RNDr. Pavel Rusý
Příběh dětí Michalákových plní mediální prostor, ale stranou zájmu zůstává situace v Česku. Denis a David byli zbaveni rodičovské péče a předáni do péče pěstounům. Norský úřad péče o dítě Barnevern za to sklízí tvrdou kritiku z české strany, do boje za práva těchto dětí se zapojují vládní představitelé, své polínko přiložil i prezident. Ale v české kotlině je každý den připraveno o péči obou nebo jednoho rodiče na 50 dětí. Co dělají vládní představitelé, sociální pracovníci a soudy pro to, aby toto pohrdání právy dětí skončilo a dětem bylo zachováno právo na péči obou rodičů?
Dítě má podle mezinárodní úmluvy, kterou Česká republika podepsala, ústavní právo na péči rodičů od narození. Přesto soudy v drtivé většině případů (94 % v roce 2013) dítěti upřou právo na péči jednoho rodiče tím, že po rozpadu manželství nebo partnerství rodičů dítě svěří do péče jen jednoho rodiče. A to dokonce i v případech, že druhý rodič o dítě pečovat chce. Svěřením dítěte do péče jednoho rodiče je dítě zbaveno práva na péči druhého, jeho péče je tím nevymahatelná.
A co na to Ústavní soud? Postavil se do první linie pošlapávání práv dětí tím, že se odmítá porušováním ústavního práva dětí vůbec zabývat. V řadě loňských usnesení se Ústavní soud odmítl zabývat stížnostmi dětí na porušování jejich práv jen proto, že děti nejsou oprávněné podávat ústavní stížnost kvůli nezletilosti a nikdo nemůže podat ústavní stížnost k ochraně základních práv jiného člověka. Odmítá ústavní stížnosti dětí zastoupených jejich rodiči, a to s odkazem na občanský zákoník, který vylučuje zastoupení dítěte rodičem v případě možného střetu zájmu. Přitom zákon ukládá soudu v takovém případě nikoliv stížnost odmítnout, ale ustanovit opatrovníka dítěti pro ochranu jeho zájmů v řízení před Ústavním soudem. V samotném podání stížnosti dítěte zastoupeného rodičem rozhodně střet zájmů nehrozí, zejména pokud o oprávněnosti stížnosti rozhoduje soud, jehož povinností je upřednostnit zájem dítěte, nikoliv rodiče.
Alibismus Ústavního soudu jde tak daleko, že odmítá ústavní stížnost dětí i z důvodu, že se dítě samo neodvolalo proti rozhodnutí okresního soudu, čímž trestá dítě za nečinnost opatrovníka. Stát díky povinnému zastoupení dítěte ve sporech o úpravu péče opatrovníkem, zpravidla sociálním pracovníkem, zbavil rodiče možnosti hájit kromě svých zájmů i zájem dítěte. Dítě se tak stává rukojmím státní moci.
Povinností Ústavního soudu je postavit zájem dítěte jako přední hledisko svého rozhodování. Tudíž i otázku přípustnosti ústavní stížnosti dítěte zastoupeného rodičem na porušení základních práv dítěte musí se zájmem dítěte poměřovat. Upřednostnění právního formalismu před skutečným zájmem dítěte prověřit možné porušení jeho základních práv s případnou nápravou je v rozporu s touto povinností Ústavního soudu. Má za následek upření spravedlnosti dětem.
Je bohulibé zajímat se o jednotlivý případ českých dětí v Norsku, ale užitečnější by bylo, kdyby vládní představitelé a Ústavní soud jako instituce odpovědná za dodržování základních práv všech včetně dětí konečně zamezili soustavnému pošlapávání práv dětí a změnili vnímání dítěte pouze jako objektu práva na nositele práva. A respektovali přitom ústavně zaručenou prvotní odpovědnost rodičů za ochranu vlastního dítěte. I před soudní svévolí.
Psáno pro deník Právo
12. 1. 2015 at 9:18
Možná by to chtělo mávat u soudu cedulkou „Je suis Michaláková“. To je teď v módě.
12. 1. 2015 at 18:39
Nj, Ústavní soud se chová protiústavně.
12. 1. 2015 at 19:04
Přemýšlím, zda jde podat ústavní stížnost na odmítnutí ústavní stížnosti pro porušení ústavního práva soudem, ke kterému došlo až samotným odmítnutím, nikoliv ve věci samé… Tedy ústavní stížnost by se týkala porušení úplně jiného ústavního práva, zde práva na respekt státu k prioritní roli rodičů při výkonu rodičovství, kteréžto porušení by nastalo odmítnutím stížnosti dítěte zastoupeného rodičem.
12. 1. 2015 at 22:44
Každým dnem se přesvědčuji, že západní civilizace zdegenerovala a vyhyne. Je to již jen otázka času. Na všechny svině dojde … bohužel již brzy.
13. 1. 2015 at 0:43
ustavka proti usneseni ustavniho soudu je nepripustna…setri energii. Jednodussi je podat stiznost k ESLP.
15. 1. 2015 at 9:03
Víte, proč je Ústavní soud ústavní? Protože jeho osazenstvo patří do ústavu! Většinou do nápravně-výchovného, zbytek do psychiatrického.
Co čekáte od sebranky, která popírá Ústavu už jednacím řádem (klade právníka a osobu s právním vzděláním nad občana) a čas od času se dopouští vlastizrady na politickou objednávku (prosazení lisabonské smlouvy)?