• Články
    • Úvahy a komentáře
    • Odborné články
    • Vaše zkušenosti
    • Fungování institucí
    • Zahraniční zkušenosti
    • Zákony, judikáty, vzory
    • Výchova dětí
    • Akce a aktivity
    • Starší nezařazené
  • Právní poradny
  • Diskuse
  • Podpořte nás
  • Kontakt
  • Články
    • Úvahy a komentáře
    • Odborné články
    • Vaše zkušenosti
    • Fungování institucí
    • Zahraniční zkušenosti
    • Zákony, judikáty, vzory
    • Výchova dětí
    • Akce a aktivity
    • Starší nezařazené
  • Právní poradny
  • Diskuse
  • Podpořte nás
  • Kontakt
DomůNové hrozby tradiční přirozené rodině
Předchozí v této kategorii Další v této kategorii

Nové hrozby tradiční přirozené rodině

3. března 2020

Marek Benda

–

Přepis zvukového záznamu ze semináře “Rodina v souvislostech” 2. dubna 2019 v Senátu Parlamentu ČR

 

Já bych několik poznámek. Marek (Výborný – pozn. red.) mluvil o té tradiční přirozené rodině, já když bych úplně vyškrtl ta synonyma, ptal bych se, proč nové hrozby rodině. Já úplně nerozumím, jaký je rozdíl mezi přirozenou a nepřirozenou rodinou – respektive vím samozřejmě, jaký je mezi tím rozdíl, jaký rozdíl se mezi tím snaží někdo malovat. Ale prostě rodina je od “zrození”, jinak to být nemůže, to je základ slova a je to od toho, že je nějaký rodič mužského pohlaví a nějaký rodič ženského pohlaví a máme nějaké složité procesy v občanském zákoníku – u těch žen je to poměrně jednoduché, tam matka dítěte je žena, která dítě porodila, u toho muže je to někdy složité, pokud žije v manželství, tak se předpokládá, že to je on. Pokud spolu měli styk půl roku předtím, tak se předpokládá, že to je další, případně se může určovat nějakými dalšími metodami. Ale všichni jsme vždycky věděli, co to je.

A to, čemu čelíme v dnešním světě, je prostě čistý Gramsciho (italský politik, publicista a marxistický filozof – pozn. red.) dlouhý pochod institucemi (neomarxistická strategie nenásilného, pomalého a nenápadného převratu zevnitř státního systému líbivě se odvolávající na důstojnost každého jednotlivce, politickou korektnost a svobodu všech – pozn. red.) a snaha, a já tomu rád říkám neomarxismus, vlastně to neomarxismus je. Ale je to vlastně jedno, jak to nazýváme. Stejný proces, který na začátku minulého století nastolil třídní válku a otázku souboje mezi třídami a pokus vytvořit jednotného socialistického člověka, který se nerozlišuje na muže a ženy a nerozlišuje se už podle ničeho, bude to jeden člověk. Tak stejný pokus zažíváme dneska, z těch amerických univerzit vychovaných, odkud to k nám směřuje, a kde je to dneska na souboji jakoby muži a ženy a na tom, že nic takového v reálu neexistuje, existovat nemá. Všichni lidé jsou stejní, každý se může rozhodnout pro svoji identitu, každý se může rozhodnout pro cokoliv a hlavně nemáme nic, co je nám vrozeno.

Já tvrdím, že to je neuvěřitelná pýcha před stvořením nebo před přírodou, to je vlastně jedno, jak to nazýváme, a že v tom se skrývá její největší nebezpečí, se kterým máme bojovat. Marek tady zmiňoval novelu Listiny, kterou by přece nikoho z nás před dvaceti, neřku-li padesáti lety, ani nenapadlo, že bychom měli se vůbec pokusit definovat, co to je manželství. Všichni jsme věděli, co to je manželství. Nikdo by neměl pochybnosti. Teď jako každý ví, co to je táta a nebudeme říkat, jako táta je nikdo, nebo co to je máma – tak jsme všichni věděli, co to manželství je. Najednou začínáme dospívat do takového stavu, kdy se říká, že to může být vlastně cokoliv. Když se ti lidi mají rádi, tak to může být manželství. Já si myslím, že to tak není. Když se lidi mají rádi, ať se jmenují jako „ti, co se mají rádi“. Pro mě za mě, to je naprosto jejich právo a nijak jim neberu, že se mají rádi. Ale nemůžu se pokoušet měnit pojem, který má nějaký historický význam a který něco obsahuje, něco popisuje, začít naplňovat úplně jinými významy. Respektive když se o to pokusím, tak je to strašně nebezpečné.

To je stejně tak – zase příběh, který známe poměrně dlouho, filozofie nejlepšího zájmu dítěte. S tím související OSPODy. Já jsem před dvaceti lety svedl velký souboj, tehdy ve sněmovně, se Špidlou a paní poslankyní Wolfovou a dalšími, že se nemají orgány sociálně právní ochrany dětí zřizovat, že to bude drahé, zbytečné a bude to zasahovat zbytečně do rodin. Tak jako klasicky vždycky ve všech těchto soubojích na jedné straně máte nějaké obecné popisy situace a do toho vám chodí ty a ti a vyprávějí strašidelné příběhy mučených dětiček a manželek a na základě toho, že je nezbytně nutné zřídit státní orgán. Já si myslím, že to nikdy historicky nefunguje a nechci sem vůbec sahat jednotlivým zaměstnancům OSPODů do svědomí, ale myslím si, že je to naprosto zbytečná instituce, která v těch skutečně krizových situacích málokdy zasáhnout dokáže a bohužel se zabývá mnohdy buď naprostými banalitami, nebo se nechává zatahovat do soubojů rodičů o děti, kde se jeden mstí druhému. Zas je to věc, kterou si myslím, že bychom se měli nad ní zamýšlet, jestli to vůbec takto má fungovat a jestli nakonec nedojdeme do toho norského modelu, kde už je to nezodpovědný stát.

Další poznámka, kterou bych chtěl mít. Jestli se zamýšlím nějakým způsobem nad fungováním rodiny ve společnosti a tím, co potřebuje. Já si dokonce ani nemyslím, že to je čas, který tady zmiňoval Marek. Podle mě, so to řídí každý sám a dávno v historii bývaly mnohé chvíle, kdy rodiče měli mnohem méně času na děti, než mají dnes. Mnohem méně, když přitom pracovali na poli nebo prostě byli na těch deseti, dvanáctihodinových směnách, nebo ti manželé byli vyjetí někde bůhví kde a vraceli se za nějaké tři měsíce. To známe ze starých časů, žádné, že by měli mraky času. To není základní problém, respektive to je na tom, jak si to lidé umí zorganizovat.

To co potřebují, aby byli hájení jako celek, jako celková jednotka, aby se přestalo pořád vést ten souboj, že každý je tady sám za sebe, každý musí být posuzován sám za sebe. To jsou podle mě ta nebezpečí, která stát přináší.

Vyprávěla mně jednou jedna známá, která žije na Novém Zélandu, jak se tam dostal k moci, respektive stal se premiérem, muž, který to myslel se ženami dobře a měl šest osob – šest žen, kterým manžel nevyplácel, nevyplácel jakoby to, co měl podle rozvodového soudu, to čemu se v České republice říká výživné. Říkal, napravíme to a zavedl, že to vyplácí stát. Do dvou let těch žen bylo 6 tisíc. To je prostě bohužel ten přesný efekt, který vždycky, vždycky nastane, že v okamžiku, kdy sebelepšími úmysly směřován, vymyslí nějaké náhradní státní plnění a dneska to známe u těch různých typů sociálních dávek, v některých krajích velmi intenzivně jak se pobírá, jak se neberou, jak spolu nežijí. Tohle všechno každý z vás asi z praxe ví. Jakmile něco si vezme na starosti stát, tak okamžitě míra zneužívání toho stoupne ne o procenta, ale o tisíce procent. A vždycky bychom se zase měli zamýšlet, kudy se máme vydat a jestli, když tedy chceme pomáhat, jestli to fakt nemá být individuální pomoc individuálních lidí nebo tím, že já jdu někde pomoct, nějaká nadace jde někde pomoct, ale nevytváří se z toho celostátní pravidla. Jakmile se ta celostátní pravidla vytvoří, tak je to nároková otázka, není to otázka pomoci, ale je to otázka nároku a okamžitě se ty nároky začínají zneužívat.

A poslední poznámka, snad jenom, když jsme vloni zakládali komisi pro rodinu v Poslanecké sněmovně, nebo znovu zakládali, já jsem tam původně nechtěl, protože jsem tam kdysi byl, jako v komisi pro rodinu, pak z toho udělali komisi pro rodinu a rovné příležitosti, tak jsem řekl, tam už být nechci, ale nikdo tam jiného dát nechtěl, tak jsem řekl dobře, půjdu. Pozvali jsme si z ministerstva práce a sociálních věcí, odpoledne tady paní náměstkyně má mluvit, co rodinné plány? A oni nám začali líčit, že, tedy snad, by mělo dojít k zvýšení toho rodinného příspěvku, o kterém se teď do nekonečna hádají, a pak, že nejdůležitější jsou mikrojesle ve státních úřadech a soukromých institucích a náhradní výživné. A my jsme na ně tak trochu koukali a říkali jsme: ani jeden z těch institutů nesměřuje pro podporu rodiny, ale směřuje jenom k těm cestám, které jsou fakticky protirodinné, respektive tu rodinu zpochybňují. Tak nám netvrďte, že to je součást rodinné politiky.

Opravdu bychom se měli zamýšlet vždycky nad tím, které kroky jsou nezbytnou, možná, státní intervencí v rámci sociální politiky. Ale co je skutečnou podporou rodiny, která směřuje k tomu, aby ta rodina existovala a fungovala. Děkuji. Děkuji za pozornost.

...
Share on Facebook
Facebook
Tweet about this on Twitter
Twitter
Share on LinkedIn
Linkedin
Share on VK
VK
Email this to someone
email
Print this page
Print

Sdílejte!

Související články

Jsou duhové průvody a LGBT aktivismus úplná pitomost?

Nikola Bornová – Nedávno skončil slovenský svátek nemilosrdné tolerance Dúhový Pride 22 ( ...

Deník N se nezabývá studiemi pro homosexuální manželství. Proč? Naopak vede otevřenou kampaň proti ústavní definici manželství muže a ženy i proti nám

Aliance pro rodinu – Deníku N ležíme v žaludku. Novináři Jan Moláček a Prokop Vodrážka ve ...

Hodina: Každý v sobě máme něco z tatínka a něco z maminky

Stridavka.cz – Před 12 lety založil webový portál Střídavka, před 10 lety Mezinárodní ins ...

Radím, radíš, radíme…

Stridavka.cz – Nejrůznějších internetových poraden je jako hub po dešti. Dokonce i v obla ...

Okomentovat Zrušit odpověď na komentář

Oblíbené
Nejnovější
  • Nenecháme se zastrašit

    21. dubna 2022

    Pánové, sedejte si do dámských kupé

    13. září 2018

    Aktuální otázka

    24. února 2022

    Strany se vyhýbají jasným odpovědím

    5. října 2021
  • Jaký druh sportu vybrat pro dítě

    12. srpna 2022

    Jsou duhové průvody a LGBT aktivismus úplná pitomo ...

    11. srpna 2022

    Den pro rodinu 10.9.2022

    10. srpna 2022

    Redefinice manželství se opírá o vadné studie

    9. srpna 2022

Kalendář příspěvků

Srpen 2022
Po Út St Čt Pá So Ne
1234567
891011121314
15161718192021
22232425262728
293031  
« Čvc    

Vyhledávání

Nejnovější komentáře

  • Lubomír Balvín: Jsou duhové průvody a LGBT aktivismus úplná pitomost?
  • Únia mužov Slovenska - Hnutie pre rodiny: Je přítomnost otce dítěte u porodu důležitá?
  • ja ka: Deník N se nezabývá studiemi pro homosexuální manželství. Proč? Naopak vede otevřenou kampaň proti ústavní definici manželství muže a ženy i proti nám
  • Tomáš Jadlovský: Je přítomnost otce dítěte u porodu důležitá?
  • Únia mužov Slovenska - Hnutie pre rodiny: Je přítomnost otce dítěte u porodu důležitá?

Anketa Střídavky

Máte děti? Kdo o ně pečuje?

Zobrazit výsledky

Nahrávání ... Nahrávání ...

Rubriky na webu

  • Úvahy a komentáře (311)
  • Odborné články (315)
  • Vaše zkušenosti (198)
  • Fungování institucí (160)
  • Zahraniční zkušenosti (121)
  • Zákony, judikáty, vzory (133)
  • Výchova dětí (278)
  • Akce a aktivity (151)
  • Starší nezařazené (1 402)
  • Ostatní (6)
Copyright © 2018 Aleš Hodina info@stridavka.cz
  • Výživné
  • Tátové
  • Ospod
  • Soudci
  • Cochemská praxe
  • Dětská revoluce
  • Domácí násilí
  • Krajský soud v Plzni
  • Hodina změny
  • Prodej obrazu