Parlamentní shromáždění Rady Evropy
–
Vznik – Parlamentní debata 2. října 2015 (36. zasedání) (viz DOK. 13870, zpráva Výboru pro rovnost a proti diskriminaci, zpravodaj: paní Françoise Hetto-Gaasch; a DOK. 13896, stanovisko Výboru pro sociální záležitosti, zdraví a udržitelný rozvoj, zpravodaj: pan Stefan Schennach). Text byl přijat shromážděním 2. října 2015 (36. zasedání).
1. Parlamentní shromáždění trvale prosazuje rovnost mužů a žen v zaměstnání i v soukromí. Významný posun na tomto poli, i když stále nedostačující, můžeme sledovat ve většině členských států Rady Evropy. V rodinách musí být rovnost mezi rodiči zaručena a nastolena od chvíle, kdy se dítě narodí. Zapojení obou rodičů do výchovy jejich dítěte je přínosné pro jeho vývoj. Role otců ve vztahu k jejich dětem, včetně velmi malých dětí, musí být více uznána a patřičně ohodnocena.
2. Společná rodičovská odpovědnost znamená, že rodiče mají práva, povinnosti a odpovědnost vůči svým dětem. Ve skutečnosti však někdy otcové musí čelit zákonům, praktikám a předsudkům, které je mohou připravit o trvalý vztah s jejich dětmi. V REZOLUCI 1921 (2013), týkající se genderové rovnosti, sladění soukromého a pracovního života a spoluodpovědnosti, vyzvalo shromáždění orgány členských států, aby respektovaly právo otců těšit se ze společné odpovědnosti tím, že rodinné právo bude předpokládat pro případ rozchodu nebo rozvodu možnost střídavé péče o děti, v jejich nejlepším zájmu, založené na vzájemné dohodě mezi rodiči.
3. Shromáždění chce zdůraznit, že respektování rodinného života je základní právo zakotvené v článku 8 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv (ETS č. 5) a v mnoha mezinárodních právních předpisech. Pro rodiče a dítě je být spolu základní součástí rodinného života. Oddělení rodiče a dítěte má nenapravitelný vliv na jejich vztah. Takové oddělení by mělo být nařízeno pouze soudem a pouze za výjimečných okolností vážně ohrožujících zájem dítěte.
4. Nadto shromáždění pevně věří, že rozvíjení společné rodičovské odpovědnosti pomůže překročit genderové stereotypy o rolích údajně přidělených ženám a mužům v rodině a je prostě jen odrazem sociologických změn, které nastaly v posledních padesáti letech v podmínkách uspořádání soukromé a rodinné sféry.
5. Ve světle těchto úvah vyzývá shromáždění členské státy, aby:
5.1. podepsaly a/nebo ratifikovaly, pokud tak ještě neučinily, Evropskou úmluvu o výkonu práv dětí (ETS č. 160) a Úmluvu o styku s dětmi (ETS č. 192);
5.2. podepsaly a/nebo ratifikovaly, pokud tak ještě neučinily, Haagskou úmluvu o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí z roku 1980 a správně ji implementovaly a zejména aby zajistily, že úřady zodpovědné za její prosazování budou spolupracovat a okamžitě reagovat;
5.3. zajistily, aby rodiče měli rovná práva, pokud jde o jejich děti, v zákonech i v úřední praxi, zaručující každému rodiči právo být informován a mít slovo v důležitých rozhodnutích ovlivňujících život a rozvoj jejich dětí, v nejlepším zájmu dítěte;
5.4. odstranily ze svých zákonů veškeré rozdíly mezi rodiči, kteří akceptovali své dítě, založené na rodinném stavu;
5.5. zavedly do svých zákonů princip střídavého pobytu po rozchodu, s omezením výjimek na případy zneužívání nebo zanedbávání dětí nebo domácího násilí, a množství času, po který bude dítě žít s každým rodičem, přizpůsobily potřebám a zájmům dítěte;
5.6. respektovaly právo dětí být slyšeny ve všech záležitostech, které se jich týkají, jestliže se má za to, že dostatečně rozumí projednávaným záležitostem;
5.7. braly v úvahu uspořádání střídavého pobytu při přiznávání sociálních dávek;
5.8. podnikly všechny nezbytné kroky k zajištění toho, že rozhodnutí o pobytu dětí a právu styku jsou plně vynutitelná, zejména při stížnostech na nerespektování předávání děti;
5.9. podporovaly a kde je to vhodné rozvíjely mediaci v rámci soudních řízení v rodinných věcech týkajících se dětí, konkrétně zavedením soudně nařízeného povinného informativního setkání za účelem seznámení rodičů s tím, že střídavý pobyt může být vhodnou volbou v nejlepším zájmu dítěte, a aby pracovaly na tomto řešení zajištěním odpovídající odborné přípravy mediátorů a podporovaly toto řešení vhodným školením mediátorů a podporou multidisciplinární spolupráce založené na „Cochemském modelu“;
5.10. zajistily, aby odborníci, kteří přicházejí do styku s dětmi v průběhu soudních řízení v rodinných věcech, dostali potřebné interdisciplinární školení o zvláštních právech a potřebách dětí různých věkových skupin, jakož i o možnostech uzpůsobit řízení jejich potřebám, v souladu s Pravidly Rady Evropy o justici přátelské k dětem;
5.11. podporovaly rodičovské plány, které umožní rodičům samým určit hlavní aspekty života jejich dětí, a zavést možnost, aby děti požádaly o přehodnocení řešení, která se jich přímo týkají, zejména jejich místa bydliště;
5.12. zavedly placenou rodičovskou dovolenou dostupnou otcům, s upřednostněním modelu nepřevoditelných období dovolené.
Přeložil Aleš Hodina
15. 1. 2016 at 10:57
Ja bych tak skepticky nebyl, super, diky za prineseni a preklad, je to dalsi oficialni dokument, ktery pomerne jasne uvadi jak by to spravne fungovat melo. Skoro s podivem, ze neco takoveho vzniklo v konsenzu – dokazete si predstavit parlamentni komisi v CR, ktera by tohle v tomto zneni vyrobila?
Ano, CR se muze snazit tvrdit, ze tohle prece ut ted ma a uz ted splnuje … nicmene statistiky mluvi jasne, a kazdy, kdo je v tom alespon trosicku „honeny“ vi, ze ve skutecnosti to tak neni. Posouvat se to urcite spravnym smerem nadale bude.
16. 1. 2016 at 12:43
Konečně,na tomhle se dá hodně stavět. Střídavá péče 2016,min. 10000 děti ve střídavém pobytu
16. 1. 2016 at 20:21
Přesně jak píše Tomáš J., je uplně jedno které body ČR splňuje, které zákony má a které mezinárodní úmluvy podepsala.pokud si zločinci v talárech mohou soudit jak chtějí a mohou zákony a mezinárodní úmluvy beztrestně ignorovat. Niedobová, Žídková, Zajícová zcela ignorovaly Haagskou úmluvu o únosech dětí, když byly moje děti uneseny do ciziny a nic se neděje. Ani jedna z těch tří soudružek nesedí ve vězení. Takže začít je třeba u soudcovké odpovědnosti a u odvolatelnosti soudců.
17. 1. 2016 at 9:20
Souhlasim, zakony se daji ohybat a pokud budou soudci vyrabet masove z deti polosirotky, nic se nezmeni. Mezinarodni umluvy a dohody se vzdyv zajmu ditete daji ucelove ohnout.
17. 1. 2016 at 11:55
Jenze ti soudci a soudkyne to nedelaji ze zleho umyslu (tedy az asi na vyjimky). Delaji to proto, ze tak postupovali oni, jejich predchudci desitky let predtim. Proto, ze tak jeste uplne spolecenske zmeny nepronikly. Ony totiz jeste uplne neprostoupily ani celou spolecnost, casto nestacim valit oci, kdyz s nekym (inteligentnim) o situaci mluvim, a on mi rika nojo, ale ta stridavka, to neni nic moc … Nema zadnou osobni zkusenost, ale kamaradka jeho zeny rikala …
Trosku zacarovany kruh – lidi co se jich to netyka to moc nezajima (ja si napr. pred deseti lety myslel ze SP je uz absolutne normalni a nic jineho neexistuje, kdyz se oba starat chteji). Lide co se jich to tyka jako spor jsou vyrazne polarizovani. A lidi co maji k oboustrane spokojenosti deti v bezproblemove fungujici SP je zatim moc malo na to, aby fungovali jako priklad proti strachu a predsudkum :(.
17. 1. 2016 at 17:35
Přesně tak, postupují způsoby, jaké využívali desítky let předtím. Jenže tou dobou tady byl komunismus, soudci nemuseli mít právní vzdělání a mohli si soudit jak chtěli, pokud to nebylo proti straně a vládě (soudci z lidu) https://cs.wikipedia.org/wiki/P%C5%99%C3%ADsed%C3%ADc%C3%AD . Podle mého je hlavní problém ten, že přestože se spousta věcí ve společnosti změnila, některé postupy se ze soudů stále vykořeňují obtížně. V takovém případě si ale člověk rozumnými argumenty nebo judikáty nutně pomoct nemusí.
17. 1. 2016 at 18:43
Jak jsem kdysi některým říkal – boj pana Zdechlovského proti Barnevernetu je také bojem proti naší justici, protože pak už jen stačí poukázat na podobnost. Viz odkaz:
http://www.novinky.cz/domaci/392061-barnevernet-po-cesku-matce-sebrali-deti-proto-ze-ji-za-blazna-oznacila-kartarka.html
18. 1. 2016 at 9:02
Bruno, myslím, že za toho komunismu soudci museli soudci podle tahdy platných komunistických zákonů. Zato dnes si mohou soudit jak chtějí, mohou ignorovat platné zákony, mohou se vysmívat mezinárodním úmluvám. Vždyť jsou přece nezávislí. A právě špatně implemenotována tzv. nezávislost soudců na výkonné moci je příčinou nefunkčnosti české justice.
18. 1. 2016 at 11:14
Jeden z mála kroku na zlepšení soudnictví v ČR. 🙂 Dost podpisu je nasbíráno v ulicích a přes známé.
http://www.petice24.com/petice_za_zruseni_definitivy_soudcu_cr
18. 1. 2016 at 13:48
Doplňující čtivo k článku. 🙂 http://www.iustin.cz/files/tzbonn2015.pdf