Petr Hampl
–
V roce 2005 jsem se rozvedl po 5letém manželství, ve kterém se narodil syn Petr. Byl jsem postaven před rozhodnutí řešit podobu následné péče o něj. Při první schůzce u svého právníka jsem byl upozorněn na minimální šanci získat svého syna do své výhradní péče, pokud nebude jeho matka totálně neschopná a Petr nebude chtít být výhradně se mnou. Po této první schůzce jsem byl hozen do reality poprat se s Goliášem, který byl na první pohled silnější, vyšší, nahánějící strach…
Nejdříve jsem přemýšlel o střídavé péči. Ale po představě rozpolceného dítěte, které je jeden týden v jednom prostředí, kde se dovolí prakticky vše, a druhý týden v prostředí, kde je cílená výchova a vše se nedovolí, rozhodl jsem se o boj o svěření do vlastní péče. I přes vědomí, že je to, při stavu současného právního systému a přístupu ke svěření do péče otci, prakticky nemožné.
Již při rozvodovém řízení jsem se ještě více začal cíleně věnovat svému synovi a trávit s ním většinu volného času, začal jsem dělat domácí práce (vařit, žehlit, prát, uklízet) a připravovat se prakticky na samostatný život otce se synem. Jelikož jsem se v roce 1998 stal křesťanem – po 22 letech života diskžokeje a narkomana jsem si ze zvědavosti začal číst Bibli a Bůh se mě natolik dotkl, co pro nás na kříži udělal Ježíš Kristus, že jsem mu vydal a svěřil svůj život do jeho rukou – důvěřoval tedy jsem Bohu, že mě touto životní situací provede a pomůže mi v nemožné věci – získat syna Petra do své péče.
Důležitým bodem byla návštěva u dětského psychologa, který měl napsat znalecký posudek o vztahu dítěte k otci a matce. Ve znaleckém posudku bylo uvedeno, že syn má kladný citový vztah k otci a matce, že by chtěl být jak s matkou, tak i s otcem. Také bylo uvedeno v posudku, že syn někdy negativně vnímá otcovy zákazy některých věcí a že mu vše nedovolí. Posudek úplně mně jako otci nenahrával, ale bylo zde kladné vyslovení Petra, že by chtěl být také se mnou.
Dalším důležitým bodem bylo, že jsem měl před soudem jasno o fungování domácnosti v případě, že bude syn věřen do mé péče. Zajistil jsem si pružnou pracovní dobu, práci z domova atd. Na rozdíl od matky, která nevěděla, jak věci budou, neměla jasnou vizi o fungování, pokud bude syn svěřen do její péče.
Důležitým bodem je také získat přízeň sociální pracovnice, aby viděla snahu připravit pro syna co nejlepší podmínky.
Na jaře 2006 přišel den posledního stání před vyhlášením rozsudku. Byl jsem plný víry, že syn bude svěřen do mé péče. Sociální pracovnice se vyjádřila, že je pro svěření do péče syna Petra OTCI. To matku úplně rozhodilo, do té doby si byla jistá, že Petra dostane do péče ona. Za několik dnů přišel den D vyhlášení rozsudku, který vyzněl v můj prospěch a Petr byl svěřen do mé péče. Matka byla tak zdrcená, že se ani neodvolala ke krajskému soudu.
Dnes je Petrovi již téměř 20 let, s matkou má stálý kontakt a já jsem rád, že jsem mohl mít na Petra až do jeho dospělosti stálý vliv.
2. 3. 2020 at 8:02
A jaké bylo odůvodnění rozsudku? Jaký pak měl syn s matkou styk?
2. 3. 2020 at 10:11
„…Ale po představě rozpolceného dítěte, které je jeden týden v jednom prostředí…“ ????
Obcas se nestacim divit, jake spiny se tady uverejnuji. At uz jde o homofobni vylevy, nebo macho clanky popirajici rovna prava zen.
Ale tohle, clanek popirajici samotny smysl SP, nepripravit dite ani o jednoho rodice, to je tedy zatim vrchol. Boj o „lepsiho“ rodice? Slava, otec vyhral?? S pomoci Bozi, halejuja??
2. 3. 2020 at 15:18
Přesně, co tím článek říká? Že i otec může sobecky děti připravit o výchovnou péči druhého rodiče? Nebo je to náborová akce? Jediným pozitivem je zachování vztahů syna s matkou. Vždyť zde snad všichni jdou cestou péče vyrovnané, nesoutěží, kdo je lepší a jaké má podmínky. Nevím, zda ve jménu víry nenašeptávala spíše strana věčného zatracení.
Je pravdou, v té době byla SP raritou, ale nikde v článku není zmínka o snaze dohody s matkou na péči, zvlášť co syn si přál obou. Připadá mi to jak z feministických stránek, jen slovo otec a matka zde je zaměněno. A také se připojuji s otázkou, jak měla matka nastavenou péči, nikdy se nepokusila ji rozšířit?
2. 3. 2020 at 16:10
Názory obsažené v autorských článcích nemusejí vždy odrážet stanovisko redakce, obzvláště jsou-li zařazeny v rubrice „Vaše zkušenosti“. To platí i o textu publikovaném na pokračování v minulém týdnu. Články jsou podle našeho názoru zajímavé především pro zamyšlení a diskusi nad tím, jaké cesty vedou k cíli zachování péče o dítě a jaké spíše nikoliv. V otázce rozdělení péče podporujeme samozřejmě, aby se oba rodiče podíleli na péči o dítě.
3. 3. 2020 at 12:17
Rozumim. Ale – nevklada sem clanky kdokoli jakkoli ho napadne (jako autorske). Clanky prochazeji schvalenim admina, ktery je vklada. Opravnene tedy prichozi ctenari ocekavaji, ze s vecmi publikovanymi admin souhlasi, ze jeho nazor vyjadruji – obzvlast, kdyz neprida zadny „komentar redakce“.
Kazda vec (krome diskuze), ktera tady visi, ma tak opravnene navenek nalepku „jak zverejnil server stridavka.cz“
3. 3. 2020 at 16:19
Můj komentář byl směrován pouze na pisatele, jenž hned ze začátku předhazuje snahu získat syna do výhradní péče, zpochybňuje SP i péči druhého rodiče, pokrytecky se schovává za Boha. Ač článek neříká nic o důvodu a poměry, pisatel popisuje stav matky po vyhlášení rozsudku. Ta klidně moha být zdrcená, zejména pokud se jí takto v krátké době rozpadl život, to může signalizovat i její stav s nejasnou představou o budoucnu. Pokud pisatel říká, že s domácími pracemi začal teprve v rozvodovém řízení, tak domácnost patrně vedla právě ona (jen domněnka). Z článku je cítit klasické selhání OSPODu, kašlat na situaci a upřednostnit jednoho. Souhlasím s účelem článku k zamyšlení a možná hlavně diskuzi, neboť z ní vyplývají další podněty, proto nemám výhradu ke zveřejnění. Možná výzva pro ostatní, jak to cítíte?
3. 3. 2020 at 17:37
Přijde mi to srovnatelné s uveřejněním článku o zsvedectvi matky, která získala dítě do péče, za pomoci Boha, aby nedopustil stěhování dítěte. Udělala by toto redakce, aniž by to jakkoli komentovala?
4. 3. 2020 at 18:34
otec vyhral. dite prohralo 🙁