Jarmila Petrášová
V poslední době se slova „střídavá péče“ skloňuje ve všech pádech. Nikdo se ale nezamýšlí nad tím, že ne manželství, ale rodičovství je závazek na celý život.
Často slýcháme, abychom si nepořizovali psa, pokud mu nebudeme ochotni věnovat 10-15 let ze svého života a nedali je do útulku. Nikdo ale nevaruje mladé, aby zvážili, zda mít či nemít děti, protože ti se touto volbou zavazují k celoživotnímu rodičovství.
Po rozvodu se stále s dětmi zachází, jako s věcí, která nemá žádná práva. Na jedné straně otcové vykřikují , že chtějí být s dětmi oni, nebo chtějí alespoň střídavou péči. Na druhé straně se matky ohrazují tím, že dětem neustálé stěhování škodí a děti přece patří matce. To je však názor jako v pravěku, kdy muži chodili na lov a ženy pečovaly o oheň.
Zamysleli jste se někdy nad osudem dětí, které tento rozvod sice absolvují, ale vůbec jej nezavinily?
Nechci se zde úmyslně zamýšlet nad politováníhodnými případy, kdy je partnerem sadista, pedofil, alkoholik, notorický lenoch apod., protože to je otázka toho, jak rozhodne soud, zda matka, otec, nebo oba.
Představme si nové znění zákona v tomto smyslu:
Tím, že partneři spolu zplodí děti, tak dítěti hned po narození vznikne právo na veškerý majetek, který tento pár od tohoto okamžiku vytvoří.
Pokud se pár rozejde, je majetek dělen mezi rodiče i děti.
Právo nakládat s majetkem dětí mají oba rodiče současně, nesmí ho ale ani zpronevěřit ani zadlužit.
A jak se to týká společné péče?
Možná si budou někteří sahat na hlavu, uvědomme si ale, že stále se tu hovoří o normálních rodičích a ne o nějakých sobeckých sociopatech.
Děti budou bydlet na jednom místě, kde budou mít své trvalé zázemí, a ti. kdo neustále migrují, jsou právě ti rozhádaní a rozvedení partneři. Je tedy jen na nich, jestli si najdou bydlení 5 či 200 km daleko. Je jen na nich, zda společný majetek prodají a najdou si tři byty nebo nechají vše při starém a ten jeden bude odcházet do podnájmu. Navíc by nebylo potřeba řešit žádné alimenty. Oba by museli přispívat na účet dětí nějaký určený podíl a z toho by se pak zajišťoval chod domácnosti dětí.
I když tento názor nemá oporu v zákoně, lze jej klidně u inteligentních lidí realizovat bez soudů.
A jakou to má ještě výhodu mimo to, že se pro děti zdánlivě nic nezmění?
Sousedi nemusejí nic vědět, a když za nějaký čas vyšumí emoce, mohou se partneři téměř bezbolestně zase k sobě vrátit.
„No jo, ale pak si nebudou moci založit žádnou další rodinu!“
A mají vůbec právo si zakládat další rodinu, když nebyli schopni se postarat o tyto děti? Možná si alespoň někteří rozmyslí plodit další děti, o které se pak budou zase hádat jako o kus hadru, které to poznamená na celý život.
Pokud si bývalí manželé najdou dalšího partnera, mohou ho hned na začátku připravit na to, že mají nějaký další závazek. Vždycky existovaly i mnohem komplikovanější vztahy, kdy jeden z partnerů musel na týdny odjet třeba na montáže anebo milenka léta čekala, až se ten její brouček rozvede.
„Ale tak nebudou mít děti žádný režim!“
Naopak, rodiče si budou moci vždy na týden od rodičovských povinností odpočinout a budou se moci dětem plně věnovat. Je to vždycky lepší než uštvaný rodič, který letí z práce do práce a večer padá vyčerpáním do postele, aniž by měl čas si se svými dětmi popovídat.
Mimochodem všimli jste si někdy, že když se po rozvodu stará o děti matka (to „slabší“ pohlaví), tak ji nikdo nemá potřebu pomáhat, protože „Ona to přece zvládne“. Ale když se o děti stará muž, tak je kolem toho šílené divadlo: „A jak to prosim vás zvládáte?!“
Uměle vytváříme z mužů neschopná monstra, ale opak je pravdou. Většina mužů se o děti umí postarat stejně dobře, jako žena, ne-li lépe.
Převzato z DÁMY.CZ
31. 10. 2014 at 9:46
A představa doživotního celibátu a zákazu nových partnerství v případě, že již má někdo děti z rozpadlého vztahu, ta je rovněž nejen naivní, ale doslova nesmyslná – člověk je společenský tvor a ne mnich. Spokojenost v novém vztahu není samozřejmě nijak na překážku funkční péči o všechny své děti, i od předchozích partnerek, právě naopak.
31. 10. 2014 at 10:30
Presne tak, tech negativ je takova spousta … Jako uplne nejvetsi vidim to, ze deti vlastne nevidi a nezazivaji fungovani normalni rodiny, ani u jednoho z rodicu. Opravdu zvlastni je, jaka spousta lidi to opakuje bez zamysleni – tak at se stehuji rodice. Z meho okoli opravdu hodne, po vysvetleni a zamysleni vzdy byli prekvapeni, jak nevhodne to je.
Nicmene rodiny kde to nejakou dobu praktikovali samozrejme take existuji.
31. 10. 2014 at 12:32
Trapez a Han – souhlas.
Navíc v citované části:”Navíc by nebylo potřeba řešit žádné alimenty. Oba by museli přispívat na účet dětí nějaký určený podíl a z toho by se pak zajišťoval chod domácnosti dětí.” si autorka protiřečí. Přece platit alimenty či “přispívat na účet dětí nějaký určený podíl” jsou dvě ekvivalentní možnosti.
31. 10. 2014 at 13:36
Tak pořád se hledá “vhodný model střídavky”, aneb zdůvodňování jak to NEJDE !!!
Pitomost. Já chci střídavku a tak tedy pro to něco tzv. obětuji.
Takže v mém konkrétním případě: Jedno město, jedna škola, jedna čtvrť, vzdálenost dvě ulice. Dítě není malé. (u mne, otce – vlastní pokoj, kde žilo od narození. U matky stísněnější podmínky o to větší manipulace (to je sice závažná, ale věc trochu vedlejší – manipulace dítěte rodičem proti druhému může být i při střídavce. To záleží na morální vyzrálosti rodiče.
Nicméně přistoupím bez jakýchkoliv problémů k variantě střídání rodičů v původním bytě, tedy bytě kde dítě žilo od narození. Já (otec)s tím nemám problém.
A přesto to nejde a nejde a nejde. Protože matka nesouhlasí. Jinými slovy, dítě patří matce, je dostatečně zmanipulováno proti otci a proto stačí víkendový “styk” !!
31. 10. 2014 at 16:33
co se týká “vytvářeného majetku”,
tak dítě/děti samozřejmě typicky zdědí veškerý majetek rodiče/ů
bez ohledu na jakékoli jejich manželské/nemanželské peripetie
(podle NOZ to lze nyní omezit – na 3/4 u nezletilého
a na 1/4 u zletilého dítěte jako nepominutelného dědice)
3. 11. 2014 at 14:41
“Většina mužů se o děti umí postarat stejně dobře, jako žena, ne-li lépe.” Tak to prostě je, jen soudružky soudkyně, žijící mentálně někde v pravěku, tuto skutečnost naprosto ignorují.
3. 11. 2014 at 15:46
Soudružky soudkyně nerozhodují nelogicky, ale antilogicky, viz reálná citace z odůvodnění předání dítěte do zatímní péče matky:
“Dle názoru soudu není dán žádný zákonný důvod pro nařízení předběžného opatření. Přesto ale soud nařídil předběžné opatření, jímž předal nezletilou do péče matky.”
4. 11. 2014 at 8:53
🙂 to smutne pobavilo. Ale zase se vuci tomu lze uzasne odvolavat, ne? Kdyz sam soud si do zduvodneni napise, ze pro sve jednani nema zakonny duvod 🙂
4. 11. 2014 at 14:54
Naivo
Odvolací soud se ztotožnil s odůvodněním
10. 11. 2014 at 10:37
utopie: toto řešení má více nevýhod, než výhod. Navíc femifašistky nebudou souhlasit ani s tímto řešením.