Mgr. Tomáš Jadlovský, Ph.D.

Věra Jourová
evropská komisařka
pro spravedlnost, spotřebitele a rovnost žen a mužů

Vážená paní komisařko,

vracím se k naší korespondenci ve věci porušování unijního práva v ČR a ve Španělsku, naposledy mi byl doručen DOPIS KOMISE ze dne 21. prosince 2016 č. j. JUST/A1 /JS//na(2016) 7542554 a EU PILOT EUP(2016)8843. Stěžuji si na nesprávný úřední postup, neplnění povinností ze strany Komise a stále trvající nečinnost. Nesprávný úřední postup spočívá v tom, že Vaši pracovníci na většinu otázek vůbec neodpověděli, řadu faktů přehlédli a i v případě, kdy jsme se dostali k poznání, že unijní právo bylo porušeno, se nadále tváří, jako kdyby se nic nestalo. Tím Komise porušuje své povinnosti, neboť jedním z Vašich úkolů je sledovat dodržování unijního práva, jeho stejnou platnost v celé unii a v případě jeho porušování zasáhnout. Tentokrát pro lepší orientaci Vašich pracovníků přehlédnuté informace napíšu tučným písmem a věřím, že budou úspěšně zpracovány. Opakuji, že problém přetrvává, neboť díky vadné aplikaci unijního práva ze strany soudů ČR a Španělska nastala neřešitelná situace jak v řízení péče o mého syna, tak v řízení o rozvodu manželství. Nejsem stěžovatel nespokojený s nespravedlivým rozsudkem, ale stěžuji si na skutečnost, že ani v sedmém roce řízení díky porušení Nařízení Rady č. 2201/2003 žádné rozsudky nemám a tato perspektiva ještě potrvá 11 let.

1) Řízení proti Španělsku ve věci práva být slyšen – EU PILOT EUP(2016)8843

I když tento bod je už dnes okrajový, i v něm jste větší část porušení vůbec neprošetřila. Ve Vašem DOPISU Z 10. SRPNA 2016 č. Ares (2016) 4300727 jste mi psala, že prověříte návratové řízení z let 2010-2012, pokud jde o úlohu státního advokáta, délku celého řízení a zejména skutečnost, že ani jednoho ze soudních jednání jsem se nemohl zúčastnit, u odvolacího soudu jsem ani nevěděl, že vůbec nějaké jednání probíhá, natož abych se mohl vyjádřit.

Ve Vašem posledním dopisu, který asi měl shrnout výsledky tohoto šetření, není ani slovo o délce řízení. Jak jsem Vám dříve popsal a doložil, dokumenty k řízení včetně plné moci dostal španělský ústřední orgán začátkem září 2010 a až do května 2011 (čili 9 měsíců) nic nedělal. K jakému závěru jste v tomto bodě došla? Bylo splněno ustanovení o nejrychlejším možném vnitrostátním postupu v délce 6 týdnů? Jak se k délce řízení vyjádřili španělští soudruzi?

Pokud jde o právo být slyšen, z naší předchozí korespondence víte, že vyslechnut jsem nebyl ani u soudu prvního stupně, který po 9 měsících nicnedělání nařídil jednání na termín, do něhož zbývalo 5 dní. Bylo to v květnu 2011, na začátku turistické sezony a v uvedeném termínu již nebyly volné žádné letenky Praha – Madrid. Přes český ústřední orgán jsem žádal o nový termín (viz přílohy k mé první stížnosti) a trval jsem na své výpovědi, soud však věc projednal beze mne. Připomínám, že podle unijního práva má každý právo na přiměřenou dobu na přípravu na jednání, což se nestalo. O tomto porušení ve Vašem dopisu opět není ani slovo. K jakému závěru jste došla? Je 5 dní dostatečně dlouhá doba na cestu po zemi přes polovinu Evropy, pro pracujícího, který musí zaměstnavatele požádat o volno? Co na tuto lhůtu řekli španělští soudruzi?

Pokud jde o jednání odvolacího soudu ve věci navrácení mého uneseného syna, tvrdíte, že španělský ústřední orgán měl 4. července 2011 informovat český protějšek o odvolání. Tato informace není pravdivá. Od českého orgánu jsem si k ní vyžádal stanovisko, které Vám koncem tohoto do dopisu přikládám jako důkaz – španělský ústřední orgán informoval český orgán pouze o skutečnosti, že matka mého syna měla úmysl podat odvolání proti rozsudku, přičemž nezaslal ani text tohoto odvolání, ani informaci, který advokát, případně který soud věc bude vyřizovat. Ani v tomto případě tak nelze hovořit o tom, že bych měl právo být slyšen, protože toto právo znamená moci se vyjádřit ke konkrétním tvrzením a faktům, nikoliv k neznámým úmyslům protistrany. Vyjádření Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí zní jasně.

Nyní máte komplexní a přesný obrázek o porušení práva být slyšen. Španělský soud 1. stupně nejdříve v návratovém řízení nařídil jednání v minimálním časovém předstihu, kdy moje osobní účast nebyla možná a poté předstíral, že jsem se bez důvodu nedostavil a státní advokát – údajně vysoce kvalifikovaný úředník, jak píšete – v odvolacím řízení ani neviděl nutnost, abych se seznámil s argumenty, které odvolací soud projednává. Žádám Vás proto, abyste neprodleně podnikla kroky k nápravě. Asi nikdo z nás si nemyslí, že účastníci řízení projednávané argumenty protistrany odhadují telepaticky.

Pokud ve Vašem dopisu uvádíte, nikoliv poprvé, že nevidíte systémové porušení práva, věřím, že unijní právo platí v EU pro všechny stejně bez výjimky. Jestli však přesto potřebujete pracovní impuls v podobě systémovosti, je mi známo, že Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí jako český ústřední orgán Vám koncem léta 2016 doručil hodnotící zprávu o porušování unijního práva Španělskem. Zpráva byla v ČR dlouho utajována a od úřadů jsem ji získal až po několika poslaneckých interpelacích a žádostech podle zákona o svobodném přístupu k informacím. Jistě jste již zprávu prostudovali a mezi dalšími identifikovali i můj případ. Jakkoliv je hodnotící zpráva povrchní, řada dalších příkladů dokazuje širší rozměr porušování práva.

2) Řízení proti ČR a Španělsku ve věci porušení čl. 15 Nařízení Rady 2201/2003 (porušení propadné lhůty, nucené manželství na 16 let a zánik vyživovací povinnosti k dítěti)

V tomto bodě Vaši pracovníci zcela ignorovali informace, které jsem Vám zaslal již několikrát, naposledy v dopise ze 13. listopadu 2016. Nyní Vám tyto argumenty znovu přehledně zopakuji tučným písmem, aby se je podařilo přečíst.

2a) porušení propadné lhůty 6 týdnů podle čl. 15

Dosud jsme v naší korespondenci uváděli termín začátku lhůty pro hypotetické předání příslušnost podle čl. 15 na 1. srpna 2014, kdy španělská strana potvrdila přijetí žádosti českého soudu. Ve Vašem posledním dopise uvádíte, že lhůta se počítá od momentu zahájení řízení u dožádaného soudu podle čl. 16, a to podáním písemností, kterými se řízení zahajuje. Jak je Vám známo z naší předchozí korespondence, španělské řízení, o němž tvrdíte, že běželo v souladu s unijním právem, bylo zahájeno podle čl. 16 v roce 2012, tj. v momentě doručení žádosti českého soudu již běželo přes dva roky. Oba faktory – zahájení řízení podle čl. 16 i doručení žádosti českého soudu tak byly splněny 1. srpna 2014, a protože Vy i já umíme – na rozdíl od českých a španělských soudců – spočítat šest týdnů, lhůta podle Nařízení Rady vypršela 12. září 2014. Pakliže španělský soud domněle přijal příslušnost v únoru 2015, jde o postup v rozporu s Nařízením Rady, za jehož implementaci jste zodpovědná. Žádám Vás proto, abyste ve věci neprodleně začala konat, neboť uvedené údaje jsou mimo jakoukoliv pochybnost.

2b) nucené manželství na 16 let a zánik vyživovací povinnosti k dítěti

Všechny předchozí argumenty jsme si mohli odpustit, kdybyste se věnovala nejzásadnějšímu argumentu, a to neslučitelnosti právních úprav obou zemí, které vylučují předání příslušnosti podle článku 15 z ČR do Španělska u dítěte narozeného v manželství, o jehož rozvod je již v ČR požádáno. Jak jsem Vám už několikrát napsal a jak by to právní experti Komise měli sami od sebe vědět – ve Španělsku se konečná úprava poměrů dítěte přijímá současně s rozvodem a vypořádáním majetku, zatímco v ČR se nejdříve musí pravomocně upravit poměry dítěte a teprve poté se rozvádí manželství a vypořádává majetek. Již dříve jsem Vám zaslal jak výběr ze španělského zákona, tak usnesení českého soudu v rozvodovém řízení, že toto může pokračovat až po konečné – pravomocné – úpravě poměrů k mému synovi. Zcela konkrétně – mé manželství může být rozvedeno pouze v českém řízení u soudu pro Prahu 5 (18 C 284/2011, zahájeném 9. září 2011, viz příloha dřívějšího dopisu), a to poté, co budou pravomocně upraveny synovy poměry. Protože ve Španělsku taková úprava není bez rozvodu možná, a příslušnost k rozvodu je nepřenosná, zůstává jediné právní řešení – že český soud rozhodne o synových poměrech. Výmluvným důkazem je skutečnost, že od domnělého převzetí příslušnosti v únoru 2015 do prosince 2016 španělský soud kromě dalšího předběžného opatření nic neudělal, protože ani nemohl.

Dalším aspektem, který Komise opět přehlédla, je zánik vyživovací povinnosti rodičů k dítěti na celý jeho život. Nařízení Rady EU č. 2201/2003, podle kterého si české a španělské soudy myslí, že předaly příslušnost, se výslovně vztahuje pouze na výchovu a nikoliv na výživu, viz čl. 1, bod 2, písmeno a (výchova) a čl. 1, bod 3, písmeno e (výživa). Jestliže je český soud příslušný k rozhodnutí o výchově a výživě a poté předá příslušnost k výchově a řízení zastaví, k úpravě výživy nedošlo a dojít nemůže. Pevně věřím, že tento stav nebudete vydávat za zájem dítěte.

Pakliže tvrdíte, že Komise zasahuje jen v případě přetrvávajících porušení unijního práva, vězte, že neexistující vyživovací povinnost k dítěti, nerozveditelné manželství a věčné španělské (a navíc nezákonné) předběžné opatření budou přetrvávat až do 31. března 2027, kdy můj syn dosáhne plnoletosti. Poté pozbude smyslu jakákoliv úprava poměrů dítěte, po 17 letech od začátku opatrovnického řízení už syn nebude dítětem a soud poté přistoupí k rozvodu manželství. Věřím, že není v souladu s evropskými hodnotami, aby se účastníci řízení nikdy nedočkali úpravy poměrů k dětem, děti neměly upravenou vyživovací povinnost od rodičů a na rozvod manželství se čekalo 16 let. Protože Váš dosavadní přístup k této otázce vyvolává dojem, že ve Vašem úseku Evropské komise nemusí být povědomí o základních lidských právech, obrátím se ještě na evropského komisaře, který má v agendě právní stát a Listinu základních práv a požádám ho, aby Vám v této otázce poskytl metodickou pomoc. Jedním ze základních lidských práv je právo na soudní ochranu, projednání věci v přiměřené lhůtě a co víc, zákonným soudcem. Listina platí i pro muže. ESLP již dříve odsoudil Českou republiku za porušení lidských práv, pokud soudy roky neupravovaly poměry dětí.

Ve stejné věci si již roky dopisuji s českým Ministerstvem spravedlnosti, které po dlouhém vykrucování v odpovědi na poslaneckou interpelaci přiznalo, že příslušnost pro vyživovací povinnost nelze přenést a manželství nelze za popsaného stavu rozvést. Až se uvidíte se svým stranickým kolegou Pelikánem, neváhejte se zeptat. Snad se shodneme, že právo dítěte na výživu od rodičů a volba životního partnera patří také mezi základní evropské hodnoty, které by neměly být omezovány vadnou interpretací práva.

Tím se vracím k rozsudku Soudního dvora EU č. C-428/15, který již znáte a stále tvrdíte, že rozhodnutí soudů ve věci mého syna jsou s ním v souladu. Pokud Soudní dvůr říká, že postoupení věci jinému soudu musí mít skutečnou a konkrétní přidanou hodnotu, s přihlédnutím mj. k procesním pravidlům v jiném členském státě … a postoupení věci nesmí mít škodlivý dopad na dítě, zůstává pro mne stále záhadou, jak může být případ mého syna lépe projednán španělským soudem, když ten ho vůbec projednat nemůže, a i kdyby ho projednat mohl, nemohl by upravit jeho výživu. Na tuto skutečnost jsem Vás upozornil už několikrát, prosím, věnujte jí nyní pozornost. Stále argumentujete stejně jako české soudy, které se pro odvedení pozornosti věnovaly otázkám občanství a bydlišti rodičů, ale přehlédly uvedená procesní pravidla, na které od začátku řízení marně upozorňuji.

Ve Vašich dopisech mi často píšete, jaké plány má Komise s Nařízením do budoucna. Vězte prosím, že plány Komise do budoucna mne nezajímají a nemusíte mi o nich psát. Žádám po Vás splnění Vaší povinnosti v konkrétním případě. Nechci po Vás, jak rovněž často píšete, abyste mne zastupovali nebo abyste měnili rozhodnutí soudů obou zemí. Chci po Vás, abyste vymáhali unijní právo, tj. obě země upozornili na jeho porušování a podle jejich reakce podali žalobu Soudnímu dvoru pro nesplnění povinnosti. Jak jistě víte, takovou žalobu může podat pouze Komise nebo členský stát, nikoliv fyzická osoba. Protože zřejmě nemůžeme čekat, že by státy, porušující právo, na sebe samy podávaly žalobu, nezbývá nikdo jiný než Vy.

Já jsem pro vymožení unijního práva udělal maximum, ale tři stupně českých soudů se mým argumentům vůbec nevěnovaly, ve Španělsku se tradičně již na prvním stupni rozhodlo beze mne, aniž bych vůbec věděl. Návrhy na další předběžné opatření, které jsou jediné možné, tam rok leží bez povšimnutí. V ČR jsem ve věci podal stížnost Ústavnímu soudu, který věc začal věcně projednávat začátkem prosince 2016. O výsledku toho jednání Vás budu informovat, ale nehledě na jeho výsledek, může situaci napravit pouze v ČR, proto prosím neváhejte a začněte konat.

Žádám Vás, aby věc vyřizoval jiný pracovník než pan Andreas Stein, který uvedené skutečnosti přehlédl a nezodpověděl. Prověřte, prosím, jak je možné, že se pracovník Komise v postavení vedoucího oddělení opakovaně dopouští takového pochybení. I když si myslím, že by Komise měla komplexně řešit celý problém, včetně litispendence a nezákonného zatykače, protože na sebe navazují, abych Vás nepřetěžoval, prozatím se věnujte porušení práva být slyšen a podvodu s předáním příslušnosti a poté se plynule dostaneme i ke zbývajícím porušením.

V nejbližší době Vás skrze Vaše pražské zastoupení osloví režisér dokumentárních filmů, který o porušování unijního práva natáčí film. Pokud by vyjádření Komise k věci měla bránit ochrana osobních údajů, uděluji Vám za sebe i syna souhlas, abyste se k celé věci bez zdráhání vyjádřili.

Naši oboustrannou korespondenci poskytnu ke zveřejnění lidskoprávnímu serveru Střídavka.

Následuje vyjádření českého ústředního orgánu k neexistující komunikaci o odvolání:

PID: UMODX008N948
Č. J.: UMM 0159/15 -669

Vážený pane doktore,

v návaznosti na Váš e-mail z 21. 12. 2016 jsem prostudovala spis.

Dne 4. 7. 2011 skutečně španělský ústřední orgán zaslal e-mailovou zprávu, v níž sdělil, že matka požádala o prodloužení lhůty pro vycestování z důvodu ekonomických obtíží. Toho dne však soud žádost matky zamítl. Matka podala odvolání proti rozsudku o navrácení. Státní zástupce se však chystal podat návrh na předběžný výkon.

Ve spise se potom nachází ze stejného dne Vámi přeposlaná zpráva od Vašeho právního zástupce podobného obsahu. Kolegyně Jagošová patrně nezaslala žádný e-mail, ve kterém by výslovně uvedla, že matka podala odvolání, respektive není žádný takový e-mail obsahem spisu.

E-mail od španělského ústředního orgánu žádné podrobnosti o obsahu odvolání neobsahoval. Rovněž Úřad nikdy neobdržel znění odvolání matky.

Následná korespondence se španělskou stranou se týkala návratu chlapce do České republiky a potvrzení, že se skutečně nachází na českém území.

Španělský ústřední orgán poté již Úřad nijak o vývoji věci (řízení o odvolání) neinformoval. Posléze k výhradám Úřadu tento orgán uvedl k právu být slyšen, že v řízeních o odvolání není běžnou praxí, aby soud účastníky vyslýchal. K tomu přistupuje pouze tehdy, považuje-li to za nezbytné. Odkázali na to, že jste byl předvolán na jednání u soudu prvního stupně a nedostavil jste se.

Kromě toho nelze vycházet z názoru Komise, že obdržení informace o podání opravného prostředku znamenalo, že byste měl možnost se k obsahu podání protistrany vyjádřit či být přítomen projednání věci. Tedy že španělská strana respektovala Vaše právo být slyšen.

Mrzí mě, že Vám tato informace nebyla v té době postoupena na vědomí.

S pozdravem

Mgr. et Mgr. Jitka Prušková
odborný rada/junior counsellor/Sektionsrat
oddělení právní pomoci/Legal Department/Abteilung für Rechtshilfe
Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí
Office for International Legal Protection of Children
Amt für den internationalen Kinderrechtsschutz
Silingrovo nam. 3/4
602 00 Brno
Czech Republic
Phone: +420 542 215 527
Fax: +420 542 212 836