Vlasta Hurtová
„Pokud bude nezletilá u jednoho rodiče a s druhým se bude pravidelně stýkat, tak je to pro další vývoj nezletilé postačující a velmi důležité.“
Autorem tohoto výroku, citovaného soudem ze znaleckého posudku, je Ján Pobežal, psycholog slovenské národnosti, bývalý politik a poslanec za ODS a OF. Ale jeho osoba není zase až tak důležitá – podobný žblebt mohl vlastně vyřknout kdokoliv, kdykoliv a málokdo by se tomu v dnešní době asi divil.
Protože je to jakási nedotknutelná mantra – tvrzení, které se nekonečným omíláním asi mělo stát nevyvratitelnou pravdou. Samozřejmě s důležitou podmínkou, že tím „jedním“ rodičem, u kterého dítě bude, se rozumí matka a tím, se kterým se bude dítě pouze pravidelně stýkat, je myšlen otec. Tak je to prý po rozchodu rodičů pro dítě ideální, postačující a správné.
Přitom jsou to často právě matky, které ještě během trvání vztahu muže kritizují, že není dobrým otcem, pokud se dostatečně nevěnuje svým dětem. A je bohužel mnoho takových otců, kteří dávají přednost své práci nebo svým koníčkům a na děti si neudělají každý den čas, nezapojují se do jejich výchovy. Pokud takové chování otce vůči dětem není v pořádku v době manželství, co se mění rozvodem? Děti, které doposud velmi potřebovaly svého tátu, jej jakoby švihnutím kouzelného rozvodového proutku přestanou postrádat?
Jsem matkou tří dětí a nedovedu si představit, že bych je měla vídat sice pravidelně, ale pouze jednou za 14 dní o víkendu. Mohu to, co je pro mne samotnou nepřijatelné, požadovat po otci našich dětí? Jistě, pokud bychom se rozešli ve zlém, mohla bych ho za všechna jeho skutečná i smyšlená provinění trestat odloučením od dětí na celé týdny a podobní znalci, jako je pan Pobežal, by toto moje chování posvětili, ale bylo by to správné? Vůči otci a hlavně vůči našim dětem? Vím, jsou rodiny, kde otec prostě nemůže být přítomen – je třeba v zahraničí na montáži nebo sedí celé týdny za volantem kamionu nebo je dokonce ve vězení. A v podobných případech nikdo nepochybuje o tom, že dětem táta musí velmi chybět, že to není pro děti ideální. Děti prostě potřebují oba rodiče, mámu i tátu, a to ne k občasným návštěvám, ale ke svému běžnému každodennímu životu. A tato potřeba dětí nezmizí ani rozvodem ani odloučením dítěte od jednoho z rodičů.
Ale zpět k našemu žblebtu a příběhu, ke kterému se váže. Rodiče po svém rozchodu na základě společné dohody měli celkem bezproblémovou střídavou péči o svoji malou dceru. Jenže matka se z čista jasna rozhodla přestěhovat z místa bydliště do jiného města vzdáleného 100 km. A následně požádala soud o svěření dítěte do své výlučné péče, protože péči střídavou už prý vzhledem k velké vzdálenosti nelze praktikovat.
A znalec Pobežal k tomu napsal to, co napsal, více se dočtete ZDE. Přitom každá velká změna, každé stěhování představuje značnou psychickou zátěž pro dítě, které si musí zvykat na tolik nových věcí – poznávat nové prostředí, hledat si nové kamarády – a k tomu měla tato holčička přijít ještě i o tátu, na jehož péči byla zvyklá?
Myslím, že tento zdánlivě „normální“ a běžný výrok znalce Pobežala je přímo trojnásobně zrádný a zrůdný: 1) Tvrdí, že pro dítě je postačující se s otcem pouze stýkat – jako by otec měl být jen jakýmsi sice pravidelným, ale jinak vcelku nedůležitým návštěvníkem v životě dítěte. A to i přesto, že dítě bylo dlouhodobě na péči otce zvyklé. 2) Nehodnotí pouze stávající stav, ale vidí zřejmě i do vzdálené budoucnosti, když ví už předem, co bude pro další vývoj dítěte postačující a důležité. 3) Celým svým posudkem schvaluje dnes běžný způsob, jakým matky maří střídavou či dokonce jakoukoliv péči otce o dítě – odstěhování se spolu s dítětem do velmi velké vzdálenosti od bývalého partnera a otce dítěte.
Na závěr je ale třeba říci jednu velmi pozitivní věc – soud navzdory tomuto posudku výlučnou péči matky neschválil! A to je moc dobře. Nebylo to naštěstí jako v tomto vtipu: „Jaký je rozdíl mezi svědkem, soudním znalcem a soudcem? Svědek událost viděl, ale nerozumí jí. Soudní znalec událost neviděl, ale rozumí jí. A soudce událost ani neviděl, ani jí nerozumí, ale rozhoduje o ní.“
Naši komentátoři každý týden podrobně rozebírají jeden z výroků zařazených do ankety ŽBLEBT ROKU 2015 (kliknutím otevřete přehled nominovaných žblebtů).
9. 3. 2016 at 12:06
Jo, tak já podle toho psichologa to dělal. mněl jsem pravydelny styk s dcerou, jen vydrzet to dvakrat tydne tri hodiny byla fuška a ted my za to nadavaj. A to dcera rikala u soudu, ze je to nedostatecny ta delka styku. Už aby jí bilo dvanact a mohla si rict jak to chce. Prani ditete je prece zásadní voditko ne?
9. 3. 2016 at 12:16
a) mělo by být AUTOMATICKÉ, že ten rodič, který se stěhuje z místa obvyklého bydliště dítěte přichází o péči o dítě a dítě získává do péče druhý rodič
b) ten rodič, kdo ze svých sobeckých zájmů dítě odvleče na vzdálené místo, což je pro dítě psychická zátěž, a ještě dítě připraví o druhého rodiče, je ZRŮDA. A stejně tak je ZRŮDA každý soudce čiznalec, který toho rodiče v této zrůdnosti podpoří ! A pokud je dítě odvlečeno až do ciziny, tak se jedná o desetinásobnou zrůdnost !!!
9. 3. 2016 at 12:40
Uši jako elf, modré oči, zasněný pohled, souměrná ústa, vrásky zkušenosti a rozvahy ve tváři. Obvyklý československý postkomunista.
9. 3. 2016 at 12:52
problém těchto posudků je obecně v chybějící průkazné vazbě mezi zjištěným stavem a doporučením (do budoucna). Středobodem znaleckých manter je pojem zátěže, který není v posudcích nikde definován a nebývá zasazen do rámce expertního vědění /odkazy na studie/. Problémem pro dítě totiž není zátěž, která sama o sobě má otužující efekt, ale riziko z toho vyplývající. Pokud není v posudku zátěž analyzována v kontextu reálných rizikových scénářů a není provedeno srovnání přínosů a ztrát v krátkodobém i dlouhodobém horizontu, pak se nejedná o posuzování, ale demagogii. Nejsou-li v posudku uvedeny metodika vyhodnocování dat a rozhodovací kritéria, na základě kterých znalec koncipoval svůj výstup, pak je logickým výsledkem znalcovy snahy slohové cvičení, které může mít jakékoliv vyústění v závislosti na obratnosti žonglování s relačními pojmy /silnější-slabší, větší-menší, těžší-lehčí/. Z relevance všech předestřených hrozeb, plynoucích z komplementární otcovské péče, lze leda dovodit, že znalec patrně studoval na škole kouzel v Bradavicích.