Střídavka Brno

Střídavka Brno se připojuje svým komentářem ke zprávám TV PRIMA z 3.5.2011 – navrhovaná novela poslance JUDr. Pavla Staňka (ODS) – institut střídavé péče.

K názoru pana psychologa Karla Humhala:

Pan psycholog doslova svým prohlášením šokoval. Na základě této jeho teorie snad nemohou existovat žádné české páry a manželství, kde by nebyla 100 % shoda bez hádek. Jak absurdní! Ve společných bytových domech můžeme často slýchat hádky či vzájemná hašteření spolubydlících párů a rodin. Tento jev zřejmě pan Humhal popírá. A daly by se na toto téma najít desítky dalších příkladů.

Za svůj život jsem slýchal nespočet názorů dnes již dospělých osob na téma, proč se jejich rodiče nerozvedli v jejich dětství, mohly by jej mít mnohem klidnější, než to děsné přežívání v tzv. nucených konfliktních svazcích rodičů. Tyto děti prožívaly pocity viny stejně, tak jako se vyjadřuje pan doktor. Navíc cítily se přímo odpovědné svým životem a existencí za problémy svých rodičů. A to se jednalo o nerozvedené, ale tzv. funkční rodiny.

Ze slov pana psychologa je fakticky patrno, že se zřejmě s takovýmito lidmi vůbec za dobu svojí praxe nesetkal, což je zvláštní. Nejsem psycholog profesionál, ale mám ve svém okolí nemálo lidí, kteří s takovými zážitky z dětství žijí.

Na základě tohoto vyjádření pana psychologa by mohlo být zajímavé prozkoumat jeho soukromý rodinný život, jak on s názory a rozhodnutím své ženy na 100 % souhlasí. Osobně je mi znám případ, kdy mi můj výborný známý popisoval neuvěřitelný zážitek – tehdy cestoval ve voze s naším velmi uznávaným sexuologem a jeho ženou. Obsah cesty přirovnával k šílenému hašteření těchto dvou. Na veřejnosti se některé profesně známé osoby chovají úplně jinak než ve svém soukromí, tzv. kážou vodu a samy popíjejí víno.

Pokud bychom se měli zachovat dle argumentů pana Humhala, pak by se musel rozpustit parlament a předat vláda do rukou pouze jediné vládní straně. A proč? Pan psycholog nám na to přece dal jasnou odpověď: kolikráte se naši politici z různých stran nejsou schopni dohodnout, či shodnout na jednotném postupu. Uzavírají koalice čí různé frakce, ale nakonec pokud se mají posunout dál, tak k většinové shodě dojít musí – a oni se dohodnou většinou i bez nás, občanů

Stejná pravidla platí přece i ve střídavé péči – rodiče se v zájmu dětí musí nakonec dohodnout a najít společnou řeč bez nutnosti ničivých zásahů soudů. Soudy takovouto dohodu při výhradní péčí nikdy nedocílily a nedocílí, naopak averze a boj obou rodičů vzroste a odnese to vždy dítě a zavržený rodič se zbytkem rodiny.

Nakonec tedy pokud politici jsou proti střídavé péči, ve vlastní podstatě popírají svoji politickou roli a funkčnost ve vedení státu – jak absurdní!

Parlament skládající se z vícero politických stran = střídavá péče rodičů (několika politických stran) o občany. Vláda jedné strany = výhradní péče jednoho rodiče (jedné politické strany) o občany.

K názoru pana poslance Polčáka (TOP 09) a paní poslankyně Weberové (ODS):

V prohlášení a postoji těchto dvou poslanců spatřuji velkou vůli ke změně a funkčnosti zákonů dle současné doby a stavu, nikoli hledání bezbřehé nápovědy, jak z dané situace před médii rychle a dobře vybruslit odsouhlasením nesmyslů dávné minulosti. V tomto si ale libují někteří ostatní jejich kolegové, spíše kolegyně.

Pakliže takovýchto politiků bude nadpoloviční většina, pak se naše společnost může ubírat cestou do budoucnosti, nikoli stále stagnovat na místě a neustále se otáčet směrem do minulosti.

K názoru pana poslance Tejce (ČSSD):

U tohoto pana poslance je evidentně patrné, že je mu jak současná, tak minulá soudní praxe v opatrovnických věcech absolutní neznámou. Je tedy více než profesně nevhodné se vůbec v takovémto případě na danou otázku vyjadřovat.

Když již vezmu v úvahu toto jeho vyjádření, tak nějak nespatřuji rozdíl ve „stěhování“ dítěte jednou za 14 dní v sobotu k otci a druhý den v neděli zpět k matce (dítě = balík, jeden den sem, druhý den tam), oproti střídavé péči, kdy dochází k jednomu stěhování dítěte na delší časovou dobu, například jeden týden.

Pan poslanec si vlastně přímo odporuje ve svých argumentacích, aniž by si toho byl zjevně vědom. Jednoznačně nepřímo (jak bývá politikům vlastní) de facto potvrdil, že výhradní péče, či ještě více praktikovaný rozšířený styk, z důvodů velmi častého stěhování je pro děti mnohem horší než střídavá péče. Z vlastní praxe znám, že si děti umí upravit toto tzv. stěhování k obrazu svému, kdy například si střídavou péči upraví na 14 dní u jednoho rodiče a na 14 dní u druhého rodiče, a za nějaký čas děti dospěly ke své úpravě 3 týdny u jednoho a 3 týdny u druhého rodiče – v jednom městě, v jedné škole, u dvou rodičů a vše funkční!

Je evidentní, že pan poslanec vůbec neví, o čem mluví, je to pro něho zřejmě nepochopitelné a nedovede si tyto věci představit, jak fungují v praxi – pouze si tuto problematiku představuje jako nějaké stěhování. Pro pana poslance je jakýkoliv funkční model, který je rozdílný s jeho vlastní rodinou, kde dítě má doma, evidentně nepředstavitelný. Ono bez toho stěhování jinak opravdu nelze a je tedy třeba brát tuto věc jako součást. Zřejmě díky svému maximálnímu profesnímu nasazení pan Tejc neví nic o péči a výchově dětí, toto nestojí pouze na nějakém stěhování.

Zde se přímo nabízí otázka, proč dle této jeho osobní šablony nežije zbytek světa? Proč jsou například chudí a bohatí, přece by měli mít všichni stejně atd., dalo by se najít mnoho takovýchto přirovnání. Nezlobte se na mě, ale takovýto způsob „nadhledu“ a pohledu na věci nejsou hodné dobrého politika, ale politika, který je schopen prosazovat a linkovat pouze to své, co zná z domu, nikoliv zastávat a prosazovat zájmy skupin (tedy voličů). Pan poslanec se svojí rodinou zřejmě nebyl podroben zkoumání státních orgánů pod drobnohledem jako pokusný králík, s kompletním zasahování do práv osob a soukromí!

K názoru paní poslankyně Peake (VV):

Paní poslankyně zřejmě dodnes nepochopila, že zákony na řešení věcí, které fungují, jsou absolutně zbytečné, a úpravy zákonů nefunkčních je třeba právě pro ty případy, kde dochází ke kolizím, což v případě opatrovnických soudů jsou případy, kdy jeden z rodičů brání druhému ve vykonávání jeho zákonné povinnosti = povinnost péče o nezletilé dítě.

Je s podivem, že paní poslankyně ve svém vyjádření je přímo v rozporu s platným předpisem číslo 99/1963 Sb., § 178 – kdy „soud má vést rodiče k řádnému plnění povinností při péči o nezletilého“. Při svém názorovém postoji naplnění tohoto zákona paní poslankyně přímo popírá. Tím, že odmítá střídavou, tedy plnohodnotnou péči jednoho i druhého rodiče, jde přímo proti platnosti tohoto zákona. Jak absurdní, a to je navíc paní Peake právničkou – mám z této osoby čím dál větší profesní obavy.

Pokud ovšem paní Peake nepovažuje péči o nezletilé dítě pouze za formu hrazení výživného jedním z rodičů. A to toho, do jehož péče dítě není, či nebude svěřeno. Tímto pádem se nám deklarace obsahu „péče o dítě“ zmenšuje na pouhý fakt „věci výživného“. Obávám se, že v tomto případě tomu tak je.

Zde se již argument „zájem dítěte“ omezuje na množinu jednoho rodiče a jeho rodiny. O diskriminaci tu je zbytečné vůbec mluvit, jelikož ta je v těchto případech prokazatelná konkrétně a je plně hájena a podporována státem, tedy politiky. Namísto toho, aby se politici a společnost snažila o to, aby o děti bylo rodiči pečováno, tak se snaží o pravý opak, kde již protizákonně ve smyslu tohoto zákona z roku 1963 druhého rodiče zbavuje péče o nezletilé dítě a jeho péči nahrazuje finančním ohodnocením. Ono se není čemu divit, jelikož doba, ve které žijeme, je charakteristická pouze tím, že veškeré lidské hodnoty byly nahrazeny finančním ohodnocením.

Jediné, co tomuto rodiči zůstává, je absurdní povinnost odpovědnosti a trestně postižitelná povinnost hrazení výživného. To je stejně tak absurdní, jako například byste měli být odpovědni za stroj, který neřídíte, protože ho ani řídit nemůžete, a ten způsobí škodu a za ni jste odpovědni.

Soudy nezkoumají, proč se o dítě jeden z rodičů odmítá starat, ale zkoumají, proč se o dítě rodič chce starat. A v tomto případě mu jeho starání explicitně zakazují, či mu v něm brání. To je to samé, jako kdyby někdo zkoumal, proč chce pták létat, když mu narostla křídla a je ptákem, místo toho, aby zkoumal, proč pták nemůže či nechce létat.

Obecně k postoji politiků:

Na celé této problematice mě přímo šokuje, jak profesionální sféra společně s politickou sférou bravurně dokazují, jak jinak nazvat popírání lidských práv a práv dítěte v naší společnosti – vymahatelnost tohoto práva označit za neexistující a nemožnou v naší společnosti. Děsím se těchto slov, protože mi velice úzce připomínají totalitní dobu se svojí praxí a důsledky. Divím se spoluobčanům, že mají zájem se prostřednictvím podobných názorů a postojů těchto politiků, které volili, do této doby dostat zpět.

Odpůrci návrhu novelizace si ve vlastní podstatě neuvědomují, že vyrovnanost – střídavá péče – může přinést zmírnění třecích ploch, které jsou ve výhradní péči automaticky nastaveny. Odpůrci nemají zájem o možnost zmírnění třecích ploch, ale naopak na efektu jejich zvýšení trvají a podporují, jestliže výhradní péče je zastávána v tak obrovské míře, nikoliv pouze v případech, kde střídavou péči není možno aplikovat. Odpůrci si evidentně ve svých argumentech protiřečí, pouze se jim to bojíme dát jasně najevo.

Pokud politická argumentace pro nepřijetí této novely se má nacházet v rovině „není zapotřebí změn a současná legislativa je funkční“, v tomto případě nemohu explicitně souhlasit. Má-li současná soudní praxe fungovat na základě zákonů přijatých v letech 1963 – 1980 a my žijeme v roce 2011, musím přímo apelovat na všechny poslance, aby v duchu této jejich argumentace s okamžitou platností ihned odevzdali státní luxusní vozy, mobilní telefony a výpočetní techniku a vyzvedli si tramvajenky a kovové mince do veřejných telefonních automatů.

Závěrem chci pogratulovat panu poslanci Staňkovi k jeho počinu vstát a přijít s návrhem této změny a prosadit ji.