JáRodič.cz

–

Ze všech stran se ozývá, že dnešní děti se neumí chovat, ničeho si neváží, mohou si dělat, co chtějí. Je tomu skutečně tak? Jsou dnešní děti skutečně natolik jiné? A je to vlastně dobře, anebo špatně? Tak na tyto otázky si asi musí odpovědět každý sám. Je jisté, že naši potomci jsou vychováváni v naprosto jiném prostředí než byla generace jejich rodičů, mají jiné možnosti a podobně. Vraťme se ale zpět k jejich chování, respektive k pravidlům slušného chování. Znají je dnešní děti? A kdo je má slušnému chování naučit? Je to úkol rodiny, anebo by se měla z velké části podílet i škola? Co si vlastně pod pojmem slušné chování představit? Tak nejen o tom bude dnešní příspěvek. Příjemné čtení.

Pravidla slušného chování

Zřejmě nikdo nepochybuje o tom, že nějaká pravidla chování jsou nezbytná. Je jisté, že v první řadě by se mělo dítě s etiketou, tedy pravidly slušného chování seznámit v rodině. V podstatě je poznává od útlého dětství, protože pozoruje své rodiče a další členy rodiny, jak se chovají a tento model opakují. Je tedy třeba počítat s tím, že to, co uvidí doma, bude zřejmě opakovat.

Fajn je seznamovat svého potomka i s dalšími pravidly, která se mu budou určitě později hodit – nakonec vzpomeňte si na Macha a Šebestovou, jak naučili své zvířecí kamarády slušnému chování.

Asi nemá význam mu teoreticky vysvětlovat všechny zásady a požadovat po něm, aby je správně odříkalo. Lepší je forma hry a samozřejmě konkrétního příkladu (využijte každé příležitosti) a zejména praktické používání v běžném životě.

Čím začít

Již při nástupu do mateřské školky je jeden z požadavků znalost pravidel slušného chování. Dítě by mělo umět pozdravit, požádat o něco a poděkovat, omluvit se, přiměřeně stolovat, mít základní hygienické návyky. Také by mělo vědět, že bude ve společnosti ostatních dětí, bude jim muset půjčovat hračky a také po sobě uklízet a další.

V tomto věku ještě nebudou rozlišovat tykání a vykání, to se naučí až později.

Co postupně přidávat

Postupem času je fajn rozšířit znalosti z oblastí, které děti již znají a přidávat další. Zde je několik tipů:

• Komunikace mezi lidmi – zná již pozdrav, poděkování, přidá se používání tykání a vykání, pravidla pro podávání ruky, vysvětlí se rozdíl mezi povídáním si s kamarádem, rodiči, paní učitelkou a podobně. Důležité také je, aby vědělo, že nemá skákat do řeči, plést se do některých rozhovorů atd.
• Základní hygienické návyky – naprostá nezbytnost. Bohužel ani někteří dospělí tyto znalosti nemají, anebo nedodržují.
• Stolování – zpočátku dítě jedlo lžičkou, postupně přechází na používání příborů (takže kdy a jak používat), vysvětlit k čemu je ubrousek, párátko a další, jak se chovat u stolu (srkání, mlaskání, mluvení s plnou pusou,…)
• Chování ke kamarádům, spolužákům, ale třeba také k lidem, kteří jsou „jiní“ – nemyslí se tím jen cizinci, ale třeba i postižení lidé. Do této kategorie lze zařadit i lidi, co nosí brýle, rovnátka či jiné zdravotní pomůcky, které jsou dnes naprosto běžné.
• Cestování v dopravních prostředcích – jak se zde chovat, co se dělat nesmí (křičet, skákat po sedačkách, obtěžovat ostatní) a co je naopak slušné (nechat lidi vystoupit, nikam se necpat, pustit sednout starší osobu či těhotnou ženu, uvolnit místo pro kočárek, později třeba i nabídnout pomoc starší osobě či rodiči s kočárkem,…)
• Jak se chovat venku, že by člověk neměl být lhostejný ke svému okolí, že je důležité udržovat pořádek (nakonec, komu se líbí prodírat se odpadky či psími exkrementy, že?), neničit nejen věci ve svém okolí (lavičky, zdi, vybavení hřiště), ale i přírodu.
• Jak se chovat v divadle, v kině, na koncertě, na prohlídce zámku, v restauraci,…
• Přidat můžete i lekci o vhodném a nevhodném oblékání, o používání mobilních telefonů a další

Vždy hlavně záleží na věku dítěte, na tom, kam se s ním zrovna chystáte vyrazit (Jdete poprvé do divadla? Pak mu asi budete vyprávět, jak se tam chovat, v čem se tam chodí atd) a na dalších věcech.

Není třeba dělat dlouhé přednášky, probírat vše do detailu, ale všeobecný přehled je určitě důležitý. Z dítěte se postupem času stane mladý člověk a ten možná najednou zjistí, že je fajn znát i další pravidla.

Dobrým pomocníkem při výuce může být třeba i kniha, která je psaná zábavnou formou a doplněna obrázky.

Závěr

Co si myslíte o pravidlech slušného chování – jsou důležitá, anebo je to nesmysl? A v jakém rozsahu by je děti měly znát? Jak jste své potomky učili, co pro vás bylo důležité a co naopak považujete za nepodstatné? Měla by ve výuce hrát roli i škola? Domníváte se, že by měl být zaveden předmět, který by se této problematice věnoval? Napište nám vaše názory, zkušenosti a tipy.

Převzato z webu JáRodič.cz