Petr Cihlář
Plný nepochopení. Tak na mne okamžitě zapůsobil článek pana Fuchse, ve kterém si bere na mušku propagátory střídavé péče o děti. “Stydím se za ně,” říká.
Ty muže, kteří se na rozdíl od jiných nevykašlali na svoje děti a usilují o možnost je dál vychovávat, tak tyto otce nazývá pan Fuchs umanutými lidmi mstícími se svým ženám bezohledným úsilím o střídavou péči a děláním si z dětí “pingpongový míček” pendlující od jednoho rodiče k druhému. Děti podle něj patří k mamince.
Potvrzuje to prý průzkum, ve kterém 95 % dětí z českých rozvedených rodin ve věku 6-14 let vyjádřilo přání žít s matkou. Zdroj pan Fuchs neuvádí.
Takto však průzkum interpretovat nelze. Prováděl se totiž právě u dětí z rozvedených rodin, tedy u dětí žijících v 90 % případů s matkou. U dětí, které buď svého otce neznají nebo skoro neznají. V každém případě to byly děti, které žijí pouze s matkou nebo v nové rodině nějaký čas, možná roky a změnu si nedokážou představit. Pokud si tyto děti ještě vůbec pamatují soužití celé rodiny, vzpomínají možná na nepříjemné hádky rodičů, které rozvodem utichly. S tímto děti srovnávají. Zcela jistě si děti nedokážou představit život s otcem, případně si ho představují ovlivněny matčinými historkami o tom, jak je jejich otec špatný, a jak je jim všem bez něho teď dobře. Možná se mnoho dětí snaží stavět na stranu subjektivně slabšího, tedy matky. To je u dětí známý jev, který je nutné brát v úvahu. Ano, takové děti odpovídaly na otázky ve zmíněném průzkumu.
Skutečným závěrem tohoto průzkumu je zjištění, jak mnoho dětí z rozvedených rodin je nezdravě ovlivněno matkou a společností. Život dítěte s otcem je považován za neobvyklý a zvláštní. Život s matkou za normální. Které dítě chce, aby si na něj spolužáci ukazovali prstem? Přitom muži jsou často lepšími rodiči než ženy. Měl-li být průzkum relevantní pro posouzení přání dětí žít s tím či oním rodičem, musel by být vykonán na vzorku dětí nezatížených rozvodem, na vzorku dětí, které skutečně znají oba rodiče a jejich péči. A takové děti jsou pouze děti žijící ve střídavé péči. Dělal někdy někdo průzkum mezi dětmi ve střídavé péči, zda si přejí střídavku zrušit a zůstat jen s jedním rodičem? Ne. V ČR nikdy oficiálně proveden nebyl.
Každé zdravé dítě si při rozvodu přeje jen jediné. Aby se rodiče nehádali a zůstali spolu. Ptát se jich na to, jestli chtějí žít s otcem nebo s matkou je nejen necitlivé, ale také hloupé. Je to jako se zeptat, jestli chcete, abych vám amputoval levou ruku nebo raději pravou nohu. Na takovou otázku nedokáže odpovědět ani dospělý, natož dítě. Především však tato otázka se střídavou péčí vůbec nesouvisí. Střídavé péče není o tom, jestli je lepší matka nebo otec, ale o tom, jak dítěti oba rodiče zachovat. Svěření dítěte do střídavé péče neznamená jeho odloučení od matky. A věřte, že pokud by se vypracovával skutečně objektivní průzkum, zjistilo by se, že by se děti kvůli střídavé péči klidně stěhovaly i několikrát týdně, jen aby jim oba rodiče zůstali.
Převzato z PETRCIHLAR.BLOG.IDNES.CZ
5. 2. 2011 at 18:14
Pan Fuchs by se mohl zamyslet sám nad sebou. Já se dětí ptám opakovaně a nemám nejmenší pocit, že by nechtěly být týden u mě a týden u maminky. Skutečně se často různé názory opírají o “prapodivný” průzkum či spíše předsudky.
6. 2. 2011 at 14:19
Už číslo 95 věstí, že tu není něco v pořádku, takovými čísly jsme byly zásobováni minulým režimem, ale někteří zřejmě ještě nepřehodili výhybku! Průzkumy u dětí svěřených dlouhodobě matkám nemají žádnou vypovídající hodnotu, ale snažil se někdo zeptat dětí ještě nerozvedených nebo čerstvě rozvedených rodičů na jejich pocity? Možná by to nemělo ani cenu, neboť mají oba rodiče stejně rádi a nejsou i vyjímky, že mají více rády otce, ale to by nebyl ten správný a objektivní průzkum pro širokou veřejnost!