Libuše Kantůrková

RNDr. Pavel Rusý

–

„Původně se střídavá péče myslela hlavně pro starší děti, dneska jsou návrhy i u ročních dětí.“

Na první pohled by se výrok mohl jevit jako pozitivní, a to ve smyslu, že dříve se začínalo se střídáním teprve u starších dětí a dnes už doba naštěstí dospěla tak daleko, že i malým dětem je dopřáváno mít oba rodiče a vyvíjet se rovnoměrně. Kdo nezná paní JUDr. Libuši Kantůrkovou, soudkyni Okresního soudu Kolín a předsedkyni Spolku rodinněprávních a opatrovnických soudců, mohl by na chvíli věřit, že to vlastně myslí dobře. Kontext jejího výroku nás ale vyvede z omylu.

Výrok pochází z článku na Novinkách „Střídavá péče není pro všechny, varují odborníci“. Bohužel ani název článku není na první pohled nijak negativní, protože ano, existují výjimky, kdy střídavá péče opravdu není vhodná, tedy není pro úplně všechny. Záludností jak výroku, tak názvu článku, je ale jeho správný překlad, co hodlá prezentovat. Nezkreslený název článku vystihující obsah měl být spíše „Střídavá péče by měla být výjimečná“ a nezkreslené sdělení naší prominentní opatrovnické soudkyně by mělo znít „střídavá péče je zneužívána k trápení už i ročních dětí“.

Libuše Kantůrková v článku říká, že střídavá péče může fungovat jen tam, kde jsou rodiče schopni dát přednost zájmům dítěte před svým egem. Ale chybí doplnit, že upřednostňování ega je ještě nebezpečnější, pokud takový rodič vysoudí výlučnou péči proti vůli druhého rodiče. Z toho pak pramení takové tragédie a bezpráví, jako nedávný rozsudek Krajského soudu v Brně, kdy otci upravil osobní styk s dcerou na 9 hodin ročně. Ačkoliv od ní bydlí 10 km a stará se o jejího brášku.

Dalším pozoruhodným, přitom pravdivým výrokem Libuše Kantůrkové je tvrzení, že „špatné rozhodnutí soudů může poškodit dítě na celý život“. S tím nelze než souhlasit, ovšem proč kontext střídavé péče? Poškodit dítě na celý život může spíše rozhodnutí o vyloučení jednoho rodiče z péče, nastolení právní nerovnosti, uložení povinnosti přispívat na výživu dítěte pouze jednomu rodiči s důsledky exekuce nebo i uvěznění rodiče po ztrátě příjmu.

Libuše Kantůrková tvrdí, že „právě opatrovnické spory jsou často kolbištěm, kde jsou strany sporu nejvíce agresivní a vedou boj až do posledního dechu.“ Má pravdu, ale proč tedy soudy vůbec tyto spory připouštějí, proč při zájmu obou rodičů o péči mají nezřízený apetit volit vítěze a odsoudit poraženého (doslova ze zákona „odsuzující k plnění výživného“)? Proč už předběžným opatřením v drtivé většině případů zvolí vítěze a určí odsouzence? Vítězi dají všechna práva a poraženému povinnosti? Je to stejné, jako by soudci měli chránit práva dvou nálezců pokladu a před posuzováním případu by jednomu dali kalašnikov a druhému hrst šišek, ať se poperou sami. A pak potvrzují toto rozhodnutí tím, že se nemohou dohodnout? Málokdo s kalašnikovem má mravní sílu se dohodnout spravedlivě s protivníkem ozbrojeným hrstí šišek. Je elementárním psychologickým poznatkem, že pokud je jeden člověk nadán právy a mocí nad druhým, je jen otázka času, kdy svého postavení zneužije (srov. tzv. Luciferův efekt). Paní soudkyně se tak pozastavuje nad jevem, který soudy samy způsobují. A pokud by soudci nebyli v zajetí svých stereotypů, pak by možná připustili i myšlenku, že člověk nespravedlností zahnaný do kouta reaguje buď podrobením a rezignací, nebo agresí. Obé zjevně v zájmu dětí.

Pokud se autorka výroku pohoršuje nad tím, že dnes jsou návrhy na střídavou péči již u ročních dětí, pak toto pohoršení rozhodně není namístě. Jsou to právě malé děti, o které se prostě pečovat musí. Pokud se o ně nepečuje, mají takovou zvláštní vlastnost, že řvou a péči si vynucují. Zatímco u větších dětí si lze představit, že se rodič s dítětem stýká i po delší dobu, ale fakticky o něj nepečuje, protože dítě se o sebe postará samo. Pro paní Kantůrkovou je zřejmě překvapení, že ne každé roční dítě si zvládne samo uvařit, utřít zadek, vyprat si nebo si dojít nakoupit a pak udělat úkoly z chemie.

Právě u malých dětí je střídavá péče vhodnější a nakonec i důležitější, protože si vazby k rodičům a jejich rodinám vytváří. Tedy dostatečný čas pro založení, rozvoj a upevnění vztahů je přímo kruciální potřebou těchto malých dětí. Jakákoliv nevyváženost pak má trvalé a zpravidla nenapravitelné důsledky. Navíc, malé děti jsou více závislé na pečujících osobách, než na konkrétním prostředí, tedy střídání prostředí pro ně je snazší, pokud v tomto prostředí mají „svou“ osobu, která jim dává pocit bezpečí. Soudci by se měli zamyslet nad tím, že malé dítě bude spokojenější ve známé náruči dokonce v cizím prostředí, než ve známém prostředí v cizí náruči. Naproti tomu starší děti již spíše inklinují k širšímu sociálnímu prostředí, kamarádům, zájmům, zatímco osobní dosah rodiče je pro ně již méně podstatný, aniž by tím byl ohrožován jejich vztah. Takže paní soudkyně, střídavka je vhodnější právě pro prcky, než pro puberťáky.

Přehled všech nominovaných žblebtů najdete zde.

Hlasování začalo 8. ledna a skončilo 28. února.