• Články
    • Úvahy a komentáře
    • Odborné články
    • Vaše zkušenosti
    • Fungování institucí
    • Zahraniční zkušenosti
    • Zákony, judikáty, vzory
    • Výchova dětí
    • Akce a aktivity
    • Starší nezařazené
  • Právní poradny
  • Diskuse
  • Podpořte nás
  • Kontakt
  • Články
    • Úvahy a komentáře
    • Odborné články
    • Vaše zkušenosti
    • Fungování institucí
    • Zahraniční zkušenosti
    • Zákony, judikáty, vzory
    • Výchova dětí
    • Akce a aktivity
    • Starší nezařazené
  • Právní poradny
  • Diskuse
  • Podpořte nás
  • Kontakt
DomůÚspěšná reintegrace vztahů u těžce odcizených dětí ...
Předchozí v této kategorii Další v této kategorii

Úspěšná reintegrace vztahů u těžce odcizených dětí a jejich rodičů – část 2.

18. března 2010

Pamela Stuart-Mills Hoch, Robert Hoch

–

Pamela Stuart-Mills Hochová, ředitelka programů:

Je mi velkým potěšením, že zde dnes mohu být, i když jsme stále ještě poznamenáni změnou časového pásma. Vřelý dík patří našim německým hostitelům. Wilfrid von Boch-Galhau a Ursula Kodjoe nás poctili pozváním k zahájení této konference. Tato zkušenost je pro nás inspirující: začínáme ráno s našimi americkým kolegy a odpoledne slyšíme o práci, která probíhá zde v Evropě. Je to pro nás všechny, kteří pracujeme v oblasti SZR, velmi povzbuzující.

Podívejme se na okolnosti, které vedly k tomu, že jsem zde. V r. 1989 mi můj bývalý manžel v rámci našeho rozvodu silně odcizil moje čtyři děti. Měla jsem to štěstí, že jsem se setkala s psychologem, který mě seznámil s knihou dr. Gardnera. Když jsem ji dočetla, dala jsem za pravdu Arthuru Schopenhauerovi. Pravda byla zcela zřejmá: syndrom zavrženého rodiče (dále jen SZR, pozn. překl.) skutečně existoval. Prožívala jsem ho naplno. Mohla jsem vidět jeho hrůzu v tvářích mých dětí, připomínajících tváře robotů, a v jejich prázdných očích. Mátlo mě, že někdo jiný mohl říkat něco jiného, neboť mé děti byly živým modelem toho, co dr. Gardner popsal jako těžce odcizené děti.

Když jsem se problému začala věnovat hlouběji, zjistila jsem, že právě ti odborníci, na něž se rodiče v mém postavení obraceli se žádostí o pomoc, měli spolu spory, dokonce bojovali o terminologii a sémantiku a ztráceli čas diskusemi, zda SZR vůbec existuje, nebo ne. Lituji, ale pro takové chování mám jen málo trpělivosti. Srovnávám je s chováním císaře Nerona, který vymýšlel verše, když Řím hořel. Zdravotní stav mých milovaných dětí a mnoha dalších je v ohrožení, zatímco odborníci mezi sebou argumentují!

Po nějaké době jsem dospěla k přesvědčení, že SZR nemůže být popsán pouze psychiatrickou definicí, stejně jako nemůže být popsán pouze v rámci duševního zdraví, ačkoli tyto dvě disciplíny jsou bezpochyby nepostradatelné. SZR jako jev je produktem širších a mnohem složitějších mechanismů sociální evoluce, nejedná se tedy prostě o vysokokonfliktní boje o výchovu dítěte nebo o „válku mezi pohlavími“. To jsou také pouze symptomy. Tak například nejvýstižnější popis odcizení jsem nenalezla v oblasti psychiatrie, nýbrž v práci teologa Thomase Mertona, který napsal: „O odcizení v psychologickém smyslu se jedná, když centrum identity je zakoušeno nikoli v sobě, ale v někom jiném.“ Pátrání mě přivedlo k pracím Williama Sargenta Battle for the Mind a The Mind Possessed, kde jsem viděla odrazy toho, co se dělo v myslích mých dětí. Z prací Bruna Bettelheima, Franze Redla, Davida Winemana a Augusta Aichhorna jsem získala cennou lekci, že „Jen láska nestačí“ („Love is not enough“) a že budu potřebovat mnohem více vnitřních i vnějších zdrojů, než jsem kdy považovala za možné, abych získala lásku svých dětí zpět.

Při dalším studiu jsem nalezla SZR na neočekávaných místech. Euripides výstižně popsal ryzí viscerální vztek a destruktivní žárlivost – patřící do výbavy lidstva – v dramatu Médea. Hans Christian Andersen je autorem pohádky Sněhová královna, v níž s překvapivou přesností popisuje proces odcizení a vykoupení. Andersen píše: „Kdysi dávno ďábel vymyslel a vyrobil magické zrcadlo, které mělo zvláštní moc. Dovedlo přeměnit vše, co bylo dobré a krásné, tak, že to vypadalo ošklivě, a současně vše, co bylo zlé a ošklivé, na žádoucí a atraktivní. Když se lidem dostal do srdce i malý střípek tohoto zrcadla, pak to bylo vskutku hrozné, neboť jejich srdce byla jako kousky ledu.“

Kayovo odcizení je vykresleno s takovou přesností, že to až mrazí: „Jedno odpoledne, když si Kay a Gerda s obdivem a uznáním prohlíželi obrázkovou knihu o zvířatech a rostlinách, Kay byl náhle zasažen. Střepina z Ďáblova zrcadla mu pronikla do srdce a jiná střepina mu vnikla do oka. Ihned vidí věci jinak a také na ně jinak reaguje. Řekne Gerdě, že je šereda, když se v jejích očích objeví slzy, neboť se o Kaye bojí a pláče bolestí. Podívá se na krásnou růži a vidí groteskní, housenkami ožraný stvol. A když léto přejde v podzim a zimu, Kayovo srdce se promění v kus ledu.“

Vigen Guroian ve své knize Tending the Heart of Virtue upozorňuje na to, jak Andersen popisuje Kayovu nudu nad jeho dětskými knížkami a hrami; říká přitom, že to je pro miminka. Stojí za křeslem své babičky a hrubě karikuje její gesta bez ohledu na její zraněné city. Je v tom však ještě něco horšího pro ty z nás, kteří jsme proces odcizování zažili: Andersen píše, že Kayovy hry se staly zcela odlišné ve srovnání s tím, jaké byly dříve: zůstaly však inteligentní (zvýrazněno Pamelou). Srdce Kaye je z ledu, zůstala mu však schopnost myslet.

Andersen překrásně popisuje vykupující sílu lásky. Po neustávajícím hledání je to nakonec Gerdino milující srdce, její recitace veršů z jejich raného dětství a jsou to nakonec její slzy, které roztaví led Kayova srdce a umožní mu vykoupení a cestu k autentické svobodě.

Po všechna léta jsem nezakolísala v přesvědčení, že naše děti potřebují láskyplné vedení a jasnou mapu pro morálku. Guroyan píše: „Děti se rodí se silně působící potřebou rozlišovat správné od chybného, pravdu od lži. Je to vlastně milost, dar, se kterým se rodí. Děti velmi profitují z příkladu dospělých, kteří mluví pravdu a jejichž jednání je řízeno silou morálky.“

Pro naši společnost je stále obtížnější vyhovět dětským morálním potřebám. Chceme totiž vychovat tolerantní děti. Černé a bílé názory jsou považovány za fanatické. Avšak při hledání rovnováhy riskujeme, že se vzdáme naší rodičovské autority. Když své děti přestaneme vést, mentorovat a láskyplně ukázňovat, pak – podle slov C. S. Lewise – „necháváme dětskou morální představivost hladovět a nahrazujeme ji utilitární racionalitou“. Lewis nás varuje před světem, v němž vzdělání a výchova dětí podkope důvěru v morální jistoty tím, že do našich srdcí bude postupně pronikat koncept, že moralita je vůči našim individuálním touhám relativní. Vidíme to pokaždé, když nerozhodný soud nebo terapeut řekne: „Ať se děti rozhodnou samy“, nebo „Situace není zcela jasná, potřebujeme nové zhodnocení“, nebo „Je to OK pro dítě, když odmítne otce“ nebo „S tím my nemůžeme nic dělat“ nebo „Zkusme více terapie a věci se nejspíše změní“, nebo „Tento případ je prostě nemožný, musíme to vzdát“ nebo „Nedělejme zatím nic a za čas si to dítě vyřeší samo“.

Když dovolíme, aby se vyvinul těžký stupeň SZR, produkujeme malé myslitele v černobílých kategoriích stejně jistě jako i teroristy, které vidíme denně na našich obrazovkách. Právo a odpovědnost každého rodiče vést, milovat a mentorovat své děti jsou podkopány nebo dokonce úplně zlikvidovány nikoli teroristy zvnějšku, ale mnohem zrádnějším terorismem soudního a právního ochromení a – psychologickým a terapeutickým double-speakem. Mezitím se k vládě dostávají děti z Goldingova Pána much.

Přátelé a kolegové, abych také řekla něco pozitivnějšího, byla jsem osobně svědkem vykupující moci silného a milujícího srdce. Měla jsem to štěstí, že jsem držela svého malého syna a dceru v náručí po téměř dvou letech nenávisti a svou druhou dceru po deseti letech. Mohla jsem hladit jejich vlasy a šeptat slova ze stále pamatovaných dětských pohádek na dobrou noc: „Miluji vás navěky, miluji vás navždy, pokud budu žít, budu vás milovat.“

Přeložil PhDr. Eduard Bakalář, CSc.

POKRAČOVÁNÍ

PŘEDCHOZÍ ČÁST

...
Share on Facebook
Facebook
Tweet about this on Twitter
Twitter
Share on LinkedIn
Linkedin
Share on VK
VK
Email this to someone
email
Print this page
Print

Sdílejte!

Související články

Dětí se rodí stále méně, a tak se opuštěnými „vesnicemi duchů” postupně začíná prohánět divoká zvěř

Cal Flynová – Dlouhá léta se zdálo, že přelidnění Země bude nejzávažnější krizí naší doby ...

Netušené změny, které mohou zamávat s čaroději v opatrovnickém soudnictví

PhDr. Jozef Tinka, PhD. – Ministryně spravedlnosti (Slovenské republiky – pozn. pře ...

Jak smazat vymazání rodiče

PhDr. Jozef Tinka, PhD. – Zůstat bez svého dítěte je pro mnohé jako ochrnout. Člověk vním ...

Žádné rodiny, žádné děti – žádná budoucnost

Rod Dreher – V časopise New York otiskli fascinující článek o hluboké „genderové propasti ...

Okomentovat Zrušit odpověď na komentář

Oblíbené
Nejnovější
  • Pánové, sedejte si do dámských kupé

    13. září 2018

    Poradna: Výživné při střídavé péči

    2. března 2017

    Rozvodovost u nás a ve světě

    5. února 2013

    Podle Ústavního soudu není třeba zachovat péči, po ...

    6. ledna 2021
  • Děti a peníze: Jak jim vše vysvětlit? Měly by dost ...

    5. března 2021

    OSPOD navrhl odebrání dítěte z péče matky, aniž by ...

    4. března 2021

    Největší aktuální problém českého školství? Gender ...

    3. března 2021

    Ústavní soud: Povinnost soudu seznámit účastníky s ...

    2. března 2021

Kalendář příspěvků

Březen 2021
Po Út St Čt Pá So Ne
1234567
891011121314
15161718192021
22232425262728
293031  
« Úno    

Vyhledávání

Nejnovější komentáře

  • Ver. Zan.: Jak naučit dítě vykat
  • George: Předávání dětí při omezení pohybu
  • hipo: OSPOD navrhl odebrání dítěte z péče matky, aniž by pro to existovaly závažné důvody
  • siux: OSPOD navrhl odebrání dítěte z péče matky, aniž by pro to existovaly závažné důvody
  • Jiří Zouhar: Největší aktuální problém českého školství? Genderová nerovnost!

Anketa Střídavky

Máte děti? Kdo o ně pečuje?

Zobrazit výsledky

Nahrávání ... Nahrávání ...

Rubriky na webu

  • Úvahy a komentáře (230)
  • Odborné články (248)
  • Vaše zkušenosti (167)
  • Fungování institucí (128)
  • Zahraniční zkušenosti (90)
  • Zákony, judikáty, vzory (104)
  • Výchova dětí (210)
  • Akce a aktivity (115)
  • Starší nezařazené (1 419)
  • Ostatní (5)
Copyright © 2018 Aleš Hodina info@stridavka.cz
  • Výživné
  • Tátové
  • Ospod
  • Soudci
  • Cochemská praxe
  • Dětská revoluce
  • Domácí násilí
  • Krajský soud v Plzni
  • Hodina změny
  • Prodej obrazu