PhDr. Kamila Holásková, PhD.

Mgr. Tomáš Jadlovský, Ph.D.

–

„Ve skutečnosti ve střídavé péči zůstávají děti, které jeden týden tráví s otcem, který nenávidí jejich matku, a druhý týden tráví s matkou, která nenávidí jejich otce.“

V anketě o nejhloupější výrok roku na téma rodičovské rovnosti má letos premiéru Kamila Holásková, psycholožka, spisovatelka a vysokoškolská učitelka z Olomouce. Podle veřejně dostupných informací se ve své publikační činnosti zhusta věnuje domácímu násilí, porozvodové péči o děti, sociálně-patologickým jevům a emocionální situaci žen v těhotenství, při porodu a v šestinedělí (viz Wikipedie). Paní Holásková ale píše i o didaktice, historických proměnách kočárků, pubescentech, sexuální výchově (viz zde) a jako blogerka se věnuje i taneční soutěži StarDance, nevěře a v neposlední řadě také strádání dětí ve střídavé péči. Při tak širokém okruhu zájmu se nemohu zbavit dojmu, že paní Holásková bude z kategorie těch, které rozumějí snad úplně všemu a ještě mají nutkání se o to podělit se zbytkem světa.

Nepochybuji o tom, že paní Holásková jako matka tří dětí má bohaté zkušenosti s ženskými pocity v těhotenství, s laktační psychózou i didaktikou, které se věnovala už za komunismu. U dvojnásobné doktorky filozofie je však zarážející, jak v jednom článku dokáže tvrdit, že: „V naší zemi se dosud nezveřejnil výzkum, který by vhodně zvoleným dotazováním prokázal, kdy model střídavé péče může fungovat,“ a zároveň tento neznámý jev odsuzovat. Postoj ve smyslu „sice o tom nic nevím, ale určitě je to špatné,“ mi k soudobému vědeckému poznání moc nesedí. Vědkyně z univerzity, byť vystudovavší v 80. letech, by snad po třech desítkách let akademické svobody měla znát cizí jazyky natolik, aby mohla čerpat zkušenosti ze zahraničí. Možná by se olomoucká paní dvojitá doktorka divila, jak ve Skandinávii nebo Severní Americe střídavka funguje ke spokojenosti celých generací. Ale i bez cizích jazyků se dá o střídavce ledacos dohledat česky nebo slovensky, stačí jen chtít.

Paní Holásková ovšem hledat nechce. Má jasno i bez faktů a umí zdatně své manipulátorské myšlenky zabalit do obecně platných pravd. Píše-li, že: „ve střídavé péči zůstávají děti, které jeden týden tráví s otcem, který nenávidí jejich matku, a druhý týden tráví s matkou, která nenávidí jejich otce,“ snaží se podsouvat dojem, že za nepřátelstvím rodičům je střídavka. Jako kdyby před střídavkou žádné rozvodové války o děti nebyly, jako kdyby ve výlučné péči matek bylo vše v pohodě. Nikdo nerozporuje, že rozvedení rodiče se nemusí mít v lásce, podstatou rozvodu je přece vzájemné odcizení. Ale připisovat všechny potíže střídavce je jako tvrdit, že naše planeta je placatá, protože z Olomouce není vidět žádný záhyb.

Je to přesně naopak. Ve vyspělejších zemích, kde střídavka funguje desítky let, je společnost navyklá základním standardům. Ví, že soudní boje o dítě a výživné nemají smysl a že rodiči může být výchova vlastního dítěte upřena jen při prokázané patologii. A s vědomím, že válka nemá cenu, se do ní požene jen málokdo. Ovšem český justiční nepořádek, podporovaný nejrůznějšími feministickými psycholožkami, rozvodové války potřebuje. Soudkyně chtějí soudit, feministky potřebují strašit, advokáti se snaží vydělat a psycholožky touží „bádat a publikovat“. Všem se náramně hodí k odůvodnění jejich často zbytečných profesionálních existencí bojovat s nějakou utkvělou představou.

Podobných paušalizujících úskoků se najde v blogu více. Hned o odstavec dále se dozvídáme, že: „Kontrola toho, jak dítě vnímá ve střídavé péči okolní svět, je nulová. Někdo rozhodne a nikdo již nekontroluje, zda rozhodnutí o střídavé péči bylo správné.“ Člověk by se skoro zeptal, zdali někdo kontroluje vnímání okolního světa u dětí v úplných rodinách nebo v péči matek? Nekontroluje, tam to není třeba, plivat se musí jenom tím směrem, který nezapadá do feministického světonázoru. Paní Holásková sice o kus dál správně tvrdí, že: „Mozek dítěte, které žije mezi dvěma rodiči ventilujícími vzájemnou nenávist, je neustále traumatizován,“ ale opět mi není jasné, co s tím má společného střídavka. Že by dítě s víkendovým stykem bylo jakýchkoliv traumat ušetřeno? Rozvod s matčinou výlučnou péčí garantuje všestrannou spokojenost? Kdo chce psa bít, vždy si hůl najde.

Vrcholem návodných tvrzení pak je lest paní psycholožky, tvrdící: „Rodič, který upozorňuje na to, že střídavá péče dítěti neprospívá, je systémem považován za potížistu. Rodič, který tvrdí, že dítě je v pořádku a že je spokojené se střídáním domovů, nemá o svém dítěti ve skutečnosti ani potuchy a je vůči signálům dítěte lhostejný.“ Nezbývá než smeknout klobouk před bystrozrakostí autorky, která o pár odstavců dál přiznává, že žádný výzkum nečetla. Jistě v desetimilionovém státě zná všechny rozvedené rodiny. Bezpečně pozná, kdy je nepotížistický rodič (osobně tipuji, že matka) systémem nedoceněn a nepochopen, zatímco lhostejný druhý rodič (asi otec, protože ti přece střídavku prosazují) svému dítěti nerozumí.

Perfektní znalost české populace projevila paní Holásková vícekrát, například když tvrdí, že: „V praxi se ukazuje, že řada mužů netráví s dítětem stanovený čas a svěřuje dítě do péče další ženy, a to milenky či více milenek nebo své matky.“ Škoda, že jsem se v blogu nedočetl, jak široký výzkum se mezi milenkami v Olomouci či snad za jejími humny prováděl, ale snad se dočkám fundovaných závěrů někdy příště. Přínosnou badatelskou činností by mohlo být také odůvodnění úsudku, jak střídavé péče „využívají rodiče s problematickou osobností a orientovaní na peníze.“ Já se sice vědecky střídavkou ani výživným nezabývám, ale pokud jde o lásku k penězům, spíše se mi spojuje s milovnicemi výhradní mateřské péče.

Měl bych na odbornici laický dotaz. Když jsou stoupenci střídavky ti chamtiví, a protistřídavkové feministky naopak ty obětavě altruistické, nabízí se řešení, že by se děti mohly svěřovat do výhradní péče stoupencům střídavky. Nejen, že by si otcové užili té vychovatelské láce, ale jistě by s pocitem vítězství přestali válčit. Děti by nežily mezi dvěma domovy a nikdo by nezatěžoval jejich mozky. Co myslíte, paní doktorko, fungovalo by to? Nebyli by nakonec všichni spokojení, když matkám záleží na tom, aby dítě prospívalo v jednom domově?

Odkaz na tento článek paní Holásková dostane. Kdyby se rozhodla odpovědět, Střídavka se ráda se svými čtenáři o reakci podělí.

V této anketě můžete hlasovat pro největší žblebt do soboty 20. února 2022. Každý má pouze jeden hlas. Připomínáme, že podrobnější komentáře k jednotlivým výrokům publikujeme po týdnu vždy v úterý (zde je jejich přehled).