Monika Welzel

Mám dvě děti a bydlím v Kanadě, kde je střídavá péče běžná. Už 4 roky jsou děti týden se mnou a týden s otcem. V létě podle programu, třeba i tři týdny v kuse, ale vždy tak, aby to bylo 50 : 50. Štědrý večer se mnou, Boží hod s otcem (máme rozdílné tradice), všechny ostatní svátky (Silvestr, Velikonoce, Díkůvzdání) rotují každý rok. Pokud podle kalendáře nejsou u mne na mé narozeniny a Den matek, vyzvednu si je na pár hodin a naopak. V den jejich narozenin si je druhý rodič buď má možnost vzít, nebo děláme oslavu všichni společně.

Podmínkou byla blízkost obou domů a jedna škola. Pokud je problém a potřebují mne v době, kdy jsou u otce, jsem v dosahu… a naopak (třeba když si něco zapomenou). Jsou-li rodiče dál od sebe, zajímal by mě důvod proč a jestli by nebyla možnost tu vzdálenost zkrátit… My oba jsme se dohodli v zájmu dětí na podmínkách bydlení. Já chápu, že to není v Čechách jednoduchá záležitost najít byty v blízkosti, ale za pokus to stojí. Další varianta, která se tady praktikuje (ne moc často), je, že si rodiče pronajmou malý byt, eventuelně bydlí u rodičů, či známých (mimo byt, který je primární rezidencí dětí), a u dětí se střídají, takže děti se nikdy nestěhují. Což je nemožné v případě nově založených rodin.

Prvních pár měsíců bylo těžkých, protože jsem nevěděla, co bez dětí dělat. Nikdy jsem jim to ale nedala znát. Není důvod, aby měly pocit viny, když nejsou s vámi, ale s otcem, kterého milují. Momentálně nám to vyhovuje, protože když je nemáme, tak víc pracujeme, a když jsou s námi, tak se věnujeme jim.

Pokud má otec skutečně zájem o děti a není to jen proto, aby nemusel platit výživné, myslím si, že je to pro děti nejlepší způsob, jak mít oba rodiče. V Kanadě se přesto, že jsou děti na 50 : 50 střídavce, počítá společný příjem rodičů a v případě, že jeden vydělává víc, jsou přesné tabulky, kolik musí přidávat druhému z rodičů, aby byl zachován stejný životní standard v obou domácnostech.

Na všem ohledně dětí se snažíme domluvit bez advokáta, protože ty peníze pak můžeme spíš věnovat na to, o čem byl spor (např. různé kroužky). Dohoda se školou je, že o všem informuje oba rodiče. Nikdy nekritizuju před dětmi jejich otce, jeho styl výchovy ani jeho potenciální přítelkyni. Dohoda byla, že nikdo nový (přítel či přítelkyně) nebude s dětmi trvale žít minimálně první rok. Mimochodem nikdo z nás si za celou tu dobu nikoho k sobě nenastěhoval… na to je asi ten týden bez dětí…

Ačkoliv svoje děti mám moc ráda, někdy mi připadá, že mám to nejlepší z obou světů. Jsem matka a zároveň se můžu věnovat zájmům, na které bych rozhodně neměla jinak čas. Další věc je, že to není žádné “stěhování národů“ – děti mají svoje věci (oblečení, hračky) na obou místech, takže se vlastně „stěhují“ jen se školní taškou nebo s chůvou. Já vím, že chůvy v Čechách jsou pro „bohaté“, v Kanadě to ale většinou funguje tak, že se chůva s dětmi (předškolního věku) stěhuje mezi rodiči, ať už je to týdenní nebo dvoutýdenní interval. Poplatek za školky plus hlídání před a po stojí víc než chůva. Holky z Filipín měsíčně berou kolem 1000 kanadských dolarů, platí je rodiče společně.

Myslím si, že není důvod, aby otec neměl mít právo trávit s dětmi stejnou dobu jako matka. Já jsem spíš proti víkendovým tatínkům, kteří dětem koupí dárečky a jsou „hrozně fajn“ 4 dny v měsíci. Pro děti je určitě nejlepší variantou úplná harmonická rodina, pokud to tak nedopadlo, tak mají právo na otce i matku stejnou mírou. Otcům držím palce (těm, co to dělají kvůli dětem) a maminkám jen to, že o děti nepřijdete, pokud nebudou pořád s vámi. Myslím si, že se navzájem tím víc sobě věnujeme, když jsme spolu.