• Články
    • Úvahy a komentáře
    • Odborné články
    • Vaše zkušenosti
    • Fungování institucí
    • Zahraniční zkušenosti
    • Zákony, judikáty, vzory
    • Výchova dětí
    • Akce a aktivity
    • Starší nezařazené
  • Právní poradny
  • Diskuse
  • Podpořte nás
  • Kontakt
  • Články
    • Úvahy a komentáře
    • Odborné články
    • Vaše zkušenosti
    • Fungování institucí
    • Zahraniční zkušenosti
    • Zákony, judikáty, vzory
    • Výchova dětí
    • Akce a aktivity
    • Starší nezařazené
  • Právní poradny
  • Diskuse
  • Podpořte nás
  • Kontakt
DomůStabilita rodiny a porozchodová péče o děti ve veř ...
Předchozí v této kategorii Další v této kategorii

Stabilita rodiny a porozchodová péče o děti ve veřejném mínění

29. prosince 2022

Výzkumný ústav práce a sociálních věcí

–

Shrnutí hlavních zjištění

• V české společnosti si rodina stále uchovává vysokou hodnotu. Je vnímána jako zdroj citového zázemí (98 %) a smyslu života (95 %), jako prostředí poskytování vzájemné pomoci (98 %), byť také do jisté míry omezuje v osobním rozhodování (31 %) a bývá i zdrojem napětí a konfliktů (26 %). Nicméně rodina je zbytečnou přítěží pro pouhých 7 % respondentů.

• Partnerský vztah ale není cílem sám o sobě, důraz je kladen na jeho kvalitu – 85 % respondentů je toho názoru, že než mít špatný partnerský vztah, je lepší nemít žádný. 79 % respondentů se domnívá, že ani děti by neměly být důvodem pro udržování nefungujícího partnerského vztahu, ačkoliv 72 % respondentů má za to, že dítě potřebuje domov s oběma rodiči, aby vyrůstalo šťastně.

• Hlavními příčinami rozpadu partnerství dle mínění veřejnosti bývají zejména 1. nevěra, či jiný partnerský vztah (54 %), 2. nedostatek vzájemné pozornosti, neschopnost společně hovořit (38 %), 3. odlišnosti v názorech a postojích (23 %), 4. závislosti (18 %), 5. fyzické nebo psychické násilí (17 %).

• Velmi nebo spíše spokojeno se svým životem se cítí být 68 % respondentů, 22 % se nepovažuje ani za spokojené ani za nespokojené a 10 % je v současnosti se svým životem spíše nebo velmi nespokojeno. Vyšší mírou spokojenosti se častěji vyznačují respondenti s lepší příjmovou situací domácnosti, zadaní a ti, kteří věří v Boha. Naopak nespokojenost s aktuální životní situací se častěji ukazuje u lidí, kteří (zatím) nemají děti a rovněž i u těch, kteří mají nějakou osobní nebo blízkou zkušenost s rozvodem (jako dítě, jako rodič, jako příbuzný).

• Zkušenost s rozpadem rodiny v dětství se může promítnout do vlastní životní dráhy. Dílčí korelace mezi zkušeností z dětství a nestabilitou vlastního vztahu se projevila ve věkové skupině 30 až 44 let. Mezi těmi, kteří zažili rozvod rodičů v roli dítěte, přibližně každý čtvrtý v dospělosti zažil rozvod/rozchod i v roli rodiče svého dítěte. Mezi těmi, kteří vyrůstali s oběma rodiči, to byl přibližně každý šestý.

• Za nejvíce ohrožené rozpadem rodiny jsou považovány děti. Celkem 83 % respondentů je toho názoru, že při rozvodu/rozchodu rodičů právě ony trpí nejvíce, a 66 % jich má za to, že rozvod/rozchod rodičů poznamená dítě na celý život.

• Podle 85 % respondentů rodiče zapomínají, že i po rozvodu/rozchodu by měli s druhým rodičem na péči o děti spolupracovat. Přitom 85 % respondentů věří, že rozvod rodičů může probíhat klidně, bez boje o děti a majetek, a 66 %, že dobrý rozvod/rozchod rodičů může být dobrým příkladem pro dítě. S tímto názorem silněji souzní ti, kteří jako děti rozchod rodičů zažili, a mezi nimi zejména ti, kteří jej zpětně hodnotí jako správné rozhodnutí rodičů.

• Více než polovina respondentů, kteří zažili rozvod/rozchod s druhým rodičem svého nezletilého dítěte, hodnotila průběh vyjednávání o nastavení péče o děti a o majetkovém vypořádání jako téměř bezproblémový. Mnohem problematičtěji se však jevila komunikace s bývalým partnerem/ kou.

• Vyhledání odborné pomoci psychologa, psychoterapeuta či párového terapeuta v různých fázích řešení (i jen možného) rozpadu rodiny naprostá většina dotázaných připisuje značný význam. V realitě však podle zkušeností psychologů většina párů potýkajících se se vztahovými problémy přichází do terapie pozdě.

• Názor, že návštěva poradny, kde by rodiče získali informace, jak zmírnit negativní dopady rozpadu rodiny na děti a podpořit komunikaci mezi rodiči, by měla být povinnou součástí řešení rozpadu rodiny, sdílelo 60 % respondentů. Podle dalších 31 % respondentů by sice neměla být povinná, ale měla by být doporučována.

• Česká veřejnost nemá obecně dostatečné povědomí o procesech spojených s nastavením péče o děti po rozchodu rodičů, tedy o kterých věcech a jak u sezdaných a nesezdaných ne/rozhoduje soud, kdy je/není nutno se soudit, o skutečném právním obsahu a fungování zákonem vymezených typů péče (výlučná péče/péče jednoho z rodičů, střídavá péče, společná péče) ve vztahu k rodičov-ské odpovědnosti, o významu výživného a způsobu jeho určování (zejména při svěření dítěte do střídavé péče).

• Podle 82 % respondentů by rodiče po rozvodu/rozchodu nadále měli o záležitostech dětí rozhodovat společně, bez ohledu na to, kde děti bydlí. Přitom 70 % respondentů se domnívá, že děti by měly mít domov u jednoho z rodičů a s tím druhým být v kontaktu. Názor, že děti by měly mít možnost žít s každým z rodičů i za cenu, že budou střídat dva domovy, podporuje 55 % respondentů, přičemž muži se k němu přiklánějí častěji než ženy. Model, kdy o dítě pečuje převážně matka, je však výrazně podporován pouze v nejmladším věku dítěte (do 3 let dítěte 75 %, 4 až 6 let 38 %), počínaje vstupem dítěte na základní školu je příklon české veřejnosti k rovnoměrné péči obou rodičů již tříčtvrtinový.

• Výlučná péče je v očích veřejnosti spojena s péčí matek, které o ni žádají častěji než otcové. Nízký zájem o svěření dítěte do výlučné péče otcům připisuje 37 % respondentů (32 % mužů a 43 % žen). Výlučná péče bývá spojena s představou, že druhý rodič, nejčastěji otec, vídá své dítě každý druhý víkend, případně nějaký den v týdnu (62 %), zákon však kontakt s druhým rodičem neohraničuje. Polovina respondentů se mylně domnívá, že při výlučné péči rozhoduje o všech důležitých záležitostech dítěte pouze ten rodič, do jehož péče bylo soudem svěřeno, a třetina má mylně za to, že se tento rodič může s dítětem kamkoliv přestěhovat, aniž by k tomu měl souhlas druhého rodiče. Dvě třetiny veřejnosti se ztotožňují s výrokem, že dítě ve výlučné péči má jen jeden domov.

• Střídavá péče je v postojích veřejnosti více spojována s preferencemi otců. Je vnímána jako férový model pro oba rodiče (77 %). Její výhodou pro dítě je, že se o něj starají matka i otec v podobné míře (78 %), avšak dítěti prospívá jen, pokud rodiče jsou schopni se spolu domluvit (79 %). Současně je v České republice poměrně rozšířená představa (59 %), že dítě je „baťůžkář“ bez skutečného domova. Nicméně jen 28 % respondentů se domnívá, že střídavá péče je pro dítě vždy horší než výlučná péče.

• Podle odborníků (Barvíková, 2019) matky navrhují či přistupují na střídavou péči méně často mj. kvůli obavám, že by jejich souhlas s ní byl okolím (zejména na venkově) odsouzen jako projev mateřského selhání. S výrokem, „když matka souhlasí s jinou než se svojí výlučnou péčí, není dobrá matka“ se neztotožnilo 64 % respondentů, přiklonilo se k němu 13 % mužů a 9 % žen, avšak 25 % respondentů nedokázalo dát odpověď. Tvrzení „střídavou péčí přichází matka o část svého já“ odmítlo 55 % respondentů, přijalo jej 22 % žen oproti 17 % mužů, a čtvrtina respondentů se opět nedokázala vyjádřit. Výhodu střídavé péče pro matku 74 % dotázaných spatřuje v tom, že v době, kdy o dítě pečuje otec, má čas pro sebe, své zájmy a svou práci.

• Zatímco ženy se v převážné většině (66 %) vymezují proti výroku, že výživné je ve skutečnosti spíše využíváno pro potřeby matky než dítěte, muži s ním až dvakrát častěji souhlasí (38 % mužů vs. 18 % žen).

• O tom, že by potřeby dítěte a možnosti povinného rodiče při stanovení výše výživného měly být zohledňovány rovnoměrně, je přesvědčen každý čtvrtý respondent. Ženy se častěji přiklánějí na stranu dítěte, muži více k možnostem rodiče, který má výživné platit.

• Od července 2021 začala být poskytována nová sociální dávka určená nezaopatřenému dítěti, které dostává od druhého rodiče výživné na dítě v nižší částce nebo vůbec. Zavedení tzv. náhradního výživného spíše podporuje 42 % respondentů, naopak 40 % jich spíše preferuje, aby stát místo toho přiměl povinného rodiče k hrazení výživného.

• Na sklonku roku 2020 očekávaly dvě pětiny dotázaných jako důsledek pandemie zhoršení vztahů mezi partnery, tři pětiny častější rozchody či rozvody a také domácí násilí.

 

Ukázka ze studie (VÚPSV, v. v. i., Praha, 2022)

...
Share on facebook
Facebook
Share on twitter
Twitter
Share on linkedin
Linkedin
Share on whatsapp
Whatsapp
Share on vk
Vk
Share on email
Email
Share on print
Print

Sdílejte!

Související články

Nové formy rodičovství: střídavá péče a hledání jejích důsledků pro děti – přehledová studie (4. část)

Petr Fučík, Michaela Šolcová – Diskuse a závěr Tato přehledová studie přinesla odpovědi n ...

Nové formy rodičovství: střídavá péče a hledání jejích důsledků pro děti – přehledová studie (3. část)

Petr Fučík, Michaela Šolcová – Okolnosti modifikující výsledky dětí v porozvodových uspoř ...

Nové formy rodičovství: střídavá péče a hledání jejích důsledků pro děti – přehledová studie (2. část)

Petr Fučík, Michaela Šolcová – České studie k tématu vlivu střídavé péče na děti Studie, ...

Nové formy rodičovství: střídavá péče a hledání jejích důsledků pro děti – přehledová studie (1. část)

Petr Fučík, Michaela Šolcová – ABSTRACT – Long-term cultural trends of increasing f ...

Jedna reakce na “Stabilita rodiny a porozchodová péče o děti ve veřejném mínění”

  1. Odpovědět
    Daniel Sedlák
    30. 12. 2022 at 11:23

    takže nadále platí, že soudy rozhodují o dětech bez ohledu na věk v průměru tak, jak si přejí ženy, aby bylo rozhodováno o batolatech…..
    Nadále ponechává soudce zcela v klidu, pokud u ročního dítěte do rozchodu pečovali oba rodiče, a rozchodem si matka dítě přivlastní a otce k dítěti dvě měsíce nepustí ani na minutu. To je v cajku a nevyžaduje zásah soudu.
    Evidentně soudní moc poněkud zaostává za společenskými změnami.
    Místo ochrany práv jen krytí a podpora poškozování práv a vztahů, to je současná podoba opatrovnické justice.

Okomentovat Zrušit odpověď na komentář

Oblíbené
Nejnovější
  • Nenecháme se zastrašit

    21. dubna 2022

    Pánové, sedejte si do dámských kupé

    13. září 2018

    Nové formy rodičovství: střídavá péče a hledání je ...

    10. ledna 2023

    Aktuální otázka

    24. února 2022
  • 8 tipů, jak docílit zdravých zubů u dětí

    3. února 2023

    Žblebt roku 2022: Martin Ludvík

    2. února 2023

    Proč by nesporné rozvody neměly řešit soudy

    1. února 2023

    Tohle musí Ursula Leyenová vědět

    31. ledna 2023

Kalendář příspěvků

Únor 2023
Po Út St Čt Pá So Ne
 12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
2728  
« Led    

Vyhledávání

Nejnovější komentáře

  • Daniel Sedlák: Tohle musí Ursula Leyenová vědět
  • Tomáš Jadlovský: Tohle musí Ursula Leyenová vědět
  • Daniel Sedlák: Tohle musí Ursula Leyenová vědět
  • tulen2: Tohle musí Ursula Leyenová vědět
  • Střídavka: Proč by nesporné rozvody neměly řešit soudy

Anketa Střídavky

Máte děti? Kdo o ně pečuje?

Zobrazit výsledky

Nahrávání ... Nahrávání ...

Rubriky na webu

  • Úvahy a komentáře (361)
  • Odborné články (327)
  • Vaše zkušenosti (206)
  • Fungování institucí (172)
  • Zahraniční zkušenosti (124)
  • Zákony, judikáty, vzory (144)
  • Výchova dětí (302)
  • Akce a aktivity (161)
  • Starší nezařazené (1 382)
  • Ostatní (17)
Copyright © 2018 Aleš Hodina info@stridavka.cz
  • Výživné
  • Tátové
  • Ospod
  • Soudci
  • Cochemská praxe
  • Dětská revoluce
  • Domácí násilí
  • Krajský soud v Plzni
  • Hodina změny
  • Prodej obrazu