Ing. Aleš Hodina
Člověk někdy žasne, co se objeví na některých webech, dokonce i těch rádoby tátovských:
„Pro rodiče, kteří mají konflikty a navzájem na sebe reagují podrážděně (tedy odborně řečeno neproběhl psychosociální rozvod), není střídavá výchova vhodná a sotva může dlouhodobě fungovat, i kdyby ji soud snad schválil.“
Jakoby snad výlučná výchova jen jednoho rodiče – když stejně mají pořád odpovědnost za dítě oba – mohla konflikty mezi rodiči nějak odstranit a dítě od nich uchránit! Kdyby takový nesmysl řekl Franta v hospodě, budiž. Ale na webu věnovaném otcovské péči o děti je to dost zarážející.
Tuto a další „perly“ najdeme na webu „TÁTO, JAK NA TO?“. Editor tohoto webu Martin Jára pak v jednom rozhovoru dokonce říká: „Osobně bych ten stereotyp o jednom domově, aspoň pro děti v předškolním věku, hájil…“
Takže táto, už víš, jak na to! Hlavně zachovej dítěti jeden domov – samozřejmě u rozvádějící se maminky (dnes se rozvádějí většinou ženy). To, že dítě přijde o tátovu výchovu a péči a stane se z něj de facto polosirotek, přece není vůbec důležité… Přitom i profesor Matějček, nestor dětské psychologie, říkal: „Není biologického a psychologického důvodu, proč by nebyli muži schopni postarat se i o velmi malé dítě.“
Je proto otázkou, zda každý web, který se tváří jako „otcovský“, skutečně hájí zájmy otců a jejich dětí. Nebo spíš feministickou představu o poslušných tatíncích – pilně vydělávajících, k tomu se ještě pilněji starajících o domácnost a především v ničem neodporujících maminkám. Zvlášť když je web dotovaný Ministerstvem práce a sociálních věcí, dlouhodobě podporujícím hlavně feministické projekty.
Vybavuje se mi, co napsal doktor Hausmann: „Pro úplnost výčtu feministických organizací u nás dodejme, že mají na své straně i pár – řečeno s Leninem – užitečných pitomců…“
Převzato z HODINA.BLOG.IDNES.CZ
31. 8. 2011 at 19:31
Opět výstižný a trefný článek A. H. Díky.
Stálé kecy o nevhodnosti střídavé výchovy pro malé děti, kecy o jednom domově (ať se střídají rodiče) a podobně. A přitom jde skutečně jen a pouze o krmení „rozvodového průmyslu“, vymýšlení kola v čechách – kdy střídavka a např. Cochemský model již dávno funguje.
Rozvedené matky a těch je u nás bohužel většina, by přišly o výpalné a zbraň k vydírání a ničení partnerů se kterými si (pro mne z neznámých důvodů) udělali dítě a pak je obviňují z týrání a podobně.
Vrátím se na začátek.
V mém konkrétním případě:
1) nejde o dítě malé
2) nemám problém střídat se v jednom bytě
3) o střídání školy, kamarádů, cestování s batůžkem nemůže být ani řeči
Zkostnatělá, kovaná struktura třebíčských orgánů o střídavce nechce slyšet, nikdy neslyšela, novoty nám sem netahejte !!!!
Když bude nejhůř opřeme se o názor zmanipulovaného dítěte se SZR, které zcela určitě způsobil otec.
Že je to blbost ? Přijeďte do Třebíče na soud
31. 8. 2011 at 22:36
Z osobní zkušenosti – L.O.M. neboli Liga otevřených mužů, z jejíhož webu je článek převzat, je organizace, která primárně podporuje „otcovství“ ve smyslu zdůrazňování role toce v životě dítěte. Aktivity sdružení jsou rozhodně přínosné, ale jsou zaměřeny výlučně na úplné rodiny nebo na rodiny, kde jsou rodiče po rozvodu přátelé (v ČR bigužel minimum párů). Myslím, že nikdo z nich se doopravdy nezabýval rozvodovými situacemi. Popravdě řečeno neznám moc lidí, kteří by se rozváděli až tehdy, pokud u nich proběhne psychosociální rozvod.
31. 8. 2011 at 22:45
Omlouvám se za překlepy v předchozím příspěvku… Je pravda, že pokud se partneři i po rozvodu navzájem dusí, tak střídavá péče je asi obtížná. Ale neměl by to být argument pro její popření.Pokud jsme jako společnost přijali rozvody, měli bychom přijmout i společenskou normu definující „vhodné“chování po rozvodu – tj. rodiče by měli být tlačeni společenskou, případně i legislativní normou k tomu, aby se – aspoň v péči o dítě – uměli dohodnout a mohli o něj oba pečovat. Prostě aby do mateřství/ otcovství každý vstupoval zodpovědně a s tím, že pokud se někdy rozvede, tak s bývalým partnerem bude muset umět vycházet a spolupracovat v péči o dítě.
31. 8. 2011 at 23:05
LOM bohužel i v uplnych rodinách do značné míry podporuje feministickou představu otce popsanou v tomto článku.
31. 8. 2011 at 23:15
Nemyslím. Na akcích LOM, kde jsem byla, víceméně všem – mužům i ženám – předávali myšlenku, že táta by měl s dítěme trávit stejně času jako máma a že je táta pro výchovu dětí naprosto nezbytný. Co se týká střídavé péče, tak si myslím, že pouze prezentuje názor převzatý z literatury, že s tím nidky nepřišel do kontaktu a neví o čem je řeč, prostě něco napsal a vůbec o to nepřemýšlel (třeba že je to v rozporu s myšlenkou významu otce ve výchově, kterou šíří). Na akcích/ přednáškách se nidky střídavka neřešila, tam se spíš řešilo, jak si má muž uspořádat čas, aby mohl být s dětmi, že se nemá obávat pracovat z domova, být na volné noze, apod., jít na rodičovskou atd.
1. 9. 2011 at 12:20
Alexandro – líbí se mi některé vaše komentáře a názory, bohužel vaše představa o absolutní funkci je z říše pohádek…společnost ani legislativa spolu s úřady neřeší stav, aby se uměli rodiče k sobě slušně chovat po rozvodu především pro zájem dítěte, ale naopak vytváří prostředí, kdy jednoho, který se mstí prostřednictvím dítěte, toho začnou v tomto svém chování podporovat a zastávat se ho, TAK kde potom jsme? CO se týče Martina Járy – ten jasně svým postojem ukazuje svoji neodpovědnost k otcovství, nejlépe nic nedělat ať se o dítě stará matka….já půjdu v klidu na pivko a pokecám si s kámošema….hnus takovéto otce kritizujete, ale kritizujete i ty co se o své děti chtějí starat, hážete jim klacky pod nohy…dámy víte vy vlastně co chcete? Nevíte a proto to tak vypadá….ruku na srdce, bohužel
3. 9. 2011 at 0:00
To se pletete, současný stav znám a je otřesný. Co se týká společenské a právní normy, o které jsem psala, tak jsem se možná nevyjjádřila jasně nebo došlo k nesprávné interpretaci na Vaší straně – koncekonců kdyby byl jazyk jednoznačný, tak by matematici nezaváděli matematickou logiku 🙂 Vadí mi toto: „Současný stav legitimizuje situaci (= vytváří legitimní normu a podporuje společenskou normu), že mezinormální chování patří nespolupracovat při výchově dítěte s bývalým partnerem, že je to ekvivalent toho, jako spolupracovat. Legitimizuje ji tak, že v případě, že partneři spolu nevychází, tak prostě dítě dá jednomu z rodičů (v našich podmínkách obvykle matce) a druhého rodiče zcela vyšachuje (v našich podmínkách obvykle otce, ale mohlo by to být klidně naopak a též by to bylo nespravedlivé). Rodiče spolu při rozvodu obvykle nejen nevychází, ale nejsou schopni spolu mluvit, aniž by to mělo nenávistný podtext – ovšem na tom není nic divného, uvážíme-li, že se odhodlali k rozvodu. Kdyby spolu uměli žít, tak se nerozvádějí. Nemělo by být tedy v zájmu společnosti tlačit na to, aby tomu tak nebylo – nejen podporou střídavé péče v legislativě, ale i tím, že by se postupně vytvářela společenská norma (= požadavek na určité chování jedince), že je normální v případě rozvodu zvládat komunikaci a společnou péči o dítě (bývalí manželé bydlí blízko sebe, nepoštvávají dítě atd.), a abnormální toto nezvládat (např. mstít se skrze dítě). Pokud by ke vzniku takovéto společenské normy došlo, tak by partneři ještě před tím, než se stanou rodiči dítěte, věděli, že pokud se jim narodí dítě, tak i po rozvodu zůstanou s bývalým partnerem do určité míry svázání …