Mgr. Michaela Sigmundová, Ph.D. (1), JUDr. Lenka Westphalová, Ph.D. (2)
–
Opatrovnická agenda a obecně soudní úprava péče o nezletilé děti bývá často podceňovanou oblastí práva, které se dle všeobecného mínění může věnovat kdokoli, kdo je znalý práva a sociální práce. Může se jevit, že tato ve slangu nazývaná tzv. „dudlíková agenda“ je to nejjednodušší, co může soudce řešit. Nicméně ten, kdo se opravdu do hloubky a všemi aspekty rodinněprávní problematiky zabývá, tak naopak ví, že jde o jednu z nejsložitějších agend. Musíme si uvědomit, že soud nebo OSPOD často nastavuje pravidla v rodině a nezletilým dětem na dlouhá léta dopředu. A nezletilé děti jsou velmi zranitelné, jejich psychika se teprve vyvíjí a jakýkoli autoritativní zásah může nevratně způsobit škody jak ve vztahu k přístupu rodičů k sobě navzájem, tak zejména vůči nezletilým dětem. Je jednodušší mechanicky rozhodovat, vměstnat život rodiny do paragrafů a neřešit, jaký bude mít rozhodnutí soudu dopad na vztahy rodičů, dětí, prarodičů a širší rodiny v budoucnu. V takových případech se rodiče opakovaně obrací na soud s různými neshodami a návrhy, čímž je zatěžován soudní systém i státní rozpočet. A samozřejmě se tímto způsobem prohlubuje negativní nastavení rodičů vůči sobě a trauma jejich společných dětí z konfliktu v rodině. Lze se setkat se i s tím, že pokud se dítě nejeví jako ohrožené, pak nikdo z orgánů spolupodílejících se na opatrovnickém řízení, nemá vůli zabývat se neshodami rodičů, jejich averzí vůči sobě a manipulací dětí ze strany rodičů nebo prarodičů či nových partnerů rozcházejících se rodičů. O to více je nutno ocenit stále více se rozšiřující aplikaci Cochemské praxe u našich soudů. Zatím jde však stále o výjimečný přístup soudu a všech zainteresovaných odborníků a pomáhajících organizací. A bohužel jsou obrovské rozdíly při aplikaci práva a judikatury u soudů v Čechách a na Moravě.
Tento příspěvek má za cíl nastínit možné změny v procesním zastoupení nezletilých dětí v opatrovnickém řízení s cílem odbřemenit stávající rozsah odborných činností ze strany OSPOD.Domníváme se, že pokud zajistíme nezletilým dětem odborné zastoupení osobami znalými práva, které nebudou svázané dlouhodobou spoluprací se soudcem, půjde o nestranné a funkční zastoupení dítěte. Je velmi těžké zastávat odlišný právní názor v soudním řízení proti soudci, když pracovník OSPOD nedisponuje takovým odborným vzděláním a současně se s tímto soudcem potkává takřka denně v soudní síni při zastupování nezletilých dětí. Se znalostí toho, co daný soudce preferuje, jak je zvyklý rozhodovat a vést celé řízení, může být skoro nemožné jeho názorům oponovat či navrhovat zcela jiná řešení. Je zajímavé, že ačkoli je opatrovník nezletilého dítěte zástupcem, jenž je osobou odlišnou od soudu, přesto ve většině případů sedí opatrovník po pravé ruce soudce na vyvýšeném místě v soudní síni. A jestliže pracovník OSPOD zaujímá v soudní síni takovou pozici, bude jen s obtížemi prosazovat svoje vlastní názory na to, jaký je opravdový zájem dítěte a jak má soud rozhodnout. V rámci procesní psychologie tento stav navozuje dojem, že soud a opatrovník tvoří jednotu, a jsou v opozici vůči rodičům, kteří mají své místo s právními zástupci o stupínek níže po levé a pravé straně.
Procesněprávní úprava zastoupení dítěte a ustálená praxe
Podle § 469 odst. 1) z.ř.s. je dítě zastoupeno opatrovníkem, kterého soud jmenuje pro řízení. Opatrovníkem soud jmenuje zpravidla orgán sociálně právní ochrany dětí. Místní příslušnost OSPOD se řídí místem trvalého pobytu dítěte, které může být odlišné od jeho faktického bydliště podle § 61 odst. 1 zákona o sociálně právní ochraně dětí. Vzhledem k tomu, že zákon striktně neuvádí, že by opatrovníkem nezletilého dítěte musel být vždy orgán sociálně-právní ochrany dětí, nabízí se zejména ve složitých právních záležitostech u nezletilého dítěte se vyskytnuvších, aby dítěti ustanovil zástupce z řad advokátů pro ochranu jeho zájmů, jenž bude nezletilé dítě řádně a důsledně zastupovat a disponovat právním vzděláním.
V praxi nastávají situace, kdy se rodič s nezletilým dítětem odstěhuje z adresy trvalého bydliště na jinou adresu, čímž zkomplikuje činnost opatrovníka nezletilého dítěte. OSPOD příslušný k zastoupení nezletilého dítěte pak dožaduje součinnost OSPOD v místě, kde dítě fakticky žije. Jsou případy, kdy jde o vzdálenost čítající stovky kilometrů. (3) Taková forma zastupování dítěte může být k jeho újmě z hlediska velké vzdálenosti opatrovníka určeného dle trvalého bydliště dítěte a realizace místního šetření, pohovorů s rodiči či zastupování dítěte u soudu. Podle § 61 odst. 1 zák. č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí (dále také jen „zákon o sociálně-právní ochraně dětí“), platí, že místní příslušnost obecního úřadu obce s rozšířenou působností (jehož je oddělení sociálně-právní ochrany dětí součástí) se řídí místem trvalého pobytu dítěte, není-li dále stanoveno jinak. Problém spočívající v tom, že ne vždy bude opatrovník představovaný orgánem sociálně-právní ochrany dětí nezletilému nablízku, řeší ustanovení§ 62 odst. 1 zákona o sociálně-právní ochraně dětí. Podle něj, byl-li obecní úřad obce s rozšířenou působností ustanoven opatrovníkem dítěte pro řízení, které se koná u jiného soudu, než je soud příslušný podle místa trvalého pobytu dítěte, je tento obecní úřad oprávněn požádat obecní úřad obce s rozšířenou působností, v jehož obvodu je věc soudem projednávána, o zastoupení dítěte a postoupit mu spisovou dokumentaci dítěte spolu se svým stanoviskem. Dožádaný obecní úřad obce s rozšířenou působností je povinen dožádání vyhovět a je oprávněn dítě v řízení zastoupit. Nabízí se však otázka, nakolik je takové zastoupení v zájmu nezletilého dítěte, zvláště jde-li o dítě, jemuž je ze strany OSPOD věnována pozornost po delší dobu. Zásada přímosti je totiž při dožádání značně potlačena.
Další v praxi způsobující potíže je situace, kdy se v opatrovnických řízeních nezletilé děti blížící se věku zletilosti někdy samy o své vůli chtějí účastnit soudního jednání. Pak jsou přítomné v soudní síni a sledují dění v soudní síni, aniž by však seděly vedle svého opatrovníka. Vzhledem k věku takových nezletilých je namístě, aby jim bylo předmětné rozhodnutí doručeno v souladu s ustálenou judikaturou Ústavního soudu. (4) K doručování rozsudků nezletilým starším 15 let se věnovala i novela občanského soudního řádu provedená zákonem č. 192/2021 Sb., která souvisí s posilováním takzvaných participačních práv dětí. Jde o trend, který je dlouhodobě prosazován Ústavním soudem, a to nejen ve sporných řízeních (tzv. dětské dluhy), ale i v nesporných řízeních. Zjednodušeně řečeno participační práva znamenají, že děti mají být informovány vhodným způsobem o řízeních, která se jich týkají, a rozhodnutích, která jsou o nich vydána. S ohledem na nejednotnou praxi a otázku, zda ustanovení § 50b OSŘ o doručování rozsudků dětem starším 15 let lze aplikovat i na nesporná řízení k tomu vydal Nejvyšší soud stanovisko ze dne 9. 3. 2022, sp. zn. Cpjn 201/2021, v němž se mj. uvádí: „V exekučním řízení a v řízení ve věcech opatrovnictví nezletilého dítěte se písemnosti doručují též dítěti, které je účastníkem těchto řízení, jestliže v době doručování dovršilo patnáct let. Za užití ustanovení § 1 odst. 2 z. ř. s. se tak uplatní princip obecné subsidiarity, kdy na věci, které nejsou v zákonu o zvláštních řízeních soudních vůbec upraveny, se použije beze zbytku dosavadní úprava občanského soudního řádu.“
Zastoupení dítěte
Uvažujeme-li o zastoupení dítěte, je třeba si uvědomit základní východiska zastoupení obecně. Jakýkoli zástupce dítěte, ať se již jedná o rodiče jako zákonné zástupce nebo o kolizního opatrovníka jako zástupce pro konkrétní soudní řízení či právní jednání, je tzv. přímým zástupcem, jedná právně s účinky pro dítě, tzn., že jedná jménem a na účet dítěte. Již na první pohled je zřejmé, že může vzniknout rozpor mezi tím, že vlastní vůli projevuje zástupce (právně jedná), ale jedná jménem dítěte. Další problémy mohou vznikat z důvodu titulu vzniku, konkrétně zda půjde o zastoupení smluvní (dohoda o zastoupení, plná moc) zákonné (rodičovská odpovědnost) nebo opatrovnictví (na základě rozhodnutí orgánu veřejné moci). Zajímavou myšlenku lze najít v rozhodnutí ÚS, který shrnul: „Obecně tedy nelze proti ustanovování OSPOD jako kolizního opatrovníka nic namítat. Avšak skutečnost, že stát fakticky vnucuje účastníku řízení zástupce bez ohledu na jeho vůli a vůli jeho zákonných zástupců, má určité důsledky. Soudy se nemohou bezvýhradně spolehnout na ustanoveného opatrovníka, že bude dodržovat všechny své výše zmíněné povinnosti a intenzivně se zastupovaným komunikovat; nýbrž je třeba dodržování daných povinností ověřovat. Jde totiž o práva samotného účastníka. Není-li zástupce zvolen svobodnou vůlí účastníka, nelze bez dalšího říci, že procesní práva účastníka jsou beze zbytku garantována skrze zástupce.“ (5)
Budeme-li se zabývat zastoupením nezletilého dítěte, pak je upraveno ustanovení § 892–895 OZ v rámci výkonu rodičovské odpovědnosti a v ustanovení § 469 ZŘS (pro řízení péče soudu o nezletilé). Rodiče jsou zákonnými zástupci (§ 858, § 865-909 OZ) a zastupují dítě v těch právních jednáních, kdy dítě nemá svéprávnost nebo v těch soudních řízeních, kde dítě nemá plnou procesní způsobilost. Dle ustanovení § 892 OZ hrozí-li střet zájmů mezi rodičem a dítětem či mezi dětmi týchž rodičů, je třeba jmenovat tzv. kolizního opatrovníka. Je namístě ještě jednou zdůraznit, že zástupčí oprávnění kolizního opatrovníka nevzniká ze zákona, ale na základě rozhodnutí soudu.
Povinnosti zástupce dítěte
Jaké povinnosti má opatrovník vyplývá zejména z ustanovení § 946 OZ, který stanoví, že dříve, než opatrovník přistoupí v zastoupení dítěte k právnímu jednání, ke kterému byl jmenován, zjistí stanovisko rodiče a je-li to možné i dítěte a je-li to vhodné i stanoviska dalších osob. Dle důvodové zprávy k tomuto ustanovení se jedná zejména o kolizního opatrovníka, jde o získání informací, názorů, stanovisek tak, aby mohl nejlepší zájem dítěte zjistit a naplnit „nemá jen obecně při svém jednání brát zřetel na zájem dítěte, ale je povinen nejprve zjistit, co ve skutečnosti zájmem dítěte je, jak nejlépe by bylo možné zájem dítěte naplnit.“ (6) Zjištění stanoviska dítěte je základním úkolem opatrovníka, jinak nemůže účelně hájit jeho zájmy.
Další procesní povinnosti kolizního opatrovníka vyplývají z obecných předpisů. Ustanovený opatrovník nebo jiný zástupce má stejné postavení jako zástupce na základě procesní plné moci (§ 31 OSŘ), tzn., že se očekává, že bude navrhovat důkazy, vyjadřovat se k provedeným důkazům a jejich návrhům, bude přednášet závěrečné řeči, podávat opravné prostředky, námitky apod., to vše s ohledem na nejlepší zájem dítěte podle čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte. Účastníci či jejich zástupci mohou nahlížet do soudního spisu týkajícího se jejich věci, mají právo pořizovat si z něj opisy a výpisy nejen v běžících věcech, ale i ve věcech, které již byly pravomocně skončeny. Pro omezení těchto práv jenom na věci dosud neskončené není žádného důvodu; nahlédnutí do spisu a pořizování si opisů či výpisů může být nezbytné např. kvůli podání mimořádného opravného prostředku nebo pro uplatnění práv v jiném řízení. V praxi je však opatrovník nezletilého dítěte tak vytížený, že mu nezbývá časový prostor pro studium spisu vedeného soudem. Nahlížení využívají zejména rodiče a jejich právní zástupci. Z hlediska aktivity při jednání mají účastníci či jejich zástupci právo být při jednání přítomni, klást otázky při provádění důkazů výpovědí svědků či účastníků, vyjadřovat se k důkazům, činit návrhy na doplnění nebo opravu protokolace, kterou jsou důkazy zachycovány, vyjádřit se k návrhům na důkazy a ke všem důkazům, které byly provedeny. Opatrovníci nezletilých dětí jsou v řízeních spíše pasivní, na dotaz soudu ohledně jejich procesního stanoviska sdělují, že se vyjádří po provedeném dokazování. Při výslechu rodičů nekladou příliš otázky a někdy naopak z postoje a aktivit opatrovníka plyne, že není ve své funkci objektivní a straní jednomu z rodičů. Pokud jde o písemná podání a stanoviska, pak opatrovník není příliš aktivní a kromě zprávy o prošetření poměrů v místě bydliště nezletilých dětí a pohovoru s rodiči a dětmi, ničeho dalšího písemně soudu podáváno není. Opatrovník by měl být aktivní, předcházet konfliktům rodičů, chránit práva a zájmy nezletilých dětí, využívat právní nástroje dané zákonem a důsledně se vyhýbat projevování sympatií jednomu z rodičů, byť právě o tyto sympatie či podporu a názorové souznění mnohým rodičům při jednání s OSPOD jde. A je těžké být nestranný, vnitřně se neztotožnit s názory rodiče, pokud pracovnice/ník OSPOD má sám podobnou životní zkušenost anebo by nechtěl aplikovat ve své rodině cokoli, co naopak prosazuje rodič v opatrovnickém řízení.
Kdo by měl práci kolizního opatrovníka kontrolovat? Měl by to být soud rozhodující v řízení péče o dítě, který opatrovníka jmenoval, tento má vykonávat jakýsi dohled nad ustanoveným kolizním opatrovníkem a nad průběhem soudního řízení, přičemž případná pochybení kolizního opatrovníka má buď korigovat svým procesním postupem, nebo i změnou kolizního opatrovníka. Soud musí jmenovat takového kolizního opatrovníka, který je schopen vystupovat v zájmu účinné ochrany práv opatrovance. Stejné hledisko musí zvážit i odvolací soud v řízení o odvolání proti rozhodnutí o jmenování kolizního opatrovníka. (7) Nejvyšší správní soud v rozhodnutí týkajícího se podjatosti uvádí: „Je úkolem soudu, aby k námitkám vůči výběru kolizního opatrovníka vyhodnotil, zda vznikla pochybnost o schopnosti opatrovníka řádně hájit zájmy opatrovance a zda lze tuto pochybnost rozptýlit jmenováním odlišného kolizního opatrovníka nebo jiným způsobem.“ (8)
(1) odborná asistentka Katedry soukromého práva a civilního procesu Právnické fakulty UP Olomouc, advokátka a zapsaná mediátorka
(2) odborná asistentka Katedry soukromého práva a civilního procesu Právnické fakulty UP Olomouc
(3) Podle ustanovení § 892 odst. 3 o. z., nemůže rodič dítě zastoupit, jestliže by mohlo dojít ke střetu zájmů mezi ním a dítětem, nebo mezi dětmi týchž rodičů. V takovém případě jmenuje soud opatrovníka. Podle § 469 z. ř. s. dítě je v řízení zastoupeno opatrovníkem, kterého soud pro řízení jmenuje. Opatrovníkem soud jmenuje zpravidla orgán sociálně-právní ochrany dětí.
(4) srov. nález Ústavního soudu ze dne 4. 12. 2014, sp. zn. I. ÚS 1041/2014
(5) Nález Ústavního soudu č. j. I. ÚS 3304/13 ze dne 12.11. 2013
(6) http://obcanskyzakonik.justice.cz/images/pdf/Duvodova-zprava-NOZ-konsolidovana-verze.pdf
(7) Srov. nález Ústavního soudu ze dne 19. 2. 2017, č. j. I. ÚS 3304/13-2
(8) Rozhodnutí 1 As 144/2019 – 48 Nejvyššího správního soudu
Publikováno v v časopise Právo a rodina č. 1/2024
5. 2. 2024 at 15:29
„Kdo by měl práci kolizního opatrovníka kontrolovat? Měl by to být soud rozhodující v řízení péče o dítě, který opatrovníka jmenoval, …“
Neměl by spíš právní zástupce dítěte být zárukou, že soud bude postupoval v souladu se zákonem? Neměl by hájit zájem dítěte proti pochybením a svévoli soudce, znalců atd.? Nemusí právě proto být zcela nezávislý, a to zejména na soudci a jeho vůli?
Není jen nezávislý právní zástupce dítěte zárukou, že bude z řízení vyloučen soudce, je-li důvod pochybovat o jeho nepodjatosti k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům, dle § 14 o.s.ř.?
Nemá dítě, které je způsobilé před soudem projevit svoji vůli, také právo na právní pomoc, kterou si samo zvolí, dle čl. 37 LZPS?
Nemá právo na skutečnou právní pomoc osoby nezávislé a znalé práva, což sociální pracovnice rozhodně nejsou?
Odkaz sem zasílám autorkám článku a těším se na jejich odpovědi.