Mgr. Michaela Sigmundová, Ph.D., JUDr. Lenka Westphalová, Ph.D.

–

OSPOD jako kolizní opatrovník

Na pracovníky OSPOD se vztahuje zákon č. 312/2002 Sb. o úřednících územních samosprávných celků a o změně některých zákonů, který upravuje pracovní poměr úředníků územních samosprávných celků a jejich vzdělávání. Podle § 4 tohoto zákona se úředníkem může stát fyzická osoba, která je státním občanem České republiky, popřípadě fyzická osoba, která je cizím státním občanem a má v České republice trvalý pobyt, je zletilá, bezúhonná a způsobilá k právnímu jednání, musí ovládat jednací jazyk a splňovat další předpoklady pro výkon správních činností. Úředník je povinen prohlubovat si kvalifikaci účastí na vstupním vzdělávání, průběžném vzdělávání a přípravě a ověření zvláštní odborné způsobilosti. Ustanovení § 19 tohoto zákona stanoví podmínky vzdělávání tak, že vstupní vzdělávání zahrnuje znalosti základů veřejné správy, obecné zásady organizace a činnosti veřejné správy a územního samosprávného celku, základy veřejného práva, veřejných financí, evropského správního práva, práv a povinností a pravidel etiky úředníka, dále základní dovednosti a návyky potřebné pro výkon správních činností, znalosti základů užívání informačních technologií, jakož i základní komunikační, organizační a další dovednosti vztahující se k jeho pracovnímu zařazení. Povinnost absolvovat vstupní vzdělávání se nevztahuje na úředníka, který má zvláštní odbornou způsobilost. Zvláštní odborná způsobilost se ověřuje zkouškou a prokazuje osvědčením. Úředník je povinen prokázat zvláštní odbornou způsobilost k výkonu správních činností stanovených prováděcím právním předpisem do 18 měsíců od vzniku pracovního poměru k územnímu samosprávnému celku nebo ode dne, kdy začal vykonávat činnost. Pracovník OSPOD však nemá ta odborné a široké vzdělání jako advokát, přesto je ve většině případů jmenována opatrovníkem nezletilého dítěte obec, v jejímž rámci zastoupení dítěte realizuje úředník podléhající pravomocem tajemníka úřadu. Jde o velmi zvláštní typ zastoupení, které není systematické a v praxi působí problémy. Pracovníci OSPOD se mohou střídat při zastupování nezletilých dětí jednak z důvodu, že se třeba u nich vyskytne pracovní neschopnost, pracovní cesta, čerpají dovolenou, ošetřují svoje vlastní dítě anebo mají kolizi s jiným soudním řízením, kde také zastávají funkci opatrovníka nezletilého dítěte. Pokud pracovník OSPOD zrealizuje s oběma rodiči a poté i s nezletilým dítětem pohovor, naváže s rodiči a dítětem kontakt, rodiče pak očekávají, že stejný pracovník OSPOD bude jejich nezletilé dítě zastupovat v soudním řízení při jednání. Bohužel jsou pak překvapení, když nezletilé dítě zastupuje někdo zcela jiný, s kým se dosud ani nesetkali. V soudní síni nastávají také situace, kdy se opatrovník nezletilého dítěte k soudnímu jednání nedostaví, aniž by zaslal omluvu, nebo se z jednání omluví. V takovém soudním řízení pak nezletilé dítě není při soudním jednání dítě ani řádně zastoupené. Výše uvedené není kritikou pracovníků OSPOD, ale výčet problémů se snaží poukázat na to, že takto zavedený systém není příliš funkční a nabízí se uvažovat o jeho změně, protože by odlehčila práci pracovníků OSPOD, aby se mohli více věnovat ohroženým dětem.

Kritika praxe automatického jmenování OSPOD jako kolizního opatrovníka

Z nejnovějších rozhodnutí týkajících se zastoupení dítěte a kritikou české praxe jmenování orgánů sociálně-právní ochrany kolizními opatrovníky je možné upozornit na aktuální Názor Výboru pro práva dítěte ze dne 15. května 2023 ve věci č. 139/2021 – B. J. a P. J. proti České republice (9). Ukazuje také na problémy s terminologií, které mohou v této souvislosti vzniknout a na nemožnost jmenovat paralelního zástupce dítěte. Věcně se jednalo o vydání předběžného opatření nařizujícího nucené odebrání nezletilých dětí z péče rodičů a jejich umístění do ústavní péče. Výbor dospěl k závěru, že došlo k porušení čl. 3 odst. 1 a čl. 9 odst. 1–3 Úmluvy o právech dítěte (ÚPrDt) (10), neboť vnitrostátní soud pečlivě nezvážil možné dopady na život oznamovatelů, ani alternativy k ústavní péči, dále nevyslechnutí oznamovatelů během předmětného řízení představovalo porušení článku 12 ÚPrDt a vzhledem k zákazu opustit ústavní zařízení bez doprovodu zaměstnance během prvních týdnů pobytu shledal Výbor i porušení čl. 37 písm. b) ÚPrDt. Výbor dále zhodnotil, že v soudním řízení jejich kolizní opatrovník nerespektoval jejich názory, neboť shledal, že nejsou v jejich nejlepším zájmu a proti jejich vůli se odvolal proti rozhodnutí okresního soudu o neumístění do ústavní péče. V článku 8.14 předmětného názoru Výbor připomíná, že „pokud si dítě přeje vyjádřit své názory a pokud je toto právo naplňováno prostřednictvím zástupce, je jeho povinností sdělit názory dítěte přesně. V situacích, kdy jsou názory dítěte v rozporu s názory jeho zástupce, by měl být stanoven postup, který by dítěti umožnil obrátit se na státní orgán, aby v případě potřeby ustanovil dítěti samostatného zástupce (např. kolizního opatrovníka)“. S ohledem na to, že názory opatrovníka se zdály být v rozporu s názory dětí, se Výbor domnívá, že vnitrostátní orgány pochybily tím, že neustanovily dětem samostatného zástupce, aby zajistily, že jejich názory budou během soudního řízení náležitě vyjádřeny. V článku 9 toho dokumentu vyzývá Výbor Českou republiku, aby zajistila, aby dítě mělo v průběhu řízení vždy odpovídající právní zastoupení. Dítěti by měl být kromě opatrovníka nebo zprostředkovatele jeho názorů poskytnut právní zástupce, pokud v rámci rozhodování existuje možnost střetu zájmů mezi stranami (11).

Německá inspirace

V Německu zastupuje dítě u soudu od 1. září 2009, kdy nabyl účinnosti zákon o soudnictví ve věcech rodiny a jiných nesporných věcech (tzv. FamFG) (12) tzv. Verfahrensbeistand (budeme překládat jako kolizní opatrovník), používaný termín je také Anwalt des Kindes (obhájce či advokát dítěte). Jmenování a odměna opatrovníka jsou upraveny v § 158, 167, 174 a 191 FamFG. Konkrétní úkoly jsou stanoveny usnesením při jmenování. Kolizní opatrovník je účastníkem řízení podle § 7 FamFG odst. 3, aniž by byl zákonným zástupcem dítěte. Může se odvolat pouze proti rozhodnutím rodinného soudu, aby prosadil základní právo nezletilého na spravedlivý proces a spravedlivé projednání věci. Jako takzvaný „obhájce dítěte“ má kolizní opatrovník za úkol zjistit subjektivní zájmy nezletilého dítěte a zpravidla je předložit soudu ve formě písemného prohlášení. Je povinen vhodným způsobem informovat dítě o předmětu, průběhu a možném výsledku řízení a projednat s ním konečné rozhodnutí, může v zájmu dítěte podávat opravné prostředky (§ 158b odst. 1 a 3 věta druhá FamFG). Kromě toho doprovází dítě při jeho osobním slyšení před soudem (§ 159 odst. 4 věta třetí FamFG).

Abychom vysvětlili oddělení rolí zástupce dítěte pro řízení (kolizního opatrovníka) a postavení OSPOD (v Německu úřad péče o mládež – Jugendamt), je třeba uvést, že podle § 50 odst. 1 věty 1 knihy SGB VIII (dále jen sociální zákoník) (13) podporuje úřad pro mládež rodinný soud ve všech opatřeních týkajících se péče o děti a mládež. Kromě toho musí úřad pro mládež podle § 50 odst. 1 věty 2 knihy VIII sociálního zákoníku spolupracovat v řízeních týkajících se rodinných záležitostí. V literatuře je význam pojmů „podporovat“ a „podílet se“ diskutován kontroverzně. V každém případě lze spatřovat rozdíl v míře závaznosti těchto pojmů. Ve věcech podle § 111 FamFG, kam patří všechna řízení péče soudu o nezletilé, paternity, osvojení, výživné apod., musí být úřad pro mládež vyslechnut a spolupracovat, jinak se jedná o procesní pochybení. V ostatních případech existuje povinnost podpory pouze tehdy, pokud chce soud vyslechnout úřad péče o mládež v rámci jeho úředního šetření (§ 26 FamFG, srov. také §§ 137, 177, 206 FamFG). Úkolem úřadu péče o mládež je informovat soud o nabízených nebo poskytovaných službách, představit výchovné a sociální aspekty vývoje dítěte nebo mladistvého a poukázat na další možnosti pomoci. Přitom úřad péče o mládež nepřebírá „pomocnou funkci“, například jako informátor soudu, ale jedná jako specializovaný orgán podle vlastního zákonného zmocnění. Otázka, zda má úřad pro mládež v rámci svého zapojení předkládat rodinnému soudu návrh na rozhodnutí, je stále předmětem kontroverzních diskusí. Zapojení úřadu pro mládež nezbavuje soud odpovědnosti za vyšetřování a rozhodování. Účast slouží spíše k tomu, aby podpořila soud v jeho rozhodování a zajistila, že při rozhodování budou zohledněny aspekty nejlepšího zájmu dítěte. Za tímto účelem musí úřad pro mládež přispět do řízení svými odbornými znalostmi jako specializovaný orgán. Úřad pro mládež pomáhá zejména posilovat prvky předcházení konfliktům a jejich řešení v rodinných soudních řízeních (srov. § 156 FamFG).

Návrh de lege ferenda právní úpravy zastoupení nezletilých dětí v České republice

Domníváme se, že na základě výše uvedeného by bylo vhodné upravit rozsah činností orgánu sociálně-právní ochrany tak, aby se zaměřil zejména na terénní práci s rodinou a nezletilými dětmi ve formě komunikace s rodiči, edukace, eliminace konfliktů rodičů za pomoci odborníků, pořádání rodinných konferencí či nabídek mediace a terapie pro rodiče i děti, stejně jako práce v terénu v rámci realizace místního šetření v bydlišti rodičů, spolupráce s předškolním nebo školním zařízením dítěte apod. Kolizním opatrovníkem nezletilého dítěte by měl být soudem při zahájení řízení jmenován vždy advokát, vybraný soudem ze zvláštního seznamu advokátů, který by byl pro tyto případy veden u každého okresního soudu podobně jako například advokáti zapsaní v seznamu pro zastupování ex offo v trestních věcech. Advokát by zastupoval nezletilé dítě v opatrovnickém řízení na náklady státu za sníženou odměnu podle vyhl. č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) ve znění pozdějších předpisů. Advokát by měl právo komunikovat s oběma rodiči a oni jemu by byli povinni poskytovat součinnost, zjistit subjektivní zájmy nezletilého dítěte, a předložit o nich soudu zprávu. Dále by advokát vhodným způsobem informoval dítě o předmětu, průběhu a možném výsledku řízení, jakož by s ním projednal i obsah rozsudku. Pokud by to bylo v zájmu dítěte, podal by advokát opravný prostředek proti rozhodnutí soudu. Jestliže by advokát docílil dosažení dohody rodičů a tato dohoda by byla v souladu s oprávněnými zájmy nezletilého dítěte, odměna advokáta by se zvýšila o určité procento dané vyhláškou.

Advokát je vázán při své činnosti nejen zákonem o advokacii, ale v případě zastoupení nezletilých dětí také Úmluvou o právech dítěte, která byla přijata Valným shromážděním OSN dne 20. listopadu 1989. Koncepce ochrany dětí a jejich práv dle Úmluvy vychází ze čtyř hlavních teoretických principů, kterými jsou: nejlepší zájem dítěte, zákaz jakékoliv formy diskriminace dítěte, jeho rodičů nebo zákonných zástupců, dále právo na život a právo vyjádřit svůj názor. V těchto intencích by právní zastoupení dítěte bylo realizováno v rámci zastoupení v opatrovnickém řízení u soudu.

První část článku

(9) https://justice.cz/documents/12681/771583/B.+J.+a+P.+J.+proti+%C4%8Cesk%C3%A9+republice_anotace.pdf/e8153fc5-4cb9-4ee6-b980-ce841a865cfa

(10) Úmluva o právech dítěte, vyhlášena sdělením č. 104/1991 Sb., dále jen ÚPrDt

(11) Zejména § 96 Všeobecného komentáře č. 14, Committee on the Rights of the Child, General comment No. 14 (2013) on the right of the child to have his or her best interests taken as a primary consideration (art. 3, paragraph 1), UN Doc. CRC/C/GC/14, 29 May 2013

(12) Das Gesetz über das Verfahren in Familiensachen und in den Angelegenheiten der freiwilligen Gerichtsbarkeit (FamFG)

(13) Sozialgesetzbuch, Gesetz v. 26. Juni 1990, BGBl. I S. 1163

Publikováno v v časopise Právo a rodina č. 1/2024