Magdalena Kryslová
Střídavá péče – téma, které se probírá ze všech stran. „Matky nechtějí přistoupit na střídavou péči, aby se pomstily manželovi,“ to je jeden z nejčastěji uváděných důvodů.
Určitě je určité procento žen, které se chtějí mstít přes děti, ale já si myslím, že důvod je někde úplně jinde. V našem státě pořád přetrvává názor, že matce se děti nesvěří do péče jen v případě, že je jako matka špatná. A tím by se mělo se vším začít.
Láska – dítě – rozchod. A tady by měla začít fungovat určitá povinná pravidla.
V případě manželství se soud snaží partnery usmířit třeba za pomoci rodinných poraden. Většinou marně. V případě, kdy rodiče nejsou manželé, se prostě dva dospělí rozejdou. Ale z těch vztahů zůstanou děti. A tady by měly nastat určité povinnosti dospělých.
V první řadě by měli povinně absolvovat kurz rodičovství po rozchodu (rozvodu). Zde by jim měli odborníci vysvětlit, jak se cítí jejich děti a jak by se měli oni chovat k sobě a každý z nich k dětem. Měli by je naučit, že před dětmi se druhý rodič nepomlouvá, že jako rodiče jsou si rovni. Měli by jim vysvětlit, že si musí dohodnout určitá pravidla, která budou v chování ke svým dětem dodržovat. Například žádné předhánění v tom, kdo koupí dítěti nákladnější dárek nebo kdo mu víc dovolí.
Je mylná představa, že dítko bude milovat toho, kdo mu dá víc peněz. Z takového dítka vyroste charakterově pokřivený jedinec, který bude mít rád peníze a v životě nebude uznávat jiné hodnoty než materiální. Děti potřebují k životu určitá pravidla, musí vědět, kam až mohou zajít. Dítě mnohem více ocení čas, který mu rodič věnuje, než drahý dárek, se kterým si dítko hraje samo. Už i u nás se zjišťuje, že narkomani a zloději vyrůstají především z dětí, kterým se rodiče nevěnují a nezáleží tu na vzdělání ani materiální situaci rodičů.
V kurzu by jim měli vysvětlit, že oba rodiče jsou pro dítě důležití a oba mohou dítěti dát hodně do života. Mluvíme samozřejmě o kvalitních rodičích. Nikoliv o těch, kdy si jeden z nich najde partnera a ten je pro ně nejdůležitější na světě a děti ho přestanou zajímat.
Ale především by se mělo začít tím, že přestaneme odsuzovat ženy, které nemají děti ve své péči nebo mají děti ve střídavé péči. Když jsou rodiče rozumní, je střídavá péče to nejlepší řešení pro všechny. U nás je zaběhlý vzor matky-samoživitelky, která má jedno až dvě zaměstnání, je utahaná, vynervovaná, má pocit, že nic nestíhá a podvědomě je v ní zakořeněno, že by měla zvládat víc než jen starost o děti, o finance a o domácnost. Proč ten vzor nezměnit?
Proč nevysvětlit lidem, že rodiče znamená muž a žena. A že dítě má právo na oba. Mně se líbí představa, kdy dítko bydlí u obou rodičů, byť rodiče bydlí každý jinde. Když se rodiče dokáží domluvit tak, že oba bydlí v jednom městě v blízkosti stejné školy, je to ideální. Dítě má stejné učitele, stejné kamarády a ví, že má oba rodiče nablízku.
Jen dospělí si myslí, že dítě špatně snáší, když není stále v jednom prostředí. Dítě, které ví, že má svoje věci u otce i u matky, že svoje oblíbené oblečení a hračky si klidně může stěhovat s sebou, tak mu nevadí střídání bytů. To až v dospělosti zpohodlní a začne vyžadovat určitý stereotyp. Děti jsou neuvěřitelně adaptabilní.
Přínos pro dítě by byl velký. Místo nervní matky by se vracelo k matce, která by byla odpočatá, měla by pocit, že je také člověk s právem na život a měla by čas se věnovat dítěti bez pocitu, že nezvládne všechno, co potřebuje.
Zkusme se změnit v myšlení. Přestaňme říkat, že dítě dokáže vychovávat jen matka, že otec je nezodpovědný tvor, který se o dítě nedokáže postarat. Já vím, jsou i tací, kterým svěřit dítě rovná se vystavit je nebezpečí života. Ale takové jsou i některé ženy. Vzpomeňme na případy, kdy žena opustí dítě, někdy i hodně malé v kočárku a zpije se v nějaké restauraci.
Místo toho začněme zapojovat muže do starosti a výchovy dětí. Přestaňme pokračovat v trendu, že péči o dítě se ve škole učí dívky a kluci místo toho mají práci v dílnách. Učme už od dětství muže, aby věděl, jak se postarat o dítě, jak ho nevystavovat nebezpečí, jak o něj mít zodpovědnost. Mysleme na děti.
Já vím, že jsou muži, kteří rozvodem ztratí o dítě zájem nebo nebo péči o děti považují za něco podřadného. Změňme to tak, aby muži brali péči o dítě jako svou povinnost, stejně jako tomu je u žen. V naší zemi je hodně mužů, kteří se zvládnou postarat samostatně o dítě tak, aby dítko bylo v pohodě, šťastné a nešlo mu o život.
Není lepší rodič ten, který je s dítětem 24 hodin denně a přitom je unavený, na dítě jen řve a v noci se trápí výčitkami, že všechno není dokonalé. Milé ženy, zahoďte myšlenku, že jen žena se má starat o dítě. Zapřemýšlejte nad tím, kdy je vaše dítě nejšťastnější a zkuste mu to umožnit. Možná budete překvapené, jak moc se změní vztah váš a vašeho dítěte, jak bude prima, když týden budete mít dítko doma vy a týden jeho otec. Jak budete odpočatá, budete mít spoustu energie a elánu.
Na dítě mají být dva, tak když to jde, proč toho nevyužít. Tím, že budete občas myslet i na sebe, se horší matkou nestanete.
Podmínkou ale je, abyste se nesnažily soupeřit se svým bývalým manželem. Chlap dává dítěti to chlapské, žena to ženské. Oboje je pro dítě důležité. A vaše dítko vás bude milovat, i když nebude bydlet s vámi. A když se dokážete domluvit vy, dospělí, tak vaše dítě bude nejšťastnější, že vaším rozchodem nepřišlo ani o mámu ani o tátu.
Bohužel ne všechny ženy mají štěstí na muže, kteří by o děti stáli i po rozchodu. A většinou jsou to právě ženy, které by střídavou péči uvítaly.
Převzato z MAGDALENAKRYSLOVA.BLOG.IDNES.CZ
2. 8. 2012 at 10:48
Dobrý názor, jenom dvě poznámky:
„V naší zemi jehodně mužů, kteří se zvládnou postarat samostatně o dítě tak, aby dítko bylo v pohodě, šťastné a nešlo mu o život.“ – Jsou takoví tátové. A především oni jsou soudkyněmi od svých dětí izolováni, nebo redukování na pár hodin měsíčně.
„Bohužel ne všechny ženy mají štěstí na muže, kteří by o děti stáli i po rozchodu. A většinou jsou to právě ženy, které by střídavou péči uvítaly.“
Mám smůlu, zatím jsem ženu v takové situaci nepoznal, aby třeba sama navrhla pro zapojení bývalého partnera střídavou výchovu. Mnoho tátů se ani přes Štrasburk nedostalo ke svým dětem ani do jejich zletilosti. Pan Kříž a další. Oni chtěli. Avšak stačilo, že nechtěly bývalé manželky a naprosto beztrestně jim to procházelo. Rozsudky o kontaktech tátů s dětmi jsou jedinými rozsudky, které české soudy nevymáhají a nemají tak ani cenu papíru, na kterém jsou napsaně. Ovšem jejich pořízení anegativní důsledky jsou astronomicky drahé.
2. 8. 2012 at 14:46
ano jsou tátové co se o své děti dokážou postarat líp než ta matka,sám jsem si prožil opuštění matky od dětí.A sám jsem byl izolován na pár hodin v měsíci.viz článek je mi smurtno.
4. 8. 2012 at 1:41
Že je u nás diskriminace otců je všeobecně známá věc. Ale s tím neudělají nic ani rozsudky ze Štrasburku. Matka mých dětí zadržuje děti v cizině, protože si tam na služebních cestách našla milence – kolegu z firmy. Švédský soud nařídil návrat dětí domů – do ČR. Ovšem česká ultrafeministická komunistická soudkyně JUDr. Niedobová rzohodla, že dětí mají zůstat v cizině. Do rozsudku napsala, že otec je s dětmi v kontaktu. Naposledy je viděl v lednu, napsala tato pí… !!! To asi přece stačí, že otec je v kontaktu v dětmi jednou za půl roku !!! Ovšem, kdyby otec nezaplatil alimenty, tak soud zasáhne ihned a pošle exekutora. Je mi z Niedobové a jí podobných soudružek na zvracení….
4. 8. 2012 at 10:14
Kontakt otce se synem jednou za půl roku doporučuje i samozvaná psycholožka Eva Pávková z ÚMPOD, z úřadu, který si hraje na ochranu práv dětí – podrobněji zde: http://www.k213.cz/UMPOD-urad-pro-ochranu-matek-jakychkoliv