Jürgen Rudolph

–

Bezmocnost soudů se skrývá za stále stejným schématem průběhu soudních jednání, na jehož konci se soud připojí k závěrům stejně bezmocného znaleckého posudku soudního znalce. Znalecký posudek soud vyžaduje z toho důvodu, že se sám necítí být prokazatelně s to zvýhodnit jednoho z rodičů, resp. upřednostnit jeho argumentaci. Ve standardizovaném soudním řízení tak soudem povolanému znalci připadá úkol dodat soudu potřebnou pomoc k jeho rozhodnutí. Jelikož nevzniká žádný systematizovaný koncept, jak otupit ostří rodičovského sporu, přiklání se převážná část soudem povolávaných znalců prokazatelně k řešení, které vyjímá děti z konfliktní linie rodičů, jež mezi sebou vedou spor. To bývá zpravidla možné jen tak, když se ze života dětí eliminuje jeden z rodičů, nebo je v nejlepším případě jeho role marginalizována.

Výsledek: ztráta jednoho z rodičů

Nemálo dětí tak, v důsledku obvyklé „standardní soudní úpravy“ konfliktu mezi rozvádějícími se rodiči, ztratí jakýkoli kontakt s jedním z nich. Tato ztráta se však neomezuje jen na dobu dětství nebo dospívání, nýbrž se může stát trvalým následkem.

Za tyto výsledky jsou v Německu rozhodujícím dílem odpovědná „obvyklá pravidla hry“ jak uvnitř účastných institucí, tak v jejich vzájemných vztazích. Nadále jsou v komunikaci mezi odbornými profesemi účastnými rodičovského sporu směrodatné hierarchické orientace, které mají účinek až do orgánů vynášejících rozsudek. Aby bylo možné dosáhnout návratu k původní společné odpovědnosti, je třeba navzdory obvyklému způsobu procesního řízení zavést řídící a doprovodnou funkci účastných profesí, jíž lze dosáhnout výhradně přesahovým sesíťováním jednotlivých profesí. posua řešení.

Ukázka z knihy autora Cochemské praxe „Jsi moje dítě“ („Du bist mein Kind“)