Petr Cihlář

Bohužel ne. Ale moc nechybělo. Téměř k revoluci došlo včera ve slovenském parlamentu, když hlas jediného poslance chyběl ke schválení povinné střídavé péče.

Už asi po roce možnosti střídavé péče na Slovensku se dostala do parlamentu novela zákona, která umožňuje nařizování střídavé péče tam, kde jsou oba rodiče schopní o děti pečovat a projevují o to zájem. Samozřejmě, pokud to nebude proti zájmům dítěte. Rozumný člověk ví, že pro každého střídavá péče vhodná není, avšak plošně ji neodmítá, protože její nesporné výhody chápe. My Češi jsme se tak daleko nedostali ani po 12 letech od uzákonění střídavé péče u nás. Tato myšlenka v naší společnosti naráží na hradbu odporu převážně soukromých spolků a jejich lobby.

V Čechách i na Slovensku jsou porušovány zákony o rodině i Úmluva o právech dětí, které mají dětem zaručit právo na oba rodiče. V našich zemích zůstávají tyto listiny jen cárem papíru a děti zůstávají nástrojem vydírání a nátlaku. Kdo to nezažil na svou kůži, nevěří. Chodíte k soudu? Jak často kvůli sousedským sporům a majetku? Někdo z nás jednou, dvakrát za život. Ale jak často chodíte k soudu kvůli dětem? Každý druhý člověk se rozvádí. U soudu se pak bývalí manželé setkávají opakovaně každých pár let. Při sporech o děti a výživné. Tomu se říká rozvodový průmysl. Živí advokáty, znalce, exekutory, ti zase platí státu DPH…. Není zájem psát o porušování práv dětí samotným státem. Není zájem přestřihnout penězovody.

Žijeme v době, kdy zvýhodňování žen dospělo do takového měřítka, že přerostlo ve znevýhodňování mužů. Opakuji myšlenku Tomio Okamury: „Muži jsou největší diskriminovanou skupinou v České republice.“ To však druhotně vytváří armádu zatrpklých žen „singles“ mezi 30 a 40 lety, které žádného chlapa neuženou, utápí se v zoufalství nekonečného přemýšlení, zda čekat na zázrak nebo se stát svobodnou matkou. Mateřský cit otupují vymýšlením konzumních aktivit a přesvědčováním sebe sama, že jim je tak dobře. Vážím si takových žen. Mají silný smysl pro založení úplné rodiny, bez chlapa dítě vychovávat nechtějí. Horší jsou zlatokopky typu KLÁRY, o které jsem psal dříve. Chlapa si vezmou už s úmyslem se brzy osamostatnit a rozvést.

My muži už dnes víme, že to nejlepší, co můžeme pro naše děti udělat, je vůbec je nemít. Dnešní děti mají totiž téměř jistotu, že budou vyrůstat bez otce. Otec má téměř jistotu, že se stane chodící peněženkou a bude mít blízko do vězení za zanedbání povinné výživy, přežitý paragraf, který najdeme jen v málo civilizovaných státech. Rozvádět se je pro ženu snadné, bez rizika ztráty dětí, se solidní vyhlídkou na výživné. Kdo ho neplatí, jde do vězení. Kdo nepředává děti o víkendech otci, dostane směšnou pokutu. Česká realita. Česká rarita.

I když na Slovensku zákon neprošel, ukázal, jak velkou podporu hlavně mezi ženami střídavá péče má. Povinnou střídavou péči navrhovaly převážně ženy – poslankyně. Tempo nařizování střídavé péče je asi čtyřnásobné ve srovnání s Českou republikou.

Český parlament projednává a hlasuje o podobné novele. Ta je však měkčí. Nutí soudy se střídavou péčí v daných případech zabývat, tedy i její případné odmítnutí řádně zdůvodnit. Argumenty proti střídavé péči se i ve světle událostí na Slovensku hledají obtížně. Případy spokojených střídavkových dětí se množí, jako houby po dešti. Dokonce i takové případy, kdy byla střídavá péče nařízena proti vůli matky.

Na Slovensku se tedy zázrak se nekonal, chyběl jeden jediný hlas. Včerejší bitvu v parlamentu prohrály ti, kteří se jí neúčastnili. Slovenské děti. Datum 31.5.2011 se do kalendáře zapíše jako jejich černý den. Paradoxně v předvečer toho dne mezinárodního. Dobré věci se prosazují někdy těžko. Nerozhodní čeští poslanci by se měli ještě znovu zamyslet. Ve hře je mnoho. Nařídit střídavou péči ihned na počátku sporu rodičů předběžným opatřením je snadné. Mají-li oba rodiče zájem, budou se snažit, soustředí se na svoje rodičovské role. Nebude docházet k manipulacím a rozvíjení syndromu zavrženého rodiče, eliminují se hádky o vliv na výchovu a péči o dítě. Žádnému z rodičů nebude ponechána výhoda dítěte jako zbraně proti tomu druhému. Situace se zklidní, psycholog pak případně jen po měsících vyhodnotí, jak děti střídavou péči snášejí a soud ji následně ponechá nebo zruší. Neposlušný rodič bude ke spolupráci donucen. Zkrátí a zjednoduší se opatrovnické soudní řízení. Na závažné případy bude více času. Rodičům zůstane více peněz.

Mám pocit, že již není o čem přemýšlet, ani není čas čekat. Statistiky rozvodovosti, porodnosti, počty dětí v ústavech a množství mužů úspěšných u mezinárodních soudů ve sporech s Českou republikou jsou dostatečně výmluvné. Nařízením střídavé péče mohou děti hodně získat. Naopak hodně ztratit mohou jen spolky parazitující na rozvodovém průmyslu. Jde jim o dobro našich dětí nebo o rozšíření své klientely? Uvažujte. Na kom vám záleží více?

Jak se náš stát chová k mužům, kteří se sami dobře starají o děti? Obviní je, seberou jim děti, a když se za pár měsíců prokáže, že jsou obvinění nesmyslná, dítě se už ponechá matce. Muži se nikdo ani neomluví: UKRADENÁ HOLČIČKA Z BRNA-VINOHRAD

Přezato z PETRCIHLAR.BLOG.IDNES.CZ