Agentura Evropské unie pro základní práva a Rada Evropy
–
V rámci práva Rady Evropy podaly děti k ESLP stížnosti týkající se nemožnosti určit totožnost svého biologického otce. ESLP rozhodl, že určení právního vztahu mezi dítětem a jeho údajným biologickým otcem spadá do oblasti soukromého života (článek 8 EÚLP). Příbuzenské vztahy patří k základním aspektům identity člověka. (117) Zájem dítěte na určení otcovství je ovšem třeba vyvažovat se zájmy domnělého otce, jakož i s obecným zájmem. Zájem dítěte mít právní jistotu ohledně otcovství totiž nepřevažuje nad zájmem otce na vyvrácení právní domněnky otcovství.
Příklad: Ve věci Mikulić proti Chorvatsku (118) stěžovatelka, která je nemanželským dítětem, podala na svého domnělého otce žalobu o určení otcovství. Žalovaný se několikrát odmítl dostavit na testy DNA nařízené soudem, což vedlo k neodůvodněným průtahům v řízení o určení otcovství v délce asi pěti let. ESLP rozhodl, že pokud podle vnitrostátního práva nelze údajné otce přinutit, aby se podrobili lékařskému vyšetření, musí státy stanovit jiné prostředky umožňující rychlé určování biologických otců nezávislým orgánem. Ve věci stěžovatelky tedy ESLP shledal porušení článku 8 EÚLP.
Příklad: Ve věci Mizzi proti Maltě (119) nemohl domnělý otec popřít otcovství dítěte, které porodila jeho manželka, protože uplynula zákonem stanovená lhůta šesti měsíců. ESLP věc posoudil podle článku 6 (právo na spravedlivé řízení) i podle článku 8 (respektování soukromého a rodinného života) EÚLP. Konstatoval, že cílem zavedení lhůty pro popření otcovství dítěte domnělým otcem je zajistit právní jistotu a chránit zájem dítěte znát svou identitu. Tyto cíle ovšem nepřevažují nad právem otce mít možnost popřít otcovství. Praktická nemožnost popřít otcovství od okamžiku narození dítěte představovala v tomto případě pro domnělého otce nadměrnou zátěž, čímž došlo k porušení jeho práva na přístup k soudu a na spravedlivé řízení zakotveného v článku 6 EÚLP. Došlo také k nepřiměřenému zásahu do jeho práv podle článku 8 EÚLP. (120)
Zájmy dítěte usilujícího o určení otcovství a zájmy biologického otce mohou být v některých případech v souladu. K tomu došlo v situaci, kdy otec nemohl na vnitrostátní úrovni zahájit řízení o určení otcovství svého dítěte kvůli své nezpůsobilosti k právním úkonům. ESLP shledal, že situace, kdy biologický otec nemůže zahájit řízení za účelem uznání svého otcovství, a dítě tedy ohledně určení tohoto příbuzenského vztahu zcela závisí na uvážení státních orgánů, není v zájmu nemanželského dítěte. (121)
Úřady mohou mít pozitivní povinnost vstoupit do řízení o určení otcovství v zájmu dítěte, jestliže jeho zákonný zástupce (v tomto případě matka) není schopen dítě řádně zastupovat, například z důvodu vážného zdravotního postižení. (122)
Pokud jde o specifický případ uznání příbuzenského vztahu mezi zamýšlenými rodiči a dětmi narozenými prostřednictvím surogačního mateřství, soud v zásadě uznal, že státy mají široký prostor pro uvážení, protože ohledně připouštění nebo uznávání příbuzenského vztahu u dohod o surogačním mateřství neexistuje evropský konsensus. Skutečnost, že příbuzenské vztahy patří k základním aspektům identity dítěte, však tento prostor pro uvážení zužuje.
Příklad: Věc Mennesson proti Francii (123) se týká skutečnosti, že francouzské orgány odmítly děti narozené prostřednictvím surogačního mateřství ve Spojených státech zapsat do francouzské matriky narození z důvodů veřejného pořádku. ESLP neshledal porušení práva stěžovatelů na respektování rodinného života, když dospěl k závěru, že jim nic nebrání žít ve Francii rodinným životem a že administrativní překážky, kterým mohli čelit, nebyly nepřekonatelné. Pokud jde o právo na respektování soukromého života dětí, přikládal soud velký význam jejich zájmu. Zdůraznil zejména, že muž, který měl být zapsán v rodném listě jako otec dětí, je současně jejich biologickým otcem. Přitom nelze mít za to, že je v souladu se zájmem dětí odepřít dítěti právní uznání příbuzenství, je-li biologické příbuzenství prokázáno a dotčený rodič usiluje o jeho plné uznání. S ohledem na stížnost týkající se „soukromého života“ dětí proto soud shledal, že došlo k porušení článku 8 EÚLP. (124)
(117) Rozsudek ESLP ze dne 26. června 2014, Mennesson proti Francii, č. 65192/11, bod 96.
(118) Rozsudek ESLP ze dne 7. února 2002, Mikulić proti Chorvatsku, č. 53176/99, body 64–65.
(119) Rozsudek ESLP ze dne 12. ledna 2006, Mizzi proti Maltě, č. 26111/02.
(120) Tamtéž, body 112–114.
(121) Rozsudek ESLP ze dne 21. června 2011, Krušković proti Chorvatsku, č. 46185/08, body 38–41.
(122) Rozsudek ESLP ze dne 14. února 2012, A. M. M. proti Rumunsku, č. 2151/10, body 58–65 (k dispozici ve francouzštině).
(123) Rozsudek ESLP ze dne 26. června 2014, Mennesson proti Francii, č. 65192/11.
(124) Tamtéž, bod 100; viz také rozsudek ESLP ze dne 26. června 2014, Labassee proti Francii, č. 65941/11, bod 79.
Převzato z Příručky evropského práva v oblasti práv dítěte
28. 7. 2020 at 11:51
Vzhledem na svoji více než 40-ti letou prax v boji proti Globální a domácí proti-rodinné, proti-dětské, proti-otocovské a proti-mužské politice si dovolím doplnit chýbajúcu závažnou skutečnost v textu:
Zjistil jsem, že maření určování otcovství není neúmyselné, jak se nás snaží současná anti-evoluční literatúra a propaganda přesvědčit. Je to globální a domácí úmyslná politika.
Zjistil jsem, že již cca 70 let Feministický totalitní politický režim považoval určování otcovství za jakýsi “rozmar zhrzených mužu”.Ne za evolučně duležitý akt.
Proto se ve Feministických totalitách všemožně stěžuje otcum požádat o určení otcovství.
Těm mužum, kteří se často po několikaletém úsilý podařilo donutit politický režim k určení otcovství, politický režim velmi často falšoval výsledky v jejich neprospěch, v neprospěch dítěte a neprospěch evoluce lidstva.
Dúvodem pro falšování otcovství je i nemorální politika Feministické a LGBT totality, která chce vyrobit “Anti-evolučního člověka ke své podobě” t.j. především hermafrodita. Toho chce dosáhnout tím, že podněcuje ženy k nevěře a plození dětí s lidmi od LGBT ale s placením alimentu na ně od heterosexuálních mužu, křivě určených za otce – platiče na dítě člena LGBT. Zjistil jsem, že genetické vyšetření otce-dítěte vykonávají často lidé, kteří mají fanatickou nenávist k heterosexualitě.