Stridavka.cz
–
Ve dnech 13. a 14. listopadu 2019 se v Kroměříži uskutečnilo 3. rodinněprávní sympozium Justiční akademie na téma „Střídavá péče“. Ve svých závěrech pak zmiňuje i výsledky posledních zahraničních studií na toto téma:
Jelikož střídavá péče byla v části zemí praktikována již v poslední čtvrtině minulého století, je už možné pracovat s reprezentativními vzorky. V poslední době již jde stále častěji o meta-analýzy či obsáhlé přehledové studie desítek předešlých empirických výzkumů. Z nejnovějších jmenujme tři: Baude, Pearson, Drapeau (2016) (1), Nielsen (2018) (2), Steinbach (2019) (3). Stručně shrnuto, práce uzavírají svůj přehled konstatováními na škále pohybující se od bezvýhradného optimismu (Nielsen 2018) k opatrnému optimismu (Steinbach 2019). Pesimističtější Steinbach konstatuje, že i při skeptickém přístupu k výsledkům můžeme přinejmenším spolehlivě vyvrátit tezi, že by střídavá péče dětem škodila, spíše má v průměru mírně pozitivní výsledky (Steinbach 2019 p. 363). Nejhorší situace nastávají tam, kde se vyskytuje silný konflikt a jeho negativní působení vyrovnává pozitivní přínosy kontaktu s oběma rodiči: u těchto dětí tedy není pozitivní rozdíl ve vztahu k výlučné péči patrný a výsledky jsou srovnatelné s péčí jednoho rodiče. Ostatní děti však v průměru ze střídavé péče významně benefitují. Dále je třeba zdůraznit, že studie opakovaně vyvracejí představu, že hlavní problém střídavé péče by vězel ve střídání domovů. Empirické studie naznačují, že důležitějšími faktory jsou výchovné styly rodičů, jejich schopnost spolupráce a respektu a dále formování rodin vyššího pořadí s novými vztažnými osobami v roli nevlastních rodičů a nevlastních sourozenců. Řešení těchto postupných porozvodových proměn rodiny je pro zdárný vývoj dětí důležitější než jeden domov (a k zmíněným proměnám dochází v jakémkoliv typu uspořádání, takže jde zejména o srovnání odlišného vztahového zázemí, jež umožňuje se na změny adaptovat). Studie samozřejmě pracují s průměrnými trendy sub-populací a nemohou vyloučit individuální rozdíly i extrémy. V globálním pohledu však střídavá péče přináší pozitivní výsledky. Je třeba dodat, že většina současných studií pracuje s kontrolními proměnnými typu status rodiny, míra konfliktu a závažnost průběhu rozvodu. Daří se jim tedy vyloučit selektivní mechanismy, jež vedou k lepším výsledkům střídavé péčedaným samotnými charakteristikami rodin, které ji volí.
(1) Baude, A., Pearson, J., & Drapeau, S. (2016). Child adjustment in joint physical custody versus sole custody: A meta-analytic review. Journal of Divorce & Remarriage, 57, 338–360.
(2) Nielsen, L. (2018). Joint Versus Sole Physical Custody: Children’s Outcomes Independent of Parent–Child Relationships, Income, and Conflict in 60 Studies, Journal of Divorce & Remarriage, 59:4, 247-281
(3) Steinbach, A. (2019). Children’s and Parents’ Well-Being in Joint Physical Custody: A Literature Review. Family Process 58(2):353-369.
4. 3. 2020 at 16:09
Uzasne, precetl jsem jednim dechem. To je zatim prvni material z tak vysoke urovne soudnictvi, co ma jasnou hlavu a patu, a uplne jasne se vyslovuje pro preferenci SP. Ackoli si stale nechava malinko pootevrena vratka k “kazdy pripad je individualni” – ale uz zbyva jen mala skvirka :-).
Tohle by mel mit jako povinnou cetbu kazdy zamestnanec ospod, kazdy pracovnik opatrovnickeho soudu a znalec.
Jsem zvedavy “Sympozium při projednávání problematiky střídavé péče neřešilo dvě významná téma. Jedná se o participační práva nezletilých dětí a otázku zapojení znalců do projednávání a rozhodování věcí péče o děti. V obou případech bude těmto tématům věnováno samostatné sympozium.” na vystupy tohoto, jestli jasne odsoudi jako nesvar naduzivani posudku. A jestli se jasne vyslovi proti posouvani vekove hranice rozhodovani “podle prani deti” (ohebneho), jestli jasne specifikuji nutnost zkoumat duvody takoveho “prani” a meze ovlivnovani pranim rodice.
11. 3. 2020 at 16:44
No já z toho tedy nadšený nejsem. Soudci jsou většinou zcela odtrženi od reality. Vydáním rozsudku to pro ně končí, takže bych moc rád věděl, o čem vlastně diskutovali, kde brali informace, kdo jim informace poskytl. V článku jsou všechno informace ze zahraničí. Jenže to u nás nefunguje, oni jsou o 50 let dál a nejsem si zcela jist, že jsou na správné cestě, co se týče standardního modelu rodiny ….
28. 3. 2020 at 1:03
Kdo neví, jak se vytvářejí vědecké studie: “Naznačí” se, jak má výzkum dopadnout a najde se vhodný adept. Ten si najde “vhodné” zdroje, řádně, poctivě a odborně je vyhodnotí, provede empirický výzkum…
Žádný výzkum a žádná statistika, kdyby to dělali 2 lidé, nedopadne stejně a někdy dopadne zcela opačně. Stejně jako lékařské výzkumy – výsledek je často zadán předem a pak je třeba k tomu “udělat” odbornou studii… Studovala jsem to. Mám přátele, kteří pracují přímo u zdroje. Až to EU bude potřebovat naopak, odborné studie těchtýž odborníků najednou “dopadnou” naopak…