Adéla Roedlová
1. Cíle práce a výzkumné otázky
Předmětem mé bakalářské práce bude analýza současného stavu otcovství se zaměřením na Českou republiku. Blíže budu zkoumat především vztah otce a dítěte, který podrobím analýze z různých aspektů. Nejprve se zaměřím na právní, poté na psychologické a nakonec na sociologické hledisko. Protože k otcovství neodmyslitelně patří mateřství, věnuji jednu kapitolu výzkumu diferencí a podobností mezi mateřstvím a otcovstvím. Jelikož se v soudobé sociologické literatuře běžně používá termín „noví otcové“ či „pečující otcové“, kteří navazují s dítětem vztah jiný a obecně bližší než otcové tradiční, provedu také exploraci, jak je tento typ otců zastoupen v České republice. Noví otcové jsou také spojování s ochotou nastoupit na rodičovskou dovolenou, proto se ve své práci pokusím stanovit, jak fenomén rodičovské dovolené vnímají čeští otcové a za jakých podmínek by na ni nastoupili. Do svého výzkumu zahrnu především úplné rodiny, ovšem bez ohledu na to, zdali jsou rodiče dítěte oddáni. Ve své práci jsem si položila tři základní výzkumné otázky:
- Jaký je v současné západní společnosti vztah otců k jejich dětem?
- Jaké jsou současné trendy v otcovství? Změnila se nějak role otce v rodině?
- Pronikly současné trendy v otcovství i do České republiky?
Z těchto základních otázek jsem si pak vytvořila otázky specifické:
- Jak se dle zákona stává muž otcem? Jak vzniká z legislativního aspektu vztah otec – dítě?
- Jak působí otec na dítě a naopak jak působí dítě na otce?
- Jak lze vymezit vztah otce a dítěte z hlediska sociologických teorií?
- Jak můžeme definovat nové, pečující a aktivní otce?
- Přebírají otcové nějaké vlastnosti a činnosti, které byly dříve typické a charakteristické pouze pro matku?
- Jak se liší otcovství a mateřství?
- Předmět mého empirického výzkumu formuluji následovně: Směřují čeští otcové k novým formám otcovství, nebo zůstávají v tradičních schématech?
Na tyto otázky se budu snažit odpovědět prostřednictvím současné západní i české literatury a svého vlastního výzkumu, v rámci něhož jsem provedla osm rozhovorů s mladšími otci.
Rozhodla jsem se tedy zkoumat fenomén otcovství. Odborná literatura mu věnuje pozornost většinou pouze tehdy, pokud se vyskytne v nějaké jiné formě, než je obvyklé, což je např. otcovství po rozvodu, rodičovská dovolené otců nebo nevlastní otcovství. Usoudila jsem, že bude přínosné pohlížet na otcovství v jeho čisté formě tak, jak je v české společnosti zastoupeno nejčastěji. Budu se věnovat výhradně úplným rodinám, ovšem bez ohledu na to, zdali jsou rodiče dítěte oddáni.
2. Metodologie
V této kapitole představím výzkumné metody, které použiji ve své bakalářské práci. Zaměřím se především na metodu aplikovanou ve výzkumné části práce, protože v teoretické části využívám zejména deskriptivně analytických metod.
2.1 Metoda sběru dat
Jako metodu sběru dat jsem použila polostrukturovaný rozhovor. Jeho scénář byl vyvinut na základě studia odborné literatury a poté upravován podle nabytých zkušeností a pilotního rozhovoru tak, abych pomocí něj dokázala odpovědět na výzkumnou otázku – viz Příloha č. 1.
Rozhovory probíhaly během měsíců března a dubna v roce 2010. Jednoho z otců jsem znala osobně, na ostatní jsem dostala kontakt od známých. Metoda výběru byla tedy nenáhodná, což je hlavní omezení mého výzkumu. Žádný z oslovených mužů účast na výzkumu neodmítl. Výzkumný rozhovor trval průměrně 30 minut a místo konání se většinou odvíjelo podle časových možností respondentů. Tři rozhovory (Vítek, Honza, Tomáš) proběhly u respondentů doma, další čtyři rozhovory (Šimon, Aleš, Lukáš, Michal) proběhly v restauračním zařízení nebo kavárně a jeden se konal u respondenta na pracovišti (Roman). Respondenti byli seznámeni s účelem výzkumu i s tím, jak bude nakládáno s pořízenými daty.
Výzkumný rozhovor jsem rozdělila do pěti částí (přípravy na potomka a porod, péče o malé dítě, činnost s dětmi, otcovství obecně a rodičovská dovolená). Během otázek, které se týkaly rodičovské dovolené, jsem muže seznámila s aktuálními variantami rodičovské dovolené v České republice včetně finančního aspektu.
Na mužích bylo patrné, že o svém otcovství nejsou zvyklí příliš mluvit, ale po prvních otázkách se situace vždy zlepšila a pak už jim nedělalo problém se otevřít. Otcové také velice často zjišťovali, co jsem se dozvěděla od ostatních. Rozhovory jsem nahrávala na diktafon a následně přepsala.
2.2 Způsob zpracování dat
Pro svoji práci jsem zvolila kombinaci kvantitativního a kvalitativní výzkumu. Kvalitativním výzkumem rozumíme „jakýkoliv výzkum, jehož výsledků se nedosahuje pomocí statistických procedur nebo jiných způsobů kvantifikace“. [Strauss, Corbinová 1999: 10]. Rozhodla jsem se tak na základě podstaty zkoumaného problému. Snažím se totiž odhalit podstatu zkušeností určitých subjektů. V mém případě jsou to zkušenosti mužů s otcovstvím. Pro kvalitativní výzkum jsem se též rozhodla z toho důvodu, že validní a reliabilní kvantitativní výzkum byl za mých podmínek v podstatě neproveditelný. Jednotlivá zjištění ze svého kvalitativního výzkumu jsem doplnila o výsledky výzkumů kvantitativních, které byly v České republice provedeny v minulých letech. Pro doplnění jsem použila následující kvantitativní výzkumy: Rodiče 2005, Proměny 2005, Harmonizace rodiny a zaměstnání 2005, Podoby otcovství v ČR z roku 2010 a data ČSÚ.
Směřovala jsem svoji pozornost na zkoumanou oblast a nechávala vynořit to, co je v této oblasti významné. V práci jsem ověřovala již vytvořené teorie. Zpracování otázek a jejich dopředu definovaná struktura však spíše odpovídají výzkumu kvantitativnímu.
Přepisy rozhovorů jsem poté pozorně pročítala a snažila jsem se pojmenovat pojmy a témata, o kterých respondenti hovořili. Poté jsem provedla komparaci jednotlivých rozhovorů a zjišťovala, zda se pojmy z jednoho rozhovoru vyskytují také v ostatních. Posléze jsem jednotlivé jevy kategorizovala, tj. seskupila jsem pojmy, které příslušely stejnému jevu. Díky tomuto postupu se začaly vynořovat některé možné kategorie, které se jevily jako nejdůležitější pro odpověď na moji výzkumnou otázku.
31. 7. 2014 at 6:47
Zajímalo by mne, co je vlastně vnímáno pod pojmem ,,tradiční otcovství”. Je velký rozdíl mezi typickým českým šedesátníkem, který byl od mala zpracováván plošným institucionálním programem, který jasně vymezoval role v rodinném vzorci vedoucí úlohou matky v zákoně, kterou je třeba podpořit a sám byl veden opustit dítě formou výživného a nevměšováním se do péče a výchovy a dědou či spíš pradědou, který věren české tradici předávání řemesla či živnostis otce na syna musel se svými dětmi sdílet na stejné úrovni jako matka, protože předat lásku, cit a úctu k tomu, co nás živí a živilo naše předky nejde předat na vypínač v patnácti letech. To funkční rodičovství otců tady muselo být stejně silné, jako mateřské, jen nikdy nebylo tak okázalé, jinak by ta tradice nevznikla. No, a pak přišel východní vítr s centralizovaným hospodářstvím a nezůstal kámen na kameni. Pan profesor pediatrie (tedy nikoli dětské psychologie) švejcar nám všem svým laskavým přístupem v televizi vysvětlil, že kult matky je nejlepší pro dětskou psychiku a pediatričky s pedagožkami to tak vnitřně cítí do dnes a ani neví odkud to mají, prostě to ví.
31. 7. 2014 at 14:12
???Nevíte zda má dle NOZ výchovné právo a povinnost nový manžel matky vůči mému dítěti? ve starém zák. o rodině to myslím bylo, v novém se neorientuji…
31. 7. 2014 at 14:45
Pokud žije s matkou v domácnosti tak se podílí na péči o dítě. Ale rozhodující slovo ve výchově mají rodiče. NOZ oddělil péči a výchovu.
5. 8. 2014 at 13:41
škoda, že se nový mrdák matky také nemusí podílet na výživě dítěte, když je otci v péči o dítě bráněno.