Stridavka.cz
Na začátku tohoto soudního sporu matka odešla od rodiny. Podle svých slov v diskusi na OSPOD.INFO „se konečně rozhodla odejít a žít svůj život“. Jak je v našich krajích „dobrým“ zvykem, podala zároveň návrh na svěření dcery pouze do své výlučné péče.
V tu dobu zřejmě vypukl těžký a nechutný boj o dítě. Ostatně sám soudce říká, že „z pohledu soudu celkově nejvyzrálejším dojmem působí mezi zúčastněnými paradoxně práve nezletilá“. Dcera ovšem začala matku hned po jejím opuštění rodiny odmítat. Není se moc co divit, zvláště když jí vyhrožovala diagnostickým ústavem a otci – ještě za doby společného soužití – sebevraždou, s kuchyňským nožem v ruce.
Psychologové u dcery konstatovali syndrom zavrženého rodiče (SZR). Nechceme tuto diagnózu zpochybňovat, ale musíme upozornit na to, že SZR je definován jako výsledek popouzení druhým rodičem, nikoliv jako reakce dítěte na špatné chování prvního rodiče. Matka však tvrdí, že dochází i k popouzení ze strany otce, kterému byla dcera nakonec svěřena do péče (přestože ten by preferoval spíše střídavou výchovu).
Ať jsou však příčiny špatného vztahu dcery s matkou jakékoliv, důležité je, že soudce se snaží situaci řešit:
„…soud vzhledem k nastalé závažné situaci v rodině přistoupil k uložení dohledu nad výchovou nezletilé tak, aby v kooperaci, s odbornou pomocí a pod kontrolou orgánu sociálně-právní ochrany dětí došlo k zapojení všech zúčastněných do procesu dlouhodobé rodinné terapie prováděné některým z odborných psychologických pracovišť v regionu.“
Očekávání soudu jsou přitom velmi sympatická:
„Již v průběhu postupného provádění takové terapie pak soud očekává návrh některého z rodičů či podnět opatrovníka ke změně tohoto rozhodnutí ve smyslu zakotvení postupně stále rozsáhlejší úpravy styku matky a nezletilou (pokud by se jako postačující nejevila neformální dohoda rodičů ve smyslu § 27 odst. 1 zákona o rodině) tak, aby tento proces postupně směřoval k zavedení režimu střídavé výchovy obou rodičů, který soud považuje pro uspořádání poměrů nezletilé za optimální.“
A co je možná ještě důležitější, soudce hodlá skutečně dbát na to, aby se oba rodiče snažili pošramocené vztahy napravit:
„… při rozhodování o budoucí změně tohoto rozhodnutí, které soud samozřejmě očekává, bude soud velmi podrobně a velmi důsledně hodnotit, jak se každý z rodičů přičinil o napravení vztahů nezletilé k matce, přičemž z případného maření zejména průběhu rodinné terapie soud vyvodí pro odpovědného rodiče adekvátní důsledky.“
Dlouhodobě prosazujeme jako významné prorodinné opatření, aby ten, kdo opustí rodinu, nemohl získat dítě pouze do své výlučné péče. Zároveň to však neznamená, že je správné, aby si dítě k tomuto rodiči vybudovalo odpor a zcela jej zavrhlo. Takový vztah k jednomu ze svých rodičů by se negativně projevil i na dítěti.
Z tohoto úhlu pohledu zdá se být rozhodnutí chebského soudu, který zde rozhodně neměl jednoduchou úlohu, velmi prozíravé. Že by se u nás konečně začal používat COCHEMSKÝ MODEL?
10. 3. 2011 at 19:55
Této matce jsem nevěřil od počátku,kdy začala dlouze popisovat situaci v diskuzi na OSPOD.Rozsudek se mi zdá kupodivu spravedlivý už jen proto,že zde matka dostala šanci do budoucna alespon ke střídavé péči,tedy k rovnováze ve výchově a vše záleží pouze na ní samotné.O takovém rozsudku se většině otců může jenom zdát,protože pokud je matce svěřeno dítě do péče,většinou je to bráno ze strany justice a matek jako hotová věc až do dospělosti dětí a běda,jestli se tady ještě někdy otec objeví.
15. 3. 2011 at 12:13
Kdyby mi děti v době společného soužití řekly, že se mnou být nechtějí, asi bych se nad sebouzamyslel. Nikdy se to nastalo.
Na druhou stranu- po 10 minutách rozhovoru s psycholožkou dcera prohlásila, že by mně nejradši zabila. Bylo to takhle: Psycholožka zjistila, že jsem nevzal dceru na kolotoč. Ptala se jí pořád dokola: Je ti to líto? Mrzí tě to? Proč ti to udělal? atd, až Co bys mu udělala? A dcera plácla, jak se to tak říká: Nejradši bych ho zabila.
Psycholožka kolotoč i provokování odpovědi vynechala a o celém rozhovoru soud informovala hlášením: „Dcera chce otce zabít.“
Přečetl jsem celý ten rozhovor soudu v naivní představě, že všichni popadají smíchy. Myslel jsem, že to je nějaký veselý pořad se skrytou kamerou. Ani náhodou.
Soud vyslechl psycholožku, ani to nic nezměnilo. Nakonec sice výrok o zabití otce do rozsudku nedali, a psycholožka musela prohlásit, že žádné věcné nebo odborné nálezy jako podklad pro své stanovisko nemá, ale stejně si prý jako znalec myslí, že děti mají jít do matčiny výchovy. A bylo vymalováno.
Zde takové manipulace nevidím, ani autorka nic podobného neuvádí.
Autorka tvrdí, že „soudce během pěti minut vynesl rozsudek“. Z rozsudku je jasné, že úřady věnovaly věci dlouhou dobu značnou pozornost, prováděly opatření, atd.
Nezdá se, že její „vztah s malou byl úplně normální“, viz komplex důvodů – opakované vyhrožování dítěti, ani to matka nezpochybňuje. Paní Ladce ve styku s dítětem bráněno není.
Nezdá se mi, že by zde matka byla obětí intrik otce, úřadů apod. Ani to nenamítá, ani neuvádí svoji odlišnou verzi událostí. Nemám důvod o rozsudku pochybovat.
Do výhradní výchovy matky se dítě běžně svěří bez jediného úkonu OSPODu, bez jediného věcného argumentu, bez šetření v rodině a bez zjištění názoru dítěte. Péči a pozornost, kterou úřady a soud věnoval případu paní Ladky, jí většina otců, kteří přišli o „péči“ popř. o veškerý styk s dětmi, musí závidět.
6. 3. 2012 at 1:59
Dobry den chtela jsem se zeptat.Pritel ma dva a pul letou holcicku s byvalou pritelkyni soudne byla sverena do pece matky..A nyni jsme zjistili ze zije s pritelem,ktery bere tvrde drogy.Zaciname mit obavy co se tyce o dcerku pritele.Podle naseho nazoru a podle toho co vidime,kdyz si jdeme pro malou zjistujeme ze se radne o malou nestara.Mala stale nemluvi,jen zaklady jako je mama.tata,teta.Stale nosi pleny,od znamych jsme se dozvedeli ze je casto procurana az na obleceni, dale jsme zjistili ze poradne neumi jist.Neumi jist tuhou stravu z telefonatu kdy jsme se ptali matky co vlastne ji odpovedela ze ji jen polevky.A ted pri posledni navstevy male jsme ji nasli velky flek na brisku vypadalo to jako spalenina,matka nebyla u lekare dokud jsme ji nepohrozili socialnim odborem.Na soc.odbor jsme stejne sli musim uznat ze soc.pracovnice se ihned angazovala po shlednuti fotografii a ihned volala lekarce.Lekarka ji zdelila ze ma stafilokoka,a ze podezreni na tyrani urcite neni!Chteli jsme se zeptat jestli muzeme sami podat u soudu o ochranny dohled nebo co bychom mohli v takove to situaci udelat!S matkou ditete nejsme schopni se realne domluvit a tak vse musime tahat pres soudy.Dekujeme za jakoukoli radu.