Mgr. Tomáš Zdechovský
–
Výživné stanovené z hrubého ročního obratu, odsouzení na 8 let jen na základě pochybných pachových stop, či zbavení se dluhu tvrzením, že byl podepsán prázdný papír – to jsou další 3 příběhy z kategorie „děsy české justice“.
Pokud se člověk dostane do spárů české justice, nemůže si být jistý, že se opravdu dovolá spravedlnosti. Jak už jsem psal dříve, čím víc se zabývám různými rozsudky českých soudů, tím víc ztrácím iluze o tom, že budou rozhodovat správně a spravedlivě. Setkal jsem se s absurdnostmi, které by nedokázal vymyslet ani Franz Kafka. V mnoha odlišných případech soudy svým jednáním porušily právo na spravedlivý proces, odsoudily nevinného člověka či přinejmenším způsobily újmu bezúhonnému. V tomto článku bych rád zmínil další tři případy, kterými jsem se podrobněji s mým týmem zabýval a vrhají temný stín na celou českou justici.
Pochybné odsouzení na základě pachových stop
Prvním z nich je případ dvou mužů, Miloše Zezuly a Martina Skalického, kteří byli odsouzeni na osm, resp. pět let vězení. Měli se totiž v září roku 2015 údajně dopustit vloupání ve zlatnictví v Uherském Hradišti a při útěku vážně zranit dva svědky, kteří zabránili pachatelům v odnesení cenností. Odsouzeni byli za loupež a poškození cizí věci. Zezula navíc za těžké ublížení na zdraví, když měl postřelit jednoho ze svědků. Rozsudky krajského soudu ve Zlíně pak loni v říjnu potvrdil i Vrchní soud v Olomouci.
Oba obžalovaní svou vinu od počátku popírali s tím, že v době loupeže byli v práci. Jasné pochybnosti o celém procesu pak budí skutečnost, že oba muži byli usvědčeni na základě nepřímých důkazů, přičemž stěžejní roli měly sehrát pachové stopy, nalezené na místě činu – např. na dveřích, madlech a platech s klenoty. Psi totiž dokážou pachové stopy správně určit jen z 60 %, což je opravdu málo. Stále více jsou proto slyšet pochybnosti odborníků, zda jsou pachové stopy vůbec legitimním důkazem a vyvstávají zcela oprávněné obavy, zda v tomto případě nedošlo k obrovskému justičnímu omylu a oba muži sedí za mřížemi neprávem. Zvláště za situace, kdy se nepodařilo získat žádné další přímé důkazy.
Bylo proto podáno dovolání k Nejvyššímu soudu a s dopisem jsem se obrátil i na paní ministryni spravedlnosti Marii Benešovou s tím, aby byla nastavená jasná pravidla při vyhodnocování důkazů na základě pachových stop. Bohužel zatím bez většího posunu. V odpovědi od ministerstva bylo zmíněno, že vyhodnocení důkazů je věcí soudů. Zároveň ale připouštěli, že pachové stopy jsou jen nepřímým důkazem, který je nutné podpořit dalšími zjištěními.
Zbývá tak jen doufat, že se Zezuly a Skalického odvolací soudy ještě zastanou podobně, jako Ústavní soud už povolil obnovu řízení v případu údajných vrahů Straňáka a Šimona, kteří byli k 24,5 a 20,5 letem vězení také odsouzeni jen na základě řetězce nepřímých důkazů, kdy „hlavní slovo“ měly nespolehlivé pachové stopy.
Jak se zbavit dluhů a exekuce
V dalším případě se můžeme přesvědčit o tom, jak snadno můžou soudy udělat z oběti pachatele. Pan S. podnikal ve stavebnictví a bohužel měl neustálé problémy se svými zaměstnanci, kteří ho okrádali a působili mu tak obrovské finanční škody. Policie mu neuměla pomoci a doporučili mu proto, aby si nechal podepsat zajišťovací směnky a mohl tak škody rychleji vymáhat. To také udělal, bohužel to příliš nepomohlo a případ skončil u soudu, kdy dlužníci mj. tvrdili, že podpisy na směnce nejsou jejich, což prokazatelně vyvrátily grafologické znalecké posudky.
Případ se zdál jasný, soud na dlužníky nařídil pravomocně exekuce a zdálo se, že vše skončí tak, jak má. Rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 27.10. 2015 byl ale uznán vinným pan S.! Měl prý totiž nechat dlužníky podepsat jen zcela čistý bílý papír, na něž až později dotiskl, že má jít o směnku. Soud vůbec nevzal v potaz všechny jejich předchozí výpovědi, kdy měli neoprávněné námitky k pravosti podpisu, nikoliv celé směnky. Neřešili ani reálnost toho, jestli by vůbec někdo byl schopný podepsat zcela prázdný papír tak, aby to přesně „sedlo na linku“. Případ se prostě jen okamžitě a pro mě naprosto nepochopitelně obrátil proti věřiteli, přestože k tomuto tvrzení neměli dlužníci jediný usvědčující důkaz, ani žádný znalecký posudek. Prostě tento očividný nesmysl řekli a ono to prošlo!
Dlužnici následně nic platit nemuseli, naopak věřitel měl ještě platit náklady exekučního řízení. Vůbec nevadilo, že scházely jakékoli důkazy prokazující vinu, a naopak všechny důkazy i nestranní svědci svědčili ve prospěch obžalovaného/ původního věřitele. Pro zastavení exekuci a odsouzení věřitele úplně stačilo napsat do rozsudku, že soud neuvěřil výpovědi obžalovaného, ani bezúhonným svědkům, kteří všichni v dosavadním životě nebyli nikdy odsouzeni ani za přestupek.Na druhé straně soudu nedělalo problém uvěřit např. několikrát změněné výpovědi sedmkrát trestaného recidivisty.
Když pan S. posléze zjistil, že je soudkyně ve vztahu s jedním z dlužníků, podal návrh na povolení obnovy řízení včetně návrhu na vyloučení soudkyně z důvodu podjatosti. K návrhu přiložil zcela nové nezvratné důkazy. Jednalo se o nové nestranné očité svědky a také nové písemné listiny dokazující, že nešlo o podpisy na prázdný papír. Stejná soudkyně se ale nevyloučila z nového řízení a případ měla znovu na starost.
Další důkazy následně zcela úmyslně ignorovala, a to včetně výpovědi nového svědka, kterému dokonce jeden z dlužníků sám řekl, že si vše vymyslel. V potaz soudkyně nevzala dokonce ani naprosto zásadní důkaz, dohodu o splátkách dluhu, kde jeden z dlužníků dokonce směnku písemně uznal za pravou a zavázal se k jejímu splácení. Také odvolací soud, za který jednal opět ten stejný soudce, stížnost zamítl jako nedůvodnou, aniž by se zabýval všemi důkazy a vyslechl si argumenty na veřejném zasedání. Absurdní, že?
Tímto soudním rozhodnutím může vzniknout velmi nebezpečný precedens a návod dlužníkům, jak se zbavit dluhů, exekuce i věřitele. Dlužník může po předchozí prohraném sporu začít kdykoliv účelově tvrdit, že věřiteli nechal před několika lety volně k dispozici podepsaný „prázdný papír“ a soud mu to všechno může odkývat. K tomuto selhání soudu nelze nečinně přehlížet. Podal jsem proto podnět na ministerstvo spravedlnosti, aby se celou věcí začalo zabývat.
Soud neschopný rozlišit superhrubou a čistou mzdu
Jako poslední bych zde rád zmínil kauzu pana Vladimíra T. Na rozdíl od předchozích dvou sice nebyl za nic odsouzen, už několik let se však potýká s velkými problémy kvůli tomu, že mu bylo důsledkem pochybení soudu špatně stanovené výživné a nemůže se domoci opravy.
Celá kauza se vyvíjela následovně: Nejprve ho Obvodní soud na Praze 9 na základě domněnky exmanželky naprosto nepochopitelně „zaměstnal“ u společnosti, která neměla nikdy žádný obrat. Městský soud v Praze tuto chybu sice napravil, dopustil se ale pochybení při výpočtu příjmu z daňového přiznání. Pouze hrubý (!) roční příjem OSVČ vydělil 12 měsíci a tento výpočet prohlásil za čistý příjem. Nevzal vůbec v úvahu, že součástí daně z příjmu je i třeba sociální pojištění, zdravotní pojištění atd. Následně použil procentuální výpočet výživného na tento špatný výpočet a stanovil výživné. Asi každý teď musí kroutit hlavou nad tím, že soud zjevně nedokázal ani rozlišit mezi čistou a superhrubou mzdou. Jelikož v tomto případě nebyla možnost obrátit se na vyšší instanci (v opatrovnickém řízení jsou pouze dva stupně soudu), obrátil se pan T. v této věci na Ústavní soud. Ten ale žádosti nevyhověl s tím, že není dalším přezkoumávacím orgánem.
Následně po několika měsících zahájil pan T. nové řízení opět u soudu nižší instance, který prohlásil předchozí verdikt za vadný. Problém však byl v tom, že obvodní soud nemohl tento rozsudek opravit (to může jen vyšší instance, která zde však není) a může pouze nastolit nový rozsudek s novým počátkem, což se také stalo. Záležitostí se zabýval i trestní soud, neboť exmanželka pana T. na základě vadného rozsudku zažalovala za neplacení výživného (tj. rozdíl mezi placeným výživným a stanovenou částkou dle rozsudku). Nakonec dohromady čtyři rozsudky (dva v opatrovnickém řízení a dva v trestním řízení) došly ke stejnému závěru, jako celou dobu tvrdil pan T., tedy že superhrubá mzda opravdu není čistá mzda, a tudíž soud jednoznačně chyboval.
Nebylo mu to ale nic platné, špatně stanovené výživné zatím stále nebylo opraveno a on tak přišel i o auto, kterým jezdil do práce (aby to celé bylo ještě pikantnější, je daňový poradce), čímž mu ještě klesly příjmy. Nepomohl mu ani ombudsman, na jehož kancelář se obrátil. Všichni chybu „vidí“, nikdo ji ale nějak nedokáže napravit.
Tento případ je smutnou ukázkou toho, že české soudy nenesou za svá pochybení prakticky žádnou zodpovědnost. I v tomto případě jsem se proto obrátil na paní ministryni spravedlnosti a vyzval jsem ji k úpravě předmětného zákona, do něhož by byla začleněna klauzule o vzniku škody nesprávným rozhodnutím, které však nemohlo být dle zákona změněno či zrušeno. Stát by měl odpovídat také za škodu způsobenou rozhodnutím zcela zjevně nesprávným, které však nelze dle platné legislativy změnit či zrušit. Už mi odpověděla a dala dobré tipy, které pan T. nyní využije u nového soudu, snad konečně úspěšně.
Medvědí služba spravedlnosti
Zmíněné případy obvinění z údajného vloupání, podvodů se směnkami či pochybení soudu na výživném, kterým jsem se věnoval v tomto článku, se svojí povahou snad nemohou lišit více. Mají však jednu věc společnou. Soudy v nich závažným způsobem selhaly a místo toho, aby hájily právo a spravedlnost, udělaly ve skutečnosti spravedlnosti v medvědí službu. Svým jednáním tak soudy jen dávají lidem pádný důvod k pochybnostem o tom, zda Česko lze vůbec považovat za právní stát.
Přeji hezký den a veselou mysl!
Převzato z blogu Tomáše Zdechovského
6. 11. 2020 at 7:46
Proč česká justice opakovaně selhává? Protože máme soudce lháře a podvodníky a politiky jako Zdechovský, kteří nikdy nic neudělají pro změnu a o justici maximálně žvaní na internetu, aby přitáhli naštvané a prostoduché voliče. Každý, kdo chce změnit poměry u soudů, ať volí strany, které ještě nevládly a nenatahaly do justice své členy, příbuzné a kamarády. Vzpomínáte na ústavní soudce Výborného a Janů? Dva lidovci, kteří tuto příšernou spravedlnost roky udržovali. Snad nikdo nečekáte změnu od těch, kterým systém vyhovuje a přiživují se na něm desítka let.
6. 11. 2020 at 9:59
Souhlasím. Dovolím si ho ale vylepšit. Justice, média, policie, politici neselhávají. Oni výhodně a za úplaty kolaborují s Feministickou a LGBTI diktatúrou.
V minulosti justice, média, policie a politici kolaborovali s fašistickými a s marxistickými režimy, Výhodně.
Proč by si nezakolobarovali s Feministickou a LGBTI totalitou? Mají to v povaze – jsou k tomu od početí „vychovávaní“ Feministickou a LGBTI totalitou.
6. 11. 2020 at 19:27
Tak to abych se panu Zdechovskému měl také přihlásil o radu kam se ještě obrátit o pomoc.
Mně bylo při SP 7/7 nařízeno platit matce našich dětí 6x více než matka má posílat mě a to prosím při prakticky stejných příjmech obou z nás. Já jsem ale bohužel OSVČ, můj hrubý příjem byl označen jako nadstandartní, výdaje na dosažení příjmu jako by v mém daňovém přiznání ani nebyly a bylo mi vyměřeno výživné ve výši 100% mého čistého příjmu. Ještě dodám, že v mých DP není ani koruna odpisů hmotného investičního majetku, ale přesto v odůvodnění v rozsudku KS je něco v tom smyslu, že přednější než samotné podnikání je zajištění výživy dětí u matky.
Takže nyní aby děti měly vše potřebné u mě a ještě jsem platil matce tak si musím půjčovat peníze od své sestry. To je stát tohle…
Také jsem to dal k ÚS a ten argumentoval naprosto stejně – není další přezkoumávací orgán. Takže to beru tak, že když soudci OS a KS vědí, že jim tyhle prasárny projdou u ÚS, tak prasácky soudí vesele dál…
7. 11. 2020 at 20:55
V opatrovnickém řízení ÚS v oblasti výživného vůbec nepomůže. Zákony v opatrovnickém řízení nestanovují žádné meze, takže i když soudkyně určí výživné 160 %, není to v rozporu se žádným zákonem. Já jsem napadl u ÚS nerovný přístup. Mě prozkoumávali bankovní účty 5 let zpět, dotazovali se u zaměstnavatelů, každé tvrzení jsem musel doložit důkazem. U matky nic – co řekla, to stačilo jako důkaz. Sehnali jsme důkaz, že matka má 2x vyšší příjem, než uváděla, takže to ÚS přijal, ale bude to k ničemu. Matka po roce (tedy dřív než rozhodne ÚS) může podat nový návrh – třeba proto, že jsou děti o rok starší a vyjádření ÚS k předchozímu rozhodnutí je k ničemu. Jediná možnost je podat po roce nový návrh z důvodu změny situace a lépe se připravit.
7. 11. 2020 at 21:12
.. ještě bych dodal, že pokud výživné stanovili na základě nesmyslně vysokého čistého příjmu, dá se toho využít. Příklad .. máte obrat 110 tis a soud shledal, že máte čistý příjem 100 tis (přitom máte reálně 40). Pokud se řádně připravíte a prokážete, že Váš čistý příjem je nezpochybnitelně 40 tis., tak můžete podat oprávněný požadavek na snížení výživného, přestože máte fakticky stále stejně. Soud sice ze 40 tis. může stanovil stejné výživné jako ze 100 tis., ale soudce má rád svou dobře placenou pozici a kvůli hysterické matce ji nebude ohrožovat snadno napadnutelným rozhodnutím.
7. 11. 2020 at 20:38
Někdy soudci nejednají jen se špatným úmyslem. V mém případě jistá soudkyně v Praze vůbec nevěděla, že existuje nějaký rozdíl mezi ziskem a obratem, nebo mezi čistým a hrubým příjmem. Matematiku také moc nedávala – když advokát navrhl, že by měla zohlednit střídavou péči 7/7, tak výživné VYNÁSOBILA dvěma. Rozsudek: .. na základě hrubého příjmu 45 tisíc stanovuji čistý příjem pro výpočet výživného na 50 tis. Odůvodnění: .. výživné 15500,- Kč činí necelých 15% čistého příjmu .. Chápejte, když je někdo dobrý v ekonomii, bude dělat ekonoma, když zvládá matematiku, bude dělat technický obor. U soudce nelze očekávat, že tuší něco o ekonomii, nebo zvládne spočítat trojčlenku. Pokud mi poradíte, jak sem vložit obrázek, tak sem dám kopii rozsudku – to jsou matematické perly, že i žák 4. třídy základní školy by se hrozil.
7. 11. 2020 at 21:38
Já si nemyslím že jsou tak hloupí. To je schválnost, tret za to, že se otec nechce vzdát dětí a bojuje. Za to, že se nechce podřídit diktátu matky dětí a že vlastně kvůli němu oni musí něco sepisovat a řešit.
8. 11. 2020 at 7:30
Přesně tak. Zbabělci a slaboši, kterým dal režim funkce k rozhodování o lidských osudech, se moc rádi pomstí někomu odvážnému a odhodlanému, kdo se před nimi neshrbí a trvá si na svém. Soudkyně sice nejsou žádné ekonomky, ale zase absolventky vysoké školy musí mít elementární povědomí o podnikání. Ony se prostě hloupé jen dělají a potom se potměšile těší představou, jak někomu zkomplikovaly život.
8. 11. 2020 at 10:57
Pochopte, že okrádání otcu o děti, peníze, majetky, zdraví a životy není selhávání justice, ale politický program.
Podobně jako Západní zrádní konatelé se svým soudruhem Hitlerem neselhali, ale deklarovali svou politickou součinnost s fašismem, tak i dnes deklarují, že žena a zženštilý muž jsou nadlidé…
Pokud z lidstva neodstraníte genocidní ideológii Feministické a LGBTI totality a nepostavíte je i soudce před vaše hetrerosexuální mužské soudy, tak vše je jalová debata-plácání a práce o tom „jak žádat zločinecké organizace, aby mně otce tolik nebacala, neterorizovala a aby bacala a terorizovala jiné otce …