Mgr. Pavlína Kysilková
5.2.1.3 Střídavá péče a její limity pro rodiče
Střídavá péče s sebou přináší negativa i pozitiva pro rodiče. Respondenti vnímají možnost volného času jako možnost pro odpočinek, svobodu, čas pro kariéru, ale také pociťují s vytvořeným časem pocit samoty a strachu o dítě.
Soňa, která začínala interval střídavá po dvou dnech vnímala začátky samoty snadněji než poté, když nastoupili na týdenní střídání, které pro ni bylo velmi osamocené. Navíc často pociťovala obavy o syna a neustále žila ve strachu, co by se mohlo přihodit.
,,Musela jsem si zvyknout na to, byla jsem ten týden bez něj… jinak po tu dobu, co byl ve školce, tak jsme to měli dva a dva. Takže ty dva dny se daly vždycky vydržet. Pak teda když jsme měli nastavit ten režim na týden. Tak to bylo samozřejmě těžký, protože ten týden jakoby si představit bez něj, to byla hrozná doba.“ (Soňa)
,,…jede sanitka a já prostě se v první řadě podívám na hodiny, jestli nejde tou dobou do školy, jestli se mu něco nemohlo stát.“ (Soňa)
Nina zažívá podobné pocity. Kvůli vytvořenému času, který nemá jak využít, se zabývá myšlenkami, které ji vedou ke strachu o své děti. Cítí se ve volném čase nepotřebně a osamoceně.
,,Člověk se zabírá takovýma myšlenkama, co asi dělaj, že mě nikdo nepotřebuje, takový to spíš, že člověk byl zvyklý v tom stresu a najednou sedí doma a co. A nikdo tě nepotřebuje, nikoho tam nemáš vedle sebe, tak to beru jako největší negativum.“ (Nina)
Otcové spíše než o samotě hovoří o drobné překážce při navazování nových partnerských vztahů. U matek se předpokládá, že pokud mají dítě, tak o něj pečují. Otec bývá odstrčen na okraj, a proto může být brán jako nedostupný, když má v péči každý týden dítě.
,,…jakoby z hlediska vztahů to je komplikovanější, třeba partnerskejch, protože zkrátka jako já těch čtrnáct dní se opravdu musím postarat o dceru, to znamená, že jsem v podstatě skoro nedostupnej… ve fázi navazování toho vztahu to samozřejmě problematický je, to je jako jasný no. Stejně jako já jakožto muž jsem na tom jakoby hůř že jo, protože u muže se to jakože moc nepředpokládá, že vlastně jo bude takhle nedostupnej.“ (Ota)
Toho si je vědoma Nina, která je na straně ženy. Pociťuje teď větší svobodu a tak i větší šanci při zakládání nových vztahů. Od žen muži naopak předpokládají, že je jejich péče o dítě sto procentní. Takhle díky volnému času má prostor pro děti a nové vztahy.
,,Jakože já se ale zase těším na to, že až jakoby ten chlap bude, že prostě budu mít čas jenom na něj, víš, jakože pak bude čas i v tom beru to pozitivum.“ (Nina)
Respondenti se také shodují na finanční náročnosti. Cítí se velmi pod tlakem, jelikož musí pro dítě vytvořit zázemí. Nesmí tedy přijít o své zaměstnání, jako o podstatný zdroj příjmu, který využívají na nájem, ošacení a živení dítěte. Respondenti nedostávají od svých partnerů výživné a stojí tak jejich část střídavé péče na nich.
,,…ale bohužel jsem bydlela v bytě, kde jsem platila devět tisíc nájem a musela jsem se o něj nějakým způsobem postarat, protože bývalej mi nedával ani korunu.“ (Soňa)
,,tady v tom Znojmě to celý jakoby leží na mně celý po ekonomické stránce, že jo. Já prostě musím bejt schopnej tady udržet byt, udržet si práci a do toho zvládnout tu péči…. Auto, byt a prostě tohle všechno, oblečení a tak… Někdy ten tlak jakoby vnímám, že to je zodpovědnost jako velká… že to prostě stojí všechno jakoby na mě vlastně… prostě já když chci, abych tady ve Znojmě mohl s dcerou jako fungovat, tak si to tady vlastně všechno musím zajistit jako sám včetně bydlení, práce.“ (Ota)
Náročná zodpovědnost zajištění života dítěte je také spojena s nezastupitelností rodiče. Rodič, který má dítě ve střídavé péči a nemá po boku partnera, který je schopný se o dítě v nepřítomnosti či nemoci postarat, cítí svoji nezastupitelnost a tím vzniklý tlak na svoji osobu. Musí neustále pracovat na plný plyn. Petr byl ze začátku na vše sám, neměl v okolí ani prarodiče.
,,Tady je jeden velkej zásadní rozdíl a to ten, že člověk nemá zastupitelnost, žádnou. Fungujete jako rodina, tak dycky je možný se dohodnout… Tady v podstatě ta možnost odpadá, takže musím na sto procent fungovat, tak že i kdyby, tak fakt pro ty děti do školy musím nebo něco podobnýho, že tady v tomhle určitě jakoby má člověk daleko větší zodpovědnost.“ (Petr)
Stejně tak o nenahraditelnosti hovoří Marek.
,,V tom smyslu, že když mají třeba dvě děti a to jedno je třeba nemocný, tak on vezme třeba toho staršího kluka a jde s ním prostě na výlet a zatím třeba ta matka je doma s tím dítětem, který je třeba nemocný, leží v posteli a během toho ty domácí práce prostě udělá. Takže já kdybych, když to řeknu, tady týden nemyl nádobí, tak prostě za chvíli ani neotevřu dveře od bytu.“ (Marek)
Ideálním příkladem ale toho problému je Nina, která pokud onemocní či se vyskytne něco, kam by chtěla jet ať s dětmi či bez nich, s bývalým manželem se vždy domluví na kompromisu. V případě nemoci si předají dítě i ze dne na den. Vždy záleží na potřebě, ale zároveň si vychází vstříc. To je ale ideální případ.
,,…jsme domluvení, že spíš jako, když má třeba bývalý službu, tak napíše mně, hele můžeš, nemáš nějaký plány, vemeš si je nebo mám řešit hlídání, jo, že prostě takhle to řešíme, než prostě to, aby nemusely lítat po celý rodině.“ (Nina)
Vše je o domluvě, to potvrzuje i Tamara, která se s druhým rodičem také dokáže domluvit, aby její dcera byla spokojená a viděla či účastnila se těch aktivit, který každý rodič nabízí.
,,Když něco vychází zrovna špatně, tak mě to celkem rozladí. A zrovna se něco koná toho a toho dne, já vezmu kalendář a řeknu: hm tak to je špatnej týden. že vlastně jsem bez ní a ona u toho nebude… ale tak dá se to domluvit.“ (Tamara)
Celá porozvodová péče je spojená se soudy a orgány sociálně právní ochrany dětí. Opatrovnický soud a příslušný orgán by měl být pomocí pro rodiče a především dítě. Respondenti si na fungování celého systému velmi stěžují a vnímají ho jako překážku, která jim vstupuje do cesty. Nepomáhají jim a především nepomáhají ani dětem. Negativem je především jejich dlouhé rozhodování, kdy se před dětmi probírají nepříjemné informace.
,,Stejně říkám za ty roky co mě dorazilo tak je laxnost, osobní laxnost těch soudů a absolutní nezájem třeba sociálky vůbec o děti jako takový, protože můžu říct, že tam se neřeší, neřeší děti, ale lépe řeší se jenom různý bláboly a pomluvy, ale děti jako takový se neřeší v podstatě vůbec.“ (Petr)
,,Snažit se pomoct, ne prostě na ty lidi, zvlášť na ty otce, že by prostě měli tlačit. Tam prostě nějaká pomoc nebyla. Ten dojem z nich je, i z tý soudkyně, že ten kluk jim je úplnej šumák. Ten kluk jim je úplně ukradenej. Oni nic nepředvedli, co by prospělo tomu klukovi. Jenom prostě buzerovali, nic jinýho.“ (Marek)
Respondenti uvádí, že soudní spory a spolupráce orgánu sociálně právní ochrany dětí byly velmi zdlouhavé. Při řešení situace péče naráželi na překážky, které vše prodlužovaly. Petr péči projednává již 5 let a stále vnímá, že vše není u konce.
,,Do toho samozřejmě ještě byla taková ta naivní představa o českým soudním systému s tím, že vlastně se to vyřeší během pár měsíců a pak se to teda nějak uklidní, no a to byl samozřejmě přesnej opak, protože jak jsem říkal, ta situace se v podstatě dořešila teď před čtrnácti dnama nebo dořešila,určitě pokračování ještě bude, není to ještě konec úplnej, ale mám první právoplatnej rozsudek po těch téměř pěti letech.“ (Petr)
Z výzkumu také vyplynulo, že především otcové cítí od těchto orgánů silnou šikanu a naklonění na stranu matky. Orgánu přišlo ze začátku naprosto normální, že matka se s dítětem odstěhovala mimo domov a nedala vědět otci, kam dceru odstěhovala a kdy ji uvidí. Dokonce matku ze začátku zatajovali, aniž by věděli důvody rozpadu manželství či cokoliv jiného.
,,Jako co mě trochu překvapilo na začátku a zamrzelo, že prostě byl ten přístup těch úřadů, zejména toho ospodu, já jsem z nich měl dojem, že prostě když jako matka odejde s dítětem za cizím, k cizím lidem, tak prostě to nejde, že to prostě budou nějak řešit, jestli to tomu dítěti neškodí a to v podstatě oni vůbec neřešijou jo, prostě se i z počátku se snažili tu matku i krejt.“ (Ota)
Trend upřednostňování matek potvrzuje i Soňa, která i přesto, že posudky byly nakloněné na stranu otce, sociální pracovnice matku nijak neprověřovaly. Sice projevily zájem, ale kontrolu neprovedly. Respondentka samozřejmě řekla, že má vše v pořádku, ale zároveň cítí pochybnosti o jejich pracovní morálce, jelikož ze setkání na úřadu je nemožné vysledovat, jaké životní prostředí je pro dítě vytvořeno.
,,Mohla jsem dělat cokoliv, mohla jsem se jakkoliv chovat, mohla jsem mít jakoukoliv práci, jakýkoliv byt, prostě u mě, u nás nikdy nebyla sociálka, aby se podívala na byt… u mě nebyla ani jednou a řekla mi sama: když se na Vás podívám, myslíte, že k Vám můžu chodit? Jako mám k Vám chodit, myslíte, že mám důvod? A vy člověka taky takhle nepoznáte, to že přijde nějaká namalovaná, načesaná, pěkný hadry, tak přece to neznamená, že nebydlí v jeskyni.“ (Soňa)
Shrnutí podkapitoly
Střídavá péče přichází také se svými překážkami a negativy pro rodiče. Nejčastějším negativem pro rodiče je jeho samota. Dříve rodiče u sebe měli své děti a nyní se musí naučit žít bez nich. Další bariérou je finanční náročnost. Náročné na finance je samozřejmě pořízení oblečení, hraček či zařízení pokoje pro dítě. Hlavně otcové také vnímají překážky při navazování nových partnerských vztahů, jelikož u otců se v dnešní společnosti natolik nepředpokládá jeho každodenní péče a nemožnost být natolik časově flexibilní. Tím také narážím na poslední překážku, kterou rodiče vnímají a tím je jejich nezastupitelnost. Rodič je na péči ve svém týdnu sám a musí si tak svůj čas naplánovat. Ideálním případem je samozřejmě domluva a možnost obrátit se v nečekaných situacích na druhého rodiče. To je ale ideální výjimkou. Z výzkumu je dále patrné, že otcové se cítí od orgánů, které do rozhodování o péči vstupují, velmi šikanovaní a musí o svá práva bojovat. Je zřejmé, že matka je v našem státě neustále upřednostňována a role otce se staví na okraj. Otcové v provedeném výzkumném šetření by bez své nekonečné aktivity o své děti přišli a stali se jen víkendovými návštěvami. Pokud by celé řešení nechávali pouze na orgánech, které s rozvodem spolupracují. Je tedy zřejmé, že pokud otec o své dítě nebojuje, do jeho péče se nedostane. Matka je stále na první pozici.
Pokračování za týden
12. 11. 2015 at 10:21
THX: Naprosto souhlasím. Naše děti byly vyrvány, z vlastního domova, proti svojí vůli. Otec se staral, aby rodinu zajistil, aby měli vlastní střechu nad hlavou a teďje tam sám. Dům je jako vyhořelý. Matka s dětmi je v cizím domě, pro děti s cizím chlapem, kde jí nepatří ani klika ode dveří. Kluci (12) se tam necítí dobře.
12. 11. 2015 at 10:44
Probíhá socializace dětí na nové prostředí, tak jak to vymyslela znalkyně. Cizí chlap ošklivě mluví o otci a syn to slyšel. Hlavně, že z otce žijí.
12. 11. 2015 at 14:35
Tak ja nevim, treba ta nezastupitelnost rodice – to se preci neda porovnavat s uplnou rodinou protoze uz tady neni, ale musi se to porovnavat se situaci, kdy by se druhy rodic vubec nestaral. Pri stridavce musim fungovat dejme tomu na 100% ve svem tydnu (plus nemame problem se s ex domluvit a v pripade nutnosti si dny nejak prehodit) ale potom je zase tyden „volna“. Ja osobne dekuji za to ze to mame tak jak mame, protoze jsem sama, rodinu tam kde ziju (babicky atd) ani noveho partnera nemam a mit dceru ve vylucne peci (a jeste k tomu bez zajmu jejiho otce) tak proste padnu na usta. Samozrejme bych byla radsi mit uplnou rodinu, ale kdyz to nevyslo tak je to takhle (i pro me) mnohem lepsi.
12. 11. 2015 at 15:02
Hano, je vidět, že jste rozumná žena.
12. 11. 2015 at 18:46
Tady mi prijde nejzajimavejsi kritika organu /ospod, soud/, ktere do jednani vstupuji. A to kritika jak od zen, tak od muzu. Misto aby pomahali k dohode, otce sikanuji a skodi.
Hance diky za zensky pohled, a rozumny nazor. Treba presvedci i nejake dalsi zeny ve svem okoli, ze pecujici otec je fajn.
12. 11. 2015 at 18:49
Antonie: Je to naprostý hnus, bezcitnost, bezohlednost a neodpovědnost žen, když dětem vezmou tátu a donutí je žít s cizím chlapem. Takové ženy by neměly být nazývány ani matkami, ale macechami.
12. 11. 2015 at 21:43
Tohle opravdu upekly jenom ženy. Cituji: Páter Toufar by se také obhájil, kdyby mu dali slovo. A tak to proběhlo.
20. 11. 2015 at 8:31
To je vážně k smíchu. Mám střídavku na dvě děti a díky tomu, že řádně platím daně a soudkyně nám vůbec nedala prostor reagovat na tvrzení, že exmanzelka jako kadeřnice vydělá jen 10.000,-. Výsledek střídavku jsem získal s tím, že musím posílat výživné 6000 a platit ještě všechny výdaje dětí od školy až po kroužky. Dodám, že můj čistý příjem je 30 tisic a reálný exmanzelky 20 až 25. Bohužel české soudy stoji zatim za starou bačkoru.
20. 11. 2015 at 12:33
2dave – raduj se aspon, ze stridani funguje, ze se muzes rozumny cas starat o deti. Ber to jako „dan“ :). Odstranit tuhle „disproporci“ bude trvat jeste dele, nez uvest v zivot sp jako normal.
20. 11. 2015 at 14:36
2dave – Jeste me napada – pokud mas platit ty 6k + dalsi veci a matka 0, jeste bych zkusil po tak 2 letech (pokud se situace stridavkou nestabilizuje), nove podani na upravu vyzivneho, a urceni i matce, a to i zpetne. Vysledek samozrejme znacne nejisty.