Stridavka.cz

–

Mnozí dědečkové a babičky to znají. Dítě je svěřené do péče druhého rodiče, s tím prvním se vídá třeba jen jednou za 14 dní a s jeho rodiči, tedy se svými prarodiči, pak ještě mnohem méně.

Naopak při střídavé péči mají prarodiče z obou stran možnost být v poměrně častém kontaktu se svým vnukem nebo vnučkou. Dokonce někdy i větší, než kdyby rodiče byli spolu. Teď už se totiž rodiče mnohdy nemohou spolehnout jeden na druhého, takže potřebuje-li někdo z nich pohlídat dítě, přicházejí na řadu babička nebo dědeček…

Přesto se na jednom seniorském webu nedávno objevil – podle našeho mínění účelový – názor, že střídavá péče je „trend, který komplikuje život prarodičům“. Přináší argumenty tohoto druhu: „Když je vytvořen složitý řád, kdy kde dítě přesně tráví čas, velmi často dochází k tomu, že v tom řádu už nezbývá místo pro babičky a dědečky.“

Není přitom žádný důvod, proč by při vyváženém rozdělení času dítěte mezi oba rodiče nemělo zbýt místo i pro babičky a dědečky z obou stran. Naopak, jak jsme výše uvedli, někdy je jejich pomoc více než vítaná. Toto tedy mohl napsat snad někdo z prarodičů, kdo by chtěl mít dítě pouze ve výlučné péči svého potomka. Pak by s ním samozřejmě mohl být i tento prarodič více. Ovšem výrazně na úkor druhého rodiče a dědečka a babičky z jeho strany…

Případně může být nedostatek místa pro prarodiče v časovém harmonogramu dítěte způsoben něčím úplně jiným – existencí nějakého vztahového problému mezi nimi. Nebo mezi prarodičem a rodičem, jehož rodina pak babičku či dědečka prostě nenavštěvuje. Takový vztahový problém ale může být i v úplné rodině, i ve výlučné péči jednoho rodiče. Nejde o nic, co by bylo způsobeno střídavou péčí jako takovou.

Pokud se prarodiče nedokážou, třeba pro nevůli jednoho nebo druhého rodiče, domoci přiměřeného kontaktu se svými vnuky, mohou se v této věci obrátit i na soud. Návrh se podává okresnímu soudu příslušnému podle bydliště dítěte. Ten jim může přiznat právo styku s dítětem podle § 927 občanského zákoníku:

Právo stýkat se s dítětem mají osoby příbuzné s dítětem, ať blízce či vzdáleně, jakož i osoby dítěti společensky blízké, pokud k nim dítě má citový vztah, který není jen přechodný, a pokud je zřejmé, že by nedostatek styku s těmito osobami pro dítě znamenal újmu. Také dítě má právo se stýkat s těmito osobami, pokud tyto osoby se stykem souhlasí.