HLAVNÍ STRANA
Akcie.net - akcie na internetu
INFORMACE
ČLÁNKY
DISKUSE
ODKAZY
rodič.eu


Ústavní soud: Povinnost přepravy dítěte

Stridavka.cz


Dostalo se nám do ruky rozhodnutí Ústavního soudu IV.ÚS 197/14, soudců Vladimíra Sládečka, Vlasty Formánkové a Michaely Židlické. Tedy senátu, který před nedávnem projevil zvláštní smysl pro logiku svým výrokem, za který byl „oceněn“ třetím místem v anketě ŽBLEBT ROKU 2013:

"Svěření nezletilého dítěte do péče jednoho z rodičů obecně nepředstavuje vyloučení práva dítěte na péči obou rodičů, stejně jako nevylučuje právo rodiče, jemuž dítě nebylo svěřeno, na jeho výchovu a péči, i když za použití jiných forem."

Ani v rozhodnutí IV.ÚS 197/14 tento senát nepřekročil svůj stín, zastal se výlučné výchovy jednoho rodiče a sudovíkendový styk od pátku do neděle v duchu své podivné logiky dokonce označil jako „široký rozsah styku“. Je však třeba říci, že uvedené rozhodnutí bylo vydáno ještě před květnovými nálezy Ústavního soudu (např. I. ÚS 1506/13), které by mohly znamenat změnu tohoto škodlivého trendu.

V něčem však přesto je dotyčné rozhodnutí Ústavního soudu inspirativní. A to v otázce dopravy dítěte při realizaci styku. Uznává totiž, že její dlouhodobě neproporcionální rozdělení (tedy že dítě vozí jen otec) může být zásahem do základních práv a svobod. Citujeme příslušnou část rozhodnutí (zvýrazněno redakcí):

„Podstatnou a nepřehlédnutelnou námitkou stěžovatele bylo rozvržení práv a povinností mezi něj a jeho bývalou manželku při realizaci styku s nezletilou A. Městský soud ve výroku IV. napadeného rozsudku založil otci v souvislosti s výkonem styku právo vyzvednout si dceru v bydlišti matky a současně mu uložil povinnost dceru na tomtéž místě matce předat. Oproti tomuto právu resp. povinnosti staví obecné soudy povinnost matky dceru na styk s otcem připravit, předat mu ji a posléze ji převzít. Takovéto rozložení práv a povinností nelze mít v obecné rovině za nikterak nezvyklé, nicméně v tomto konkrétním případě je s ohledem na vzdálenost mezi bydlištěm otce a matky opatřením neproporcionálním a z dlouhodobého hlediska neudržitelným. Zásadní okolností, která znesnadňuje uspořádání výchovného prostředí nezletilé, je krom svárů rodičů, relativně velká vzdálenost, mezi bydlištěm otce a matky. Obecné soudy by této otázce měly věnovat větší pozornost a citlivěji rozvrhnout práva a povinnosti obou rodičů.

V souvislosti s uvedeným se nelze nezamyslet nad praktickým dopadem rozhodnutí soudu do života otce, kdy tento, chce-li vidět svoji dceru, musí absolvovat každý druhý víkend vzdálenost cca 350 km, a to čtyřikrát během jediného víkendu. Lze předpokládat, že otec by měl svoji vitalitu věnovat především rozvoji svého vztahu s dcerou a nikoli psychické či fyzické přípravě na zpáteční cestu. Soudem stanovené rozložení práv a povinností lze jistě akceptovat v ojedinělých či jednorázových případech, nelze však takto vytvořit obecné pravidlo, nastupující dva víkendy v měsíci. Další rozměr věci, který ponechaly obecné soudy stranou, je otázka cestovného. Za předpokladu, že by se v soudním řízení prokázalo tvrzení stěžovatele jako pravdivé, byly by měsíční náklady na cestování vyšší, než celé výživné na nezletilou. Obecné soudy by tak měly přednést přesvědčivé argumenty, proč by povinnost cestovních nákladů měla stíhat výlučně otce. Další okolností, kterou by se měly obecné soudy zabývat, je otázka časová. Z hlediska matky je bezpředmětné, jestli bydlí poblíž původního bydliště nebo stovky kilometrů daleko, její povinnost v souvislosti se stykem otce a dcery je poměrně snadná - předat dceru ke styku a následně ji v místě svého bydliště převzít. Je sice pravdou, že matka založila novou rodinu, nicméně tu založil i stěžovatel.

Výše nastíněnými hledisky by se obecné soudy měly při svém dalším rozhodování o úpravě styku nezletilé a otce zabývat, přičemž jak bylo uvedeno již shora, krátkodobé či jednorázové vychýlení práv ve prospěch jednoho z rodičů nepovažuje Ústavní soud za natolik intenzivní, aby bylo lze hovořit o zásahu do základních práv a svobod. Za situace, kdy by zmíněná neproporcionalita měla trvat delší dobu, je zásah Ústavního soudu na zvážení. Z důvodů minimalizace zásahu do činnosti obecných soudů Ústavní soud nepřistoupil ke kasaci napadených rozhodnutí, neboť v souvislosti s narozením potomka stěžovatele lze očekávat, že se obecné soudy budou jeho vyživovací povinností, případně podmínkami styku s nezletilou dcerou celostně zabývat a dostanou tak prostor pro citlivější rozložení finanční, fyzické a časové zátěže obou rodičů.“


25.08.2014
SDÍLET

Diskuse k článku (max. 650 znaků):


Navštivte také naši hlavní DISKUSI.


soudci.info - info o opatrovnickém soudnictví


PŘIDAT DO OBLÍBENÝCH
INFO@STRIDAVKA.CZ