Mgr. Tomáš Jadlovský, Ph.D.
–
„Když je střídání nařízené soudem proti vůli rodičů a dítě zažívá pocit osiření každý týden, tak je to masakr na dětech.“
Raději výprask než střídavá péče – tak by se dal stručně shrnout loňský blábol staré známé firmy, Jeronýma Klimeše, pop-psychologa, který pro svou mediální slávu okomentuje kdeco. A ve feministické společnosti se vždy zalíbí, když plivne na střídavou výchovu, i kdyby to mělo být v rozporu s desítkami let osvědčené praxe ve vyspělejších zemích.
V rozhovoru pro server Novinky Klimeš, vzděláním magistr a dvojitý doktor, původně komentoval tělesné tresty dětem (viz zde). K nim zaujal benevolentní přístup a prošel nejrůznější zahraniční příklady. Pokritizoval Švédsko, Británii nebo Francii, čímž dokázal, že zahraniční poznatky z oboru mu nejsou cizí, samozřejmě pouze tehdy, když se mu hodí do světonázoru. Z mlácení dětí oslím můstkem přeskočil na svůj oblíbený červený hadr, když pronesl tyto věty: „My tu řešíme fyzické tresty, které nejsou zásadní. A vůbec neřešíme největší týrání dětí, které v České republice je. A to je střídavá výchova, předávání dětí po rozvodu a předčasné odkládání dětí do školek.“
Novinář se ovšem na udičku nechytil a začal rozvíjet téma věku pro nástup do školky. A tak musel po pár otázkách Klimeš ukázat správný směr podruhé. Přes zneužívané děti a laxní policii se znovu dostal k tomu prokletí naší doby: „Zneužívání dětí v rozvodových bojích je časté, děti velmi trpí, jsou to uzlíčky nervů. Selhávají pak ve svých vztazích. A to se neřeší, ale řeší se nesmysly, jako jsou tělesné tresty, které se s traumaty, co zažívají děti ve střídavé péči, nedají srovnávat, v podstatě to žádná traumata nejsou.“ Nemůžu se zbavit dojmu, že Klimeš je střídavou péčí posedlý, jako kdybychom u nás neměli už celou generaci dětí, které v ní vyrostly, jako kdyby dvojitý pan doktor neznal skandinávskou zkušenost, kde je střídavka přednostní model už desítky let, a na nějaké velké celospolečenské trauma to tam nevypadá.
Jeroným Klimeš je zdatný manipulátor, ale zapomíná, že i propaganda se musí dělat trochu chytře, dávat nějakou logiku, argumenty do sebe musí zapadat. Nejdříve si vyjasněme, kdo je pro něj tím nenahraditelným rodičem: „Jestli psychiku dítěte něco likviduje, tak je to separační reakce. Když ji má dítě ve školce, bojí se, že už maminku nikdy neuvidí, tak vám na to řeknou, že si na to dítě musí zvyknout, že je to součástí jeho psychické odolnosti.“ Ve školce dítě zažije klimešovskou separaci jen na pár hodin, tak co teprve celé dny, to už musí být skoro na sebevraždu. Docela by mne zajímalo, jestli dítě z rozvedené rodiny také zažívá pocity osiření, když jde od jednoho rodiče k druhému na víkend, nebo to platí pouze pro tu hnusnou střídavku. A co teprve prázdniny, to máme skoro všechny děti trpící, když odjíždí z domova od maminky někam jinam, k otci, k prarodičům, na letní tábor. Jestli nebude problém někde jinde než ve střídavce.
Klimeš rád opakuje otřepaný feministický argument, že střídavka nevadí, pokud se na ní rodiče dohodnou. Ale už nedodává, že to asi nebude moc časté, protože rozvádějí či rozcházejí se hlavně ti, kteří se už na společných záležitostech dohodnout nedokážou. Jinými slovy – střídavka ano, ale jen tehdy, pokud ji matka chce. V české praxi si nedokážu představit, že by soud chtěl dítě svěřit otci a matka by bojovala aspoň o střídavku, ale když se to šikovně zabalí do bezpohlavního pojmu rodiče, a zdůrazní se trpící dítě, je z toho další kandidát letošní ankety: „Pokud se rodiče sami v klidu domluví, tak to jakžtakž funguje. Když je to nařízené soudem proti vůli rodičů a dítě zažívá pocit osiření každý týden, tak je to masakr na dětech.“ Není ale střídavka spíše masakr na samolibosti a sobectví matek a na mediálním obrazu feministických přisluhovačů? Odkud dítě ví, co se řeklo u soudu, co tam rodiče požadovali? A jak je možné, že při domluvené střídavce pocit osiření nepřichází, zatímco u té nařízené se snáší na dítě ve formě masakru? Není nakonec problém v tom rodiči, který střídavku nechce a před dítětem proti ní reptá?
V této anketě můžete hlasovat pro největší žblebt do neděle 19. února 2023. Každý má pouze jeden hlas. Připomínáme, že podrobnější komentáře k jednotlivým výrokům publikujeme po týdnu, vždy ve čtvrtek (přehled všech najdete zde).
26. 1. 2023 at 10:20
znám i případy, kdy o střídavku usiluje matka proti vůli otce, který má dítě svěřené do péče. A spory jsou to taky nechutné. Možná je problém v tom, že to český právní řád vůbec rozlišuje, když soustavně se argumentuje tím, že mezi stykem a péči není žádný rozdíl, že oběma rodičům ve všech právních formách zůstává plná rodičovská odpovědnost. Já vím, je to lež, rozdíl je propastný, ale ne na straně dítěte. To prakticky nemá šanci poznat, při pobytu u jednoho 9 dní, u druhého 5 dní, jestli je to střídavka nebo právně nedefinovaný „široký styk“. Je to úprava pro rodiče, rozhodnutí, zda půjde o rovnoprávnost rodičů, nebo zda jeden bude státem ekonomicky zvýhodněn a druhý znevýhodněn. Možná by novináři více měli vytěžit Klimeše, aby vysvětlil, jaký je rozdíl mezi SP 9:5 a širokým stykem 9:5.
26. 1. 2023 at 12:35
2daniel: jj, uz dele rikam, ze stridave peci by nejvic pomohlo jeji zruseni, a ponechani pece jednoho rodice pouze pro krajni pripady, a tlaceni „pece spolecne“, vzdy s definovanym podilem pece, jako toho spolecensky spravneho modelu.
SP je bohuzel nadlouho spojena s velice efektivnim antimarketingem jedne jeji medialne zname odpurkyne (chudaci batuzkari…), a zazita verejnosti pouze jako 7/7.
Pokud by se vzdy urcoval podil, pribylo by dohod (v oblasti vyzivneho by se nehralo o vse/nic, v oblasti pece o 50 nebo max 30 procent) a ve finale i vyrovnanejsi pece – soudci, ani psychologove, by nebyli schopni zduvodnit, proc 35% je fajn, ale 50% ne.
26. 1. 2023 at 13:41
Váš komentář jsem nepochopil. Dnešní střídavka je model s pevně daným podílem času a nějakým výživným podle příjmů. Vy ji chcete zrušit a udělat společnou péči s definovaným podílem času. Jaký by byl rozdíl? Feminy, co dnes řvou proti střídavce, by řvaly proti společné péči. Válčilo by se o každý den a každou tisícovku jako dnes. Za mne – střídavka ať je přednostní model vždy, když oba rodiče mají zájem a podmínky. Pokud podmínky nemají, soud je má stanovit a po jejich naplnění má být střídavka bez dalšího zkoumání. Cokoliv jiného je jen žonglování se slovy. Kdyby kdokoliv řekl, že ženy nemají mít stejné platy jako muži, všichni by řvali. Tak ať mají muž i žena stejný podíl na péči a šmytec. O lidských právech se nediskutuje a nesmlouvá. Buď je máme nebo je nemáme.
26. 1. 2023 at 21:26
nemáme…..
26. 1. 2023 at 15:02
2tomas: „…Cokoliv jiného je jen žonglování se slovy. …“
Ano, je to pouze zonglovani se slovy. Sebrat ten nenavideny terc, „batuzkare“, „stridavou peci“. V tom slovnim spojeni, „stridava pece“, je zatim (a jeste nejaky cas asi bude) nepruchodne aby se stala ze zakona prednostnim modelem. At je jim tedy spolecna pece.
Dnes existuje pece jednoho rodice, stridava pece, a spolecna pece. Rozdil mezi stridavou a spolecnou temer neni. „Modernim“ se v soudnich rizenich stalo pouzivani „rozsireneho styku“, kde se urcuje pece v rozmezi 30-35 procent. Vic soud neda, protoze by si nebyl schopny uz obhajit proc procent 40 je v zajmu ditete, a 50 uz neni.
Chapu, ze pri nesmyslne existenci techto tri modelu (pece jednoho rodice, stridava, spolecna) je stejne tak nepruchodne jeden rusit. Proto ber muj komentar jen jako povzdechnuti, smutek nad tim, ze se tenkrat „jen“ neupravila pece spolecna, a nezavedlo urcovani podilu. Jasne, brojilo by se i proti zvysovani podilu u muzu. Ale bylo by to cim dal mene obhajitelne. Boje by se zmensily – s podilem pece by prichazel i podil vyzivneho, podil danovych ulev … kazdy den by se tak nestal moznym jazyckem na vahach mezi vse/nic.
Snad uz chapes, co jsem chtel rict. Asi tezko najdes vetsiho zastance skutecne rovnych prav muzu i zen nez jsem ja :-). A nemyslim, ze by zrovna skutecne feministky byly ty co proti SP rvou – prave naopak. V dnesni mlade generaci vyrazne stoupa podil zen, co povazuji rovnopravnost muze a zeny, vcetne SP, za normu.
26. 1. 2023 at 21:29
no je možno to omezit na dvě právní formy:
upravená péče
neupravená péče
k neupravené péči by bylo potřeba souhlasu rodičů.
27. 1. 2023 at 7:38
Jeroným Klimeš není schopen (nebo nechce, bojí se) pochopit evoluci.
Nechce skončit jako např. král Oidipus, Sokrates, Euridika a její manžel, Ježíš a další v ženami a zženštilci ovládaných státech.