HLAVNÍ STRANA
Hodina změny - diskuse o potřebných změnách
INFORMACE
ČLÁNKY
DISKUSE
ODKAZY
rodič.eu


Zálohové výživné z hlediska ústavnosti

Tomáš Olejár


Dopis poslancům - členům Ústavně právního výboru a Výboru pro sociální politiku


Parlament České republiky
Poslanecká sněmovna
Sněmovní 176/4
118 26 Praha 1 - Malá Strana


Věc: Výživné a náhradní/ zálohové výživné z hlediska ústavnosti

Vážená paní poslankyně, vážený pane poslanče,

Váš výbor se bude v nejbližší době zabývat návrhy zákonů o náhradním/ zálohovém výživném. Dovoluji si Vás proto upozornit na opomíjený širší kontext celé problematiky. Vyživovací povinnost v ČR vychází ze socialistické představy, že stát může prostřednictvím takzvaných nezávislých soudů libovolně a bez omezení přesouvat majetek mezi osobami. Jde o kontinuitu socialistické zlodějiny, která si nijak nezadá se stavem let padesátých minulého století a která je založena na neúctě soudní moci k základním majetkovým právům deklarovaným LZPS. Soudní moc v ČR z pouhé libovůle fakticky povýšila nestydatý socialistický relikt o ekvivalenci životní úrovně a potencialitě majetku a příjmů nad platnou Ústavu a ústavně zaručená základní práva povinných.

Za současnou úpravou stojí takzvaní odborníci z řad soudců a právních teoretiků. Tito „odborníci“ si jednoduše napsali zákon tak, aby bylo možné postihnout jakýkoliv, byť třeba i fiktivní majetek povinného nebo jej nevolnicky zavázat k výkonu nucených prací. Celý spor o výživném je tak zejména kompetenční a vyjadřuje pouze snahu moci soudní udržet ve svých rukou neústavní a libovolné rozhodování v současném socialistickém režimu viz. video ZDE. (Pozn. Ústavní stolice Jirsa neche vyplňovat formuláře s výživným.) V právním státě však nemůže žádný soud, ani ten ústavní, určovat meze základních práv, viz dále.

Sjednocující judikatura Nejvyššího soudu ČR pod číslem Cpjn 204/2012 ze dne 19.10.2016 pak překvapivě sjednocuje soudní rozhodnutí nikoliv s platnou LZPS, ale s rozhodnutími Nejvyššího soudu ČSSR z roku 1968 a 1969. Ano, Nejvyšší soud ČR odpírá základní práva povinných osob na základě judikatury komunistického soudu z roku 1968 a 1969 a de facto tedy na základě Ústavy z roku 1960!

Problémy spojené s výživným mají tedy svůj původ stejný jako exekuce. Spočívají zejména v tom, že si „zainteresovaní“ sami pro sebe nastavili podmínky. Je namístě se ptát, jak se do NOZ dostala ona nestydatá socialistická úprava o ekvivalenci životní úrovně a potencionalitě příjmů, které umožňují přiznat fiktivní výživné z fiktivního majetku, fiktivních příjmů a to ještě za 3 roky od podání návrhu zpětně. Pokuste se zamyslet, nad tím, zda může toto socialistické a nespravedlivé "poručíme větru dešti" vůbec fungovat, je-li jeho výkon fakticky založený pouze na kontinuitě totalitní represe. Systém nefunguje i přesto, že byl oficiální propagandou ve veřejném mediálním prostoru s kalkulem na nejnižší lidské pudy, jakým je závist, stvořen kult samoživitelky s dítětem současně s veřejným nepřítelem – otcem, který by se zlatými řetězy na krku mohl odjíždět od soudu v luxusním autě, nedejbože, se sníženým výživným. Luxusní automobil a zlatý řetěz přece celé patří dítěti, soudruzi!

Součástí oficiální propagandy Ministerstva spravedlnosti ČR je účelově zavádějící Analýza aktuálních otázek výživného (ZDE). Nejenom, že tento dokonce vládou schválený dokument cíleně naprosto ignoruje ústavně právní rozměr celé problematiky. „Neznámí“ autoři (MS není schopné poskytnout informaci, kdo analýzu zpracoval) vyselektovali a zpracovali pouze data „vhodná“ k mediální prezentaci, abychom se dozvěděli, že nejčastější výživné v ČR je přiznáno ve výši 2.000,- Kč. Ze zpracování však byla vyloučena data o vysokém výživném, které je právě tím zásadním a neústavním zásahem do základních práv povinných osob. Na straně druhé lze z dat statistických listů poskytnutých MS jednoduchou analýzou zjistit, že např. ve všech případech výživného stanoveného otci (sestavy 542, 547, 552, 556 a 560) ve více než 10 % případů soudy vůbec neuvádějí příjem otce, ze kterého je výživné počítáno. Z čeho to tedy spočítali? Nelze pochybovat, že jde opět o případy, kdy moc soudní maskuje svou libovůli zatajením zásadních informací, anebo že tuto informaci dokonce vůbec nezjišťuje. Některé jednotlivé soudy pak pro jistotu údaje o příjmech rodičů neuvádějí téměř žádné. Naopak, analýzou dat dostupných lze odvodit, že individuální výživné se pohybuje od 5 % do 500 % čistého měsíčního příjmu otce, přičemž hodnoty přesahující 50 % nebo dokonce 100 % jsou naprosto běžné. „Neznámí“ autoři analýzy se snaží zpochybnit celkově v průměru 50 % podíl výživného na čistých příjmech otců zkreslením případem jednoho vysokého výživného, ale znalí vědí, že všechny hodnoty výživného převyšující 50 % čistého příjmu otce jsou právě tím socialistickým a neústavním zásahem moci soudní do majetkových i dalších základních práv povinných.

Celý systém tedy „funguje“ pouze za předpokladu systematického odepření základních práv a svobod povinných osob a osoby vězněné podle § 196 t.z. jsou toliko oběti absence deklarovaného právního státu, neboť jsou trestány za neplnění povinnosti, která jim nebyla stanovena podle pravidel daných Listinou základních práv a svobod. Povinnosti mohou být podle čl. 4 LZPS stanoveny pouze při zachování základních práv a svobod, jejichž meze mohou být určeny pouze zákonem tak, že platí pro všechny případy stejně. Zkuste se zamyslet, který zákon určuje meze svobodného nakládání s majetkem, který zákon určuje meze práva na svobodnou volbu povolání a který zákon omezuje zákaz nucených prací? Dokonce i ona českou soudní mocí zneužívaná a desinterpretovaná Úmluva o právech dítěte ukládá signatářským státům v (ČR nevymahatelném) čl. 3 odst. 2 brát ohled na práva a povinnosti rodičů.

Je naprosto zřejmé, že člověku, kterému bylo vyměřeno fiktivní výživné z fiktivních příjmů, z fiktivního majetku a ještě 3 roky zpětně, nezbývá nic jiného než se tím „neplatičem“ stát. A dovoluji si připomenout, že stejným způsobem stanovenými povinnými dávkami tu byli v padesátých letech minulého století likvidováni soukromí zemědělci! Naopak v Rakousku nebo SRN je tabulkové výživné závazné a lze jej zvýšit výjimečně. Takzvané luxusní výživné v Rakousku ve výši dvojnásobku běžného výživného může být přiznáno pouze výjimečně a s ohledem výchovný rozměr takového rozhodnutí. Ve Velké Británii se výživné vypočítává pevnou kalkulací z týdenního čistého příjmu. Alimenty v ČR jsou fakticky nevymahatelné právě proto, jakým hloupým a nesmyslným způsobem a v jaké nesmyslné výši jsou stanovovány!

Je cílené vytvoření prostoru pro nespravedlnost, konflikt mezi rodiči a faktické vnucení jim soudního sporu o peníze opravdovým zájmem dítěte. Hrubým odhadem lze vypočítat, že úporná snaha moci soudní udržet ve své moci toto rozhodování vyjde spolu s trestním řízením a vězněním jenom resort „spravedlnosti“ na téměř miliardu korun ročně? Další stamilionové náklady pak vznikají v resortu vnitra a sociálních věcí. A to všechno jenom proto, aby soudy mohly dále v duchu kontinuity socialistického výkladu základních majetkových práv neomezeně rozhodovat o majetku povinných. Ptejte se, prosím, spolu s čl. 4 odst. 4 LZPS po podstatě a smyslu právní úpravy, která fakticky za miliardu ročně podle „Analýzy“v údajně podstatě přiznává výživné ve výši 2.000,- Kč měsíčně na jedno dítě. Vše by bylo v pořádku, pokud by smyslem a podstatou současné úpravy bylo obrat několik úspěšných „kulaků“ a zajistil teplá místa pro stovky až tisíce opatrovnických soudců (opět, MS neví, kolik opatrovnických soudců v ČR soudí) i výhodný byznys pro exekutory a nejrůznější vymahačské (ne)ziskovky parazitující na tomto segmentu trhu s dluhy.

Osobně proti náhradnímu nebo zálohovanému výživnému nic nemám, ale zamyslete se, prosím, z ústavně právního hlediska nad faktem, že jde o dávku přiznanou z libovůle soudu v rozmezí stokorun až několika tisícikorun. Z hlediska obecné rovnosti považuji za zásadně problematické, že stát poskytne na základě libovůle soudní moci několikanásobně vyšší plnění dítěti „bohatších“ rodičů, než dítěti rodičů „chudších“. Dalo by se to parafrázovat slovy „chudým dáme málo, bohatým víc“. Proč není částka náhradního výživného pevná a právě oněch 2.000,- Kč nebo ½ životního minima dítěte?

Vím, že politici řeší politikum a pravda nebo podstata je obvykle nezajímají, nicméně si Vaší pozornosti dovoluji nabídnout CHARTU PRÁV VÝŽIVOU POVINNÝCH RODIČŮ 2017, která detailně popisuje podstatu problému s přiznáváním vyživovací povinnosti, kterou jsme předložili orgánům veřejné moci ČR a Evropské unie: viz příloha.


Převzato ze serveru ADIKIA


19.06.2018

Diskuse k článku (max. 650 znaků):


Navštivte také naši hlavní DISKUSI.


Výživné na dítě - informace a diskuse na téma výživné na děti


PŘIDAT DO OBLÍBENÝCH
INFO@STRIDAVKA.CZ