Ing. Tomáš Holek

Jedu takhle vlakem z Prahy na Moravu a čtu si na Internetu. A narazil jsem na jakýsi web, kde nějaká Vladimíra Nováková udílí čtenářům různé rady včetně toho, že v klidu a veřejně radí ženám, jak páchat zločin a unášet děti.

Anonymní čtenářka: “Dobrý den,chci se rozvést. Máme 2 děti. Chtěla bych se odstěhovat ještě před rozvodem a před vypořádáním majetku a úpravou povinností k dětem. Můj příjem je 10000, nájmy se u nás pohybují okolo 10000 včetně záloh na energie. Pokud se s manželem nedohodneme na výživném ještě před rozvodem, což je pravděpodobné, nemohu se odstěhovat. Má matka s dětmi v tomto případě nárok na příspěvek na bydlení nebo jinou dávku, která jí a dětem umožní neumřít hlady?”

Velmi fascinující myšlenkové pochody té paní. Bohužel u velké části ženské populace v dnešní době běžné. Ona se chce odstěhovat od muže, s kterým založila rodinu a pořídila si dvě děti, a jaksi automaticky předpokládá, že se odstěhuje i s těmi společnými dětmi, bez ohledu na názor otce dětí! Společný život s mužem ji už nějak nebaví, tak vezme společné děti a jde. Nevadí jí, že její příjmy jsou nedostatečné na to, aby žila sama s dětmi. Vydělává 10.000 a nájmy se pohybují kolem deseti tisíc. Ona jaksi automaticky předpokládá, že ji otec jejích dětí bude živit i po rozvodu a ona bude tvrdit, že je to výživné na děti. Přitom je zcela evidentní, že to výživné je určeno na financování JEJÍHO ŽIVOTA, takového, jaký ona si představuje. Paní jaksi předpokládá, že dokud soudy otci jejích dětí nenapaří platit své bývalé ženě její život, tak JEJÍ ŽIVOT budou financovat ostatní spoluobčané, daňoví poplatníci, ve formě sociálních dávek na bydlení.

A co této vykutálené paní radí Vladimíra Nováková ?

“Dobrý den, manžel má vůči Vám a dětem vyživovací povinnost i v průběhu manželství. Pokud se s ním na výši výživného nedohodnete, můžete se obrátit na soud. Musíte ale počítat s tím, že soudní řízení bude nějakou dobu trvat. Jestliže se s dětmi odstěhujete, mohla byste mít nárok na příspěvek na bydlení, případně na dávky pomoci v hmotné nouzi.”

Paní poradkyně nějak automaticky předpokládá, že ten, kdo odejde ze společné domácnosti, pokud je to žena, tak si automaticky bere s sebou děti, bez ohledu na názor otce dětí. Toto jednání je ovšem únos (= zločin) a pokud toto nastane, já otci dětí radím, aby se neprodleně obrátil na policii a hlásil únos dětí ze společné domácnosti. Rozhodně by se s únoskyni dětí neměl domlouvat na tom, že tento nelegální stav akceptuje a ještě ji bude finančně podporovat. Manžel sice má vyživovací povinnost vůči své ženě v době manželství, tj. před rozvodem, ale určitě ne, aby jí financoval JEJÍ ŽIVOT paralelně mimo společnou domácnost. Manželé jsou povinni společně vychovávat děti a vést společnou domácnost a jejímu chodu přispívat oba a nejen finančně. Což paní anonymní tazatelka evidentně činit nehodlá. Odpověď paní Vladimíry Novákové je tak nejen nekompetentní, ale i právně závadná, neboť podněcuje i páchání zločinu – únosu dětí ze společné domácnosti.

Svět je v dnešní době naruby. Ten, kdo opouští společnou domácnost, by měl odejít nejen bez dětí, ale i bez majetku. Takto přirozeně to chodilo před sto a více lety. Dnes je, bohužel, svět v mnoha aspektech naruby.

P.S.: Paní anonymní tazatelka a paní poradkyně dobře vědí, že když se únoskyně dětí obrátí na opatrovnický soud, soudružka soudkyně jí vyjde vstříc jako žena ženě (bez ohledu na platné právní normy a mezinárodní úmluvy) a předběžným opatřením únos dětí zlegalizuje. Otci děti pak soud určí, aby tento stav financoval. A když za delší dobu (často za více než rok) dojde na řádné řízení ohledně péče o děti, tak soud stav nechá jaký je, se zdůvodněním, že děti si již na toto zvykly.

Převzato z HOLEK.BLOG.IDNES.CZ

...

Facebook

Twitter

Linkedin

Whatsapp

Vk

Email

Print