Ing. Aleš Hodina, dr. h. c.
–
“Pro dítě bývala určitě lepší dávno minulá praxe, kdy bylo dítě svěřeno matce, jež o něm výlučně rozhodovala, a s tatínkem se děťátko vůbec nevídalo.”
Tak to je nehorázný výrok jak z úst nějaké lesby, která si chce pořídit dítě bez tatínka. Ale Kovářová přece zná základní lidská práva – je advokátkou a dokonce bývalou ministryní SPRAVEDLNOSTI. I když je fakt, že v této funkci se proslavila především jako autorka erotických povídek z ministerského gauče a autorka zpackaných tabulek výživného, které mají ke svému rakouskému vzoru hodně daleko.
Výše uvedený žblebt loni pronesla v rozhovoru, v jehož názvu je další její povedený výrok: „Zbytnělá práva tatínků mnoho dobrého nepřinesla.“ Všichni, kdo vědí, jak obtížně se stále otcové domáhají aspoň rovných rodičovských práv, marně přemýšlejí, zda náhodou něco nepřehlédli. Zda jim někde nebyla přiznána nějaká zvláštní práva a oni o tom nevědí.
Nepřehlédli. To jen „sexuální dračice“, jak se jí také přezdívalo, má trošičku posunutou představu o tom, co jsou to zbytnělá práva – pokud jde o práva opačného pohlaví.
Ochránkyně rodiny?
Přitom to všechno neřekla jen jako nějaká „hej nebo počkej“. V rozhovoru se prezentuje jako zakladatelka a prezidentka tzv. Unie rodinných advokátů. Člověka by možná napadlo: Dej blbci funkci… Kovářová ale není blbá. Je to ostatně moje dlouholetá kolegyně z Mensy. Tak by asi bylo namístě jiné rčení, v tomto případě spíš řečnická otázka: Je blbá, nebo navedená?
Navedená kým? Kolegyněmi v talárech, sdruženými pod další adeptkou na titul Žblebt roku – nechvalně známou opatrovnickou soudkyní Kantůrkovou? Může to být i hlas peněz, které jí nosí její klientky, když jim vysoudí výlučnou péči o děti a tučné výživné. Nebo i někdo jiný?
Feministky asi ne. Kovářová si v různých vystoupeních hraje na tradicionalistku a dokonce i ochránkyni rodiny. Ve svém výroku pak vyzdvihuje „dávno minulou praxi“. Jaksi ale přitom zapomíná (nebo „zapomíná“), že „dávno minulá praxe“ zbavovat děti tatínků je právě feministickým výstřelkem minulého století.
Tradice versus „tradice“
Skutečná, tisíciletá tradice je poněkud jiná. Otec jako hlava rodiny, nadaný nad dětmi tzv. otcovskou mocí. Matka obstarává potřeby dětí, ale respektuje příkazy otce. Mimochodem staré pohádky často začínají, že pan král chce dobře vdát svou dceru. Tak to také většinou bylo i ve skutečnosti. Ne že by královna s princeznou místo toho vymýšlely, jak dostávat vyšší alimenty od tatínka, kterého nechaly vykázat ze zámku do pastoušky pro obvinění z domácího násilí…
Pokud se vrátíme do reality – když se žena znelíbila, stačí si vzpomenout, jak dopadly mnohé manželky králů.
Tak kterou „dávno minulou praxi“ si vezmeme jako vzor, paní Kovářová? Nebo že bychom raději začali respektovat lidská práva a rodinné vazby stejně u obou rodičů?
Přehled všech nominovaných žblebtů najdete zde.
Hlasování začíná 8. ledna a končí 28. února.
Okomentovat