Jana Herinková
Pročítám si zde vaše příspěvky a je mi smutno z toho, co je v naší krásné zemi všechno možné. Opravdu nemáme na co být hrdí. Nedá mi to, abych zde nepřispěla také svou „troškou do mlýna“, jak se říká.
Na celou situaci v našem opatrovnickém soudnictví se dívám z pohledu ženy – matky a upřímně nedokáži pochopit ty maminky (zasloužily by však zcela jiné označení), které svým dětem zakazují styk s jejich otcem, popouzí je proti němu a snaží se je nakazit svou nenávistí. Co se stalo mezi dospělými, je věc jedna, ale děti by měly být dotčeny co nejméně. Výjimkou jsou samozřejmě případy, kdy by rodič dítěti ublížil nebo ho jinak týral.
Já sama jsem rozvedená, manžel od nás odešel po domluvě, i na dětech jsme se dohodli (kluci, tenkrát 1,5 a 6 let). Zůstali u mě. Už během našeho společného soužití manželovi to „tatínkování“ moc nešlo, tak jsem to i očekávala. Bylo to snadné, vím, ale jsem si jista, že pokud by tenkrát navrhoval střídavou péči, byla bych pro. On nebyl nikdy takovým tím otcem, se kterým by se dalo hrát si, povídat, nebo chodit třeba po lese. Byl pasivní, neustále seděl ve svém pokoji u PC, měl rád svůj klid. Děti přehlížel. I přesto jsem před ani po rozchodu nenaváděla chlapce proti němu. Jednou je to jejich táta, měli by ho brát takového, jaký je, a rozhodně jim nebudu zakazovat ho navštěvovat. Ani to nedělám.
Zcela jinou situaci však řeší můj nynější přítel. Je před rozvodem, téměř rok již usiluje o svěření svých dětí (4 a 5 let) do péče. Jeho šance jsou ale v naší zemi mizivé. Bohužel proto, že je „pouze“ otcem svých dětí. Fakt, že nemá to správné pohlaví, jednoznačně zastiňuje důkazy, že matka dětí byla schopna rodinu opakovaně opustit a nedat o sobě měsíc, dva vědět, je nesvědomitá, o děti pomalu není schopna se sama postarat, učí je lhát, nechodí s nimi na povinné prohlídky a očkování, nedostatečně je obléká, bere je do nevhodného prostředí, nevede je k hygieně, neustále na ně křičí, nebere na ně ohled, psychicky je zanedbává, není schopna jim zajistit oblečení, místo na spaní. Navádí je proti otci a celé jeho rodině, sama si vymýšlí, že otec pije, bije ji i děti.
Zdaleka to není všechno, ale je to katastrofa. A chlap nemá jak se bránit. Jak je jednou opilec a násilník, těžko se takového nařčení zbaví. A sociálka, ta nepomůže, u soudu je pro matku, mezi čtyřma očima pro otce. Co dodat.
Vhání mi slzy do očí, když se přítelova dcerka ke mně přitulí a pláče mi v náručí. Neustále opakuje, že chce být s námi, nechce zpátky k mamince, co je na ně zlá. Trvá to už dlouho, děti trpí a já jim nemohu říci víc, než ať to vydrží, že to přece u maminky není tak špatné. Vysvětluji malé, že je má maminka ráda, i když ona sama to tak necítí. Cítí jen zradu milované osoby, protože ona bude svou matku stále velice milovat, čím víc jí ona bude ubližovat. Bude ji neustále bolet fakt, že je v tak útlém věku dokázala opustit, a i když se vrátila a vzala je k sobě, chová se právě tak, jak se chová.
Je to začarovaný kruh. Otec, ať dělá, co dělá, otočí se proti němu. A moji chlapci? Svého nevlastního tátu, protože „táto“ mu opravdu říkají, mají moc rádi. Věnuje se jim, hrají si spolu, chodí ven. Samozřejmě je občas odkáže do určitých mezí, když zlobí, ale tak to má přece být. Rozhodně se ale neopíjí a není hrubý a oni si užívají, že ho mají doma, když jejich vlastní taťka mezitím založil novou rodinu a není s nimi on. A samozřejmě mne mrzí, že přítelovy vlastní děti o to přicházejí. O bezva výlety, hraní her, nebo jen o to obyčejné „blbnutí“. Jsou o to všechno ošizeny institucí, která určuje, co je pro ně dobré, poněkud podivným způsobem.
V době, kdy toto píši, čekáme na pozvání k odvolacímu soudu. U okresního soudu děti svěřili matce, i přes všechny důkazy a fakty (školka, lékař).
Proces měl pět stání, řešilo se kde co a provalila spousta lží. Bezúspěšně. Paní soudkyně nakonec rozhodla ve prospěch matky, nastavila pro děti velice stresující styk s otcem a „napálila“ výživné, které mého přítele dohnalo do velice nepříjemné finanční situace. Mám z toho ten pocit, že se zkrátka tatínek moc cukal, tak ať si to „vyžere“.
Takže pro úplnost, děti jsou s mámou a nešťastné. Otec je také nešťastný, navštěvuje psychiatra, aby měl vůbec sílu vytrvat. Spokojená je jen matka. I když probíhá odvolání, peníze jí jdou, dobrá půlka výplaty navíc pro ni a jejího dlouhodobě nepracujícího přítele. Vše samozřejmě pod záštitou našeho státu. A to se vyplatí.
Nakonec mohu pouze dodat jen to, že přeji nám i našim dětem hodně štěstí, budeme ho potřebovat.
2. 8. 2012 at 9:16
Jane Rysko – nebojte se jich, jsou to psi, kteří štěkají, ale nekoušou! A je vidět, jak na OSPOD v Berouně čtou tyto stránky, škoda, že si z nich zatím nic kloudného neodnesli. Možná by prospělo, kdyby se o nich objevil na Střídavce celý článek.
2. 8. 2012 at 10:00
Nečtou,paní pracovnici jsem dal informaci ,že jsem se vyjádřil sem hned jak jsem to napsal.Chovám se záměrně průhledně,nestrojim nic za bukem.Už jsem se vyjádřil dříve pod jiným článkem k Berounské OSPOD a vzájmu objektivity to připomenu-dostali jsme se synem ke krajskému odvolacímu soudu velmi objektivní,nestranný,profesionálni nález,který nám velmi pomohl.Ale tak jak jsem psal už minule,tehdy šlo o třetinovou výchovu (odmítám to nazvat stykem)a ty obavy pokud půjde o střídavou výchovu se mně potvrzují.Taktickou nekomunikaci rodiče nelze podporovat podmínkou domluvy k doporučení vyváženého rodičovství.To se nikam nehnem a plošně budou české děti vyrůstat s pocitem vlády jedné strany,že to jinak nejde.Ale jde.Německo táhne ekonomiku evropy a oba rodiče mají čas na práci i na výchovu.To mají asi podporu státu.A kdo je stát?Tuším,že se jim to daří za pomocí firemních školek,ale jen ty?Ctihodný Jurgen Rudolph by se tady necítil dobře,co s těch českých dětí asi bude.
2. 8. 2012 at 10:55
Jane Rysko – bojujte dál za střídavou výchovu a nenechte se odradit. Takových OSPOD-blábolů už bylo, a počet dětí v SP roste a roste. Brzy budeme na berounské soudruhy a jim podobné vzpomínat jako na dinosaury a naše děti se v dospělosti budou divit, že něco takového vůbec existovalo. Doporučuji, abyste napsal celý článek o své anabázi, pro inspiraci ostatním otcům a pro výstrahu starým strukturám v Berouně. Toto na ně totiž platí – ukázat prstem, pojmenovat, naskenovat jejich hlody a zveřejnit je. Potom už nebudou v Berouně machrovat před kamarády a příbuznými, jak dělají náročnou a zodpovědnou práci. Každý, kdo se koukne do vyhledávače, tak si přečte, co jsou zač. Zvažte to.
2. 8. 2012 at 11:29
Budeme rádi, pokud o konkrétních zkušenostech s konkrétními lidmi zodpovědnými za naše děti napíšete článek. O zkušenosti se lze také podělit na specializovaných portálech http://www.ospod.info věnovaném OSPOD a http://www.soudci.info věnovaném opatrovnickému soudnictví.
2. 8. 2012 at 22:43
Děkuju Vám za podporu.Kyselý sníh,Karel Kryl-a znova vždy věřit,že i jinak lze žít.You Tube.
3. 8. 2012 at 0:32
Krylův Kyselý sníh je příliš poraženecký, z toho budete mít leda depresi. Já si pro povzbuzení pouštím toto: http://www.youtube.com/watch?v=wuGC3VhPmgg
3. 8. 2012 at 1:08
Za povšimnutí stojí, že „Pravda víťazí“ nahrála Tublatanka už v roce 1988, tedy ještě za socialismu, a jakýmsi zázrakem ji ani nepostihla cenzura… Zřejmě si komunisté podobně jako dnešní feministické soudkyně také mysleli, že jediná pravda je ta jejich a že je tedy vlastně tato píseň oslavuje…
3. 8. 2012 at 8:29
A to je pravě ten rozdíl v těch textech,táta když bude mluvit o pravdě,bude ihned napadnut-to je ta vaše pravda,myslete na dítě!A oni mají zas tu svoji pravdu,každý dle svého rodinného,školního,studijního a profesního modelu.Tygra vysadíte z klece kde je od mala a v džungli chcípne hlady,každého ovlivní prostředí v kterém se vyvýjí.Proto ten Kryl-tak dokonale popisuje totalitní pravdy,pocity podrobených,a hlavně jak systém funguje,jak ovlivňuje,že je to nezaměnitelný výklad.To jsou velice přesné diagnózy.Heslovitost je otočitelná,ale podrobná diagnóza zas těžká na pochopení,tak většina odsune.
16. 8. 2012 at 2:35
Ano, diskriminace mužu-otců u nás je a je strašná. Matka může cokoli a je to matka. Otec má právo jen na kontakt a když je jednou za půl roku (protože matka odvlekla děti do ciziny za milencem) tak je to v pořádku. Švédský soud nařídil, že se moje děti mají vrátit domů, do ČR. Ale JUDr. Niedobová rozhodla, že mají zůstat v cizině. Otec je pro ni kus hadru. Nezajímavý kus hadru, dopud platí alimenty. Hnus. Právo a spravednost ve feministánu ČR nehledejte.
17. 8. 2012 at 20:26
Oni fakt diskriminujou ty děti.Co je horší,než komunista?Přesvědčenej komunista!Nejen,že si chrání bydlo,ale jsou prostě přesvědčeni s naprostou ignorancí k jinému vývojovému prostředí,než měli oni sami.Přinesl jsem na OSPOD odpovědi na jejich podmínku podpory střídavé výchovy-komunikace mezi rodiči-odpovědi z úst nejpovolanějších,nejvyšších – odůvodnění ústavního nálezu III.1206/09 posouzení zájmu dítěte z ústavně právního hlediska-A JAKO PŘÍMÁ ODPOVĚĎ MNĚ BYLA PŘEDLOŽENA KOPIE ÚVODNÍ ANONYMNÍ HLÁSNÉ TROUBY VŠECH BOLŠEVICKEJCH ospod S NASTRČENOU FIGURKOU panem pešanem-jedendomov.cz!To měla bejt así přiměřená odpověď k odůvodnění ústvaního nálezu.Kdyby si alespoň dala práci s podstrčením nějakého bolševického ústavního nálezu,příležitostí má jistě dost,vždyť argumentuji s dva roky starým nálezem a je málo následován.V podstatě se prozradil celej systém ospod.Komunista je už nepopulární,takže se k nim nehlásí,ale důležitý je ten vztah k totalitní moci,krycí jméno je podružné.