JUDr. Romana Lužná

RNDr. Pavel Rusý

–

„Pokud se matka o syna stará dobře a její péče nevykazuje známky zanedbávání dítěte, pak doporučuji spíše rozšíření styku otce se synem.“

Tuto „radu“ sdělila paní advokátka na dotaz paní Leony: „Dobrý den, mám manžela, který má z manželsví syna (8let), vídáme se s nim každých 14 dnů. Nedávno mi sám řekl, že by chtěl raději žít s námi než z matkou. Je nějaká možnost úspěchu, když by si o něj zažádal do své péče? Děkuji“ Celá odpověď paní Lužné zní: „Dobrý den, změna péče o syna je možná, záleží však na důvodech. Pokud se matka o syna stará dobře a její péče nevykazuje známky zanedbávání dítěte, pak doporučuji spíše rozšíření styku otce se synem. Změna péče na základě žádosti syna by mohla proběhnout později, až bude syn o něco starší.“

Postoje a právní interpretace této právní poradkyně na iDNES v sekci ONA jsou poměrně podstatné a ovlivňují jednání nejen tazatelek a tazatelů, ale i čtenářek a čtenářů poradny. Navíc paní advokátka se angažuje i v publikování v odborných časopisech, bývá i citována, proto by měla velmi hledět na právní korektnost svých vyjádření.

Až legendární – v negativním slova smyslu – jsou její doporučování protiprávního jednání při změně bydliště dítěte, kdy soustavně tvrdí, že ke změně bydliště dítěte matka nepotřebuje souhlas druhého rodiče. Tím jen podporuje toto zhoubné jednání zpravidla matek, navíc v rozporu se zákonem, judikaturou i závěry odborných diskusí (např. 1. rodinněprávního sympozia Justiční akademie).

Rovněž nechvalně proslulá jsou i její doporučení ohledně vymáhání výživného, kdy kategoricky doporučuje využívat exekuci, s odkazem na svou e-mailovou adresu. Ani zmínka o jednání, o možném soudním výkonu rozhodnutí – hned nákladná exekuce, ať si to tatík užije.

V případě této odpovědi a komentovaného žblebtu je zásadní přístup ke změně výchovného prostředí, kdy si změnu přeje samo dítě, dosud svěřené do péče matky. Věk osmi let je již takový, kdy judikatura ukládá zjišťovat schopnost dítěte přijmout informace, vytvořit si názor a tento sdělit. Pokud toho dítě schopno je, pak by jeho názor měl být hlavním vodítkem při hledání jeho zájmu. A jeho zájem hlediskem předním při soudním rozhodování. Jinými slovy, rozhodovat proti jeho přání lze (aplikací ústavního práva) pouze tehdy, je-li to nezbytné z hlediska jeho zájmu nebo k ochraně práv a svobod jiných. Současně jsou soudy povinny věnovat názoru dítěte patřičnou pozornost, což zahrnuje i povinnost pokusit se odstínit případné ovlivnění dítěte.

Advokátka Romana Lužná se ale staví na stranu hlavního proudu, reprezentovaného především nestorem starých pořádků JUDr. Jaromírem Jirsou a jeho přívrženci (např. soudci Ústavního soudu Filip a Fiala v nálezu IV. ÚS 2611/20). Kdy nejvhodnějším uspořádáním po rozchodu rodičů je výlučná péče matky s úpravou širšího styku s otcem (převažující řešení při zájmu obou rodičů o péči). Hlavně zachovat výlučné vůdčí postavení matek a naložení nepříjemné vymahatelné povinnosti výživy pouze na otce.

Co na tom, že péče otce může být v případě tazatelky kvalitnější, co na tom, že by otec umožňoval širší styk dítěte s matkou a neomezoval styk pouze na dva víkendy měsíčně. Pro péči matky platí jiná měřítka, stačí, když se neprokáže, že péči zanedbává. A má vystaráno. Žádná soutěž o lepšího rodiče nemusí proběhnout.

Jistě lze za doporučením advokátky vidět mnohaletou zkušenost. U českých soudů žádat změnu péče z výlučné péče matky na péči otce podle toho, co by si přálo osmileté dítě, je šílenství. Toho se dopouští pouze ti pošetilí otcové, kteří si myslí, že žijeme v právním státě a že právo platí pro otce a matky stejně. Neplatí. A paní advokátka to ví. A rozumně radí tak, aby otec nebyl zklamán, že přes přání dítěte, své vhodnější podmínky a větší vstřícnost vůči matce se svým návrhem neuspěl. A paní advokátka zřejmě vzala v potaz i psychiku matky. Opět ze zkušenosti ví, že pokud se otec začne ucházet, byť na přání dítěte, o předání dítěte do své výlučné péče, matka instinktivně spor vyhrotí a dítě psychicky zničí. To není v zájmu dítěte.

Vybavuje se mi rozhovor s pracovnicí OSPOD v Táboře. Řekla přibližně toto: „Myslím, že v tomto případě by střídavá péče byla namístě, ale z chování matky je zřejmé, že by to neunesla a rozpoutala by takovou válku, že by to dítě mohlo poškodit. Proto střídavou péči soudu nedoporučíme.“

Už se asi nedozvíme, zda za doporučením advokátky Lužné byly pouze společenské stereotypy, nebo tato hluboká úvaha nad důsledky pro dítě. V každém případě by seriózní rada měla obsahovat i možnost domáhat se výlučné péče otce nebo péče střídavé, byť s upozorněním na rizika takového postupu. A rozhodně by rada měla obsahovat doporučení řešit situaci jednáním s matkou, nejlépe s pomocí odborníka na dohody, tedy mediátora.

V této anketě můžete až do neděle 21. února hlasovat pro výše uvedený, nebo jakýkoliv jiný nominovaný žblebt (zde je jejich přehled). Komentáře k jednotlivým žblebtům publikujeme postupně po týdnu vždy v úterý.

 Nahrávání ...