěřeno do společné péče, je třeba, aby s tím rodiče souhlasili.

(2) (1) Při rozhodování o svěření do péče péči soud rozhoduje tak, aby rozhodnutí odpovídalo zájmu dítěte. Soud přitom bere ohled na osobnost dítěte, zejména na jeho vlohy a schopnosti ve vztahu k vývojovým možnostem a životním poměrům rodičů, jakož i na citovou orientaci a zázemí dítěte, na výchovné schopnosti každého z rodičů, na stávající a očekávanou stálost výchovného prostředí, v němž má dítě napříště žít, na citové vazby dítěte k jeho sourozencům, prarodičům, popřípadě dalším příbuzným i nepříbuzným osobám. Soud vezme vždy v úvahu, který jak každý z rodičů dosud o dítě řádně pečoval a řádně dbal o jeho citovou, rozumovou a mravní výchovu, jakož i to, u kterého jaké má dítě u každého z rodičů má dítě lepší předpoklady zdravého a úspěšného vývoje, jakož i důvody, pro které péče rodiče doposud nemohla probíhat.

(3) (2) Soud při rozhodování o svěření dítěte do péče péči dbá rovněž zejména na právo dítěte na péči obou rodičů a udržování pravidelného osobního styku s nimi, na právo druhého rodiče, jemuž dítě nebude svěřeno, každého z rodičů na pravidelnou informaci o dítěti, dále soud bere zřetel rovněž ke schopnosti rodiče dohodnout se na výchově dítěte s druhým rodičem.

Odstavec 2 by měl být odstavec 1. Odstavec 1 vnímáme jako past.

Jestliže soud vezme v úvahu, jak každý z rodičů dosud o dítě pečoval, může se stát, že otec za to, že od rána do večera pracoval, aby zajistil rodinu, bude ještě potrestán při rozvodu či rozchodu rodičů. A jestliže by dřív opravdu méně pečoval a nově se chce podílet na péči rovnoměrně, má mu být vyhověno a pomoženo, nikoliv bráněno.

Připomínáme, že nebezpečím je i nová úprava definic znásilnění, domácího násilí. Křivými nařčeními lze zničit každého člověka, v našem případě otce, minimálně ho zkusit takto odstavit od dítěte, než skončí vyšetřování. Mezitím dojde ke zničení vztahu mezi otcem a dítětem, za které nikdo pak nenese zodpovědnost. Taková praxe musí skončit!