Mgr. Zlata Knetlová
–
Úvod
Zjišťování názorů a potřeb dětí pro pracovníky SPOD je nelehký úkol. Ve spolupráci s dalšími odborníky či NNO se poté mohou překvapivě ukázat a odhalit skutečnosti, které zpočátku nebyly zřejmé, avšak pro rozhodnutí o dalším životě dítěte mohou sehrát klíčovou roli. Jako ukázka budou prezentovány dva příklady z praxe Krizového centra pro děti a rodinu v Jihočeském kraji, z.ú., poukazující na výhodnou spolupráci NNO a SPOD.
Praxe Krizového centra pro děti a rodinu v Jihočeském kraji
V Krizovém centru pro děti a rodinu v Jihočeském kraji, z.ú. se setkáváme s velmi závažnými případy rodin, které své rozvodové či rozchodové spory vygradovaly natolik, že se často zdají být zcela neřešitelné. To by však nebyl pro SPOD problém, pokud by páry neměly děti. Největší potíží však je, že spory rodičů se často velmi závažně odráží na průběhu přechodu dítěte mezi rodiči, kontaktu dítěte s rodiči, jeho psychickém stavu, formování jeho osobnosti a životní spokojenosti. Rodiče často mají černobílou představu o příčinách a důsledcích jejich sporů a očekávají černobílý pohled a řešení jejich situace i od pracovnic SPOD a dalších odborníků. Rodiče v těchto složitých případech se poté snaží podložit a dokázat svou černobílou pravdu a to i prostřednictvím dítěte a jeho práva na vyjádření svého názoru k věci jeho styku s rodiči. Bohužel z naší zkušenosti víme, že v dlouhodobých sporech o péči o dítě bývají rodiče natolik zaslepeni svými potřebami, že často u dětí těchto rodičů dochází k manipulaci a dlouhodobému zkreslování postoje a názoru dítěte na vztahy s rodiči a dalšími příbuznými. U dětí mladších, cca od 5–12 let, je často možnost jejich opravdový názor či postoj odhalit. Čím mladší dítě je, tím snadněji se postoj zjišťuje. U starších dětí, pokud jsou vztahy narušené delší dobu, dochází k internalizaci manipulace a identifikaci s ní a je velmi obtížné opravdový postoj či názor zjistit. Právě dlouhodobé spory o péči o dítě nám ukazují svojí odvrácenou tvář zapojování dětí do rozhodovacích procesů a jejich snadné zneužití. Realizování rozhovoru s dítětem na téma péče o něj často poté dopadá tak, že dítě doslovně přeříkává postoj jednoho z rodičů, a to nejčastěji rodiče, se kterým dítě tráví více času, nebo rodiče, který dítě na rozhovor s odborníkem připravil či ho k odborníkovi doprovází. Názor dítěte je natolik jasně prezentovaný, že je jednoduché „dítěti“ – tedy skrytě přání jednoho z rodičů – vyhovět (např. dítě nechce chodit k otci, protože je otec zlý). Při hlubším zkoumání můžeme např. zjistit, že otec je zlý, protože opustil matku s „nějakou štětkou“. Což je u dítěte, které mu je 9 let, překvapující odůvodnění. V dlouhodobějších sporech je tedy pro SPOD velmi výhodné si svoji povinnost a zakázku zjištění názoru, potřeb či postoje dítěte nechat zjistit specialistou (specializovanou institucí) a tuto spolupráci průběžně kontrolovat a ke klientům zaujímat direktivní způsob vedení (viz. tabulka níže). Tato spolupráce NNO a SPOD má velký potenciál možnosti změny u klientů.
Na našich kurzech pracovnice SPODu sdílely své strasti týkající se zjišťování názorů dětí v pokročilých sporech o péči o dítě. Výsledkem těchto rozhovorů je, že cca 75% pracovnic SPODu věnující se rozvodovým sporům, je natolik zahlceno administrativou,že mají čas na 1 – 2 rozhovory s dítětem ohledně zjištění jeho názoru s časovou dotací 10 – 30 min., a to v prostorách běžné kanceláře za přítomnosti dalších pracovnic, kdy má ještě povinnost obsluhovat telefon. V těchto případech jeden z rodičů čeká na chodbě úřadu. 25 % pracovnic SPODu (z menších obcí) u vybraných případů tyto rozhovory realizuje na neutrální půdě, např. v přirozeném prostředí pro dítě (v prostorách školy, družiny, školky…). Po rozhovorech s pracovnicemi SPOD jsme dospěli k závěru, že ve většině těchto nejasných a dlouhých sporových rozvodových případů je nevhodné zjišťovat názor dítěte klasickými postupy, které mají pracovnice SPODu k dispozici (tzn. 1-2 krátké rozhovory, v prostředí kanceláře, v běžném pracovním ruchu, metodou pouze rozhovoru). V těchto případech je velmi výhodné zjišťovat postoje dítěte prostřednictvím odborného zařízení i jinými způsoby než je pouze rozhovor.
Příprava nových metod a technik zjišťování názorů a potřeb dětí
Krizové centrum pro děti a rodinu má se spoluprací se SPODy a soudci v rámci Jihočeského kraje dlouholeté zkušenosti. Abychom své schopnosti a dovednosti při práci s dětmi ještě více zdokonalili, věnujeme se díky grantu podpořeného grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska vývoji nových metod a technik zjišťování názorů a potřeb dětí. Ty jsou shrnuty a publikovány ve dvou metodikách „Kdy dítě (ne)zapojovat do rozhodovacích procesů v rodinných záležitostech“ a „Praktické techniky zapojení dětí do rozhodovacích procesů“ pro SPOD a další odborníky, které slouží jako podklad k realizovaným kurzům „Zapojování dětí do rozhodovacích procesů – základy“, „Praktický workshop zapojování dětí do rozhodovacích procesů“ a „ Syndrom zavrženého rodiče“.
Díky grantu proběhlo studium archivních spisů s důrazem na zjišťování použitých metody zjišťování názorů a potřeb dětí v rozvodových či rozchodových sporech a funkčních postupů práce s rodinou. Jako důležitá se zdá úzká spolupráce NNO a SPOD, kontrola ze strany SPOD a definice zakázky ohledně spolupráce a předání důležitých informací, týkající se převážně důsledků nespolupráce rodiny a případně dalších postupů. Jako efektivní se zpočátku spolupráce jeví podepsání trojstranné dohody o předávání informací mezi klientem, SPODem, NNO a dalšími odborníky, popř. realizování případové konference z počátku spolupráce právě s cílem vydefinování si skutečností, očekávání a zakázek jednotlivců, popř. způsob kontroly a důsledků nespolupráce či stagnace v současné neuspokojivé situaci pro dítě. Případovou konferencí tak dojde k ztransparentnění spolupráce a předání zodpovědnosti za další postupy na klienta, popř. je domluvena další případové konference s cílem kontroly plnění.
V rámci grantu se dále chystá vydání publikace zaměřené právě na problematiku zapojování do rozhodovacích procesů týkající se převážně dětí a rozvodové či rozchodové problematiky spojené s potížemi týkající se péče o dítě.
V rámci projektu podpořeného v rámci programu Včasná pomoc dětem (který je financovaný The VELUX Foundations a NROS) také došlo k realizaci unikátního skupinového programu pro rodiče s dětmi „Rozvodem bez újmy“ inspirovaného zahraničními programy práce s vysoce konfliktními rodiči, které mají potíže s předávání dětí a s komunikací. Tento program si klade za cíl zprostředkovat rodičům, jak se jejich dítě v konfliktu cítí, co by potřebovalo k tomu, aby se mu lépe mezi rodiči fungovalo, a jakým způsobem to mohou rodiče změnit. Názory a potřeby dětí zjišťují pracovníci během osmi setkání s dětmi prostřednictvím her, pozorování, řízených experimentů, tvoření a rozhovorem. Skupina pro rodiče a skupina pro děti probíhají paralelně a jsou předem jasně strukturované. Výstupem z programu je v ideálním případě uzavření mimosoudní dohody týkající se zakomponování potřeb dětí do dohody mezi rodiči a jejich kontaktu s dítětem. Aby byla spolupráce rodičů efektivní, je v tomto programu velmi důležitý direktivní přístup pracovníků SPOD, aby si rodiče byli vědomi možných následků v případě, kdy do programu nenastoupí. Následky pro rodiče musí být méně příjemné než absolvování celého programu a uzavření mimosoudní dohody. Jedná se tedy o direktivní přístup při práci s rodinou popsaný níže. Je nutné, aby pracovník SPODu průběžně docházku rodiny a jejich motivaci kontroloval.
Přístupy k práci s rodinou
Lze-li při práci s rodinou použít nedirektivní přístup, je možné, aby pracovnice SPOD zjišťovala názor a potřeby dítěte rozhovorem. Použije-li se direktivní přístup při práci s rodinou, je doporučeno, aby potřeby či postoje dítěte zjišťoval psycholog či jiný specialista.
Obr.: Schéma srovnání direktivního a nedirektivního přístupu k práci s rodinou
Kazuistiky efektivní a neefektivní spolupráce se SPOD
Dále popíši příklady efektivní a neefektivní spolupráce se SPOD na dvou kazuistikách.
„Toníček – chlapeček na roztrhnutí“
Toníček (6 let) je chlapeček s blond kudrnatými vlásky, jehož rodiče byli rozvedeni dva roky. Do té doby proběhlo pět soudních jednání, nikdy však nebylo rozhodnuto ke spokojenosti obou rodičů, proto se rodiče neustále proti rozhodnutí odvolávali. Do Krizového centra pro děti a rodinu byla rodina doporučena pracovníkem sociálně-právní ochrany dětí, který usoudil, že konstruktivní řešení situace přes soudy nikam nevede a situace pro dítě se vůbec nelepší. Dítě bylo neustále vystavováno stresům, na které psychosomaticky reagovalo záchvaty, dušností, kašlem, omdléváním. Zdravotní stav dítěte se natolik horšil, že dítě bylo opakovaně lékařsky vyšetřeno, avšak bez nálezu příčiny.
SPOD zaujal vůči rodině direktivní postoj a oznámil rodičům, že situace pro dítě je natolik neuspokojivá, že musí situaci změnit, jinak soud definitivně rozhodne tak, že pro oba rodiče bude řešení velmi nevýhodné (předá dítě do výchovy prarodičům). SPOD soudu oznámil, že rodina nastupuje na programu Rozvodem bez újmy a cílem je mimosoudní dohoda.
Soud soudní stání o dročil po dobru realizace programu a rodičům oznámil, že pokud v našem zařízení neuzavřou mimosoudní dohodu, bude si soud žádat o zprávu ze spolupráce z KC a pečlivě zváží doporučení a zjištěné postoje dítěte. Rodiče byli postojem soudu velmi překvapeni a neustále s pracovníky konzultovali, co dítě potřebuje a co bychom doporučovali. Rodiče nastoupili do skupinového terapeutického programu pro rodiče a děti „Rozvodem bez újmy“. Na rodičovské skupině se využívají nové formy práce s emocemi a prožitkem, tj. vcítěním se do pozice dítěte – jak se děti cítí v konfliktu mezi rodiči.
Matka i otec chtěli opakovaně docházku do programu ukončit s odůvodněním, že chlapci program nedělá dobře, protože již několikrát měl chlapec záchvat a byl „nezvladatelný“. Matka dokládala, že chlapcův zdravotní stav se z počátku programu zhoršil: chlapec má častější záchvaty vzteku, sprostě matce nadává atd. Pracovník SPOD konzultoval projevy chlapce s psychologem programu, který sdělil, že dítě opravdu záchvaty má, a to z důvodu, jak moc touží být s otcem a že doporučujeme pokračovat v programu, aby se s chlapcem a rodinou mohlo dále pracovat a mapovat příčiny chlapcových obtíží. Pracovník SPOD oznámil, že se rodina programu musí dále účastnit a vzniklé obtíže mají konzultovat s psychologem v zařízení.
Díky direktivnímu postoji SPODU a soudu si rodiče díky programu měli možnost uvědomit destruktivní následky svého chování na své dítě. Paralelně během rodičovských skupin se měl Toníček možnost navázat na pracovníky a s důvěrou jim svěřit své přání, touhy a obavy, které doposud nebyly vyslyšeny. Pracovníci pomohli chlapci z přání vytvořit vzkaz pro rodiče a tento vzkaz byl na závěr programu rodičům a celé „dospělácké skupině“ přednesen. Toníček, zde vymýšlel nápady, co vše by s otcem potřeboval dělat, kolik traktorů opravit, jak mít zařízený pokoj a že na to vše potřebuje hodně času s taťkou, aby to vše mohl stihnout. Toníček dojemně rodičům líčil vzkaz, jak moc je smutný, když se rodiče hádají a když nemůže k otci, jak moc je smutný a naštvaný, když je doma sám s matkou a jak velký vztek má, jak mámu někdy nenávidí a jak ho to pak mrzí. Rodiče Toníčka byli díky emotivnímu vzkazu chlapce a zpětné vazby ostatních rodičů natolik emočně zasaženi, že si dovolili udělat ústupky ze svých požadavků.
Pracovník SPOD se během trvání programu opakovaně telefonicky či e-mailem dotazoval na rodinu a její spolupráci s naším zařízením a průběžně jednotlivé členy rodiny zval na osobní schůzky s cílem motivace rodičů k efektivnímu zapojení do programu a připomenutí důsledků nespolupráce. Rodiče po skončení zážitkového programu a po několika párových dohodách došli k sestavení mimosoudní dohody ohledně kontaktu otce se synem, v jehož obsahu bylo plně vyslyšeno přání dítěte. Změnil se systém péče. Chlapec tráví s otcem více času než s matkou. Psychosomatické obtíže dítěte, jako je dušnost, záchvaty a agresivita vůči matce téměř vymizely. Problémy s předáváním dítěte od jednoho rodiče k druhému se prakticky již nevyskytují. Rodiče konstatovali, že s modelem péče jsou v současnosti spokojení. Matka si se synem užívá víkendy, chlapec není agresivní a nemá zdravotní obtíže, matka se na péči o něj cítí odpočatá, protože se nevysiluje nedůsledností a neustálým okřikováním syna. Se synem tráví nově společný čas konstruktivně aktivitami, které má Toníček rád. Otec zapojuje syna více do zemědělských aktivit, o všedních dnech se do jeho přípravy zapojuje děda, který je přísný, důsledný a dává Toníčkovi mnoho pozornosti a hranic, u kterých vyžaduje jejich dodržování. U chlapce byla snížena dávka medikace, které pobíral pro svou zvýšenou aktivitu a potřebu pozornosti, a chlapec se stal zvladatelným.
Soud i SPOD si vyžádal závěrečnou zprávu, která popisovala závěry a doporučení zahrnující potřeby a postoje dítěte. V příloze zprávy byla i mimosoudní dohoda uzavřená rodiči v KC, která potřeby a přání dítěte zohledňuje. Soud zahrnul mimosoudní dohodu do soudního rozhodnutí. SPOD dále komunikuje s rodinou a KC a kontroluje fungování dohody.
Rodiče dalším účastníkům běhu „Rozvodem bez újmy“ vzkazují:
Matka: „ Je potřeba na některé věci zapomenout a odpustit… Je to kvůli dětem.“
Otec: „Když je Toníček s mamkou, tak mu to přeju a věřím, že se mají dobře. Je to jiné než před tím, a je to těžké dokázat.“
Pracovnice SPOD zvolila direktivní přístup, který byl při práci s rodinou účinný.
Anička, 4 roky: „Holčička ve vlastním světě“
Pracovnice SPOD kontaktovala KC s prosbou spolupráce s rodinou, která má ve střídavé péči holčičku. Rodiče spolu velmi špatně komunikují a neustále si chodí stěžovat na úřad. Oběma rodičům střídavá péče vyhovuje, avšak vzájemně se nemají rádi a nejsou spokojeni s tím, jak druhý rodič dítě vychovává. Konflikty mezi rodiči se odehrávají i za přítomnosti dítěte, rodiče nejsou schopni konstruktivně komunikovat.
Oba rodiče tvrdí, že dívka neposlouchá, když se dohadují. Učitelky z mateřské školy si všimly, že dívka je tichá, nekomunikuje a chová se zvláštně každé pondělí, když přechází od jednoho rodiče k druhému.
Pracovnice SPOD je na rodiče naštvaná a za trest je posílá do KC, aby se spolu naučili komunikovat. Pracovnice nadiktuje klientům termíny individuálních konzultací.
Pracovníci KC ani klienti nevědí, co se stane, když nebudou spolupracovat.
Rodiče nejsou pro spolupráci motivovaní, otec opakovaně nedochází na program s různými omluvami. Dítě je údajně dvakrát během programu nemocné. Dívka během dvou přestávek v programu nechce čas trávit s rodiči a zůstává v herně.
Z důvodu, že rodina neabsolvovala celý program, ale pouze jeho části, nebylo možné zjistit a ověřit jeho postoje a přání. Rodiče neuzavřeli mimosoudní dohodu a pracovnice SPOD se neinformovala na spolupráci rodiny v KC a během spolupráce nemluvila ani s rodiči.
Pracovnice zvolila nedirektivní přístup, který při spolupráci s touto rodinou nebyl funkční.
Převzato ze sborníku z konference Participační práva dětí – sdílení dobré praxe (24. – 25. 10. 2016, Brno)
Okomentovat